Paul Verlaine

Verlaine, possessed by the madnesses of love, brimming over with desires and prayers, the rebel railing against the complacent platitudes of society, of love, of language'. Jean Rousselot Verlaine ranks alongside Baudelaire, Mallarme, and Rimbaud as one of the most outstanding poets of late nineteenth-century France whose work is associated with the early Symbolists, the Decadents, and the Parnassiens. Remarkable not only for his delicacy and exquisitely crafted verse, Verlaine is also the poet of strong emotions and appetites, with an unrivalled gift for the sheer music of poetry, and an inventive approach to its technique. This bilingual edition provides the most comprehensive selection of his poetry yet, offering some 170 poems in lively and fresh translations and providing a lucid introduction which illuminates Verlaine's poetic form within the context of French Impressionism and the poetry of sensation.

Poprvé vychází v češtině kompletní básnické dílo Paula Verlaina v překladu Gustava Francla. Překladatel se věnuje po celý život překládání francouzské poezie a překlad Verlainova díla je vskutku významným počinem a stane se obohacením literárního fondu překladových děl. Osobnost Paula Verlaina a jeho díla upoutává čtenáře dlouhá desetiletí a do jedinečného světa poezie a jejího kouzla uvádí stále nové a nové čtenáře.

Verše Paula Verlaina čtou všichni čtenáři poezie, kteří se narodili o generaci později než on, a všichni vnímají, že je to básník absolutní. Říká o sobě, že se stal ohavným všivákem a snílkem, který se ve čtrnácti letech pustil do veršů. Své prvotiny spálil, zdály se mu strašidelně a chorobně nutkavé, ale nedá se říci, že by z toho zdroje své poezie unikl. Ovšem jako málokterý básník zachycuje krásu. Všichni básníci jsou vázáni na svou mateřštinu, u Verlaina je to malebností zvuků výrazné

Básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla. Paul Verlaine byl jako člověk jedno velké, zraňované, trpící a bezmocné srdce. Díval se na vše nikoli očima a rozumem, ale právě prizmatem srdce, jež se muselo utíkat ke snu. O „pádech srdce“ říká sám básník, že, „byly jedinými prvky té bouře, kterou byl jeho život“. Tyto životní bouře se ovšem transformovaly v neuvěřitelně podobu básnickou, která neměla zdánlivě nic společného se životem tuláckého bohéma, který své zmatky utápěl v alkoholu. Nelze říci, že by Verlaine netoužil po klidném životě. Několikrát se o to pokoušel. Vždy ale naprosto bezúspěšně, po krátkých intermezzech pokorných návratů, pokání, odhodlání a rozběhů vzdát toto chabé úsilí o spořádaný život. Také na konci života, ve svých padesáti letech, hledá sny a útěchu v alkoholu, který ho sráží níž a níž, až se octne doslova na chodníku, kde se ho ujmou dvě ženy, jejichž existence je s chodníkem spjata. Ač je kněžkami chodníků spíše využíván, Verlaine se zamiluje do jedné z nich a vytvoří básnickou sbírku Elegie. Ale i básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla všem milovníkům Verlainovy tvorby naznačuje, že je psal básník, jehož sen musel ustoupit před tvrdou realitou marného, tragicky končícího života.

Sagesse n'est pas séparable de la métamorphose que Verlaine a connue au mois de juin 1874, lorsqu'il s'est converti dans la prison o il avait été conduit pour avoir, Bruxelles, tiré sur Rimbaud. Un changement radical s'en est suivi, qui n'est pas seulement religieux mais aussi politique puisque le pote, républicain nagure, soutient la cause légitimiste. Et cependant, le recueil qui contient bien des pices antérieures la conversion est moins cohérent que ne le donne penser son architecture rigoureuse et, par sa dimension la fois personnelle, politique, sociale, religieuse, il présente au lecteur les multiples facettes d'un art qui ne se réduit ni un contenu ni une facture uniques. Quand Verlaine fait paraître le volume, en décembre 1880, chez un éditeur catholique, il s'attache néanmoins souligner la rupture que ces vers nouveaux viennent ouvrir en son uvre - et c'est l'incompréhension qui prévaut parmi les lecteurs : néo-romantique par ses thmes comme par son lyrisme, cette poésie déroute. Quinze ans plus tard, la mort de Verlaine, Sagesse sera néanmoins devenu son plus grand recueil.

Dvěma pokoutně vydanými sbírkami poezie Ženy a Muži se Paul Verlaine krátce před svou smrtí zařadil mezi největší básnické pornografy všech dob. Výrazně narušil tradici roztomilých nestydatostí Grécourta či Pirona a podal s dosud neslýchanou lascivností subjektivní pornografii. S jazykovou brilantností, všemi básnickými prostředky jeho dřívější lyrické sensitivnosti nyní učinil nejnaturálnější myslitelné sebeodhalení a zveřejnil to nejsyrovější ze svých tělesných představ. Básníkovo dřívější sexuální rošťáctví je zde najednou plně obnažené a v intencích společenské konvence odsuzováno jako oplzlé. Verlaine byl v době vzniku těchto sbírek již na konci života, svou peprnou poezii rýmoval na nemocniční lístky neklidným písmem prý jen kvůli několika frankům, aby si mohl zaplatit trochu absintu. A tak jako báseň Sonet o díře do prdele, kterou sepsal společně s Rimbaudem, boří legendu o čistě duševním a éterickém vztahu, může být i existence těchto knih zpochybněním legendy o „čistém bláznovi“.

`Verlaine, possessed by the madnesses of love, brimming over with desires and prayers, the rebel railing against the complacent platitudes of society, of love, of language´. Jean Rousselot Verlaine ranks alongside Baudelaire, Mallarmé, and Rimbaud as one

Hrubínův výbor překladů slavného francouzského básníka Verlaina, jehož dílo patří k pokladům světové kultury. Překlady jsou převážně z prvních pěti Verlainových sbírek (z Básní saturnských, z Galantních slavností, z Blahé písně, z Písní beze slov a z Moudrosti, tři básně z knihy Dávno a nedávno a jedna z pozůstalosti). Doslov Aleš Pohorský.