Václav Chochola

Sbírka povídek mladého autora Václava Chocholy (nar. 1978), studenta Literární akademie Josefa Škvoreckého. Jáchym Topol o jeho prózách napsal: „Povídky zobrazují existenci zhuštěnou na doraz, obyčejně je jejich středem výsek ze života hrdiny–pozorovatele: ať je činností popíjení v hospodě, pohřbívání nebo třeba pokus o sbírání borůvek, autorovi je to vždy záminkou, aby se pokusil dotknout toho nejpodstatnějšího ve vztazích mezi lidmi, jejich vzájemnosti. (...) A Chochola má v záloze ještě jednu prozaickou zbraň: humor, ironii, cit pro absurdno, úlevný chechot.“

Václav Chochola (1978) debutoval souborem próz Třísky do masa (Atlantis 2004). Na záložku své nové prózy Děti z krechtů napsal: „Je to jenom hra. Prolézt krechty, prolézt školu, prolézat prací, prolézt vším, co ti někdo přichystal, a přitom dodržovat pravidla. Jenom hra. Ale nemůžeš nehrát..."

Jako Werichův privilegovaný osobní fotograf měl Václav Chochola jedinečnou příležitost zachytit jej i v situacích, kam jiní neměli přístup. Jeho archiv čítá na stovky snímků datovaných od časů konce 1. republiky, přes Werichův poválečný návrat, padesátá léta, Pražské jaro, dobu okupace a legendární narozeninové oslavy až do posledních snímků J. W. Z nich V. Chochola vybral a okomentoval ty nejunikátnější, společně s dalšími Werichovými přáteli - mj. Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Menzlem, Jiřinou Bohdalovou, Stellou Zázvorkou, Jaroslavou Adamovou a dalšími…

David Kram je milionář zakutaný v jednom nuselském činžáku. Osídlil ho po šesti letech strávených v Istanbulu s rodiči a mladším bratrem, jenž byl jako obrovský fotbalový talent vykoupen maloasijským klubem a postupně tu dorostl ve špílmachra a prima donu. Rodina se podle diktátu doby přizpůsobuje mladíkově kariéře, zatímco Davidovi se chce stůj co stůj pryč. V Praze začne provovozovat internetový megastore splněných konzumních přání a poté i další virtuální vymoženosti určené těm, kdo se už věcm i k smrti nudí a rádi by relaxovali v anonymitě sítě: webové rybaření, webové nimrodství, webový sexshop, webová kamera namířená do ložnice či mysli vlastní manželky. Chochola si v románu pohrává s nechutí, že vše je na prodej v obrovském virtuálním obchodě včetně citů, cti, dobrého jména, zlosti anonymně provozované ve webových diskusích i bláhové víry, že za tím vším lze udělat jednu tlustou čáru a začít nanovo, jako by tu vůbec nečíhaly mlsné hledáčky kamer a alarmů Velkého Bratra.

Jako Werichův privilegovaný osobní fotograf měl Václav Chochola jedinečnou příležitost zachytit jej i v situacích, kam jiní neměli přístup. Jeho archiv čítá na stovky snímků datovaných od časů konce 1. republiky, přes Werichův poválečný návrat, padesátá léta, Pražské jaro, dobu okupace a legendární narozeninové oslavy až do posledních snímků J. W. Z nich V. Chochola vybral a okomentoval ty nejunikátnější, společně s dalšími Werichovými přáteli - mj. Zdeňkem Svěrákem, Jiřím Menzlem, Jiřinou Bohdalovou, Stellou Zázvorkou, Jaroslavou Adamovou a dalšími…