Najnovšie - Knihy - Biografie s. 1 z 490

Slavná detektivkářka Agatha Christie na cestě kolem světa – jedinečný dobový cestopis odhaluje její nepoznanou, dobrodružnou tvář. Před sto lety, v lednu 1922, vyplula Christie na desetiměsíční pouť. Propagační obchodní mise ji zavedla do Jižní Afriky, Austrálie, na Nový Zéland, Havaj, do Kanady a New Yorku. Desítky úžasných míst, svérázných postav a strastiplných i humorných situací – to vše popsala v dopisech své matce a zdokumentovala řadou fotografií, pohlednic či novinových výstřižků. Sestavovatel titulu, autorčin vnuk Mathew Prichard, doplnil knihu o vzpomínky převzaté z jejího Vlastního životopisu.

'Richard Dawkins is a thunderously gifted science writer.' Sunday Times 'It may be a collection of shorter parts, but the book is in no sense Dawkins made simple. It amounts to a substantive whole which offers a unitary panoramic view across his entire intellectual life.' Spectator Including conversations with Neil DeGrasse Tyson, Steven Pinker, Matt Ridley and more, this is an essential guide to the most exciting ideas of our time and their proponents from our most brilliant science communicator. Books Do Furnish a Life is divided by theme, including celebrating nature, exploring humanity, and interrogating faith. For the first time, it brings together Richard Dawkins' forewords, afterwords and introductions to the work of some of the leading thinkers of our age - Carl Sagan, Lawrence Krauss, Jacob Bronowski, Lewis Wolpert - with a selection of his reviews to provide an electrifying celebration of science writing, both fiction and non-fiction. It is also a sparkling addition to Dawkins' own remarkable canon of work. Plenty of other scientists write well, but no one writes like Dawkins... here is Dawkins the teacher, the scholar, the polemicist, the joker, the aesthete, the poet, the satirist, the man of compassion as well as indignation, the slayer of superstition and, above all, the scientist. - Areo Magazine

V populárním seriálu ztvárnil roli učitele dějepisu, který se bizarní shodou okolností stal prezidentem Ukrajiny. V reálném životě se jím skutečně stal – a když přišla ruská invaze, dokázal sjednotit vlastní národ i desítky dalších států. Příběh Volodymyra Zelenského působí jako filmový scénář, ale je skutečný. Dokumentární kniha ukrajinského novináře představuje Zelenského život a politický vzestup z mnoha úhlů, vždy však objektivně a bez přehnaných emocí.

Praotec Čech v Českém nebi, správcová v Lijavci nebo Béda v Aktu. To jsou jen některé z nejznámějších rolí Jana Hraběty, který v Divadle Járy Cimrmana začínal jako kulisák. Brzy se z něj však stal „doktor inženýr“ a plnohodnotný cimrmanolog. Jak vypadala jeho celoživotní pouť? Rozhovor vedený publicistkou Janou Magdoňovou a opatřený předmluvou Zdeňka Svěráka představuje nostalgické, intimní i nesmírně zábavné svědectví o výjimečném hereckém osudu.

Ikona hudobnej scény Eric Clapton v dojímavom životopise otvorene a úprimne rozpráva o svojom dobrodružnom a inšpiratívnom živote a po prvý raz mapuje svoju profesionálnu kariéru. Eric Clapton sa narodil v roku 1945 ako nemanželské dieťa. Vychovávali ho starí rodičia. Eric nevedel, kto je jeho otcom, a až ako deväťročný sa dozvedel, že žena, ktorú dosiaľ pokladal za svoju sestru, je jeho matka. V puberte mu bola útechou gitara a vďaka mimoriadnemu talentu sa stal kultovou postavou britských klubov. Podieľal sa na vzniku formácie Cream a po jej vyhlásení za „superskupinu“ sa stal celosvetovo uznávanou hudobnou hviezdou. Po dvoch rokoch sa kapela pre konfliktné egá svojich členov rozpadla. Koncom šesťdesiatych rokov si ako hosť zahral s Jimim Hendrixom, Bobom Dylanom, ale aj s Beatles, Rolling Stones a s dlhoročným priateľom Georgom Harrisonom. Práve v čase spolupráce s Georgom sa Clapton zaľúbil do jeho manželky Pattie Boydovej. Táto zdanlivo neopätovaná láska ho uvrhla do hlbokého zúfalstva, dobrovoľnej izolácie a po čase prepadol drogám. Začiatkom sedemdesiatych rokov sa mu podarilo závislosť prekonať a zároveň vydal mimoriadne úspešný album 461 Ocean Boulevard s ohromným hitom I Shot the Sheriff. Po ňom nasledoval platinový album Slowhand s dojemnou srdcovkou Wonderful Tonight, tú zložil pre Pattie, s ktorou sa napokon koncom roka 1979 oženil. No netrvalo dlho a Eric vymenil heroín za alkohol, čo uškodilo nielen jeho hudbe, ale prispelo aj k definitívnemu rozpadu manželstva. V osemdesiatych rokoch sa vzchopil, postupne sa zotavil z alkoholizmu a stal sa otcom. No krátko na to mu život uštedril ďalší úder – pri nehode prišiel o život jeho štvorročný syn Conor. Keby sa to stalo predtým, než sa zbavil závislostí, asi by sa vrátil k drogám. V tom čase však už bol omnoho silnejší, hľadal útechu v hudbe a zložil bolestne nádhernú pieseň Tears in Heaven. Z anglického originálu Eric Clapton: The Autobiography (Broadway Books, 2007 New York) preložila Adriena Richterová.

Mimoriadne introspektívna kniha – príbeh konfrontácie jedného človeka s históriou. Obama úprimne píše o svojich skúsenostiach s kandidatúrou čierneho Američana na funkciu prezidenta, od ktorého celé generácie očakávajú „nádej a zmeny“, o morálnych výzvach, keď má rozhodovať na najvyššej úrovni. Otvorene hovorí o silách, ktoré mu kládli prekážky doma i v zahraničí, aj o tom, ako život v Bielom dome ovplyvnil jeho manželku a dcéry, a nebojí sa odhaliť pochybnosti o sebe samom. Kniha tlmočí presvedčenie Baracka Obamu, že demokracia nie je darom z neba, ale systémom založeným na empatii a spoločnom porozumení, ktoré treba dennodenne budovať.

Konec 18. století. Evropské monarchie se otřásají v základech. Syn Marie Terezie císař Josef II. vidí nutnost reforem a s nadšením sahá po myšlenkách osvícenství. Bez velké slávy a početného doprovodu procestuje inkognito svou obrovskou říši. Na vlastní oči zjišťuje, jak žijí jeho poddaní, jak trpí robotou, jak hladoví. Setkává se s prostými lidmi i s knížaty a králi, navštěvuje špitály a továrny a neustále sbírá nové poznatky, které využívá při budování svého moderního státu. U sestry ve Versailles pociťuje předzvěsti Velké francouzské revoluce. Nakonec na cestách stráví čtvrtinu doby své vlády. Monika Czernin předkládá obraz výjimečného panovníka, který v mnohém předběhl svou dobu.

Patřili k nejstabilnějším párům uměleckého světa. Libuše Šafránková, nezapomenutelná Popelka, a Josef Abrhám, nezapomenutelný Vrchní. Hvězdy Činoherního klubu, na které se stály dlouhé fronty, spolu žily víc jak 40 let v harmonickém vztahu, který jim mnozí kolegové mohli jen závidět. Nebyla to ale láska na první pohled. Seznámili se v Činoherním klubu, kam Libuška přišla po zrušení Divadla Za branou v roce 1972 a kde Josef působil od jeho počátků. První rok se vůbec nepotkávali, protože nehráli v žádném představení společně. Ale aniž by o tom ten druhý věděl, chodili se tajně dívat jeden na druhého. Poprvé se potkali v Poprasku na laguně. O třináct let starší Josef měl tehdy už několik let vážný vztah se zpěvačkou Naďou Urbánkovou. Kdy přeskočila ona pověstná jiskra, není až tak důležité, pravdou však je, že Josef s Libuškou chodil dva roky, než se to Naďa dozvěděla. Vzali se v roce 1976, o rok později se jim narodil syn Josef Abrhám ml. Své role si vždy pečlivě vybírali, a to zejména ty, v nichž hráli společně. Určitě nejvíc si je budeme pamatovat z kultovního filmu Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka Vrchní, prchni!, kde hráli manžele, ale i z televizního filmu Svatební cesta do Jiljí, pohádek Restaurace U prince a Kouzla králů nebo filmu Přijde letos Ježíšek? V roce 1999 přijali účast ve snímku režiséra Mateje Mináče Všichni moji blízcí, inspirovaném statečným činem sira Nicholase Wintona. Matej Mináč slavnou hereckou dvojici výstižně charakterizoval takto: „Před médii byli hodně plaší, nechtěli se odhalovat a mluvit o svém soukromí. Vyjadřovali se vlastně přes filmy, protože v nich bylo vždycky hodně z nich samotných. Oni se uměli také hádat jako každá jiná rodina. Ale on se k Libušce vždycky choval něžně. Bylo to velmi milé. Oba si hodně důvěřovali, když si něco navzájem schválili, tak věděli, že je to dobré. Já jsem se od Pepy naučil, že pro umělce je důležitá pokora. Pokud si umělec myslí, že je mistr světa, tak je to cesta do záhuby. Člověk má vždycky pochybovat a hledat, i když má skvělý nápad. Mně oba připomínali šachovou partii, uměli svoje postavy dovést k dokonalosti. Byli strašně sympatičtí a hlavně byli obyčejní. Nikdy si na nic nehráli, nemysleli si, že jsou velcí a významní lidé. Zbožňovali bavit lidi. Uvědomovali si, že umění není o tom, aby nás trápilo a vyučovalo jako ve škole, ale že nás má bavit. A lidé z divadla a kina musejí jít odlehčeni a s nadějí, že všechno bude dobré.“ Když v červnu 2021, jen dva dny po svých osmašedesátých narozeninách, Libuška náhle zemřela, Josef už byl upoután na invalidní vozík. Svou milovanou ženu nepřežil ani o rok. Teď už jsou zase spolu – v hereckém nebi...

Autor bestselleru Krysí stezka, syn židovských rodičů, rekonstruuje osobní a intelektuální genezi dvou mužů, kteří stáli u zrodu myšlenek genocidy a zločinů proti lidskosti, přičemž oba, aniž by o sobě věděli, studovali na téže univerzitě u stejných profesorů ve Lvově, někdejším významném kulturním centru Evropy. Příběh je také vzpomínkou na autorova dědečka Leona Buchholze, který manévroval Evropou tváří v tvář nacistickým zvěrstvům. Kniha byla vyznamenána Cenou Baillieho Gifforda za vynikající dílo literaturu faktu.

Unikátní vydání dosud nepublikovaných rozsáhlých deníkových záznamů legionáře, letce, vlastence a demokrata generála Aloise Vicherka zaznamenává jeho osudy zejména za druhé světové války a krátce po ní. Díky obrazovému materiálu i bohatému poznámkovému aparátu uvádí deníkové zápisky do patřičného kontextu a přináší plastický obraz nejen jednoho bohatého lidského života, ale i důvěrný pohled do zákulisí, zejména do prostředí exilové londýnské vlády, účasti českých letců ve druhé světové válce, i roků poválečných, které přinesly novou naději ale též mnoho zklamání a osobních křivd… „Narodil jsem se 20. června 1892 v Petřvaldě na Těšínsku jakožto páté dítě z dvanácti, syn horníka Jana Vicherka a Aloisie. Po absolvování dvouleté průmyslovky jsem nastoupil do Orlovských strojíren v Porubě. V roce 1915 jsem byl odveden do rakouské armády a po výcviku odeslán na ruskou frontu. Dne 1. 8. 1917 jsem nastoupil u 5. pěšího pluku T. G. Masaryka, kde jsem se stal poddůstojníkem. Jako velitel čety jsem bojoval na Sibiři a Dálném východě. V květnu 1919 jsem byl přeložen k letectvu a povýšen na podporučíka. Leteckou školu jsem vedl až do odsunu do vlasti v lednu 1920. V srpnu téhož roku jsem nastoupil vojenskou službu u leteckého učiliště v Chebu a tam absolvoval stíhací výcvik a stal se štábním kapitánem. Koncem roku 1924 mě velení odeslalo na Vysokou školu leteckou do Paříže, kterou jsem v roce 1927 absolvoval jako inženýr letectví a strojní mechaniky. V roce 1925 se mi podařilo vytvořit několik leteckých národních rekordů. Téhož roku jsem se oženil. Byl jsem vybrán za člena doprovodu T. G. Masaryka do Francie. Zde mě dekoroval francouzský president čestnou legií. V roce 1927 jsem byl povýšen na majora a rok poté jsem vytvořil dva světové letecké rekordy. V roce 1929 jsem byl ustanoven velitelem perutě a povýšen na podplukovníka, v roce 1933 pak na plukovníka a stal se přednostou I. odd. III. leteckého odboru MNO, kde jsem působil až do likvidace armády. Po 15. březnu 1939 jsem se spolupracovníky organizoval ilegální odchod našich letců do zahraničí. Koncem roku 1939 jsem na výzvu opustil ČSR. Moje žena pracovala s plk. Mašínem a kpt. Morávkem, v červenci 1942 byla zatčena a v říjnu téhož roku popravena v Mauthausenu. Pod jménem Josef Slezák jsem byl ve Francii a do roku 1941 ve Velké Británii velitelem čs. letectva. V roce 1941 jsem byl přidělen do kanceláře presidenta republiky pro průmyslové záležitosti a stal se předsedou Československého červeného kříže. Koncem roku 1944 si mě vyžádalo vedení odboje v SSSR k převzetí velení 1. čs. samostatné smíšené letecké divize. V březnu 1945 jsem odletěl z Londýna do Moskvy, k naší jednotce na frontu a s ní prožil zakončení druhé světové války. V roce 1946 jsem byl povýšen na divizního a v roce 1948 na sborového generála. V roce 1948 jsem se podruhé oženil. 15. zasedání Nejvyšší rady obrany státu 1. června 1950 rozhodlo „odeslat ihned na dovolenou a penzionovat generála Vicherka“, dne 30. června jsem podepsal protokol o předání materiálů velitele letectva a dnem 1. července jsem byl přeložen do výslužby. Zaměstnání jsem našel až v roce 1952. Téhož roku mi byl snížen odpočivný plat o 2/3 proto, že prý jsem byl přisluhovačem buržoazního režimu.“ ze životopisu Aloise Vicherka sepsaného 7. 6. 1954

Kniha Nejvyšší oběť je prvním podrobným životopisem posledního lidického kněze Josefa Štemberky. Na pozadí a v kontextu tehdejších událostí přibližuje jeho život. Opírá se přitom o archivní materiály i svědectví pamětníků a snaží se vyvrátit některé zažité představy i lidové legendy o jeho životě. Je to zároveň první kniha, která díky dlouholeté službě P. Štemberky v Lidicích mapuje historii této vsi od roku 1909.

Kniha je symbolickým poděkováním autorům, kteří se v naději, že jejich záznamy mohou posloužit nejen rodinným příslušníkům, ale i dalším čtenářům, pustili v polovině 90. let do sepisování vzpomínek na své dětství ve Vídni. Publikace není vyčerpávající syntetickou rekonstrukcí života české vídeňské komunity. Spíše je třeba ji pojímat jako jakýsi symbolický výlet zpět v čase, ve vzpomínkách do míst, která již dávno v hmatatelném světě neexistují, nebo alespoň ne v podobě, jaká je zde předestřena. Nechceme popisovat Vídeň tak, jak ji zná běžný turista. Vídeň plnou památek, nádherných kostelů, paláců a muzeí. Budeme ji popisovat tak, jak v ní žili prostí lidé, naši pamětníci, jejich rodiče, příbuzní a známí. Bude se tak jednat o pomyslný imaginativní výlet – provoněný vídeňskou kávou a pečenými kaštany, důvěrně známou chutí gugelhupfu a leberkäsu, se zvuky cinkající tramvaje č. 48, která se na horním konci Panikengasse stáčela na Herbstrasse. Za průvodce nám poslouží třiadvacet pamětníků zmizelého světa specifické „české Vídně“, zvláštního mikrosvěta uprostřed velkoměsta. A právě do takovéhoto prostředí relativně uzavřené komunity se postupně rodily ony „děti křtěné Dunajem”, jež prožily v meziválečné Vídni své dětství, případně časy dospívání. Jde ovšem o vzpomínky vzniklé po mnoha desetiletích strávených mimo Vídeň. Mnohé je již zastřené, mnohé zapomenuté. Musíme proto zpovědi vídeňských Čechů vnímat jako obraz toho, jak si na českou Vídeň pamatují. Nikoli na město, jaké objektivně bylo, ale takové, jaké zůstalo v žitých vzpomínkách. Jde často o obrazy velmi specifické, možná trochu naivní, ale o to více bezprostřední, upřímné a hlavně lidské.

Císařovna Alžběta je jednou z nejslavnějších žen historie a nadchne každou novou generaci: Sisi – pohádková princezna s tragickým osudem, emancipovaná panovnice, moderní ideál krásy, nesmrtelný mýtus. Co o ní ale víme doopravdy? Jaké společenské normy a ideály ovlivňovaly její cítění, myšlení a jednání? Co vypovídají o Alžbětině životě vztahy k lidem z jejího okolí? Jako každou historickou osobnost také Sisi ovlivňovalo a formovalo prostředí a i k její každodenní zkušenosti patřilo, že o ní rozhodovali druzí. Její osobní akční rádius byl omezen rolí manželky, matky a císařovny. Přesto se jí podařilo stát se jednou z prvních ikon ženského sebeurčení.

Těžištěm pamětí Karla Macka, bývalého kastelána hradu Bečova, je nalezení a vyzvednutí relikviáře svatého Maura. Současně je to svědectví o tehdejší památkové péči a v širších souvislostech i o době, v níž žil autor a jeho rodina, a o způsobech, jak se vyrovnávali s mnoha proměnami dvacátého století.

Seriáloví Peaky Blinders nám představili násilné, ale navýsost stylové prostředí meziválečných městských gangsterů v čele s mocnou rodinou Shelbyových. Ale kdo byli skuteční Peaky Blinders? Existovali vůbec? Známý historik sociálních dějin a birminghamský rodák Carl Chinn po nich pátral celá desetiletí. Nyní odhaluje historický příběh proslulých rváčů. Seznámí vás také se skutečným Billym Kimberem, Darbym Sabinim či Alfiem Solomonem. A také s tím, proč hrdiny Birminghamu byly nakonec úplně jiné postavy…

Poprvé česky vychází proslulé svědectví sira Fitzroye Macleana o jeho diplomatickém a vojenském působení mezi lety 1937-1945. Macleanovo dobrodružné vyprávění, podané s nezaměnitelným vtipem a osobním šarmem, posloužilo jako jeden ze vzorů pro Flemingovu sérii románů o Jamesi Bondovi. První číst se odehrává v Sovětském svazu v letech 1937-1939, kdy je Maclean na diplomatické misi v Moskvě a za značného rizika cestuje po odlehlých částech Ruska a Střední Asie nebo pozorně sleduje stalinské monstrprocesy. Druhá líčí jeho válečné působení v pouštním komandu v severní Africe, kde bojuje proti Rommelově armádě. Třetí část mapuje roky 1941-1945, kdy byl Churchillem pověřen vedením výsadku, který měl podporovat a koordinovat Titovy partyzány v Bosně a Srbsku. Maclean s Titem navázal přátelský vztah a věnuje hodně prostoru právě Titově osobě a peripetiím jeho vztahu se Spojenci - účastní se i zásadních jednání a mírových dohod. Macleanovy paměti jsou žánrově mnohostranné - mají charakter poutavého cestopisu, dobrodružného válečného románu i pronikavých geopolitických esejů. Přinášejí zásadní svědectví o stalinismu, bojích druhé světové války, o Titovy a tehdejší situaci na Balkáně. Kniha je psána poutavých a svižným stylem a její četba přináší vedle historického poznání také mimořádný čtenářský zážitek.

Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím WWA photo. Jde o životní příběh jedné z největších českých hereček Jany Brejchové, zachycený dcerou Terezou Brodskou. Na základě společných rozhovorů přibližuje filmovou kariéru filmové hvězdy, jež v šedesátých letech zářila též na evropské scéně. Vypráví o spolupráci s filmovými kolegy, kteří byli součástí její profesní kariéry i osobního života. Setkáme se s režiséry Jiřím Krejčíkem či Milošem Formanem a nahlédneme do zákulisí natáčení s umělci jako Pierre Brice nebo Jan Werich. Kniha je neobvykle otevřenou výpovědí o soukromí slavné herečky, o jejích partnerstvích i složitých rodinných vztazích.

A Férjem védelmében és a Vészhelyzet című sorozatokban nyújtott kiváló alakításáról ismert színésznő, Julianna Margulies biztos kézzel jegyzi le élete és munkája történetét ebben a mélyen felkavaró memoárban. Művét a Good Housekeeping az év egyik legjobb könyvének nevezte: "A felnőtté válásról szóló, végtelenül személyes beszámoló egy fiatal nőről, aki zűrzavaros és vándorélettel járó gyermekkora közepette próbál értelemre lelni az őt körülvevő világban." - Katie Couric Julianna pirospozsgás, eleven kislányként kapta a családjában a "Napsugárlány" becenevet. Nagyon kicsi volt még, amikor elváltak a szülei, így aztán gyermekkorában rengeteget kellett utazgatnia különc anyja és távol lévő apja miatt, s meglehetősen bohém neveltetésben részesült. Élt Párizsban, Angliában, New Yorkban és New Hampshire-ben is, és mindenhol nagy felfordulás, bizonytalanság vette körül. Ekkoriban eszmélt rá, hogy nincs más hátra, neki kell rendet teremtenie a rendetlenségben, segítenie másokon, és végül fiatal nőként megtalálnia a maga útját a világban, hogy elismert színésznő válhasson belőle. Ez persze nem ment könnyen: nehéz döntéseket kellett meghoznia, bonyolult kapcsolatokkal és megsemmisítő visszautasításokkal kellett szembenéznie; ugyanakkor szép számmal akadtak olyan pillanatok is, amikor sors, hit és tehetség összeadódott: Julianna felejthetetlen sikereket könyvelhetett el a pályáján és a magánéletében egyaránt. Ezek a pillanatok változtatták végül nyugalommá a korábbi káoszt. A Napsugárlány című könyv kendőzetlenül őszinte és magával ragadó önéletrajz egy olyan nő tollából, aki a kavarodásban sem hátrál meg, és ezzel erőt ad embertársainak, inspirálja olvasóit.

Stanislav Rejthar (1911-1977), válečný pilot, příslušník 313. čs. stíhací perutě RAF ve Velké Británii, se zúčastnil i Slovenského národního povstání s 1. samostatným stíhacím leteckým plukem pod vedením štb. kap. Františka Fajtla. Po roce 1948 degradován, propuštěn z armády, vyhozen z bytu. Uplatnění našel pouze jako jeřábník, později projektant. Jeho vzpomínky jsou nejen připomínkou válečných útrap a vítězství nad nacisty, ale i svědectvím o doživotní perzekuci po uchopení moci komunisty. Z řady autentických vyprávění válečného pilota vzniklo více než dvacet let po jeho smrti pozoruhodné pásmo jeho celého životního příběhu.