Lukáš Zádrapa

Kniha přináší překlad jednoho ze stěžejních děl klasické čínské filozofie, spisu Chan-fej-c, nazvaného tak po svém autorovi Chan Fejovi ( 233 př. n. l.). Chan-fej-c patří k nejobjemnějším dílům staročínského písemnictví a přestavuje kompozičně i s lohově vybroušenou summu legistické nauky, která zejména v závěrečném období starověku v Číně převládla a nakonec se stala oficiální ideologií sjednocené říše pod vládou Prvního císaře Čchinů. Později proto sice upadla v nemilost kulturní elity, ale zůstala pevně zabudována do institucí čínského státu, v době modernizace byla znovuobjevena reformními mysliteli a po založení ČLR našla zastánce v Mao Ce-tungovi, který si Chan Feje oblíbil pro jeho protikonfuciánské a neidealistické názory. Bez poz nání legismu tak nelze porozumět základům čínského politického myšlení ani dynamice utváření centralizované říše. Vedle sevřených esejů v díle najdeme i nepřeberné množství historických a anekdotických narativů, z nichž nemálo bylo přetaveno do struč ných úsloví užívaných dodnes, a lze na ně tak nahlížet i jako na svého druhu encyklopedii starověké čínské kultury. První svazek českého překladu obsahuje vedle přetlumočení první poloviny díla také zevrubné úvodní statě, seznamující čtenáře předevší m s jeho historickým a filozofickým pozadím a s některými překladatelskými problémy.

Populárně naučná příručka uvádějící čtenáře do problematiky čínského znakového písma. Spíše než na praktické návody je zaměřena na povahu této písemné soustavy a především na širší společenský kontext, v němž se vyvinula a byla a je užívána. Obsahuje tři

Druhým svazkem se stává komentovaný překlad starověkého čínského spisu Chan-fej-c’ do češtiny úplným. Čeština se tak řadí mezi hrstku západních jazyků, do nichž bylo toto dílo celé přeloženo. Základní a zároveň nejrozsáhlejší a nejpropracovanější text myšlenkové školy zákona – legismu – stylisticky a kompozičně vybroušenou formou představuje učení, jehož praktická aplikace ve státě Čchin z velké části vedla k sjednocení Číny Prvním císařem Čchinů v r. 221 př. n. l. Tehdy se stalo státní ideologií a později, byť upadlo v nemilost elit, bylo zabudováno do správní a právní soustavy císařství. Přestože se jednalo o jeden z nevýznačnějších filosofických směrů starověku, bylo po staletí učenci odmítáno a živější zájem o něj projevili až modernizátoři Číny. Spis měl v oblibě Mao Ce-tung, dnes se k němu nezřídka obracejí čínští manažeři. Bez nadsázky lze říci, že bez jeho znalosti je naše chápání tradičního čínského pojetí práva i celkových kulturních dějin Číny kusé. Chan-fej-c’ ovšem díky svým formálním kvalitám ovlivnil i vývoj písemnictví, zejména esejistiky. Stejně jako I. díl je i druhá část opatřena bohatým poznámkovým aparátem a úvody k jednotlivým kapitolám a je doplněna jmenným rejstříkem a souhrnným seznamem literatury. K usnadnění orientace navíc čtenář na předsádkách najde historické mapy Číny příslušných období. Přeložil Lukáš Zádrapa. Vychází v edici Orient.

Populárně naučná příručka uvádějící čtenáře do problematiky čínského znakového písma. Spíše než na praktické návody je zaměřena na povahu této písemné soustavy a především na širší společenský kontext, v němž se vyvinula a byla a je užívána. Obsahuje tři