Martina Vítková
autor
Etnologie pláže
Pláž představuje velmi produktivní prostředí pro reflexi řady společenských procesů a fenoménů. Z hlediska účelového zacílení není jen místem pro rekreaci, oddych či sport. Ve své komplexnosti se jedná o osobitý sociální prostor, pro nějž je příznačné odlišné vnímání a prožívání tělesnosti a přítomnost zvláštních implicitně vnímaných pravidel chování. Je též prostředím, v němž lze kumulovat sociální kapitál a prestiž, místem obživných aktivit, osobité formy komunikace, ale také specifických konfliktů. Je i prostředím, pro které je charakteristická vysoká míra komunikace, jíž však nedominuje přímá diskurzivita, i když i ona – tedy to, o čem se zde hovoří, s kým a za jakých situací – má svůj badatelský půvab. Zdá se, že mnohem signifikantnější je pro toto prostředí komunikace neverbální, jejímž prominentním médiem se stává lidské tělo. Pláž lze považovat za environmentální, ale zároveň i specifický sociální prostor, v němž dochází k míšení dvou základních principů charakterizujících lidské chování. Aspekty osobní intimity, které zůstávají obvykle ve skrytu, se zde prolínají s jinak běžně tolerovaným chováním na veřejnosti. S tímto konstatováním je spojen posun ve vnímání zde praktikované kontroly sociálního jednání a pravidel pro jeho utváření: co je jinde nepřípustné, zde bývá tolerováno. Jestliže veřejný prostor představuje pro chování jednotlivce „scénu“ a prostor soukromí jakési její „zákulisí“, pak je možné pláž považovat za prostranství, které kombinuje obě tyto charakteristiky. Autoři předkládané práce argumentují, že rozvíjení těchto a podobných myšlenek se věnuje „etnologie pláže“, originální oborový příspěvek usilující o reflexi tzv. kultury všedního dne.
Jakub Špaňhel - Grafika
Soupis grafického díla předního představitele současné české malby.
Obsahuje dvě části:
1. Obrazovou část, která představuje grafické listy s odkazem na číslo opusu (slj xx),
které je vždy uvedeno před názvem grafického listu.
2. Obrazový index s kompletním popisem grafického listu včetně čísla opusu.
Jakub Špaňhel (1976) se narodil v Karviné. Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ostravě (1991–1995). V letech 1995-2002 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka a vizuální komunikace Jirího Davida. Byl členem skupiny Luxsus (1995-1998), kterou ovlivnil Jiří Georg Dokoupil. Vystavuje od roku 1994, jeho práce byla představena v rámci významných výstavních projektu, například Česká malba generace 90. let (2011), Po sametu (2009), Resetting (2007), Perfect tense (2003), Nejmladší (2002). V roce 2012 Galerie hlavního města Prahy uspořádala rozsáhlou Špaňhelovu výstavu v Městské knihovně pod názvem Slepice v pekle.
O důležitých věcech se nemluví. Společenství ateliéru Karla Nepraše
Kniha je příběhem sochařského společenství, které vzniklo v devadesátých letech na pražské Akademii výtvarných umění okolo Karla Nepraše, a úvahou o sochařství samotném ve věku velkých změn. Neprašovou školou prošlo několik desítek studentů ve dvou etapách, zprvu jako Stará parta, později Lesbická škola. Jak trefně poznamenal jeden z nich, z ateliéru Karla Nepraše se téměř neodcházelo, taková tam vládla idyla. Všechny texty (popis každodenní sochařské praxe ateliéru, faktografie) rámují vzpomínky a rozhovory se studenty, kolegy a přáteli Karla Nepraše. Bohatý obrazový materiál přibližuje sochařský přístup profesora Nepraše, jeho asistentů a žáků. Neprašova sochařská škola se stala pojmem i mimo mantinely samotné výtvarné disciplíny, řekněme jako samovolně vykrystalizovaný sociální experiment založený na důvěře mezi pedagogem a studenty. napsal Petr Vaňous v recenzi knihy, kterou vnímá jako dvoupólovou: portrét Karla Nepraše jako sochařské ,legendy´, bohémské osobnosti neztrácející pod profesorským talárem pochybnosti o smrtelné vážnosti svého akademického poslání doplňuje armáda Neprašových žáků. Karel Nepraš - Jiří Plieštik - Karel Bartáček - Simona Blahutová - Filomena Borecká - Lukáš Bravenec - Jan Cileček - Klára Čulíková (Langová) - Pavel Doskočil - Jana Doubková - Gabriela Lásková (Egemová) - Michal Fejfar - Martina Hozová - Martina Chloupa - Zdeněk Chmelař - Klára Klose - Rebeka Kloudová (Kočí) - Martina Niubó-Klouzová - Kateřina Kociánová - Markéta Korečková - Lenka Kortánková - Filip Kudrnáč - Alžběta Kumstátová - Ján Macko - Aleš Makarenko - Václav Mandelík - Tomáš Martinák - MICL Michal Novotný - Vít Novotný - Miroslav Pánek - Jan Pospíšil - Vlasta Samohrdová - Paulina Skavová - Martin Slovák Zdeněk Šmíd - Martin Šohajek - Benedikt Tolar - Tomáš Vejdovský - Lukáš Wagner.
Vypredané
26,34 €
27,73 €
Móda x Umění
Katalog vycházející ke stejnojmenné letní výstavě Musea Kampa. Výstava představuje dámské šaty z převážně šedesátých let, které bez nadsázky započaly módní revoluci. Ikonické kousky od návrhářů jako Christian Dior, Coco Chanel, Paco Rabanne, Yves Saint-Laurent a mnoho dalších jsou doplněny a konfrontovány uměleckými díly ze sbírky Musea Kampa. Móda je plná rozporů. Zahaluje i odhaluje. Vyvolává emoce, ale také vytváří bariéry. Patří jí povrch, avšak naznačuje hloubku. Dokáže být rebelská, ovšem přiklání se ke konformitě. Je líbivá, ale rovněž zneklidňující. Neustále se proměňuje, přitom směřuje k nadčasovosti. Vytrhává nás z davu, ale svádí k uniformitě. Překvapuje, jakož i uklidňuje a míří k jasně vymezenému stylu. Bere se až příliš vážně, přesto bývá nečekaně hravá. Je povrchní až prázdná, nicméně zároveň obsahující významy. Umění naproti tomu rozporné být nemá – spojuje se s jednoznačnou hloubkou a nadčasovou hodnotou. Móda je paradoxní fenomén ze své podstaty. Nikdy není pouze funkční a užitková, přesahuje společenskou nutnost, která člověku přikazuje se oblékat. Její povrchnost a triviálnost jsou šalebné – vždy odráží posedlosti i ideály doby, ve které vznikala. Módní artefakty jsou příkladnými objekty touhy. Byly jimi už v době svého vzniku, proto se nám také zachovaly, proto nás fascinují dodnes. Můžeme je obdivovat, ale též analyzovat, ukotvovat v kontextu, zbavovat původního kouzla, nebo trikem naopak umocňovat. Není divu, že se módní artefakty staly muzejními objekty. Můžeme je obdivovat jako stopy zaniklé kultury, ale je možné v nich nacházet něco, co historičnost přesahuje, co k nám hovoří z jiné doby. Móda je tématem nás všech, i když si to třeba nechceme přiznat. Módní exponáty byly zapůjčeny ze sbírky Alexandre Vassiljev Foundation z Kaunasu v Litvě, jedné z nejvýznamnějších soukromých sbírek módy na světě s více než půl milionem šatů, bot a rozmanitých doplňků.
texty: Martina Vítková, Petra Hanáková
fotografie: Oto Palán, PIX studia
grafická úprava: Hedvika Marešová
