Aleš Valenta

Historik Aleš Valenta předkládá v knize "Jeden rok konzervativní publicistiky" (2017) ve třech kapitolách - I. Německo a migrace, II. EU, Evropa a Západ a III. Obrana svobody - souhrn svých textů uveřejněných na publicistickém portálu Neviditelný pes, v Literárních novinách, v kulturním dvouměsíčníku Kontexty a (od července 2016) také na webových stránkách Institutu Václava Klause. Autor působil do června 2016 jako nezávislý publicista, od července 2016 je politickým analytikem Institutu Václava Klause.

Analýza německé politiky vydaná ve spolupráci s Institutem Václava Klause Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a boj proti pravici. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

Ve všech dosavadních knihách se Thilo Sarrazin zaobíral obtížemi, které pro německou společnost vyplývají ze soužití s muslimskou menšinou. V nejnovější práci učinil islám dokonce hlavním tématem a přistoupil k němu s obvyklou analytickou důkladností. V první kapitole předkládá obraz tohoto náboženství, jak se jeví poučenému čtenáři Koránu, a ve druhé nabízí široce podložený historický, demografický a hospodářský exkurs do současného islámského světa. Jádro jeho knihy však spočívá v důkladné analýze sociálních a kulturních poměrů panujících v těchto společnostech, které jsou – a to je stěžejní autorovo sdělení – zásadním způsobem předurčeny Koránem, respektive jeho doslovnou interpretací, k níž se uchyluje převážná většina reprezentantů islámské věrouky. Korán je podle Sarrazina základním zdrojem muslimské mentality, nepřátelské vůči západním hodnotám a neslučitelné s euroatlantickou politickou demokracií, která důsledně oddělila moc světskou od sféry náboženství. Ve svaté knize muslimů je rovněž předepsána rozpínavost tohoto učení, což je nyní umocněno vysokou porodností islámského světa, podmíněnou především nerovnoprávností a nízkou vzdělaností tamních žen. Při pohledu na střet islámu s postupně slábnoucí a vymírající západní společností autor není optimistou, nicméně v závěru předkládá návrhy, jak uspořádat věcnou přistěhovaleckou politiku, oproštěnou od ideologických tabu multikulturalismu. Zásadním předpokladem úspěchu je otevřená kritika islámského náboženství, jíž se dnešní západní elity ve jménu boje proti takzvané islamofobii snaží zabránit.

Na podzim roku 1922 se Albert Einstein vydal na skoro šestiměsíční cestu na Blízký, Střední a Dálný východ, během níž přednášel o teorii relativity v Číně, Japonsku či Palestině a nakonec ve Španělsku. Edice jeho cestovních postřehů zahrnuje i faksimile deníkových stránek a dokládá fyzikův zájem nejen o vědu, ale i o filozofii, umění a politické dění, zachycuje Einsteinova setkání s významnými osobnostmi, vědci či státníky i důležité události: audienci u španělského krále, inaugurační přednášku na místě budoucí Hebrejské univerzity v Jeruzalémě nebo zahradní slavnost u japonské císařovny. Zápisky jsou často velmi detailní, byť psané svérázným telegrafickým stylem. Proslulý fyzik si cestovní deník vedl pouze pro vlastní potřebu, díky tomu z něj však můžeme vyčíst mnohé o dosud neznámých, protikladných stránkách jeho osobnosti: Einstein cítí silný odpor k nacionalismu, ale pevně věří v národní charakter; sympatizuje s utlačovanými a stydí se za svoji účast na jejich vykořisťování, ale hlásí se k orientalismu; pociťuje rozpaky nad osudem některých domorodých národů, ale podporuje „osvícenou“ formu kolonialismu. Cesta na Východ se pro Einsteina však zároveň stala možností k introspekci jeho vlastní identity a jeho cestovní deníky dokazují, že rozpoznat sebe sama v Jiném a svou vlastní Jinakost v sobě nebylo vždy jednoduché ani pro tak mimořádnou osobnost, jakou Albert Einstein nepochybně byl.

Dějiny se mnohdy ubíraly jinými cestami, než jsme si doposud mysleli. Přelomové dílo britského autora sleduje historii perspektivou „hedvábných cest“ – tras, které spojovaly země i kontinenty a vytvářely globální svět dávno před moderní dobou. Jaké zboží a myšlenky po nich mezi Východem a Západem proudily? Čtivé podání dějin přináší nečekané odpovědi a vysvětluje ekonomické i politické souvislosti, které měly vliv na podobu dnešního světa.

Stručné španělské dějiny přinášejí průřez historií této jihoevropské země od prehistorických prvopočátků až po současnost. Text doplňují desítky rámečků věnovaných vybraným tématům, jako např. španělské kuchyni, křesťanskému válečníkovi Cidovi či malíři Goyovi, vzniku moderní Barcelony, účasti George Orwella ve španělské občanské válce, španělskému surrealismu, katalánské autonomii atd. Kniha je vhodná jako rozšířený průvodce pro návštěvníky Španělska, neboť upozorňuje na důležité historické památky, kulturní, umělecké, kulinářské a sportovní veličiny a zajímavosti.

Stručné ruské dějiny od Marka Galeottiho se soustřeďují na stěžejní události a postavy, které zformovaly tvář Ruska a které se dodnes promítají do komplikovaných vztahů této země se Západem. Jde především o varjažské (vikingské) počátky ruských dějin, poté o více než dvousetletou nadvládu Mongolů (Tatarů) a z pozdějších panovníků zvláště o Ivana IV. Hrozného, Petra I., Kateřinu II. a Mikuláše I. Kniha sleduje především politickou historii, přičemž za její charakteristický rys považuje neustálé potíže Rusů s vlastní identitou, oscilující mezi přesvědčením o vlastní výjimečnosti a inklinací k Západu. Ruskou výjimečnost prosazuje také současný ruský prezident Putin, kterého autor považuje za přechodný typ mezi érou sovětskou a skutečně postsovětskou, tedy liberální. Ale zatímco Putin posiluje nacionalistickou verzi ruských dějin a v zahraniční politice vsadil na konfrontaci se Západem, běžní Rusové sdílejí podobné tužby jako lidé na Západě – v tomto smyslu je nynější Rusko Západu blíž než kdykoli předtím.

Zatímco konzervativci interpretují rok 1968 na Západě jako první krok na cestě, která přivedla Západ na práh „měkké“ varianty totalitarismu, názor dnešních západních elit i mnoha společenskovědních intelektuálů v bývalé „východní“ Evropě je právě opačný. Podle jejich soudu rozbili studentští rebelové autoritativní struktury poválečné společnosti ve prospěch vyššího stupně demokracie a osvobodivé plurality. Tyto dva postoje jsou zcela protichůdné, jelikož první z nich klade na první místo svobodu, zatímco druhý upřednostňuje rovnost, resp. permanentní levicovou radikalizaci „liberalismu“. Předmětný text představuje polemiku s ideologií kulturní revoluce, ale chtěl by rovněž přispět povšechně k lepšímu poznání tohoto nesmírně důležitého politického jevu v českém prostředí. „Osmašedesátý“ u nás je a vždy nepochybně zůstane spojen především s traumatem, vyvolaným sovětskou okupací, následnou vlnou emigrace a tzv. normalizací. Dostupné literatury v češtině o západním roce 1968 je s přihlédnutím k jeho osudovému významu pro dnešní Západ (a nejpozději od vstupu České republiky do EU i pro nás) poměrně málo, přičemž zcela chybí kritická pojednání. Do roku 2021 nevznikl text, který by českého zájemce seznámil se zřetelnou vazbou mezi idejemi a praxí šedesátého osmého roku a stavem veřejných záležitostí dnešních západních společností.

Stručné středomořské dějiny se zaměřují na historii jihoevropských zemí, pozornost ale věnují i Balkánu, Turecku, Sýrii, Libanonu a Izraeli (starověké Levantě) a arabským zemím v severní Africe. Výklad počíná antickým starověkem a je doveden až do posledních let. V souladu s autorovým zaměřením (dnešní profesor historie působil také jako průvodce turistů) má text charakter bedekru s širším prostorem pro informace historického rázu, upozorňujícího na důležité památky a kulturní zajímavosti. V knize najdete několik desítek rámečků zabývajících se vybranými dílčími tématy jako je Caesarovo dobytí Marseille, nové archeologické objevy v Soluni, normanské výboje v jižní Itálii, renesanční Benátky, neúspěšný pokus Španělů dobýt koncem 18. století pevnost Alžír, osudy Kréty v 19. století, úloha letectva při tzv. suezské krizi v roce 1956 atd. Zvláštní kapitola je věnována přítomnosti Středomoří v hrách Williama Shakespeara.

Dalajlamovo poselství míru a soucitu rezonuje s lidmi všech vyznání po celém světě. Jaký je skutečný příběh jedné z nejvlivnějších osobností moderní historie? Fascinující biografická publikace odhaluje komplikovaný vztah mladého dalajlamy a čínských komunistů, jeho dramatický útěk ze země, usazení v exilu i složité hledání hlasu ve světové politice. Poznejte do detailu osobnost Tändzina Gjamccha i dějinné souvislosti, které formovaly jeho duchovní cestu!

Knihu Dějiny Francie – Od Galů k de Gaullovi napsal diplomat a autor historických prací, pro nějž se Francie stala druhou vlastí. Norwich jako syn britského velvyslance ve Francii hluboce srostl s francouzskou kulturou a k jejím dějinám má osobní, ba možno říci citový vztah. Jeho kniha sleduje především politické dějiny Francie. Dozvídáme se, jak významní panovníci a vládci od franských králů přes Hugo Kapeta, Filipa Augusta, Františka I., Jindřicha IV., Napoleona I. až po Napoleona III. poznamenali osudy své země. Norwiche zajímá i jejich soukromý život; věnuje pozornost jejich manželkám a milenkám, charakteristickým vlastnostem, přednostem a slabostem, které podává s citem a porozuměním. Prostor dostávají i další významné osobnosti jako jsou bankéř Karla VII. Jacques Coeur, kardinál Richelieu, Robespierre, sestra krále Ludvíka Filipa Adelaida a významní státníci a vojáci republiky včetně de Gaulla. Autor komentuje významné bitvy, revoluce i pařížskou Komunu z roku 1871, na níž demonstruje specificky destruktivní mentalitu obyvatel francouzského hlavního města. Čtenář si díky této knize britského autora uvědomí zcela unikátní vztah Francie a Anglie, resp. Británie; neexistují patrně jiné dva evropské národy, jejichž historie by byla po mnoho staletí tak těsně propletena.

Demografie, zemědělství, energie a hospodářství – to jsou čtyři „velké civilizační přechody“, jež zcela proměnily náš způsob života. Ačkoli jimi mnoho společností prošlo, na Zemi stále žijí stovky milionů lidí, kteří jsou tímto vývojem nedotčeni. Co to pro planetu znamená a kam tato nerovnováha lidstvo v blízké budoucnosti zavede? Mezinárodně uznávaný vědec Václav Smil představuje největší výzvy současnosti, které už nyní formují podobu našeho světa.

Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a „boj proti pravici“. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

„Všechny cesty kdysi vedly do Říma. Dnes vedou do Pekingu.“ Svět se mění a je provázaný více než kdy v dějinách. Peter Frankopan, přezdívaný „rocková hvězda mezi historiky“, nabízí svěží pohled na síť vztahů vznikající podél někdejší Hedvábné stezky. Na východ od Evropy přes Rusko, Blízký Východ, Indii a Střední Asii až po Čínu se utvářejí nová mocenská centra – a v titulcích západních médií se o nich často nedočtete. Tato publikace jasně a s bravurou objasňuje témata, na nichž záleží budoucnost nás všech.

„Roubini lehce proniká do nejzávažnějších problémů a způsob jeho myšlení je mezi ekonomy nebývale průzračný. Tak výstižný a přiléhavý popis světové politicko-ekonomické situace jsem jinde nenašel. Po přečtení jeho knihy se čtenáři asi uleví a kdyby si její poselství osvojili centrální bankéři a další aktéři moci, ulevilo by se i světu.“ Nicholas Taleb, autor knihy Černá labuť Nouriel Roubini, jenž proslul svými úspěšnými předpověďmi náhlých obratů v hospodářském a politickém vývoji světa, vykresluje vyhlídky lidstva pro 21. století. Analyzuje deset fundamentálních problémů ekonomické, finanční, politické a ekologické povahy, k jejichž destruktivnímu potenciálu nelze přirovnat nic z toho, co lidstvo zažilo v minulosti. Patří k nim obrovské celosvětové zadlužení, negativní demografický vývoj, dramaticky se zhoršující stav penzijních systémů, deglobalizace se závažnými důsledky pro mezinárodní obchod, růst geopolitického napětí v důsledku soupeření mezi Spojenými státy a Čínou, nevypočitatelný faktor v podobě rychlého rozvoje počítačových technologií a z nich bouřlivý vstup tzv. „umělé inteligence“ i výhled „přehřáté“, částečně neobyvatelné planety. Závěrečná kapitola přináší pozitivní autorovy návrhy, jak by bylo možné odvrátit některé z těchto hrozících katastrof.