Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 9 z 76

Kniha Přes Atlantik a zase zpět je souborem esejí, které vznikly v letech 1994–2024 jako doslovy k překladům anglofonních románů vycházejících v edici AAA nakladatelství Argo. V padesáti osmi textech se tu představuje dvacet pět autorů, vesměs předních českých anglistů. Editor Petr Onufer zvolil chronologické řazení esejí podle data vydání originálu; první esej tak pojednává o Kerouacově románu Na cestě, vydaném v roce 1957 (reeditovaný překlad Jiřího Joska byl v roce 1994 symbolicky rovněž prvním svazkem edice AAA), poslední pak o předloni vydaném románu Stella Maris od Cormaca McCarthyho, který v edici AAA vyšel na počátku roku 2024. Jednotlivé eseje přitom nenabízejí „jen“ zasvěcené pojednání o anglofonní beletrii, ale také výmluvně dokládají, jakým způsobem a v jaké kvalitě se u nás během posledních třiceti let psalo a píše o jinojazyčných literaturách. V tomto ohledu je kniha přínosem nejen pro čtenáře se zájmem o anglofonní literatury nebo studenty anglistiky, ale rovněž pro bohemistickou obec či šířeji pro obecně kulturní publikum. Výbor Přes Atlantik a zase zpět přitom nemá ambici být syntetickými dějinami anglofonní literatury (je ostatně otázkou, zda lze vůbec podobnou práci dnes ještě napsat, zvláště pak v tuzemském prostředí), naopak usiluje o to být výzvou k dialogu, k společnému uvažování nad kvalitními prozaickými texty, k utváření i přehodnocování literárního kánonu anglicky psaných literatur v českém překladu.

Kniha Lubomíra Martínka, má zřetelně bilanční charakter. Autor rozdělil život protagonisty do pěti barevných období: bílého, černého, modrého, červeného a žlutého. Jim předchází „soukromý pravěk“, tj. část dětství, na které si člověk neuchoval vlastní vzpomínky. Závěrečná část stojící mimo barevné spektrum, je tvořena objevy, které hlavní postava, do značné míry alter ego autora, v průběhu putování učinila. Na tomto relativně přehledném půdorysu Martínek vybudoval konstrukci v podobě stručných, často vyloženě fragmentárních „epizod“, z nichž postupně skládá portrét – mozaiku. Jednotlivé fragmenty odkazují ke klíčovým okamžikům života protagonisty, cosi na způsob křižovatek, na nichž byl průběžně nucen se rozhodovat, jakým směrem pokračovat, případně svrhnout ze sebe tíži rozhodování a uchýlit se do bezpečí některé z četných forem fatalismu. Při objevování vlastních možností i hranic mu napomáhají postavy, s nimiž se průběžně setkává. Před čtenářem tak v náznacích defilují osoby zcela neznámé, osoby známé pouze zasvěceným i osoby známé z veřejného prostoru. Vzhledem k tomu, že hrdina dobrovolně, ale i z nutnosti vynucené předchozími zkušenostmi, prošel řadou naprosto odlišných prostředí, vznikl kaleidoskop, jehož zamýšleným cílem je naznačit absurditu, paradoxnost, rozporuplnost a nepochopitelnost různých přístup k realitě. Otázky, na které protagonista hledá odpověď, jsou existenční, etické a existenciální povahy. Znějí zhruba takto: co je protagonista ochoten snášet a co v něm vzbuzuje takový odpor, že je ochoten se vzbouřit? Čím se živit, není-li ochoten dělat ponižující kompromisy? Jak hluboko je schopen proniknout do života lidí, s nimiž se v životě potkal? Je možné znát druhé lépe než sebe sama? A je vůbec možné splnit příkaz „ poznej sám sebe“?

Antisemitismus viděl Adorno jako ústřední pojivo radikálních pravicových hnutí poválečné německé společnosti, které spojovaly různé proudy militantního a excesivního nacionalismu. Upozorňoval na problém tzv. poloveřejné šeptandy, „fámy o Židech“, jež má až reklamní charakter, pomocí níž se šiřitel stylizuje do role oběti. Za hnací síly takového jednání považoval antiintelektualismus a konformismus, které podle něj sdílejí identickou strukturu s rasismem. Na druhou stranu Adorno varoval před idealizací Židů a židovství, neboť takový postoj má v boji proti antisemitismu opačný efekt. Tyto myšlenky proslovil Adorno na podzim roku 1962 na konferenci německé Koordinační rady spolků pro křesťansko-židovskou spolupráci, na níž hovořil o boji proti antisemitismu. Český překlad je pořízen z německého vydání přednášky Zur Bekämpfundges Antisemitismus heute, která vyšla v roce 2024 v nakladatelství Suhrkamp. I když doslovný český překlad Adornovy přednášky zní „K potírání dnešního antisemitismu“ po dohodě s Adornovým archivem jsme z názvu vypustili slovo dnešního, jelikož by to mohlo být vzhledem k současné situaci pro čtenáře zavádějící. Text přednášky je transkripcí z dochovaného zvukového záznamu. Adorno se převodu své řeči do knižní podoby vyhýbal, vědom si toho, že ústní projev má svá specifika, jimiž se liší od projevu písemného. Přesto nakonec s převedením svých slov do textové podoby souhlasil, rámcově editoval a napsal k textové verzi krátký komentář, který je otištěn v úvodu této knihy. Charakteristické rysy vlastní ústnímu projevu, určitá kostrbatost, přerývanost, atp., byly v německém knižním vydání ponechány, a i my jsme se v zájmu zachování autenticity rozhodli je v českém překladu ponechat. Doslov ke knize napsal známý německý literární kritik a mecenáš Jan Philipp Reemtsma, jenž mimo jiné poukazuje na význam Adornových myšlenek pro naši současnost.

Az irodalmi Nobel-díjas Isaac Bashevis Singer nemcsak született történetmesélő, az emberi természet kiváló ismerője, de jelentős gondolkodó is volt. E kötet 19 esszéje (amelyeket többnyire ő maga fordított jiddisről angolra) egyetemes érvényű reflexiókat sűrít a művész modern társadalomban betöltött szerepéről, a cenzúráról, a zsidó életről, a miszticizmusról és az istenhitről. Singer filozófiai esszéi napjainkig azért sem kaptak kellő figyelmet, mert elsősorban mesemondóként tartotta őt számon az irodalom. Ezért is fontos, hiánypótló kötet a Régi igazságok és új klisék, amelyben a világhírű írót új oldaláról ismerhetjük meg. "...kritikus tekintete behatol a mindennapi illúziók mögé, észreveszi, mi az, ami az emberi természetet hajtja, és ami fölemeli a szellemet."

Autoři knihy Proč se nebát umělé inteligence? nabízejí střízlivý a odborně podložený pohled na současný stav a perspektivy umělé inteligence (AI). Čtenář se ve srozumitelné podobě dozví, na jakých technologických základech AI stojí, jaká je její historie a jak probíhá zpracování přirozené řeči ve velkých jazykových modelech. Kniha rovněž ukazuje, jak aplikace AI už dnes slouží v průmyslu, zdravotnictví, robotice či v oblasti kybernetické bezpečnosti a jak konkrétně je možné AI využít například ve státní správě či ve službách. Řada příspěvků je věnována filozofickým úvahám o roli a možnostech umělých strojů, etice a právu při jejich využívání. Proč se nebát umělé inteligence? je soubor esejí, které připravili nejen čeští odborníci v jednotlivých oblastech AI. Vyvracejí mýty, přehnaná očekávání a uměle vyvolané obavy, a naopak zdůrazňují její užitečnost a využitelnost. Možná vás překvapí, že český přínos k rozvoji této zajímavé vědní disciplíny vůbec není zanedbatelný. Kniha je určena všem, kteří se v důsledku neadekvátní „popularizace“ obávají prudkého nástupu umělé inteligence. Na své si přijdou i ti, kteří se v té či oné míře s umělou inteligencí dennodenně setkávají, včetně IT odborníků, studentů všech typů škol i pracovníků v průmyslu, službách či státní správě. Eseje na sebe přímo nenavazují, jsou nezávislé a lze je číst v jakémkoliv pořadí či kterékoliv vynechat. Každý si může najít to, co ho nejvíce zajímá.

Kivételes betekintés az alkotóművészet kulisszái mögé, történetek a modern világról - Olga Tokarczuk elsőként megjelent könyve az irodalmi Nobel-díj átvétele után. Készülőben lévő szövegek, könyvek, szereplők laboratóriuma. A kísérletezés fárasztó, de elbűvölő folyamata. A képzelet explóziói. A megszülető történet logikájának és a szereplők belső világának nyomában - a motivációk és a világnézetek feltárásával. Lenyűgöző történetek, olvasmányélmények és személyes tapasztalatok elmesélése. Kitartó törekvés a világ végtelen sokféleségének és bonyolultságának a megértésére és átadására. A tizenkét legfontosabbnak ítélt, válogatott esszé és előadás, amelyek segítségével pillantást vethetünk Olga Tokarczuk alkotóművészetének kulisszái mögé. Kulcsfontosságú és először megjelenő szövegek. Köztük a már sokszor kommentált Nobel-díjátvételi beszéd.

Mrazivý esej, v němž autorka ukazuje, jak Rusko na Ukrajině opakuje svůj starý návod – ten, který poprvé použila Kateřina Veliká na Krymu v roce 1783, a znovu – ovšem ve větším a krvavějším měřítku – Sovětský svaz za Stalinovy éry. Rusko se nikdy nevyrovnalo se svou imperialistickou minulostí. Místo toho se Kreml soustředil na vytváření nepřátel, které využívá k vytváření základů pro sexuální násilí, jež používá ve válkách, a k dehumanizaci těch, kteří se stali oběťmi porušování lidských práv. Pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v Putinově Rusku upadá. Rusko umlčuje ženy, používá znásilnění jako zbraň a své oběti ponižuje v médiích a vyhrožuje jim dalším sexuálním násilím.

V této rané práci zaměřil Michel Houellebecq své brilantní analytické schopnosti na dílo H. P. Lovecrafta – kultovního autora hororů z počátku 20. století. Oběma spisovatelům je vlastní temné vidění světa a Houellebecqův vhled do spisovatelského řemesla osvětluje nejen Lovecraftovu tvorbu, ale i jeho vlastní. Pronikavé úvahy francouzského misantropa vedené obdivem k americkému autorovi se formují v milostnou píseň plnou energie a vášně, s jakou jsme se v Houellebecqových románech dosud nesetkali…

Môžu nám včely pomôcť nájsť odpoveď na tie najelementárnejšie otázky ako „Čo je umenie?“ či „Aký je zmysel života?“ Môžu nám pomôcť zachrániť svet? Aj o tom je kniha esejí slovenského výtvarníka a sochára Tomáša Gabzdila Libertínyho Horieť intenzívne. Odpovede môžu byť rôzne, no jedno je isté – bez včiel to nepôjde. Slovenský výtvarník a sochár Tomáš Gabzdil Libertíny sa už viac ako osemnásť jarí venuje práci so včelami ako pomocníčkami pri tvorbe svojich sochárskych diel. V knihe poetických esejí s názvom Horieť intenzívne sa snaží uchopiť objavovanie a zdokonaľovanie svojho jedinečného pracovného i myšlienkového postupu, pri ktorom sa on sám stáva len prostredníkom a iniciátorom vzniku sochárskych diel, no hlavnú prácu urobia včely. Autor sa nevyjadruje obrazom ani objektom určeným pre vizuálny a hmatový vnem, ale slovom, ktoré nám umožňuje inak a bližšie nahliadnuť do jeho vlastného vnútorného sveta. Včely mu ako inteligentné a zároveň krehké spoločenstvo slúžia ako odrazový mostík k aktuálnym témam vzťahu človeka a planéty. Pod rúškom skúseností s tvorbou sochárskych diel a inštalácií v spolupráci so včelami sa prejdeme panoptikom rôznych tém, ktorých spoločným menovateľom je čas. Fenomén, konštrukt a pojem, ktorý v sebe nesie aj neodmysliteľnú ťarchu pominuteľnosti. Nič nie je večné. Ani sám čas. Za všetko, čo má nejakú hodnotu, sa však platí touto jedinečnou, plynúcou veličinou. Pozrieme sa aj na to, ako je dizajn všadeprítomný a neskrýva sa len v zapaľovači Zippo. Libertíny hľadá paralely medzi prírodným svetom a svetom umenia, pričom si hravo pomáha aj analógiami z prostredia popkultúry. Prekvapujúco prepája široké témy šťastia, žiadostivosti a lásky s esejistickými obrazmi pominuteľnosti, neustálej zmeny a gréckej tragédie. Na našej ceste touto esejistickou knihou nám ako vedľajšie postavy pomôžu s orientáciou aj Camusov Sizyfos, komunistický gýč a Kunderova Neznesiteľná ľahkosť bytia, Michelangelovi otroci, Gabriel García Márquez, Kierkegaard, ale aj Tisícročná včela. Kniha esejí Horieť intenzívne Tomáša Gabzdila Libertínyho je písaná v štýle zakladateľa žánru Michela de Montaigna s cieľom presiahnuť súčasnosť.

Svazek Knihy o umění představuje teoreticko-kritickou, esejistickou a fejetonistickou činnost Josefa Čapka, zahrnuje poprvé v úplnosti (textové i obrazové) práce o výtvarném umění a kultuře, které publikoval knižně. Navíc přináší jako přílohu dochované původní verze Umění přírodních národů. Tento Čapkův nejrozsáhlejší text o umění byl a je nejen objevitelskou a popularizační prací z dějin výtvarného umění a ve své době (nejen u nás) jedinečnou antropologickou studií, dosud z tohoto hlediska nedoceněnou, je zároveň výpovědí o podstatě a principech umělecké vnímavosti a tvořivosti, osobním vyznáním. Malíř a literát Josef Čapek se v úsilí o otevřené vnímání forem a možností umělecké tvorby – o umění vnitřně prožité, charakterní – soustavně věnoval tzv. okrajovým oblastem umění a jejich svébytnosti. Vedle projevů bezprostředních, prostých a účelných, anonymních a naivních, řemesel a moderních technických vymožeností, nových médií, otázek vkusu, městského folkloru atd. studoval a pronikavě popsal podoby umění primitivního, resp. etnického. Soubory Nejskromnější umění a Málo o mnohém spadají do kontextu jeho poválečné novinářské aktivity, programově obohacující téma primitivní tvořivosti o souvislosti domácí a dobovou estetickou diskusi o funkční, etické a sociální aspekty především v pojetí živého a životného vztahu umění a reality. Doslov napsal Jiří Opelík. K vydání připravil Luboš Merhaut. Josef Čapek (23. března 1887 Hronov – mezi 5. a 24. dubnem 1945 koncentrační tábor Bergen-Belsen). Malíř, grafik, knižní grafik a ilustrátor, kreslíř, scénograf, prozaik, dramatik, básník, autor pro děti, žurnalista, esejista, výtvarný kritik a teoretik. Bratr spisovatele Karla Čapka (1890–1938), s nímž v mladých letech společně napsal řadu povídek (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy) a tři divadelní hry (Lásky hra osudná, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), a spisovatelky Heleny Čapkové (1886–1961), švagr básníka a překladatele Josefa Palivce. Po secesních začátcích příslušník kubistické avantgardy, jejíž principy posléze modifikoval do projevu osobitě oproštěné výtvarné zkratky. Postupně člen Skupiny výtvarných umělců, Mánesa, Tvrdošíjných a nakonec Umělecké besedy. Živobytí mu však zajišťovalo především redaktorské místo v Národních listech (1918–1920) a Lidových novinách (1921–1939). Jeho literární dílo opsalo svérázný vývojový oblouk od básnivých expresionistických povídek (Lelio, Pro delfína) přes baladickou novelistiku (Stín kapradiny) po novátorské bezdějové prózy (montaignovský filozofující esej Kulhavý poutník, pascalovský soubor „myšlenek“ Psáno do mraků). Jako aktivní masarykovec a antifašista byl německými okupanty zatčen hned v první válečný den 1. 9. 1939 a připraven o život na samém prahu míru.

Soubor textů křesťanského evolučního filozofa, přírodovědce a kněze Pierra Teilharda de Chardin obsahuje osobní svědectví o jeho duchovním vývoji a postojích. Ve své autobiografii Srdce hmoty vypráví, jak se vyvíjelo jeho hledání trvalé nezničitelné substance od dětské lásky k minerálům a kovům až po objev univerzálního Krista jako božského centra evoluce. Jádrem svazku je vrcholné Teilhardovo dílo, mysticko-liturgický text Mše nad světem, v němž pojímá kněžství novým způsobem jako aktivní účast na proměňování Země a všech událostí v Tělo Kristovo. Svazek dále zahrnuje bilanční filozoficko-teologický text Christikum; poslední stránky deníku psané několik dnů před smrtí a další drobné texty, mj. dopis osvětlující Teilhardův postoj ke katolické církvi. V závěru knihy najde čtenář přehled Teilhardovy vědecké kariéry a seznam odborných publikací.

Co má nebo může mít víra v Boha společného s násilím či válkou? Jaký je vůbec boží vztah k našemu světu a k tomu, co se v něm děje? Na tyto otázky odpovídá Petr Macek ve své studii. Poučeně nás přitom provede poselstvím Bible i zápasy starších i nedávných svědků křesťanské tradice. Postoj těch, kdo se aktivně zasazují o pokoj, spravedlnost a nenásilné řešení konfliktů a jsou pro tento cíl ochotni nasadit i sebe sama, vyrůstá podle něj z radikálního přijetí biblické a křesťanské tradice – byť je to postoj znepokojující v rámci mainstreamového křesťanství. Autor se nevyhýbá ani otázce, jak jeho závěry obstojí tváří v tvář konfliktům našich časů.

"Szüntelenül azon kell igyekeznünk, hogy egyszerre legyünk Athén és Spárta. És egyáltalán nem tudhatjuk: élhetünk-e valaha is normális, szabad, stabil, biztonságos életet. Fenyegetettség és aggódás nélkül. Lehetünk-e valaha is otthon." "Úgy tűnik, meg kell járnunk a poklot, hogy eljussunk odáig, ahonnan kivételesen derült időben legalább a mennyország távoli peremét látni." David Grossman évek óta kommentálja az izraeli és palesztin helyzetet nemzetközi magazinokban (The Guardian, Frankfurter Allgemeine Zeitung, The New York Times). De a 2023. október 7-i terrortámadás és az azt követő események után nehéz megszólalni. Grossman azonban nem lenne önmaga, ha a kezdeti sokk után nem tenné fel a szükséges és fájdalmas kérdéseket: Hogyan történhetett ez meg? Miért vesztette teljesen szem elől a botrányaival elfoglalt Netanjahu-kormány Gázát és az ott élő palesztinokat? És "kik leszünk mi, izraeliek, amikor feltámadunk ennek a tragédiának a hamvaiból?" Tizenegy esszéjében Grossman október 7. (elő)történetét egy nacionalista kormány katasztrofális döntéseinek sorozataként vázolja fel, és aggódva kérdezi: nézve az elmúlt hetvenöt év történelmét, válhat-e valaha az erődként működő Izrael Államból igazi, biztonságos otthon zsidók és palesztinok számára egyaránt?

Zásevat neklid – antologie textů byla vydána u příležitosti třetího ročníku bienále Ve věci umění. Antologie obsahuje nově vzniklé i znovu publikované eseje, rozhovory, básně a umělecké příspěvky a propojuje dvě kurátorské linie bienále – zájem o dělnická hnutí Alekseie Borisionoka a zaměření na proměnu venkova Katalin Erdődi – s cílem hovořit o minulosti, současnosti a budoucnosti politických hnutí napříč venkovem a městy. Jak se lidé na venkově organizují, aby ovlivnili změny ve společnosti? Jak mohou lidé stávkovat a dosáhnout svých politických požadavků? Jak lze organizovat péči jako základ solidarity a vzájemné pomoci? Zajímá nás, jakými různými způsoby může na nečekaných místech narůstat neklid - stav nespokojenosti, rozrušení a pohnutí. Texty: Kateryna Aliinyk, Aleksei Borisionok, Ramona Duminicioiu, Katalin Erdődi, Fernando García-Dory, Kateřina Kolářová, Tomasz Rakowski, Marta Romankiv, Galina Rymbu, Olia Sosnovskaya, Alex Toshkov, Tomáš Uhnák, Maja Vusilović Vizuální eseje: Orla Barry, eeefff, Katheryna Lysovenko, Tamás Kaszás Editorský tým tvoří Aleksei Borisionok a Katalin Erdődi, kteří bienále Ve věci umění 2024 společně kurátorovali. Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky.

Ten essays on how reading and meaningfully engaging with literature can help us live better, more purposeful lives. How do we live fully? How do we live successfully? Adrift in an anchorless world, we often worry about where we are heading. What meaning can we hope to find in our modern, secular life? The answer, Ben Hutchinson explains, can be found by looking to writers and thinkers to help us live more purposefully, more mindfully – more fully. Interweaving his own (mis-)adventures with those of authors such as T.S. Eliot, Virginia Woolf, Marcel Proust and Joan Didion, On Purpose proposes ten ways in which reading and writing encourage us to ask difficult questions, project our minds into the past and future, and see ourselves and others differently. Engaging, uplifting and aphoristic, this book is for anyone who has lost their sense of direction or wishes to radically transform the way they live.

A beautifully illustrated guide to over seventy-five important journeys in world literature, spanning more than thirty countries and twenty-five hundred years From Homer's Odyssey, Chaucer's Canterbury Tales, and Cervantes's Don Quixote to Melville's Moby-Dick, Kerouac's On the Road, and Chimamanda Ngozi Adichie's Americanah, some of the most powerful works of fiction center on a journey. Extending to the ends of the earth and spanning from ancient Greece to today, Literary Journeys is an enthralling book that takes you on a voyage of discovery through some of the most important journeys in literature. In original essays, an international team of literary critics, scholars, and other writers explore exciting, dangerous, tragic, and uplifting journeys in more than seventy-five classic and popular works of fiction from around the world. Chronologically arranged and gorgeously illustrated throughout with paintings, engravings, photographs, and maps in full color, this captivating book will appeal to readers who have travelled widely, who are planning a trip, or who love armchair travel. Contributors include Robert McCrum, Susan Shillinglaw, Maya Jaggi, Robert Holden, Suzanne Conklin Akbari, Alan Taylor, Michael Bourne, Sarah Mesle-and dozens more.

"Putin. Spasitel Ruska nebo válečný zločinec? Geniální vůdce, nebo nevinná oběť vlastního velikášství? Nekompromisní náhled do Putinova nitra i nitra těch druhých. Obyvatelé Kremlu, se svými srdci na dlani, prosí o slitování, nebo svatořečení. Ruská realita jako blouznění, blouznění jako ruská realita. Kdo není v Rusku paranoidní, je šílený. Putin jako středobod toho všeho, Putin jako ztělesněný ruský svět."

Vybrané práce Jiřího Němce z rozmezí více než patnácti let spojuje téma lidské svobody. Otázku svobodného jednání, jeho předpokladů a důsledků, považoval autor celoživotně za vůbec nejdůležitější. Výbor zachovává chronologii vzniku textů a umožňuje tak sledovat podoby a vývoj Němcova myšlení v dosud neznámé celistvosti. Název Drama lidské svobody odkazuje k místu ve studii Implikace svobody, v níž píše J. Němec o životním obratu, provázeném převzetím odpovědnosti. Tento výbor nenahrazuje vydávané sebrané spisy, a tudíž nezveřejňuje ani všechny texty z uvedeného období, ani všechny texty, v nichž se autor věnoval tématu svobody. Smyslem výboru je zpřítomnit v základních obrysech autorovo životní téma v čase, kdy se nejen opět začíná zvedat zájem o jeho filosofické, psychoterapeutické a kulturně-společensky zaměřené dílo, ale kdy navíc získávají novou aktuálnost otázky, které Jiří Němec a spříznění myslitelé nastolovali.

Knížka Setkání s Karlem Čapkem je patnáctým knižním titulem Františka Novotného – básníka, publicisty a moderátora, člena Síně slávy Českého rozhlasu, držitele Medaile Karla Čapka, dvorního textaře legendární skupiny Spirituál kvintet. Setkání s Karlem Čapkem není odborná publikace, je to literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou. František Novotný původně připravil osmdesátidílný úspěšný rozhlasový cyklus, ve kterém si jako básník 21. století a rozhlasák přes hranici času povídal se spisovatelem století minulého, jemuž propůjčil hlas herec Luděk Munzar. Čapkovy odpovědi sestávaly z jeho esejů, fejetonů a novinových článků, vždy soustředěných na nějaké zajímavé téma. Knížka z tohoto úspěšného rozhlasového cyklu vychází a vybírá z něj to nejlepší. Mnohá slova Karla Čapka jsou nanejvýš platná a aktuální i dnes. V každé době se mocní odvolávají na osobnosti dějin, aniž by si z jejich jednání vzali to podstatné – moudrost, poctivost a humanitu.