Vonnegut jr.

Kurt Vonnegut nebyl jen přední americký prozaik, ale též vyhledávaný a oblíbený veřejný řečník. Výbor z jeho projevů nyní vychází pod názvem No není to krása? Najdeme zde devět autorových proslovů; jeden z nich byl pronesen u příležitosti přebírání prestižní ceny Carla Sandburga, jeden na shromáždění Indianské unie občanských svobod a sedm zbylých na různých univerzitních promocích (což je přímo vonnegutovsky paradoxní, vzhledem k tomu, že sám Vonnegut nikdy univerzitu nedostudoval). Netřeba se však bát nějaké mravokárné suchařiny – Vonnegutovy projevy si co do výstavby, čtivosti a vtipnosti s ničím nezadají s jeho prózami. I v nich autor předvádí svou typickou ironii a sarkasmus, i v nich dokáže mezi drsné špílce nenápadně propašovat svůj humanismus a empatii, i v nich vyslovuje nejednu základní pravdu a přitom na čtenáře – či posluchače – spiklenecky pomrkává. No není to krása? Kurt Vonnegut jr. (1922–2007) patřil k nejoceňovanějším a nejoblíbenějším americkým spisovatelům druhé poloviny 20. století a od 60. let, kdy si ho přisvojili studenti amerických univerzit, požíval pověsti autora kultovního. Jeho romány lze považovat za společenské prózy (on sám je tak označoval), ale z běžně chápaných hranic tohoto žánru se od začátku tvrdošíjně přesouvají do sfér literatury humorné, groteskní, protiválečné, antiutopické či vědeckofantastické.

Audiokniha Kolíbka, kterou napsal Kurt Vonnegut Jr.. „Někdy si myslím, že zrovna v tomhletom je malér světa: moc vystydlejch mrtvol na těch nejvyšších místech.“ Sci-fi román o lidské zaslepenosti, který dlouho nepustíte z hlavy. Kolíbku, která vyšla v roce 1963, považoval Kurt Vonnegut za jeden ze svých nejlepších románů. Ironicky v něm komentuje stav Spojených států v šedesátých letech 20.

Kolíbku, která vyšla v roce 1963, považoval Kurt Vonnegut za jeden ze svých nejlepších románů. Ironicky v něm komentuje stav Spojených států v šedesátých letech 20. století, kdy na Západě rostla obliba hippies, východního náboženství i konzumace drog, studená válka byla v plném proudu a vzrůstala vojenská podpora USA ve válce ve Vietnamu. Vonnegutův vypravěč pracuje na knize o tom, co dělali význační Američané v den svržení první atomové bomby. Pátrá i po fiktivním otci jaderné zbraně a při tom narazí na další ničivý objev – tzv. led typu 9, který mrzne při pokojové teplotě. Další stopy ho zavedou do fiktivního karibského státu, kde nečekaně dosáhne vysokého postavení, schyluje se ale k apokalypse… Vonnegutova kniha je ironickou sondou do lidského nitra, kde se skrývá touha po moci i po něčem vyšším.