Gerhard Wisnewski

Krok za krokem strhává Gerhard Wisnewski masku lžím a falším médií a tajných služeb o atentátech z 11.září 2001. Kde jiní dosud dávali jen otázky a vyvolávali pochybnosti, rozvíjí poprvé zcela jinou verzi 11. Září – scénář, který je daleko hrůznější, než oficiální popis případu, vysvětluje, k čemu potřebují politici a ekonomové teroristy. Při svém strhujícím hledání kriminalistických a politických stop navrhuje žurnalista a politolog Wisnewski (spoluautor bestselleru Fantom RAF) přesvědčivý protimodel Operace 9/11, o jakém dosud nebylo možné kdekoli číst . . .

Kdo ze zákulisí řídí světovou politiku...? Proč se každým rokem schází vždy na tajném místě a za nejpřísnějších bezpečnostních opatření finanční, průmyslové, politické a mediální elity spolu s generalitou a tajnými službami a o čem jednají? Proč jsou zasedání skupiny Bilderberg utajována před veřejností, přestože se jedná především o věc veřejného zájmu? Má národní stát šanci proti „světovému koncernu“? Jak to bylo se založením Evropské unie doopravdy? Proč musela být bombardována Jugoslávie? Je šlechta již bez politického vlivu? Co mají jezuité společného s dnešními elitami? K čemu mají sloužit krize a kdo je řídí? Jakou roli hraje židovská lobby v americké politice a co je to Projekt pro nové americké století? Na základě málo dostupných dokumentů se na všechny tyto a další otázky snaží dát odpověď bestsellerový autor Gerhard Wisnewski ve své knize „BILDERBERG - kdo tahá za nitky moci“. Autor nachází zajímavé souvislosti ve sférách mocných tohoto světa, které otevřou mnohému z nás oči, protože mainstreamová média většinou takový úhel pohledu na věci nepřináší. O autorovi: Gerhard Wisnewski, nar. 1959, se zabývá nejrůznějšími stránkami skutečnosti. Od roku 1986 pracuje tento promovaný politolog na volné noze jako autor, spisovatel a filmový dokumentarista. Řada jeho knih se stala bestsellery. Sám říká: „Jsem věrný ideálům demokratické, investigativní žurnalistiky a věřím v nutnost kontroly politické moci mocí Čtvrtou. Politicky korektní, konsenzuální novinařinu, jež směřuje k tomu, aby novinář zaujal korektní stanovisko, odmítám. Domnívám se, že pohodlná žurnalistika je rozpor sám o sobě a že k úkolům novináře patří být nepohodlný.“