Stanislav Vystavěl
autor
11. letecká základna a její předchůdci
Ohlédnutí do historického a radiotechnického zabezpečení na letišti KOREA v letech 1951-1994 v dokumentech, ve vzpomínkách pamětníků a na fotogradiích.
Bez nich by bloudili
Po pěti letech od vydání knihy vydavatelstvím Svět křídel “BEZ NICH BY NEVZLÉTLI“, (popisující podrobně organizační a personální výstavbu útvarů a jednotek letištního a radiotechnického zabezpečení čs. letectva a VzS AČR) přichází od stejného autora další, Jak naznačuje název, jedná se opět o problematiku služby, která po několik generací nerozlučně k letectvu patří. Tou pozemní složkou byla, je a zřejmě i nadále bude LETECKÁ ZABEZPEČOVACÍ SLUŽBA a to jak tzv. vojenská i civilní. Za období mnoha desetiletí prodělala (přirozeně) značný technický i organizační pokrok.Autor se v této knize zaměřil na techniku, kterou používaly složky vojenské zabezpečovací služby letectva Spojených států severoamerických (USAAF), britského Královského letectva (RAF), německé “Luftwaffe“, sovětských “Vojenno-vozdušnych sil“, ale i čs. letectva a Vzdušných sil AČR Díky této technice se předešlo ztrátě orientace - “BLOUDĚNÍ PO NEBI“.S autorem řadu let spolupracoval dlouholetý příslušník služby radiotechnického zabezpečení (v letech 1983 až 1994 pracoval jako nejvyšší odborný náčelník RTZ vojenského letectva na Ministerstvu obrany a Generálním štábu AČR) plukovník v.v. Ing. Jaroslav Blinka.
Bez nich by nepřistáli
V rozmezí 5 let (2008 až 2013) přichází vydavatelství letecké literatury Svět křídel již potřetí s knihou, jejichž název je z jedné poloviny shodný: BEZ NICH BY. Až druhá část názvů “… NEVZLÉTLI“, “… BLOUDILI“, “… NEPŘISTÁLI“ naznačuje, že si jejich autor předsevzal v oné “trilogii“ přiblížit čtenářům poměrně neznámé činnosti pozemních složek zabezpečení vojenského letectva.
Tato nová kniha byla napsána (a vydána) u příležitosti “šedesátin“ od zřízení prvních složek řízení a velení stíhacímu letectvu. 1. ledna to bylo Ústřední velitelské stanoviště letectva, 1. října Hlavní letecké povětrnostní ústředí a 1. listopadu Ústřední letecké dispečerské stanoviště. - 31. prosince 10. výročí ukončení samostatné činnosti jejich nástupnických uskupení - Národního střediska velení Vzdušných sil, Řízení letového provozu a Sektorů průzkumu a uvědomování.
Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací
Kniha „Od 313. (čs.) perutě až ke 4. stíhací letce“ vychází u příležitosti řady “jubileí“ s číslovkou 70. – výročí ukončení II. světové války a návratu našich zahraničních leteckých jednotek do vlasti, – výročí zahájení reorganizace zahraničních leteckých jednotek do mírové organizace čs. letectva v rámci obnovené čs. branné moci.Autor se zaměřil na popis pokračovatelů jedné z čs. perutí – 313. Jejím nástupcem se dnem 28. říjnu 1945 stala 3. letecká divize a rámcové letecké pluky LP 7 a LP 8, každý s jednou letkou letounů “Spitfire“.V knize se dočteme, že od autora to nebyla volba náhodná. Z této perutě “pocházel“ S/Ldr./ škpt. let. František Fajtl, vedoucí skupiny našich letců, kteří byli v r. 1944 uvolnění z RAF a stali se základem našich leteckých jednotek v SSSR. Ale hlavně to byla skutečnost, že dosud nebyla komplexně a pravdivě historie “osmičky“ popsána. V řadách tohoto pluku působil nejdříve jako náčelník štábu a po té pověřený velitel pluku autorův dlouholetý přítel Zdeněk Škarvada.Kniha je uspořádána tak, že sledujeme chronologicky organizační a personální výstavbu “osmičky“, ale nikoliv isolovaně od ostatního “dění“ v čs. letectvu jednotlivých obdobích od r. 1945 do konce r. 1994.Kniha začíná kapitolou, kterou autor označil jako “nultou“. V ní se vrací k pramenům. Stručně přibližuje válečné období 313. čs.perutě v RAF, anabázi tzv. “Fajtlovy skupiny“ na východní frontě, organizace 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Na závěr kapitoly zařadil návrat čs. letců z východní i západní fronty v roce 1945. Autor využil pro popis výstavby “osmičky“ množství rozkazů velitele pluku , jak se zachovaly v archivních fondech VÚA/VHA. Proto se může zdát popis jako strohý výčet, ale díky tomu se mu podařilo to vše “vtěstnat“ na cca 300 stran takové množství informací a jmen. Místo “povídání“ najdeme v knize také rozsáhlou fotodokumentaci. Především sehnal a použil na 130 fotografií skupin pilotů a techniků s popiskou osob, více než 50 fotografií letecké techniky, používané u osmého pluku. Úžasné úsilí věnoval autor “personám“ – sehnal a uspořádal více než 220 fotografií osob, zastávající funkce na vyšších velitelských stupních letectva, fotografie všech velitelů pluku, řady funkcionářů štábů a téměř všech velitelů letek „osmičky“ (a to vč. úplně prvního npor. Masaříka u letky “Spitfirů“ ve Kbelích až po posledního velitele bojové letky pplk. Ing. Aloise Koutného 4. sslt v Přerově). U všech velitelů pluku jsou různě obsáhlé informace o jejich letecké službě.Dovíme se, že pluk dostal číslovku 8, používal dva krycí názvy: VÚ 5448, VÚ 6354, čtyři otevřené názvy: Letecký pluk 8, 8. letecký pluk, 8. letecký stíhací pluk proudový a 8. stíhací letecký pluk a de iure existoval v období od 28.10.1945 do 30.4.1991.K 30.4.1991 byl v Brně zrušen a z jeho podstaty vznikla 81. samostatná stíhací letka Sliač a 82. samostatná stíhací letka Mošnov. Z té pak ještě od listopadu 1993 vznikla ještě 4. samostatná stíhací letka Přerov, zrušená k 31.12.1994. V závěru knihy jsou vloženy stručné informace a zákresy letišť, kde byl pluk dislokován. Zajímavé jsou kopie zápisů z “Kmenového listu bojové zástavy“, dokladující skutečná data předání a převzetí velení pluku. Podrobný přehled o organizaci útvaru lze vidět v několika úplných sestavách funkcionářů pluku (štáb, letky, inženýrská služba) v různých obdobích. Celá řada přehledů přibližuje, jak byly “složeny“ jednotlivé letky, kdo jim velel a v řadě případů se lze dočíst, jak byla v různých obdobích přidělena letecká technika (typ vč. tr. čísla) pilotovi a technikovi. Protože jsou u jednotlivých přehledů uvedeny čísla “rozkazů“ velitele pluku a data vystavení, “dostanou“ pamětníci šanci zavzpomínat na kamarády a kolegy “ve zbrani“. Zároveň lze z přehledů zjistit, jaká technika a v jakých počtech byla v daném období používána. Je dobře, že autor “nezapomněl“, že u pluku sloužily jako vojákyně či občanské pracovnice ženy a aby jim poděkoval, vložil fotografie alespoň některých z nich. V závěru knihy lze najít i stručnou informaci o jednotkách letištního a radiotechnického zabezpečení, které pluk zabezpečovaly a kdo těmto útvarům velel.
dostupné aj ako:
Od Ansonů až k Airbasům
Autor zpracoval více než sedmdesátileté období existence všech našich vojenských “dopravek“. Začíná stručným seznámením s etapou působení našich letců u Velitelství dopravního letectva (Transport Command RAF) v závěru II. světové války a poslední úkol 311. perutě při přepravě našich letců a repatriantů z Velké Británie do vlasti.
Chronologicky pak může čtenář sledovat zřizení Letecké dopravní skupiny, Leteckého dopravního pluku Ruzyně/Kbely a následně všechny změny názvů pluku přejmenováním a reorganizacemi “ 1. dopravky“ až do přemístění 1. dopravního výsadkového leteckého pluku Kbely v r. 1959 na Moravu.
11. stíhací Invazní (podruhé)
Kniha s obdobným názvem 11. stíhací INVAZNÍ byla vydána v nakladatelství Svět křídel na podzim r. 2006 u příležitosti 55. výročí vytvoření jedenáctky.
Toto vydání pod názvem 11. stíhací INVAZNÍ (podruhé) bylo vydáno při u příležitosti 25. výročí vyhlášení rozkazu k zrušení nejen tohoto pluku, ale i jeho zabezpečovací 11. letecké základny. Znamenalo to ukončení existence letectva v Žatci a následně vymazání letiště z map i z povchu země přeměnou více než 300 ha areálu na průmyslovou zónu TRIANGLE.
Nové přepracované a doplněné vydání zachovává formát a množství fotografií (je více než 400
přibylo portrétních funkcionářů). Autor využil v maximální míře revitalizované dokumenty z VÚA/VHA Praha-Ruzyně. Jednalo se především o Tajné rozkazy sestav pluku, které byly při záplavách v létě r. 2002 zaplaveny a následně zamrazeny. (Proto je nebylo možné v původní knize z r. 2006 využít a proto byla sestavena ze značné části z pamětnických informací). Kniha obsahuje množství nových, dosud nevyužitých dokumentů z archivního fondu útvaru a ty dokladují chronologicky obsáhle a detailně personální složení pluku během těch více než 40 let. existence.
Díky tomu se autorovi podařilo zařadit dobové přehledy všech vojáků z povolání včetně tabulkových funkcí ve štábu, v letkách a inženýrské letecké službě. Tyto přehledy jsou uvedeny u každého z velitelů (v několika případech i násobné). Zřejmě zřejmě historicky nejzajímavější je sestava pluku z r. 1992 (tzv. poslední česko-slovenská) před rozdělením společného státu a armády.
Z hlediska hodno věrnosti je nové vydání knihy 11. stíhací INVAZNÍ (podruhé) na mnohem vyšší úrovni nez vydání z r. 2006 a určitě potěší (téměř všechny) bývalé příslušníky pluku, že se tam najdou a zavzpomínají na kolegy a kamarády, s nimiž u jedenáctky sloužili.
Kniha by určitě neměla chybět v knihovně žádného pamětníka a leteckého nadšence, zajímajícího se o historii čs. poválečného letectva,
Lacná kniha Od 313. (čs.) perutě až k 4. stíhací (-50%)
Kniha „Od 313. (čs.) perutě až ke 4. stíhací letce“ vychází u příležitosti řady “jubileí“ s číslovkou 70. – výročí ukončení II. světové války a návratu našich zahraničních leteckých jednotek do vlasti, – výročí zahájení reorganizace zahraničních leteckých jednotek do mírové organizace čs. letectva v rámci obnovené čs. branné moci.Autor se zaměřil na popis pokračovatelů jedné z čs. perutí – 313. Jejím nástupcem se dnem 28. říjnu 1945 stala 3. letecká divize a rámcové letecké pluky LP 7 a LP 8, každý s jednou letkou letounů “Spitfire“.V knize se dočteme, že od autora to nebyla volba náhodná. Z této perutě “pocházel“ S/Ldr./ škpt. let. František Fajtl, vedoucí skupiny našich letců, kteří byli v r. 1944 uvolnění z RAF a stali se základem našich leteckých jednotek v SSSR. Ale hlavně to byla skutečnost, že dosud nebyla komplexně a pravdivě historie “osmičky“ popsána. V řadách tohoto pluku působil nejdříve jako náčelník štábu a po té pověřený velitel pluku autorův dlouholetý přítel Zdeněk Škarvada.Kniha je uspořádána tak, že sledujeme chronologicky organizační a personální výstavbu “osmičky“, ale nikoliv isolovaně od ostatního “dění“ v čs. letectvu jednotlivých obdobích od r. 1945 do konce r. 1994.Kniha začíná kapitolou, kterou autor označil jako “nultou“. V ní se vrací k pramenům. Stručně přibližuje válečné období 313. čs.perutě v RAF, anabázi tzv. “Fajtlovy skupiny“ na východní frontě, organizace 1. čs. smíšené letecké divize v SSSR. Na závěr kapitoly zařadil návrat čs. letců z východní i západní fronty v roce 1945. Autor využil pro popis výstavby “osmičky“ množství rozkazů velitele pluku , jak se zachovaly v archivních fondech VÚA/VHA. Proto se může zdát popis jako strohý výčet, ale díky tomu se mu podařilo to vše “vtěstnat“ na cca 300 stran takové množství informací a jmen. Místo “povídání“ najdeme v knize také rozsáhlou fotodokumentaci. Především sehnal a použil na 130 fotografií skupin pilotů a techniků s popiskou osob, více než 50 fotografií letecké techniky, používané u osmého pluku. Úžasné úsilí věnoval autor “personám“ – sehnal a uspořádal více než 220 fotografií osob, zastávající funkce na vyšších velitelských stupních letectva, fotografie všech velitelů pluku, řady funkcionářů štábů a téměř všech velitelů letek „osmičky“ (a to vč. úplně prvního npor. Masaříka u letky “Spitfirů“ ve Kbelích až po posledního velitele bojové letky pplk. Ing. Aloise Koutného 4. sslt v Přerově). U všech velitelů pluku jsou různě obsáhlé informace o jejich letecké službě.Dovíme se, že pluk dostal číslovku 8, používal dva krycí názvy: VÚ 5448, VÚ 6354, čtyři otevřené názvy: Letecký pluk 8, 8. letecký pluk, 8. letecký stíhací pluk proudový a 8. stíhací letecký pluk a de iure existoval v období od 28.10.1945 do 30.4.1991.K 30.4.1991 byl v Brně zrušen a z jeho podstaty vznikla 81. samostatná stíhací letka Sliač a 82. samostatná stíhací letka Mošnov. Z té pak ještě od listopadu 1993 vznikla ještě 4. samostatná stíhací letka Přerov, zrušená k 31.12.1994. V závěru knihy jsou vloženy stručné informace a zákresy letišť, kde byl pluk dislokován. Zajímavé jsou kopie zápisů z “Kmenového listu bojové zástavy“, dokladující skutečná data předání a převzetí velení pluku. Podrobný přehled o organizaci útvaru lze vidět v několika úplných sestavách funkcionářů pluku (štáb, letky, inženýrská služba) v různých obdobích. Celá řada přehledů přibližuje, jak byly “složeny“ jednotlivé letky, kdo jim velel a v řadě případů se lze dočíst, jak byla v různých obdobích přidělena letecká technika (typ vč. tr. čísla) pilotovi a technikovi. Protože jsou u jednotlivých přehledů uvedeny čísla “rozkazů“ velitele pluku a data vystavení, “dostanou“ pamětníci šanci zavzpomínat na kamarády a kolegy “ve zbrani“. Zároveň lze z přehledů zjistit, jaká technika a v jakých počtech byla v daném období používána. Je dobře, že autor “nezapomněl“, že u pluku sloužily jako vojákyně či občanské pracovnice ženy a aby jim poděkoval, vložil fotografie alespoň některých z nich. V závěru knihy lze najít i stručnou informaci o jednotkách letištního a radiotechnického zabezpečení, které pluk zabezpečovaly a kdo těmto útvarům velel.
Na sklade 1Ks
9,90 €
19,80 €
dostupné aj ako:
Bez nich by nevzlétli
Ohlédnutí do historie letištního a radiotechnického zabezpečení čs. letectva v letech 1945 až 2008 - o lidech a technice v dokumentech a na fotografiích.
Vypredané
20,38 €
21,45 €
Králové vzduchu a jejich pokračovatelé
Ohlédnutí do historie čs. akrobacie - od pilotů Avií B-21 až po display piloty VzS AČR.
Vypredané
19,19 €
20,20 €
Říkali mu Korea (Podruhé)
V knize jsou nově zmíněny všechny vojenské útvary dislokované v posádce Žatec a sledování historických události začíná již od roku 1946. Přináší informace a řadu fotografií z období zkoušek proudových letounů Avia Me 262/S-92 na letišti Žatec, obšírn
é informace o 1. výcvikové letce tryskových letadel, zřízené v r. 1949 na letišti Žatec a vůbec okolnosti výstavby nového proudového stíhacího letectva v jeho kolébce v Mladé. Spolu s popisem postupu výstavby nových letišť s betonovými VPD (nechybí z
ákladní parametry) tak má čtenář možnost poznat situaci a širší souvislosti doby, ve které byl zřízen 11. letecký stíhací pluk proudový.
K významnému rozšíření rozsahu využil autor množství nových tzv. "revitalizovaných" dokumentům z Vojenského his
torického archivu Praha.
(Jednalo se o archivní fondy útvarů, které byly poškozeny při záplavách v srpnu 2002). A tak bylo možné podstatně rozšířit popis působení 15. stíhacího leteckého pluku (1952-1958) a také 17. stíhacího leteckého pluku v Žatci
(1952-1954) v Mladé (1954-1955) a konečně v Hradčanech (1955-1961), tedy období podřízenosti žateckých stíhacích divizí. Výsledkem jsou mj. podrobné sestavy pluků v rozhodných obdobích, přidělení letounů pilotům a technikům, pohyb personálu mezi pluk
y atd. V rekapitulačních přehledech najde svá jména drtivá většina pilotů a techniků od "jedenáctky" i "patnáctky". Popisy organizační výstavby útvarů doplňuje množství fotografií a obšírné přehledy funkcionářů. U leteckých pluků přehledy doplňují po
rtrétní fotografie velitelů pluku i letek (91), inženýrů pluku i letek (27), u 23. letištního praporu a 5. praporu RTZ fota velitelů útvarů (34). Je zde také uveden úplný přehled a fotografie velitelů letectva a PVOS (18) a nechybí portrétní fotograf
ie mnoha z těch, kteří nedoletěli (15). Unikátní celostránková kopie leteckého snímku z r. 1952 dokumentuje stav, proč dostalo letiště název KOREA.
V knize jsou podrobně popsány nejen všechny tamní letecké útvary tzv. létající (s rozšířením informa
cí o technicích), ale také útvary letištního týlového zabezpečení (13., 15. a 23. letištní prapor) a radiotechnického zabezpečení (od 5. roty LZP, až po 5. prapor RTZ) a od 1.5.1991 zde působící 11. letecká základna. Jsou zde zmíněny všechny žatecké
svazky letecké (5. SLD i "nová" 3. SLD), ale i integrované PVOS od léta 1961 (3. sbor PVOS, 3. divize PVOS až po 3. dPVO, která byla zrušena v r. 1994). Tomuto společenství vojsk protivzdušné obrany "modrých" (stíhací letectvo), "zelených" (Radiotech
nické vojsko) a "červených" (protiletadlové dělostřelectvo a raketové vojsko) je věnována celá kapitola. Podrobně je popsána poměrně neznámá epizoda v období 1955 - 1961, kdy byly na letišti dislokovány útvary protiletadlovců a radiotechniků ("hláska
řů") a nechybí ani ilustrační fotografie techniky, kterou používaly. Obsáhlý a podrobný historický popis doplňuje jednak množství unikátních fotografií, ale také řada osobních vzpomínek a příběhů pamětníků ze všech stavovských, funkčních i hodnostníc
h skupin - piloti, technici, velitelé...
Jako Post skriptum je obsáhle popsáno období po ukončení leteckého provozu a zrušení posledních útvarů v r. 1994 až po definitivní konec letiště, kterému říkali KOREA a vznik strategické zóny TRIANGLE.
Vyjím
áme DOSLOVU, který do "Říkali mu KOREA" napsal Václav Vašek:
"Byl jsem naprosto skálopevně odhodlán, možná pod dojmem dobového zájmu o "Etudy...." sepsat pojednání o historii existence žateckého letiště. Dnes vím, že jsem byl pouze málo pracovitý. Pr
oto hned na počátku své úvahy chci vyjádřit autorovi dík za to, že projevil víc morálněvolních vlastností než já a nenechal se odradit. Proto je asi nejpřijatelnější forma, kterou zvolil Stanislav Vystavěl. Volné zpracování dostupných údajů, proložen
é citáty z dokumentů, konkrétními postřehy pamětníků a životními epizodami. Čtenář má možnost seznámit se s nadčasovým, nezaujatým a čtivým náznakem útržků ze života lidí ovlivněných činností na tomto letišti. "Korea" nebyla umístěna poblíž velikého
města či nedaleko lákavé přírodní oblasti. Věřím, že dílo vyvolá svými, místy věcnými, místy emotivně podbarvenými informacemi v řadě lidí rozhodně více pěkných než nepěkných vzpomínek. Všem přeji příjemné zážitky při čtení... "
Říkali mu KOREA (Po
druhé) vychází u příležitosti celé řady "žateckých jubileí" - 60. výročí zaujetí letiště 23. letištním praporem (21.8.1951), založení 11. stíhacího leteckého pluku (1.10.1951), 55.
výročí úspěšných zásahů pilota 11. slp proti nepřátelským balonům - "
Leteckého protibalonového ESA" tehdy kpt. Jaroslava Nováka a konečně 50. výročí zřízení Velitelství 3. sboru PVOS v Žatci (1.9.1961).
Problematika poválečné historie čs. vojenského letectva zřejmě ještě dlouho zůstane "nepopsaným listem". Jako příkl
ad může posloužit kniha "Říkali mu KOREA (Podruhé)". Jedná se o knihu opět věnovanou letectvu v Žatci a její název se jen nepatrně liší od I. vydání z r. 2005 - "Říkali mu KOREA". Za oněch šest let od jejího vydání proteklo Ohří hodně vody a autor uk
ázal, že lze vstoupit do téže vody i opakovaně ...
Vypredané
22,33 €
23,50 €
Letiště
autorovi se podařilo pod výstižným názvem LETIŠTĚ Odkud vzlétali a kde přistávali zpracovat komplexní přehled stálých i polních letišť v rozsahu a podrobnostech, který bude určitě i pro mnohé bývalé vyšší funkcionáře složek letectva překvapivý (a o něčem podobném měli jen povšechné povědomí). Dokázal najít ty správné zdroje a spolupracovníky a z různých materiálů, archivních dokumentů a suchých vojenských podkladů vytvořil poutavé dílko, které umožní pamětníkům zavzpomínat na dobu a místa jejich služby v našem letectvu a mladší generací předestřít obraz, jak silné bylo naše letectvo, připravené bránit naši suverenitu.
Jako velký přínos knihy považuji zařazení kapitoly o letištích na našem území od počátků letectva po vzniku ČSR v r. 1918 až do začátku fašistické okupace. Není mně známo, že by tato problematika byla takto uceleně někde zpracována a publikována. Mezi množstvím údajů u jednotlivých letišť stojí za povšimnutí, že u polních letišť, která byla vybrána před vyhlášením branné pohotovosti státu jsou uvedeny GPS souřadnice jejich polohy.
Autor i v dalších kapitolách uvádí nejen rozmístění všech našich letišť se zákresy, fotografiemi letecké techniky, ale jen tak jakoby mimochodem uvádí i rozmístění útvarů a jednotek letectva na těchto letištích. Je to další možnost, jak si udělat obrázek o síle našeho tehdejšího letectva.
Za prospěšnou věc považuji zařazení kapitoly o téměř stovce polních (záložních) letišt. Jejich rozmístění a vybavení bylo známé jen om
ezenému počtu osob, protože tyto údaje byly zveřejňovány pouze v přehledech letišť (Přehled 100 z roku 1961, Přehled Praděd z roku 1964 a Přehled 70 z roku 1971). Všechny tyto přehledy však byly TAJNÉ a sloužily jen pro potřeby MNO a GŠ. Za účelné v knize považuji i zařazení závěrečných statí v kapitolách o stálých a polních letištích, které se zmiňují o základních systémech vybavení jak stálých, tak polních letišť. Čtenář si může udělat komplexní představu, k čemu letiště mohlo sloužit.
Rozsah dokumentace uvedené v knize (kolem 300 stran) je široký. Obsahuje na 400 fotek vybavení letišť, letecké techniky a záběrů z provozu, více než stovku fotografií (snímků letišť), které mělo letectvo k disposici, k tomu další stovku zákresů letišť a jejich VPD v mapách. Věřím, že rozsah a obsah knihy bude pro čtenáře přínosem k rozšíření povědomí o našem letectvu. .... (Napsal dlouholetý náčelník oddělení radiotechnického zabezpečení na velitelství letectva, GŠ a dále jako specialista Logistiky AČR plukovník v. v. Ing. Jaroslav Blinka)
Přes nás neproletí
„Jak je patrné z podtitulu, je kniha věnována výstavbě čs. protivzdušné obrany v období více než pětapadesáti let. Formou přehledů mapuje organizační výstavbu hlavních druhů vojsk – stíhacího letectva, hlásné služby/radiotechnického vojska a protiletadlovců – dělostřelectva a raketového vojska.
Autor se rozhodl zmíněnou problematiku zpracovat formou chronologicky řazených kompletních přehledů výstavby jednak organizační a personální. V pasážích “Kdo velel?“ jsou uvedeni funkcionáři od nejvyšších stupňů „pyramidy“ zodpovědnosti za svěřená bráněná místa a prostory a je doplněna obsáhlou fotogalerií, až na úroveň velitelů leteckých pluků. Bohatě je zmíněna a představena na desítkách ilustračních fotografií výzbroj a prostředky, podílející se na protivzdušné obraně státu od počátků (včetně kořistních typů radiolokátorů a protiletadlových kanónů) a dále celá typová řada radiolokační techniky ze SSSR, používané protiletadlové raketové komplety a celá typová řada MiGů, používaná až do léta 1997, kdy vznikly Vzdušné síly AČR.
Vypredané
12,95 €
13,63 €
