Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 7 z 76
zobraziť:
Dysphoria Mundi
‘This monumental work brings the commitments of the bibliophile to bear on a time and a world now irreversibly out of joint. Drawing on theories of language, mind, technology, immunology to retell a story of this world, Preciado’s work more firmly shatters the binaries responsible for the destruction of love and futurity.’ — Judith Butler
In Dysphoria Mundi, Paul B. Preciado has written a mutant text assembled from essays, philosophy, poetry and autofiction that captures a moment of profound change and possibility.
Rooted in the isolation of the Covid-19 pandemic, and taking account of the societal convulsions that have ensued, Preciado tries to make sense of our times from within the swirl of a revolutionary present moment. The central thesis of this monumental work is that dysphoria, to be understood properly, should not be seen as a mental illness but rather as the condition that defines our times. Dysphoria is an abyss that separates a patriarchal, colonial and capitalist order hurtling toward its end from a new way of being that, until now, has been seen as unproductive and abnormal but is in fact the way out of our current predicament.
With echoes of visionaries such as William S. Burroughs and Kathy Acker, Preciado’s theoretical writing is propelled by lyric power while providing us with a critical toolbox full of new concepts that can guide our thinking and our actions: transition, cognitive emancipation, denormalization, disidentification, ‘electronic heroin’, digital coups, necro-kitsch. Dysphoria Mundi is Preciado’s most accessible and significant work to date, in which he makes sense of a world in ruins around us and maps a joyous, radical way forward.
Svetlá v hmle
„Doba je komplikovaná, a preto zrelá na skvelé príbehy. Na to však potrebujeme byť odhodlaní, plní energie, kompetentní a veselí. Ak sa takými dokážeme stať, dokážeme začať písať nový príbeh našej krajiny. A naše vnúčatá budú mať na čo spomínať,“ uvádza Ján Markoš v jednej zo svojich esejí, ktoré nájdete v tejto knihe.
Ján Markoš každý týždeň píše pre Denník N rubriku Do hĺbky. Reaguje na aktuálne udalosti, ako filozof ponúka hlbší pohľad a nerezignuje na istú formu optimizmu. Má jedinečnú schopnosť pozrieť sa na udalosti, ktoré nás frustrujú, z prekvapujúceho uhla a zasadiť ich do širšieho kontextu. Ako šachista je schopný predvídať, ako môžu jednotlivosti ovplyvniť celok a aké následky môže mať ľahostajnosť voči drobným pochybeniam. A ako lektor kritického myslenia vie jasne odlíšiť, čo je podstatné a čo je len ligotavý balast.
V každej zo 40 esejí, ktoré sme vybrali do tejto knihy, nám Ján Markoš poskytuje originálne myšlienky, ktoré majú silu presvedčiť nás, že svet nemusí byť až takým temným miestom, ako sa nám na prvý pohľad zdá.
„Rád čítam každý jeden jeho text, lebo aj na udalosti a javy, ktoré sme už spravodajsky, analyticky a komentátorsky opísali, sa dokáže pozerať inak ako ostatní. Ponára sa. Rád čítam každý jeho text, lebo miestami je to čistá krása. Slová, ktoré kladie vedľa seba, niekedy vytvárajú vety, aké sa len tak ľahko nevidia. Hrajú sa.“ - Matúš Kostolný, šéfredaktor Denníka N
dostupné aj ako:
Testodüsszeia
Mivel jár egy betegség, ha nem tudjuk megnevezni, ha évtizedekig nem tudjuk, hogyan fog változni, ha évtizedekig kell várni a diganózisra. Ha mindezek okán nincs elképzelés és tudás a gyógymódról, ha ötletek és próbálkozások mentén nő fel egy ember, miközben egyre nehezebbé válik számára minden fizikai tevékenység, és fiatalon kerekesszékben köt ki. Vajon hogyan épül bele az ismeretlen betegség és velejárói az identitásba? Mivel jár a küzdelem fizikai és lelki síkon? A Testodüsszeia önéletrajzi esszé, betegségkönyv: Magyary Ágnes, aki gyerekkora óta izombetegséggel küzd, nagy erővel, sok humorral, szép, szomorú és vicces emlékek mentén halad, megidézve Susan Sontag, Esterházy Péter vagy Robarto Bolano gondolatait éppúgy, mint az ókori írókat. A Testodüsszeia intellektuális kalandtúra, könyv a gyengeségről és az erőről.
Theres Always This Year
It might do all of us some good to reconsider what 'making it' even means.
Growing up in Columbus, Ohio, in the 1990s, Hanif Abdurraqib witnessed a golden era of basketball, one in which legends like LeBron James were forged -- and countless others weren't. His lifelong love of the game leads Abdurraqib into a lyrical, historical, and emotionally rich exploration of what it means to make it, who we think deserves success, the tension between excellence and expectation, and the very notion of role models, all of which he expertly weaves together with intimate, personal storytelling.
There's Always This Year is a triumph from one of America's most celebrated and insightful writers. It brims with joy, pain, solidarity, comfort, outrage, and hope. No matter the subject, Abdurraqib's exquisite writing is always poetry, always profound, and always a clarion call to radically reimagine how we think about our culture, and ourselves.
Memories of a Catholic Girlhood
‘[I]n Memories of a Catholic Girlhood [McCarthy] made a small, or perhaps more than small, masterpiece.’ — John Banville, Guardian
Blending memories and family myths, Mary McCarthy takes us back to the 1920s, when she was orphaned into a world of relations as colourful, potent and mysterious as the Catholic religion.
There was her Catholic grandmother who combined piousness with pugnacity, and her veiled Jewish grandmother who mourned the disastrous effects of a face-lift; there was wicked Uncle Myers who beat her for the good of her soul, and Aunt Margaret who laced her orange juice with castor oil, and taped her lips at night to prevent unhealthy ‘mouth-breathing’.
‘Many a time in the course of doing these memoirs,’ Mary McCarthy says, ‘I have wished that I were writing fiction.’ But these were the people, along with the Ladies of the Sacred Heart convent school, who inspired her engaging perception, her devastating sense of the sublime and ridiculous, and her witty, novelist’s imagination. Memories of a Catholic Girlhood is a major work by one of the leading American intellectuals of the twentieth century – witty, scathing, piercingly insightful and stylishly written.
Záchod, džíny, hostie
Nápaditá a z hlediska zájmu o oblast dějin každodennosti i podnětná kniha, v níž autor sleduje a vykládá kulturní obrazy věcí. Klade si například otázky, proč při svatbách rozbíjíme talíře, jestli jsou batůžky a snowboardy bytostně levicové, zda sýr může mít nějaké dějiny nebo jestli se už blíží se doba, kdy si budeme vše navzájem půjčovat.
Autorův výklad je podložen odkazy na plejádu literárních či jiných kulturních reprezentací; z tohoto postupu pro čtenáře plyne vědomí mnohosti obrazů a funkcí, jež tatáž věc či jev může v různých kontextech mít. Výklad má charakter esejí plynoucích volně asociativním úvahovým směrem, díky čemuž se velmi dobře čte a otevírá další otázky a podněty. Zkoumá například, jak se měnily a vzájemně překrývaly významy, které si spojujeme s každodenními věcmi, a jak se přetvářely důvody, proč je používáme. Třeba ve středověké Evropě nosili ponožky nejprve duchovní, aby tak symbolicky vyjadřovali svoji mravní čistotu. Paraple, deštník, slunečník původně symbolizovaly společenský status toho, nad nímž byly nošeny; od 16. století je v Evropě používaly proti dešti a slunci ženy, ale nikoli muži. Člověkem, který evropské muže postupně naučil tento předmět nosit a nestydět se za to, prý byl jistý anglický cestovatel a filantrop v 18. století. Kniha zve k objevování někdy až dobrodružných kulturních dějin aut, džín, stolů, ale i eucharistie. Zpochybňuje známou dichotomii Ericha Fromma „Mít, nebo být“, protože mnohdy jsou to právě věci, které nám definují a připomínají, jaká je či byla naše identita. Tedy kým jsme, nebo bychom chtěli být.
Mlha nic neskrývá
Popularita veřejných kurzů tvůrčího psaní zaměřených zejména na amatérskou literární tvorbu způsobila, že akademický význam oboru není v českém prostředí v posledních letech dostatečně reflektován. Praxe tvůrčího psaní má přitom ze své podstaty interdisciplinární charakter a může čerpat z různorodých metodologických rámců (například kognitivní věda, dramatická výchova a dramaterapie, narativní koučování, meditační výcvik apod.). Nejvýhodnějším prezentačním nástrojem se proto jeví multižánrový formát eseje, s jehož tematickými a stylistickými možnostmi autor pracoval již ve svých předchozích publikacích (přítomný svazek završuje volnou trilogii). Každá z kapitol je vystavěna kolem konkrétního souboru cvičení (konstelační postupy v tvorbě básnických textů, kreativní využití seznamů, metoda šesti klobouků Edwarda de Bona, narativní fokalizace aj.). Tento přístup umožňuje zapojení publikace do výuky literatury, nabízí však i podněty pro samostatný rozvoj literární tvořivosti a sebereflexe.
Spálit se o sen
Výběr z let 2003–2024 Výbor textů výtvarníka, grafického designéra, publicisty, editora, kurátora, spisovatele, docenta UMPRUM, nehrajícího člena skupin Jasná páka a Hudba Praha a spoluzakladatele tajného hudebního sdružení Pornografičanka Karla Halouna. Kniha shrnuje jeho tvorbu kulturně esejistickou a výtvarně-kritickou, kterou v prvních dvou desetiletích 21. století publikoval v předních českých kulturních časopisech, jako např. Svět a divadlo, Revolver Revue, Babylon, Přítomnost aj. Z široké palety uměleckých druhů, žánrů a témat vyplývá nejen autorova schopnost vyhmátnout charakteristické znaky doby a ukázat na nich obecné společenské, politické a kulturní problémy, ale také jeho ochota jasně až nekompromisně definovat svou hodnotovou hierarchii a kriticky se vyjádřit k dobovým bojům a konfliktům. Texty jsou seřazené chronologicky podle doby vzniku a publikování a pojednávají o kulturních a uměleckých fenoménech, velkých výstavních projektech, autorských osobnostech, ale též o efemérních projevech krize uměleckých řemesel, či komercionalizace v kultuře. Autor prokazuje nebývalou schopnost spojovat osobní znalost uměleckého řemesla a umělecké praxe s hlubokým vzděláním v umělecké historii a teorii.
Dělník. Hegemonie a figura
Svou studii Dělník. Hegemonie a figura vydal Ernst Jünger roku 1932. Patří k jeho zásadním esejistickým textům a odráží se v ní jeho dějinně filozofické a politické smýšlení, které se u něj vyvíjelo v reakci na zážitky první světové války a na poválečný společenský kontext nejenom v Německu. Dělník je v Jüngerově podání oproštěn od svých tradičních socioekonomických vztahů a vystupuje ve své dehistorizované roli jako nezávisle působící veličina, která utváří novou skutečnost. Jeho nárok na hegemonii nad společností, hospodářstvím a státem spočívá podle Jüngera v jeho přirozeném vztahu k moci. Mezi další témata, kterými se zde autor zaobírá, patří práce jako způsob života, nebo technika jako způsob, kterým figura dělníka mobilizuje svět.
Úvahy emigranta
Je-li prvořadým úkolem spisovatele v exilu podat svědectví, můžeme Jana Čepa vyzdvihnout jako modelový příklad. Sotva se po několikatýdenní mizérii německých utečeneckých táborů nadechne pařížské svobody, vidíme ho ve skrovném hotelovém pokojíku psát sérii článků do věhlasného deníku Le Monde. Jde o trojici Úvah emigranta, podle nichž jsme nazvali celý knižní soubor.
Čep je jedním z prvních, ne-li vůbec prvním, kdo ve Francii osvětluje únorové a poúnorové dění v Československu. To, co francouzský čtenář mohl dosud znát jen z oficiálních, a tedy nutně propagandou deformovaných zdrojů, se nyní může dovědět z přímého svědectví intelektuála v emigraci. Již v těchto prvních textech Čep brilantně, byť spíše jen v náznaku, zachycuje mechanismy totalitní moci. Pokouší se vykreslit onu „atmosféru nejistoty a úzkosti, lži a neupřímnosti“, která v jeho vlasti zavládla po komunistickém převratu, a odhaluje západním čtenářům, jak k němu vlastně mohlo dojít. Poukazuje na zneužití mocenského postavení komunistickou stranou, v zádech jištěnou Sovětským svazem; upozorňuje na okleštění jazyka na ideologickou propagandu, která umně využívá polopravd a lží, technik manipulace a cenzury; odhaluje systematické vymývání mozků školní mládeže, ba celé populace; zdůrazňuje, že restriktivní zásahy se týkají nejen veřejného života, nýbrž i sféry soukromé, kde je nutno naučit se předstírat, hrát svou roli podle toho, s kým zrovna člověk mluví; opakovaně obrací pozornost na zneužití, perzekuci či rovnou likvidaci nepoddajných (nejen) intelektuálů…
Je pozoruhodné, s jakou pronikavostí dovedl Čep v článcích z přelomu čtyřicátých a padesátých let analyzovat tak složitou situaci, jakou byl konflikt komunistického režimu s katolickou církví. Jeho závěry, podložené pouze omezenými a propagandou zpracovanými materiály, které navíc získával na dálku a s časovým odstupem, se z dnešního pohledu jeví obdivuhodně přesné a ve svých analýzách si nezadají se současným historickým bádáním.
Čtení o Franzi Kafkovi
F. Kafka je počítán mezi nejvýraznější představitele klasické literární moderny a předivo žánrově různorodé sekundární literatury, jež se k jeho dílu či osobě vztahuje, se jeví jako nekonečné. Čtení o Franzi Kafkovi je skromným výřezem, už prvotní záběr byl ostatně zúžen na práce autorů, spjatých v některé fázi svých drah s kulturním prostorem českých zemí. Podstatnou částí antologie tak tvoří překlady textů, jež dosud byly k dispozici jen v německo- či anglickojazyčných originálech. Antologii započínají texty publikované v letech před první světovou válkou, resp. ještě za Kafkova života (M. Brod, C. Hoffmann, E. Weiß, R. Musil; J. Körner a znovu M. Brod), následuje ukázka z „chóru“ provázejícího autorovo úmrtí (L. Winder, O. Baum, M. Jesenská, F. Weltsch, M. Pujmanová, O. Pick, G. Janouch), dále pak konfrontace s prvními posmrtnými edicemi větších prozaických celků – Procesem, Zámkem a Amerikou (W. Haas, E. Weiß, F. Weltsch, F. Thieberger, O. Baum, P. Leppin, M. Brod, O. Pick, L. Winder, J. Mühlberger, znovu O. Baum) jakož i reflexe dalších edičních počinů a také zásadní události prostřednické – totiž vydání Zámku v překladu P. Eisnera (v této souvislosti jsou zahrnuty texty T. Vodičky, J. Hory, A. M. Píši a V. Renče). Poválečné uvažování o Kafkově díle reprezentují komentáře H. Politzera, J. Řezáče, F. C. Weiskopfa, P. Eisnera, E. Muira, V. Černého, H. Siebenscheina a P. Trosta, na ně – v oddílu Exily – navazují práce M. Broda, E. Hellera, H. Politzera, H. Siebenscheina (ten ovšem s určitou významovou licencí, šlo spíše o zájezd) a J. Urzidila. Závěrečný oddíl evokuje – byť také jen fragmentárně (v textech J. Dreslera, E. Goldstückera, R. Grebeníčkové, V. Černého, I. Dubského, J. Jedličky, R. Preisnera a V. Kafky) – dočasný návrat debat o Kafkovi do běžněji přístupných vrstev československé rozpravy o literatuře. Recepční dráhy sledovatelné v desetiletích následných antologie načrtává již jen letmo, povýtce bibliograficky.
Na sklade 1Ks
18,22 €
Čtenář Josefa Kocourka
Po obrázkové knížce Pozdrav světu přichází Vít Ondráček ve vydavatelství Nezávislého podmelechovského spolku se svazkem Čtenář Josefa Kocourka.
Po čtyři a půl desetiletí se zajímá o pozapomenutého mimořádně nadaného literáta první republiky, kterému bylo vyměřeno jen 24 let života. Ondráček skládá ze vzpomínek, glos, postřehů, črt, příběh autora a jeho věrného čtenáře. Vzpomíná na dobu, kdy místo exotických dovolených podnikal výpravy do krajin ducha a duše, po svých a s knížkou v batohu. Chce připomenout „menšinového kantora z konce světa“ a naznačit, co pro něj náhle objevený spřízněný duch znamenal. Ondráček není literárním vědcem, prožívá neprofesionálně a naplno s pocitem, že tohle se mu přece taky kdysi dávno přihodilo.
Knížku doprovází autorovy linoryty z počátku 80. let, z doby normalizace, kdy byl v Kocourkově věku a literatura byla mu synonymem svobody. Svazek graficky upravil Luboš Drtina.
Ordinace. K čemu?
Kdo začne farářovat u evangelíků, je k tomu ustanoven při ordinaci. Co ono následné farářování dnes obnáší, z čeho čerpá, před jakými stojí výzvami -- tomu se věnoval kurz SpEKu v lednu 2024. Najdete tu mj. texty O. Macka (Farář:ka českobratrské církve evangelické mezi očekáváními, možnostmi a vlastními představami), Tomáše Petráčka (Základní rysy vývoje svátostného kněžství v katolické církvi a jeho současné výzvy), Kerstin Menzel (Citlivost ke kontextu a rozmanitost – perspektivy pro farářskou službu v současnosti i v budoucnosti), Charlese A. Wileyho III. (Rozmanitá obdarování aneb konec teologického vzdělání?), M. Ryškové, I. Ryšavého, biblické výklady Klary Butting (Gen 4,25–26) a Gerarda Minaarda (Mk 6,34). K čemu je mi farář? přemýšlejí laici M. Ducho, D. Titěra a E. Úlehlová) a F. Štěch na závěr zjišťuje Nahradí nás umělá inteligence (AI)?
The Fran Lebowitz Reader
Contrary to what many of you might imagine, a career in letters is not without its drawbacks - chief among them the unpleasant fact that one is frequently called upon to actually sit down and write.
Acerbic, wisecracking and hilarious, this is the definitive essay collection from the New York legend and satirist.
Lebowitz turns her trademark caustic wit to the vicissitudes of life - from children ('rarely in the position to lend one a truly interesting sum of money') to landlords ('it is the solemn duty of every landlord to maintain an adequate supply of roaches'). Her advice for would-be Absolute Political Dictators is invaluable ('Not recommended for the shy type'), and her attitude to work is the perfect antidote to our exhausting culture of self-betterment ('3.40pm. I consider getting out of bed. I reject the notion as being unduly vigorous. I read and smoke a bit more').
Silent Catastrophes
From acclaimed critic, novelist and academic W. G. Sebald, author of Austerlitz and The Rings of Saturn, a collection of essay on the Austrian writers who meant so much to him - appearing for the first time in English
As a German in self-chosen exile from his country of birth, Sebald found a particular affinity with these writers from a neighbouring nation. The traumatic evolution of Austria from vast empire to diminutive Alpine republic, followed by its annexation by Germany, meant that concepts such as 'home/land', 'borderland' and 'exile' occupy a prominent role in its literature, just as they would in Sebald's own.
Through a series of remarkable close readings of texts by Bernhard, Stifter, Kafka, Handke, Roth and more, Sebald charts both the pathologies which so often drove their work and the seismic historical forces which shaped them. This sequence of essays will be a revelation to Sebald's English-language readers, tracing as they do so many of the themes which animate his own literary writings, to which these essays form a kind of prelude.
Tri citróny – podobenstvo o srdci
Slovenská ľudová rozprávka Tri citróny je podobenstvom o srdci. Dvojica autorov: kardiológ a člen Nadácie C. G. Junga v New Yorku Rastislav Kučinský a poetka a esejistka Dana Podracká interpretujú jej obsah metódami historiografie, symboliky či psychoanalýzy ako aj rozkrývaním archetypálnych prvkov obraznosti. Vychádzajú z judaisticko-kresťanskej tradície, v ktorej nachádzajú odkazy na symboliku citrónov, skleného vrchu či stupňov zasväcovania počas putovania za výlučnou podobou ľudskej Božej lásky. Interpretácie oboch autorov sú poctou Pavlovi Dobšinskému. Poskytujú presahy do súčasnosti (Pieseň Citrón hudobnej skupiny U2 či podobenstvá zo súčasnej poézie) ako aj do priestorov metafyziky. Každý človek nesie v sebe stopy kultúrnych kódov, ktoré majú podiel na posúvaní jednotlivcov aj spoločenstva do vyššej sféry vedomia. Umenie neexistuje bez transformácie a platí to aj o reflektovaní podôb erosu a thanatosu z doby, v ktorej žili naši predkovia až po súčasnosť.
dostupné aj ako:
Walden - A polgári engedetlenség iránti kötelességről
"Egy enyhe esti hang a fülem által felmagasztal, és az életet kimondhatatlanul ünnepélyessé teszi körülöttem. Lehet, az Uranust hallom, lehet, hogy a zsalu sarokvasát." Napló, 1841
Thoreau, Thoreau - elsuttogott, titkos jelszó is lehetne, a természettel harmóniában élőké.
A XIX. századi Amerikában Rousseau eszméjét a gyakorlatban megvalósító Ember - nem az Író - valóságosan is titkos: amennyiben elfelejtett. Pedig Whitman és Emerson társa: a természetet mint szabadságot meghódító és értelmező, azzal harmóniát kereső lény. Naiv eszmefuttatásokban mutatja ki a gyakorlatias társadalom észszerűtlenségét, ám nem elégszik meg ennyivel. Két éven át a vadonban él - a Walden-tó mellett -, saját kezével teremtve meg életfeltételeit. "Mélyen akartam merülni az életbe, kiszívni csontja velejét, olyan erőteljesen, spártai módra akartam élni, hogy megfutamodásra kényszerítsem mindazt, ami nem élet..." E társadalomból való "kivonulás" krónikája a könyv; olyan ízekkel, illatokkal, hangokkal, fényekkel, hogy ehetnénk-ihatnánk belőle, fürdőzhetnénk benne. Ezt megtenni nem tudjuk - csak szellemünkön leng keresztül valami régi-friss fuvallat.
Thoreau, Thoreau - egy hangosabb jelszó is lehetne, a polgári engedetlenségé. Az ő nevéhez fűződik ez a fogalom - ugyanis ő írta le először a Civil Disobedience-ben. Mondván, az állampolgár joga, sőt kötelessége, hogy bizonyos körülmények között nem-kollektív erőfeszítéssel az erkölcsileg helyes magatartásra magánemberként kényszerítse az államszervezetet. Mert az öntörvényű író-filozófus a maga módján akart lélegezni. A kormányhatalomnak "nem lehet joga a teljes személyemre és vagyonomra - vallotta -, hanem csak annyi, amennyit átruházok rá. Engem csak azok kényszeríthetnek valamire, akik valamilyen magasabb törvénynek engedelmeskednek, mint én".
Cestou do triedy
Cestou do triedy od Petra Bera je výnimočná kniha pre všetkých, ktorí sa pohybujú vo svete školy – učiteľov, rodičov, ale aj každého, koho zaujíma, ako sa dá na učenie pozerať inak. Ide o zbierku krátkych a trefných úvah, ktoré vznikli ako záznamy obľúbeného rovnomenného podcastu.
Autor sa cez osobné postrehy a skúsenosti zamýšľa nad tým, čo sa deje v triedach, na chodbách škôl, ale aj v hlavách žiakov, učiteľov a rodičov. Každá kapitola je stručná, ale výstižná – ako malý mentálny budíček pred vyučovaním. Knihu netreba čítať po poriadku – môžete ju otvoriť kdekoľvek a nájsť myšlienku, ktorá práve dnes zarezonuje.
Peter Bero ponúka inšpirácie, ktoré sú zároveň praktické aj provokatívne – kladie otázky, ktoré menia pohľad na školu ako takú, a ponúka netradičné riešenia každodenných situácií. To všetko s nadhľadom, štipkou humoru a úctou k práci učiteľa.
Cestou do triedy je kniha, ktorá vás zastaví, zamyslí a možno aj nakopne. Nezaberie veľa času, ale môže zmeniť veľa v tom, ako učíme a ako rozmýšľame o školstve.
Nepřítomnost
Proč Dopisy mamince? Na tuto otázku autorka Nepřítomnosti odpovídá slovy Milana Kundery ze Zrazených testamentů: „Kdysi jsem si představoval, že člověk si udrží u sebe milovaného mrtvého vzpomínáním. Ale ve vzpomínkách nenajdeme přítomnost mrtvého. Vzpomínky jsou jen potvrzením jeho nepřítomnosti. Je-li pro mne nemožné považovat toho, koho miluji, za nejsoucího, jak se tedy bude projevovat jeho přítomnost? V jeho vůli, které budu věrný. Myslím na starou hrušeň, která zůstane před oknem, dokud vesničanův syn bude žít.“ Anna Mautnerová vypráví matce nejen o Mileně Jesenské, ale také o současném světě, který v ní vyvolává znepokojivé otázky a úzkost.
Esej je literárnym žánrom, v ktorom sa jej autor kriticky zamýšľa nad určitým problémom. Má subjektívny charakter a vyjadruje postoje jej autora. Autor v eseji prezentuje svoje názory a argumenty k vypranej problematike.
Úvaha je literárny útvar, ktorý vysvetľuje a rozoberá známu tézu z nového pohľadu. Autor v nej zaujíma svoj postoj k téme a snaží sa čitateľa priviesť k uvažovaniu o danej téze.
Štúdia je vedecký článok väčšieho rozsahu.
Prinášame vám eseje, úvahy, a štúdie od známych autorov ako Elena Ferrante, Jan Amos Komenský, Josef Čapek, C.S. Lewis a mnohých ďalších. Začítajte sa do týchto zaujímavých diel a uvažujte s autormi o večných aj nových otázkach.
