Diagnostika dítěte předškolního věku

---

Publikace Diagnostika dítěte předškolního
věku je zaměřena na sledování a rozvoj následujících
oblastí:

motoriky, grafomotoriky
zrakového vnímání
sluchového vnímání
vnímání prostoru
vnímání času
základních matematických představ
myšlení a řeči
sociálních dovedností
sebeobsluhy (samostatnosti)
hry


Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku
se orientuje na populaci předškolních dětí. Čtenáři
jistě budou rodiče – jsou prvními učiteli
s nezastupitelnou úlohou pro pozdější vzdělávání.
Zpravidla věnují pozornost vývoji svého dítěte
a mají zájem dozvědět se více. Chtějí je dále rozvíjet,
chtějí vědět, jak na to.
Publikace bude dobře sloužit i učitelkám mateřských
škol. Pro svůj úkol – doplňovat rodinnou
výchovu a v úzké vazbě na ni zajistit dítěti dostatek
mnohostranných a přiměřených podnětů
k jeho aktivnímu rozvoji a učení – se učitelky
potřebují dále vzdělávat a rozvíjet své diagnostické
dovednosti. Tato publikace jim může být
přínosná. Ve shodě s pojetím autorek není cílem
předškolní diagnostiky „nálepkování“ dětí. Je to
prostředek pro zajištění odpovídající vzdělávací
nabídky a vhodného pedagogického vedení.
Publikace poutavou a nenásilnou formou poskytuje
rodičům i učitelům informace, jak probíhá
vývoj dítěte od časných etap do věku školního,
co by mělo dítě zvládat v předškolním věku, kam
by mělo „dojít“, než nastoupí do školy. Nabízí
inspiraci pro přímou práci s dítětem, vycházející
z jeho vývojových potřeb, a dává možnost, jak
je zjistit. Zde je těžiště publikace, nebo_ rodiče
či učitelé mohou sami vývojovou úroveň dítěte
diagnostikovat.

Diagnostika vychází z průřezových vývojových
řad (ve většině případů se jedná o informace,
v jakém věku by mělo dojít k upevnění dílčích
dovedností). Byly konstruovány na základě dlouhodobé poradenské zkušenosti autorek. Samy
autorky upozorňují, že při jejich užití je potřeba
být obezřetnými. Údaje o obvyklém dosažení
dané dovednosti či schopnosti se netýkají všech
dětí beze zbytku. Existují odchylky ve vývoji,
které nemusejí být známkou vážného opoždění
dítěte. Nemělo by proto docházet ke zvýšenému
tlaku na dítě vzhledem k nedosažení uvedených
věkových norem. Materiál by měl být inspirací
rodičům i učitelům pro přímou práci s předškolními
dětmi, nikoli „dogmatem“.

Diagnostika nemůže být jednorázovou záležitostí,
předškolák je ve svých výkonech závislý na
okamžitém nastavení a vyladění. Korigovat různá
zkreslení (neschopnost či nezájem se v daném
okamžiku požadovanou činností zabývat) pomáhá
opakované sledování. V případě závažných
odlišností od popsaného vývoje či odchylek ve
více oblastech je vhodné obrátit se na poradenská
nebo klinická pracoviště pro „odbornou“
diagnostiku i doporučení navazujících intervencí.
Přeji nové publikaci hodně čtenářů a čtenářům
hodně inspirací!

PaedDr. PhDr. Anna Kucharská, Ph. D.

katedra pedagogické a školní psychologie
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

menej