1400

S přesnou pozorovací schopností, zevrubnou znalostí svého prostředí a novinářským vtipem líčí Jan Neruda se shovívavým nadhledem zkušeného vypravěče životní příběhy pražských figurek. Někdy komické, jindy až fatálně tragické, vždycky ovšem pravdivě založené na komplikovaných mezilidských vztazích, finančních a společenských poměrech nebo náboženských tradicích. Přes archaický jazyk typický pro dobu vzniku vysvítá svět nanejvýš aktuální a dokazuje, že lidské uvažování a charaktery se od těch z 19. století neliší ani dnes. Mistrovsky vykreslené postavy, jejich přesná psychologie i popis zevnějšku a každodenních zvyků, zarámované kulisami Prahy před rokem 1848 dělají z Povídek malostranských nejlepší Nerudovu sbírku próz, jíž překročil žánrové hranice realismu a stal se průkopníkem české moderní povídky.

Babička Boženy Němcové, s podtitulem Obrazy z venkovského života, patří mezi základní díla naší literatury. Vydaná byla poprvé roku 1855 a Němcová v ní kromě vlastních vzpomínek na dětství v Ratibořickém údolí využila také své znalosti lidových tradic a zvyků. Autorka napsala Babičku ve velmi těžkém období svého života, po smrti syna Hynka. Poetické obrazy Ratibořického údolí a Proškovic domácnosti byly pro ni útěchou a potěšením, a na čtenáře tak působí podobně. Snad i proto se Babička stala druhou nejoblíbenější knihou ve čtenářské anketě „Kniha mého srdce“. Na Staré bělidlo přijíždí za svou dcerou a její rodinou babička, která se svou moudrostí a laskavostí stává uznávanou i obdivovanou osobou všech lidí kolem. Babičce postupně začnou naslouchat i lidé ze zámku, včetně samotné kněžny Zaháňské. Němcová kolem babičky, žijící v harmonii s přírodou i s lidmi, vytvořila poklidné vyprávění s řadou „obrazů“, zachycujících ve zidealizované podobě venkovský život během plynutí roku. Přesto i ten má své dramatické příběhy, jako je smutný osud bláznivé Viktorky, nešťastně zamilované a z tragické lásky pomatené. Vyprávění plyne klidně a volně, v opakujícím se rytmu života na vsi. Snad proto je dodnes knihou, k níž se čtenáři vrací pro dojemné líčení klidného světa autorčina dětství, kde si lidé pomáhají, rodiny drží pospolu a naslouchají moudrosti starých lidí.

Mlha na blatech, tajuplné stopy obrovského zvířete, světélkování ve tmě, záhadná smrt sira Charlese Baskervilla, prokletí členů jeho rodu a služebnictvo, které s vyšetřovatelem spolupracuje jen tak ochotně, jak káže britský mrav. Klasika světové detektivky, v níž si A. C. Doyle dovolil předat žezlo pátrajícího detektiva do rukou dr. Watsona. Ale nenechte se mýlit – triumf vyřešení celého případu s téměř hororovou zápletkou bude i přesto patřit Sherlocku Holmesovi. Při četbě této vůbec první do češtiny přeložené holmesovské detektivky vám bude tuhnout krev v žilách, stejně jako vám vyloudí úsměv na tváři typické překvapení věrného Watsona, když se dozví závěry mistrné dedukce svého přítele s lulkou a houslemi.

Šlépěj, Ukradený kaktus, Čintamani a ptáci, Modrá chryzantéma... Povídky, které vyšly poprvé v roce 1929, baví čtenáře dodnes a nepřestávají udivovat bohatostí jazyka, jemným humorem, svěžestí vyprávění i hloubkou zamyšlení nad lidskými slabostmi, morálkou a spravedlností. Karel Čapek své detektivní povídky zaplnil zástupem lidových postaviček, od zlodějíčků, podvodníků či pošmistrů po sběratele známek. Jeho hrdinové se v jistém okamžiku ocitají v situaci, kdy váhají nad zločinem a vinou i možnostmi jeho potrestání. Díky barvitosti příběhů a autorově schopnosti živě a zábavně a vyprávět patří tato kniha k vůbec nejčtenějším Čapkovým prózám.

Kniha Staré pověsti české patří k nejznámějším převyprávěním našich dějin. Poprvé vyšla v roce 1894 a byla určena především dětem. Od té doby se dočkala dlouhé řady vydání. Alois Jirásek vykresluje jednotlivé příběhy z naší historie a čerpá přitom jak ze známých dějinných faktů (předlohou mu byly kroniky i české a moravské pověsti), tak z tradovaného lidového vyprávění. Bohatě a barevně líčí příběhy z naší minulosti, jako jsou pověsti O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, Dívčí válka nebo vyprávění O Křesomyslu a Horymírovi. Ztvárnil tu ale nejen historii dávných dob, převyprávěl také příběhy z doby křesťanství, jako jsou pověst O Bruncvíkovi, O králi Ječmínkoci nebo celý soubor pověstí ze staré Prahy (O Golemovi, Staroměstský orloj, Faustův dům). Celou knihu pak uzavírá soubor starobylých proroctví (Sibylino proroctví, Blaničtí rytíři). Jiráskovi se literárním zpracováním podařilo ztvárnit příběhy z naší historie velmi barvitě, navíc celé dílo prodchnul vlasteneckým nábojem. Asi i proto jsou Staré pověsti české se zájmem čteny už několikátou generací čtenářů.

Slavný příběh klukovských kamarádů s hlavním hrdinou Tomem Sawyerem znají už celé gerace dětských čtenářů. Malý Tom, žijící u tetičky Polly, vyvádí se svým nerozlučným kapamádem Hucleberry Finnem jednu lumpárnu za druhou. Tetička je na Toma přísná, ani to ho od rošťáren ale nemůže odradit. Jednoho dne se však Tom zaplete do dobrodružství, které se stává čím dál nebezpečnější. To se společně s kamarády stane svědkem zločinu na místním hřbitově a dostanou strach jej ohlásit, neboť mají ze zločince, nechvalně známého Joea Indiána, strach. Pak se ale koná soud a za vraždu na hřbitově má být souzen nevinný člověk. Tom se rozhodne svědčit u soudu a říct popravdě, jak to celé bylo... Divoká dobrodružství Toma, Hucka i Tomovy dětské lásky Becky Thatcherové jsou známé i z řady filmových ztvárnění.

Dvaadvacetiletá Gervaisa neměla v životě štěstí. Otec jejích dvou dětí, Lantier, ji opustil s milenkou a ona zůstala sama. Začne ale usilovně pracovat, aby si zařídila vysněnou vlastní prádelnu. Seznámí se s klempířem Coupeaua, vdá se za něj a zdá se, že všechno se konečně začíná dařit. Gervaise se s manželem a s dětmi přestěhuje do lepšího bytu, narodí se jim dcera a několik let spořádaně a spokojeně žijí. Gervaisuin sen o vlastním podniku se zdá být na dosah ruky. Jenže pak se její manžel zraní při pádu ze střechy a všechno jde najednou z kopce... Zabiják je považován za jedno ze Zolových vrcholných děl. Barvitý, syrový příběh strmého pádu lidí, kteří vlivem okolních poměrů a vinou alkoholu spadnou až na dno společnosti, fascinuje čtenáře svými naturalistickými popisy už více než sto let.

Utrpení knížete Sternenhocha je expresionistický román Ladislava Klímy, vydaný v květnu 1928, měsíc po autorově smrti. Sám Klíma jej označil za „groteskní romaneto“ a z textu je patrné, že jej velmi ovlivnila subjektivně idealistická filozofie George Berkeleyho, stejně jako radikální individualismus Arthura Schopenhauera a zejména Friedricha Nietzscheho. Jde bezesporu o autorovo nejslavnější literární dílo, které zaznamenalo ohlas i v zahraničí. Z větší části jde o fiktivní deník rovněž smyšleného knížete Sternenhocha, jednoho z předních šlechticů německé říše někdy na počátku dvacátého století. Hlavní hrdina, nebo přesněji řečeno antihrdina, v něm líčí vztah s manželkou Helgou, kterou zároveň obdivuje a nenávidí (sám ji v rukopisu později nazývá Démonou). Při popisu jejich společného života se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje, dopustí se i vražd a pěstuje také masochismus a sadismus. Když si o něco později najde milence a naplánuje s ním útěk, je to pro Sternenhocha poslední kapka. Žárlivý kníže se rozhodne učinit manželčiným choutkám přítrž, a to brutálním způsobem. Právě tehdy však pro něj začíná skutečné utrpení...

Rozum a cit je jedním z nejslavnějších románů anglické literatury a první vydanou kniha Jane Austenové. Příběh sester Marianny a Elinor Dashwoodových se odehrává v prostředí a atmosféře staroanglického venkova a svým vtipem a půvabem okouzluje čtenáře už více než dvě století. Dvě hlavní hrdinky se po smrti svého otce musejí vyrovnat i se ztrátou společenského postavení a jako všechny nemajetné dívky v té době mají šanci se z obtížné situace dostat nejspíš jen výhodnýmu sňatkem. Marianna podlehne kouzlu mladíka jménem Willoughby a zdá se, že jejich náklonnost je vzájemná. To sleduje se znepokojením plukovník Brandon, rodinný přítel, který se sám láskou k Marianně trápí. Willoughbymu navíc vůbec nedůvěřuje a podle všeho ví něco špatného o jeho minulosti. Staší sestra Elinor naváže vztah s Edwardem Ferrarsem, jeho rodina si však pro něj přeje zámožnější partii a snaží se vztah s Elinor překazit. Edward se zdá být charakterním a poctivým mužem, přesto se od jisté chvíle začne chovat k Elinor odtažitě. Kromě toho, že dívky narážejí na tuhé konvence ve svém okolí, bojují i se svými tolik rozdílnými povahami. Citově založená Marianna se dokáže spontánně a vášnivě poddat emocím a totéž očekává i od ostatních, rezervovanější Elinor se snaží své city skrývat ve snaze neobtěžovat jimi nijak své okolí. Obě musí své postoje časem pod vlivem událostí změnit…

Příběh malého sirotka Olivera a jeho putování Londýnem plným chudoby, hladu a zločinů dojímá čtenáře už téměř dvě století. Oliver Twist, vyrůstající v sirotčinci krutého pana Bumbla, se ve svém životě potýká s různými ústrky, až nakonec své trýznitele opustí a zakotví ve zlodějské bandě žida Fagina. Tam jej zlodějskému řemeslu učí obratný a prohnaný Ferina Lišák, při jedné loupežné akci však Olivera zatknou a postaví před soud. Zdá se, že se na Olivera nakonec i obrátí štěstí, když se jej ujme dobrotivý pan Barlow, ale parta zlodějů nenechá Olivera tak snadno odejít a jednoho dne jej jednoduše unesou zpátky k Faginovi. Pak ho čekají další spletité události, související s jeho nejasným a tajemným původem. Ukáže se, že Oliver má pravděpodobně nárok na značné dědictví, je tu však ještě jeho nevlastní bratr Edward Leeford zvaný Monks, který se s Oliverem v žádném případě nehodlá o majetek dělit…

Kombinací románu v dopisech a deníku vzniklo geniální dílo, v němž ústřední postava, mladý malíř Werther, líčí svůj vlastní vnitřní svět. Na počátku opěvuje krásu přátelství, hloubá nad významem vzdělání, ale nečekané vzplanutí lásky k Lottě ho postupně mění. Nejprve můžeme pozorovat hluboký a vášnivý cit, ale ten se bohužel postupem času mění v zoufalství. Jeho láska totiž není opětována a Werther tudíž propadá černým myšlenkám, které ho dovedou až jedinému možnému východisku – smrti.

Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775–1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Tento milostný příběh o lásce poznamenané válečným utrpením byl poprvé vydán roku 1920. Odehrává se ve Francii v posledním roce první světové války a líčí křehký příběh dvou mladých lidí, studenta Petra a chudé Lucie, kteří se potkávají během bombardování Paříže. Jejich ostýchavé sbližování jim pomůže přestat na chvíli vnímat hrůzy války, které se kolem nich odehrávají, a trávit čím dál víc času ve svém vlastním světě. Čistota jejich vztahu a schopnost žít jen přítomným okamžikem kontrastuje s tísnivou atmosférou válečné vřavy kolem. Je jim oběma jasné, že jejich štěstí může každou chvíli skončit. Petr už dokonce obdržel povolávací rozkaz. Proto se rozhodnou, že se o Velikonocích vezmou. Paříž je však neustále sužována nálety…