Michal Witkowski

Román Chlípnice wrocławského prozaika, kritika a publicisty Michała Witkowského (1975) vzbudil vlnu zájmu, a to především díky tématu, který autor zvolil: zaniklý svět nočního života homosexuálů v Polsku v 70. a 80. letech. Knihu lze přirovnat k dílu Jeana Geneta či Witolda Gombrowicze. Kniha byla nominována na prestižní polskou literární cenu Nike 2006.

Třetí román hvězdy současné polské literatury čtenáře zavádí do kabiny tiráku. Margot je řidička náklaďáku, kleje jako dlaždič a na štacích chodí na pánské záchodky. V noci se mění v náruživou a neukojitelnou běhnu, královnu Margot, v rudé paruce, minisukni a s hlubokým dekoltem. Její konkurentkou je Černá Gréta, postarší lesbická korba, která se obléká jako motorkář. a ještě je tu aška, dívka na vozíčku, jejíž životní náplní jsou rozhovory s řidiči tiráků prostřednictvím radiostanice. Metamorfóz v novém románu witkowského je mnoho. Kromě proměn jednotlivců jsou zde poukázány systémové změny, které prodělalo Polsko za 20 let demokracie, a jejich dopad na sféru sociální, společensko-kulturní i mediální.

Po kultovních Chlípnicích přichází Královna Barbara, druhý román Poláka Michała Witkowského (1975). Ze socialismu se děj přesouvá do raných devadesátek a na scénu přichází Hubert, bisexuální vyděrač, kmotr a šmelinář, který tak miluje zlato a perly, že mu okolí začne přezdívat Barbara podle jedné legendární polské královny. Postava Huberta je pro Witkowského loutkou, pomocí níž se ironicky vrací k mnoha průvodním jevům politického přelomu, který máme ještě všichni v živé paměti: veksláci a bony, langoše z přívěsu, zastavárny a novozbohatlíci, podnikatelské baroko, letadlové hry, praní peněz.