František Novotný (18861961) se rozhodl předat svým dětem zprávu o době, v níž žil. Psal pro budoucnost, a tak věděl, že co se zdává být atraktivní v přítomnosti, časem na hodnotě obvykle ztrácí, kdežto jako nejcennější se mohou ukázat věci a děje z

dánlivě všední: zákruty příbuzenských vztahů, příhody z rodných Koryčan, z gymnázia v Kyjově, z Vídně, Malenovic: morytáty, neuvěřitelné historky a vedle toho týdenní jídelníček, výčet plodin na zahrádce. .. Přestože jeho putování vrcholí účastí na d

ramatických událostech první světové války na východě Ruska, vyprávění působí plastičtěji než jiné válečné paměti právě proto, že je psáno v kontextu oné všednodennosti. Autor vypráví prostým jazykem o obyčejných, ale opravdových lidech a jejich os

udech, usnadňuje tak pochopit je a vcítit se do nich. František Novotný napsal vlastně realistický román a poslal jej nejen synům, ale nám všem jako zprávu v láhvi; je v ní zapečetěna sto let stará minulost, její barvy a vůně, a především napínavý příběh, jehož osnovu splétal skutečný život.