Josef Žemlička

Autoři vzpomínkové literatury z leteckého prostředí jsou ve většině případů piloti, ale o pestré zážitky a množství příhod nemají nouzi ani letečtí mechanici. Důkazem je i kniha Vůle a štěstí leteckého mechanika, přibližující letectví z té doposud málo známé strany.

Okolo roku 1000 postihla vznikající český stát krize, ohrožující jeho bytostní podstatu. Jaké alternativy dalšího vývoje se přemyslovským vládcům nabízely, jak se dokázaly Čechy a Morava zabudovat do politickýchho systému tehdejší Evropy, popisuje toto rozsáhlé dílo. Královské tituly Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. byly symbolickými mezníky tohoto vývoje, pozanamenáného nejen slavnými bitvami, ale i krutými bratrovražednými boji.

Okolo roku 1000 postihla vznikající český stát krize, ohrožující jeho bytostní podstatu. Jaké alternativy dalšího vývoje se přemyslovským vládcům nabízely, jak se dokázaly Čechy a Morava zabudovat do politickýchho systému tehdejší Evropy, popisuje toto rozsáhlé dílo. Královské tituly Vratislava II., Vladislava II. a Přemysla Otakara I. byly symbolickými mezníky tohoto vývoje, pozanamenáného nejen slavnými bitvami, ale i krutými bratrovražednými boji.

Náš přední odborník na dějiny přemyslovské epochy se ve své nejnovější monografii zabývá vládou a diskutabilní osobností pátého českého krále, jehož životní příběhy připomínají svými vrcholy a pády osudovou houpačku. Nemilovaný mladší syn krále Václa va I. nejprve neblaze proslul neúspěšnou vzpourou proti otci, aby vzápětí nerovným sňatkem získal to, oč neúspěšně usilovaly generace jeho předchůdců: získal rakouské dědictví a podstatně rozšířil tradiční českomoravské jádro přemyslovské moci. Prvn í dvacetiletí jeho vlády bylo svědkem nebývalého vzestupu českého státu, jenž se v době úpadku císařské moci stal hlavní středoevropskou mocností. Ostatně to nejlépe vyjadřuje jeho přízvisko "král železný a zlatý". Šokující proto byl strmý pád mocnéh o Přemyslovce v posledních pěti letech jeho života, ukončeného heroickou smrtí v beznadějném boji. Kniha se nezabývá pouze politickým děním, stejná pozornost je věnována také pronikání gotické kultury, zakládání měst, velké kolonizaci, jež právě za P řemysla vrcholila, jakož i vzestupu pozemkové aristokracie a jejímu střetu s panovníkem, jenž byl jednou z příčin Přemyslova pádu.

První modernizace našich dějin za králů Přemysla Otakara I. a Václava I. přetvořila přemyslovské Čechy ve vzorové středoevropské království, jehož váhu znásobovaly rozmach měst, zakládání nových vesnic, odkrývání stříbrných nalezišť a posílení centrální moci. Vznikala pozemková šlechta, osamostatnila se církev a zmizel do té doby etnicky jednotný ráz českých zemí.

V druhé půli 13. století dosáhla přemyslovská epocha již dříve zahájenými hospodářskými a sociálními změnami kulminačního bodu svého staletého vývoje. I české země přitom vcházely do styku s migračními pohyby, které měnily etnické poměry mezi Labem a Odrou. Zasáhly hlavně Slezsko, ve slabší míře i Čechy a Moravu. Završování těchto procesů, jejich vztah ke staršímu osídlení a jakou roli v tom sehrávaly tvořící se vazby mezi vesnicí a městem, to jsou otázky pro pochopení celého 13. století. Právě v nich spočívá těžiště příštích výkladů, ukončených rolí jihlavských, brodských a ve vrcholné fázi kutnohorských stříbrných nalezišť. Bez nadějí vkládaných do kutnohorských couků by stěží světlo světa spatřil „věčný a pevný“ pražský groš, ohlašující zásadní obrat v monetární praxi českých zemí, jejich další hospodářskou aktivizaci a pokračující posilování „městských“ regionů. Již tehdy se zároveň dá pozorovat i odvrácená strana tohoto „pokroku“, a to jeho zásahy do přirozené krajiny se všemi důsledky z toho plynoucími.

V uplynulém čtvrtstoletí vzbudily zaslouženou pozornost historické obce i laické veřejnosti objemné monografie profesora Žemličky mapující dějiny přemyslovského období, zvláště pak 13. století. Nicméně nemělo by se zapomínat, že Josef Žemlička nepostrádá cit i pro detail a drobnou zápletku. A právě ze zdánlivě nedůležitých zápletek je sestaven předkládaný výbor. Jeho pořadatelé stanuli před ošemetným úkolem vybrat z úctyhodného množství časopiseckých studií a článků příspěvky, jež by nejlépe odpovídaly jubilantovým odborným zájmům. Zpočátku vládla shoda v jediném. Že by v něm neměl chybět oddíl věnovaný výkladu středověkých pramenů, k němuž pak přibyly texty o historické geografii, měšťanech a městských obcích a také výpravy do světa přemyslovských knížat, králů a rodící se středověké šlechty.

Soubor pěti studií o Zlaté bule sicilské, vydané roku 1212 římským a sicilským králem Fridrichem II. pro českého krále Přemysla Otakara I., z pera nejpřednějších odborníků na danou problematiku. Zabývají se okolnostmi vzniku tohoto dokumentu, politickou situací v Evropě na počátku druhého desetiletí 13. století i diplomatickým pozadím (jak její písemnosti vznikly a kdo se podílel na jejich vzniku), recepcí Zlaté buly v dalších etapách vývoje českého státu, zejména v době Karla IV., který na ni státoprávně navázal, a rovněž osudy dokumentu v dalších stoletích, jeho archivním uchováním, editováním i zpřístupněním.

Jen všestranný rozbor může dát odpověď na mnohé otázky, které souvisejí s králem Václavem II., jenž se na podzim roku 1300 nechal korunovat polským králem a příštího roku vyjednal uherskou korunu pro svého syna. Byl to fenomenální úspěch, anebo zdroj problémů, které lemovaly poslední roky Václavova panování? A co tomu předcházelo? Měl Václav tak zdatné rádce a diplomaty, nebo tomu napomohl šťastný souběh okolností? A jakou roli v tom sehrálo stříbro českých hor, o němž se v cizině bájilo?

Na svém vrcholu, krátce po roce 1300, soustředili Přemyslovci v rukou hned tři středoevropské koruny, českou, polskou a nakonec i uherskou. Václavovská říše se titulárně rozlétla od Chebska po Sedmihradsko a Chorvatsko, třebaže ve skutečnosti dosáhla nejvýše na řeku Tisu a k Balatonu V rychlé a nezažité expanzi se skrývala past. Vytvoření a zejména udržení takové říše si žádalo obrovské náklady. Setrvale je nemohl uspokojovat ani stříbrný český král. Vychýlení mocenské rovnováhy nevraživě sledovali Habsburkové, zpovzdálí i papežská kurie, prosazující v Uhrách své neapolské spojence. Jaké čekalo rozuzlení? Dramatickým půdorysem si pár zbývajících let přemyslovské vlády nezadá s napínavou četbou. Uzavřela je olomoucká tečka. Náhlá a šokující. Jedna dějinná epocha spjatá s domácí dynastií se nenávratně uzavřela.

Autoři vzpomínkové literatury z leteckého prostředí jsou ve většině případů piloti, ale o pestré zážitky a množství příhod nemají nouzi ani letečtí mechanici. Důkazem je i kniha Vůle a štěstí leteckého mechanika, přibližující letectví z té doposud málo známé strany.