Věra Trnková

Život rabína Emila Davidoviče (1912 – 1986) je příběhem Žida narozeného v přísně ortodoxní rodině na Ukrajině, který přežil perzekuce a koncentrační tábory. Davidovič vyrostl v mnoha jazycích, navštěvoval slavnou ješivu v Bratislavě a studoval u Lea Baecka a Ismara Elbogena v Berlíně, ale také v Brně, Budapešti a ve Vídni. V roce 1944 byl se svou celou rodinou deportován do Osvětimi. Přežil a po válce se s manželkou Cilli usadili v Československu. Také zde čelil nepřátelství. Po bezpočtu těžkostí se mu podařilo utéct do Izraele. Později, až do konce svého života, působil jako rabín v Dortmundu, kde obnovil židovskou obec. Autorka Věra Trnková vypráví příběh rabína prostřednictvím osobních vzpomínek na svou přítelkyni ze školy Alici, dceru Emila Davidoviče. Věra Trnková (1946, Praha). Studovala chemii na Univerzitě Karlově, získala doktorát z biochemie na univerzitě v Heidelbergu. Pracovala ve výzkumu. Po odchodu do důchodu pracuje jako dobrovolnice v knihovně Univerzity židovských věd v Heidelbergu, jako autorka spolupracuje s měsíčníkem české a slovenské židovské komunity Rosch Chodesch v Praze a s Židovskou ročenkou Federace židovské komunity v České republice. Žije v Německu.

Pediatr Berthold Epstein, narozený 1890 v Plzni, studoval lékařství v Praze, kde se habilitoval a později stal vedoucím Dětské kliniky Německé univerzity. Koncem roku 1938 musel kvůli svému židovskému původu univerzitu opustit. Podařilo se mu s manželkou odejít do exilu do Norska, kde byli však po německé okupaci zatčeni a deportováni do koncentračního tábora v Osvětimi. Manželka tam nedlouho poté zahynula. O profesoru Epsteinovi, který směl v Osvětimi působit jako ošetřovatel, se dozvěděl Josef Mengele a vyžádal si jej jako nedobrovolného pomocníka pro své pokusy. Po osvobození koncentračního tábora Epstein v Osvětimi ještě jako lékař zůstal a poté vstoupil do Svobodova 1. československého armádního sboru, s nímž se v květnu 1945 vrátil do Prahy. Ne všichni jeho někdejší čeští kolegové jej přivítali s nadšením. Přesto se koncem 1949 stal vedoucím Dětského oddělení Nemocnice Na Bulovce a za svou práci v pediatrickém oboru získal četná ocenění. Zemřel v Praze roku 1962. Jeho život je spojen s různými historickými etapami, od rakousko-uherské monarchie až po poválečné období v tehdejším Československu. Kniha vychází za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.

Tomáš Fritta Haas (22. 1. 1941 – 6. 3. 2015) byl jako čtyřleté dítě osvobozen v Malé pevnosti v Terezíně – nejmladší politický vězeň. Do Prahy se vrátil jako sirotek. I po válce se stal obětí režimu a okolností. Přestože byl jediný dědic, nedostal žádný majetek po předcích, který by mu mohl zajistit lepší životní dráhu. Ocitl se u lidí, kteří měli jistě ty nejlepší úmysly, ale vycházet s těžko vychovatelným chlapcem nedokázali. To, že dokončil pouze základní školu, jeho neustálé provokace vůči dospělým v dětství, vůči nadřízeným v mládí, i někdy přehnaná, možná trochu hraná veselost, kterou na sebe upozorňoval, to všechno pramenilo z dávných hlubokých jizev na jeho duši. Přesto žil bohatý život; měl rád lidi a lidi jeho. Životopis syna známého výtvarníka Bedřicha Fritty doprovází řada barevných ilustrací a fotografií.