Anderw Wheatcroft

Roku 1683 sa dve ríše, osmanská s hlavným mestom Carihrad a habsburská so svojím centrom vo Viedni, stretli tvárou v tvár pri veľkom obliehaní Viedne. Historikovi Andrewovi Wheatcroftovi sa podarilo načrtnúť vrcholný konflikt medzi moslimským východom a kresťanským západom, ktorý sa odohral vo Viedni roku 1683 a na obidvoch stranách si vyžiadal mimoriadne úsilie a veľa obetí. Nepriateľ pred bránami je historická práca, ktorej príbeh o obliehaní je napínavý ako majstrovsky napísaný Dumasov román.

Zkáza tureckého loďstva v bitvě u Lepanta předznamenala úpadek a pád Osmanské říše. Ze všech významných okamžiků vzájemných kontaktů a střetů mezi muslimy a křesťany si Andrew Wheatcroft vybral právě toto námořní střetnutí jako počáteční bod, od něhož odvíjí dlouhý řetězec vyprávění a úvah o vývoji vztahů mezi oběma světy. Je to příběh, táhnoucí se přes třináct století, a jeho jevištěm je obrovské území. Materiály pro zkoumání povahy vztahů mezi muslimy a křesťany hledá autor především ve Středomoří, ale i v Británii, Rusku, Spojených státech a v dalších zemích. Invaze vojsk islámu do byzantských držav v Levantě, nádhera paláců Córdobského chalífátu a Granadského království, křižáci a vzpomínky na ně přetrvávající v podvědomí národů obou stran, vynález knihtisku a jeho vliv na rozvoj politické propagandy, krvavá povstání na Balkáně proti turecké nadvládě a přístup západních intelektuálů a politiků k „východní otázce“ – z takových a mnoha dalších témat autor spřádá mohutný proud ve snaze pokusit se pochopit, z čeho pramení současný stav vztahů mezi oběma kulturami.

V roce 1683 se dvě mocnosti - Osmanská říše s centrem v Konstantinopoli a vídeňští Habsburkové - střetly ve vrcholné bitvě zápasu o moc, který trval 250 let: při velkém obléhání Vídně. Vzpomínka na Turky, s nimiž je starodávný a hluboký strach Západu ze všeho východního neoddělitelně spojen, zůstává živá a mocná. Turci usilovali o dobytí Vídně od prvního obléhání v roce 1529. Velké obléhání Vídně v roce 1683 bylo historickým vyvrcholením jejich vytrvalého postupu na západ, nikoli však konečným cílem - tím mělo být dobytí kořisti, kterou již dlouho usilovali ovládnout. Porážka pod vídeňskými hradbami znamenala počátek pomalého, ale nezadržitelného úpadku Osmanské říše. V evropských očích po staletích jsou Turci stále pouhými dobyvateli. Autor dokazuje, že to je politováníhodné zjednodušení: během čtyř staletí boje o nadvládu byl Západ útočící stranou stejně často jako Východ. Dnešní, moderní Turecko se snaží změnit svou orientaci směrem k Evropě; proti tomuto trendu se však staví nová generace politiků, kteří dovedou zbytky napětí mezi Východem a Západem mistrovsky využít. Nepřítel před branami poskytuje aktuální a poučený obraz o tomto složitém a impozantním válečném střetu.