Bingen Hildegard

A középkori apátnő az elsők között összegezte az évszázadok alatt felhalmozott tudást a természetes gyógymódokról. Minden későbbi követője az ő ismereteiből meríthetett. Hildegard összfüggő egésznek látta a természetet, melyben a kövek, a fémek, a növények, az állatok és az ember egyetlen nagy egység részei. Szerinte az ember harmóniája csak akkor valósulhat meg, ha minden más lénnyel összhangban van. A betegségekről, azok okairól azt vallja, hogy a léleknek kell elsődlegesen egészségesnek lennie ahhoz, hogy a test is egészséges legyen. A lélek egészségének biztosítéka a megtisztulás, a Teremtővel alkotott összhang. Jelen könyve e szellemben ad útmutatást az egyes betegségek gyógyításához.

Leben und Wirken der heiligen Hildegard von Bingen (1098-1179) sind bis in unsere Zeit vielen Menschen in aller Welt eine unerschöpfliche Quelle der Inspiration. Sie war eine auf vielen Gebieten äußerst begabte und gelehrte Frau, die sich mit religiösen und theologischen Fragen ebenso eingehend befasste wie mit naturkundlichen und medizinischen Studien. Die tiefen Einsichten, die sie dabei gewann, haben ihre Wirkkraft bis heute bewahrt. Dieser Band ermöglicht einen umfassenden Blick auf das Werk der heiligen Hildegard und präsentiert eine breite Auswahl ihrer Texte in neuer Übersetzung.

Dílo německé mystičky a vizionářky, přezdívané „rýnská Sibyla“, abatyše kláštera sv. Disiboda u Bingenu a zakladatelky dvou dalších klášterů (Rupertsbergu v r. 1150 a Eibingenu v r. 1165), Hildegardy z Bingenu (1098–1179), dodnes udivuje svým rozsahem (kromě četných vidění je autorkou řady spisů lékařských a přírodovědných, kázání, básní, hymnů, množství dopisů a také jednoho dramatu), neobvyklým v době, kdy drtivá většina žen byla negramotná a jen hrstce z nich se dostalo formálního vzdělání. Výsledkem autorčina velkého zájmu o přírodu jsou dva spisy – příručka praktické medicíny Causae et curae a přírodovědně-medicínský spis Physica, k němuž patří právě i část věnovaná ptákům (Lib. VI., De avibus). Oddíl De avibus pojednává v návaznosti na jiné starověké či středověké přírodovědné spisy (Aristotelés, Plinius Starší, Physiologus Graecus et Latinus, Isidor ze Sevilly, Hrabanus Maurus) o 72 létavcích, části jejichž těl mohou být užitečné v medicíně, autorka se věnuje také popisu vzhledu jednotlivých opeřenců, jejich přirozenosti, typických vlastností či zvyklostí a uvádí u většiny z nich také recepty, jak připravit účinný lék. Pro dnešního čtenáře je to čtení nepochybně zajímavé, třebaže se magické praktiky mohou z pohledu současné medicíny jevit přinejmenším jako úsměvné, přesto je spis cenným zdrojem poznatků nejen ze středověkého lékařství, ale rovněž i pro autorčiny přesné postřehy z oblasti přírodovědné. Způsob využívání určitých bylin a taktéž některá Hildegardina dietetická doporučení zůstávají platná i v současné době.