Hugo

<br>Věříte na mluvící kočky? Na kočky, které ne každý může vidět, které dokážou číst myšlenky a hýbat lidskými osudy? Ne? Vaše smůla.<br>Patricie jednu takovou kočku… pardon, kocoura… jménem Hugo potkala. Bylo to, pravda, v psychiatrické léčebně, kde se dá uvěřit praktiky čemukoliv, zvlášť když jste dehydrovaní, přikurtovaní k posteli a krví vám koluje roztomilá směska chemického svinstva. Když tu ležíte po patnáctém neúspěšném pokusu skoncovat s problémy duše i těla, pak vám kocour, který jen tak sedí a kouká na vás, přijde jako vcelku úlevná halucinace. Zejména pokud z ní vyzařuje cosi laskavého a dobromyslného a když si dovolí na vás sem tam šibalsky mrknout. Netrvá dlouho a zvyknete si na ni, třebaže na oblibě mezi personálem vám to rozhodně nepřidá. Ale Hugo tu není jen pro zábavu, má důležité poslání – pomoci Patricii přetnout bludný kruh atentátů na vlastní život, pobytů na psychiatrii a silných léků… tak prišli na rad nálože z del. Chrlili elektrošoky, chrlili chémiu. Z a cenu vyprázdněného skladu s muníciou vyprázdnili aj mňa. A potom ten prázdný obal vrhli späť na tú istú strastiplnú dráhu, aby sa všetko mohlo začať odznova… A snadné to rozhodně nebude. Patricie není pubertální dívenka, která se uchyluje k demonstrativní sebevraždě pokaždé, když se pohádá s kamarádkou. Patricie kamarádky nemá. Co má, je třicet dva let, dva malí synové a velké problémy s váhou, mezilidskými vztahy a sama se sebou. A teď i kocoura – terapeuta, zprvu nehmotného a následně skutečného, jenž kromě moudrých rad dokáže i ohnout čas a ukázat jí její budoucnost. Přesněji řečeno – jednu z možných budoucností, jíž by se Patricie rozhodně dožít nechtěla. Nemusí. Je to jen na ní. Což pro člověka, který sám sobě připadá nepotřebný a zbytečný, znamená úkol takřka nadlidský. Ale Hugo to tak černě nevidí: „Potenciál je aj v ľuďoch, ale akoby o ňom nechceli ani počuť. Zahadzujú ho jako niečo, čo im zavadzá.“ „Je aj vo mně?“ opýtam sa a Hugo místo odpovede prižmúri obe oči….<br>Jestli se Patricii návrat podaří, co ji to bude stát a jakou úlohu v tom sehrají nejen kočky, ale také její spolupacientky Timea a Klára, si už přečtěte sami. Pravdou zůstává, že když zachraňujeme jiné, velice často zároveň prokážeme tutéž službu i sobě. A naopak. Síla psychiky – jakkoliv neviditelná a mnohými často zpochybňovaná – dokáže zázraky. Jen se musí vědět, jak na to. Nevíte-li, zeptejte se koček…<br>Styl, jakým je příběh vyprávěn, zaujme nejen svou živostí a sugestivností, ale také – zcela nenásilně, bez zjevného mentorování – dává odpovědi na otázky, které si někdy položil každý z nás. Ľubica Bystrická dokáže udržet čtenářovu pozornost od první do poslední stránky způsobem, který se zcela vymyká pouhému amatérskému psaní.<br>A na závěr ryze osobní poznámka (pro české čtenáře) : často při bloumání po literárních webech narážím na slovenské texty a musím přiznat, že mám docela problém detailně vnímat delší text ve slovenštině. Huga jsem však zhltla na jeden zátah. Snad proto, že místo z monitoru jsem četla z knížky. Ale docela určitě proto, že to je knížka opravdu dobře napsaná….<br>

Neobyčajný príbeh neobyčajnej ženy.Keď zlyháva ľudskosť, záchrannú ruku ponúkne príroda, v tomto prípade skôr záchrannú labku kocúra Huga.Prečo som si kúpila túto knihu? Ani neviem. Možno ma zaujal nezvyčajne zelený obal, zelený ako nádej. Prvé stránky ma šokovali, no zároveň pripútali k Patrícii takým silným putom, že som chcela byť v jej blízkosti , ochraňovať ju, ľúbiť a chvíľami ňou z celej sily zatriasť so slovami:,,Neblázni, dievča, veď život je úžasný!!!"<br>Spravil to za mňa kocúr. Ďakujem, Hugo. <br>Pri čítaní knihy Ľubice Bystrickej som si začala viac všímať ľudí okolo seba. Najmä tých smutných a uzavretých. Všetky ,,prečo" majú svoje ,,preto" a niekedy stačí tak málo, aby sme niekomu pomohli. A viac si všímam mačky.Alebo aspoň tú moju ,,zelenookú chlpatú lásku". Každý človek občas potrebuje mať svojhoHuga.<br>Viem, že táto kniha nie je pre každého, preto ju vďačne odporúčam len svojim najlepším priateľom, a to najmä vtedy, keď sa vzdávajú...<br>Ďakujem.

Túto knihu som si kúpila priamo od spisovateľky aj s venovaním :-) . Je pravda, že som sa trochu obávala, že to bude náročné čítanie, ale popravde ma kniha milo prekvapila, lebo sa čítala veľmi dobre. Odporúčam ju všetkým tým čitateľom, ktorým dáva zmysel veta. A to citujem poslednú vetu z knihy. Človek vyzerá inak, keď si verí.