Arista Books

Vyprávění o minulých dějích se v antice těšila značné oblibě, a to již od pradávna. Dějepisectví se vedle filozofie a naukové prózy věnovala řada vynikajících autorů. Patří k nim i Plútarchos, jeden z posledních (ne-li vůbec poslední) univerzálních d uchů antické vzdělanosti. Plútarchos (asi 45-125), řecký filozof a historik z biótské Chairóneie, byl jedním z nejvzdělanějších a nejplodnějších spisovatelů římské doby a poslední univerzální řecký myslitel. Veřejná činnost ho přivedla do styku s Řím any, jimž se obdivoval, a několikrát navštívil Řím. Jako řecká autorita se těšil přízni římských císařů Trajána a zejména Hadriána. Odhaduje se, že napsal asi 250 spisů, z nichž se zachovala necelá polovina. Největšího ohlasu dosáhla jeho populárně f ilozofická pojednání, jež byla oblíbena i ve středověku, a životopisy slavných osobností, ze kterých čerpal mj. i Shakespeare. Jeho životopisy význačných osobností řeckých a římských dějin představují specializovaný dějěpisný žánr - biografii. Reprez entují tento žánr v pokročilém vývojovém stadiu, kdy se vlivem peripatetické filozofie obohatil o prvky a postupy umělecké prózy za účelem dosažení mravního a estetického účinku na čtenáře. Plútarchoss pak do tohoto žánru učinil průlom svou koncepcí konfrontace osobností, kdy proti Řekovi postavil analogickou postavu Římana a srovnával jejich povahy, kariéru a skutky. Činil tak s ušlechtilým záměrem: demonstrovat souměřitelnou velikost obou antických kultur. Při líčení charakterových vlastností kladl důraz na morální kvality té které postavy, jež podle jeho mínění zasluhovaly následování. Touto metodou srovnávání chtěl zprostředkovat porozumění minulosti. Celkem se dochovalo 49 životopisů, z nichž 46 je párových, tzn. 23 dvojic a 3 jednotli vé. Ztracena je Plútarchova předemluva a první dvojice Epameinóndás a Scipio Africký. Tento svazek životopisů obsahuje 14 dvojic, další pak ostatní dvojice včetně jednotlivců a doslovu.

Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Pat ří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotov ě i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslen ím úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, p rotože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původ ní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.

Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích - Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6 . až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé mak edonské války. Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji pop isem římského vojenství. Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hl edat jejich příčiny. Tento svazek stejně jako předchozí dva přeložil, předmluvou, poznámkami a rejstříkem opatřil prof. PhDr. Pavel Oliva, DrSc.

Pes prý provází člověka už déle než 16 000 let a díky němu se za tu dobu rozvinul do bezpočtu plemen a ras nejrůznějších velikostí, podob a specializací. V galerii psích typů se najdou i tuzemští reprezentanti a mezi nimi je nejmladším ČESKÝ STRAKATÝ PES. Je mu teprve něco málo přes padesát let, resp. dvacet, ale rychle si získává sympatie obdivovatelů a chovatelů. Říká se mu strakáč, popřípadě stračena a laik si ho může zaměnit se ztepilým voříškem. Je to však plemeno již prošlechtěné, s charakteristickými tělesnými i povahovými rysy. Miluje lidi a společnost vůbec, disponuje vysokou inteligencí, je temperamentní a velmi aktivní, ba téměř neunavitelný. Jeho chovu se věnuje již pěkná řádka chovatelů, mezi nimi Dagmar Jeřábková. Ta si prvního strakatého psa pořídila před osmi lety a dnes již vlastní chovatelskou stanici. S chovem strakáčů a veškerým kynologickým děním získala bohaté zkušenosti, které shrnula do této rádcovské knížky. Popisuje v ní své chovatelské počátky, výcvik, výstavy, péči o psí zdraví, úřadování kolem psů, zkrátka nejrůznější problémy chovatelství a své vyprávění probarvuje řadou pestrých příhod ze života se svými čtyřnohými miláčky a doplňuje mnoha fotografiemi. Její knížka je plná užitečných informací, ale i humoru a pohody, a především lásky ke psům.

Jaký je náš dnešní svět? Hektický, uspěchaný, dramatický, bezohledný, přetechnizovaný ... a zapomnětlivý. Často zapomínáme na to, co bylo, co předcházelo dnešku, jací byli naši předkové, jak se chovali, zkrátka co nás formovalo do současné podoby a z čeho bychom se mohli, ba měli poučit. Nedbáme ke své vlastní škodě na veledůležitou moudrost: kdo chce porozumět dnešku a zítřku, měl by znát včerejšek. Minulost však bývá nejen velmi poučná bohatstvím faktů, ale též inspirativní myšlenkami a etikou. Jak se kdysi ... dělalo to či ono, o tom vypráví ve dvaceti kapitolách své knihy PhDr. Eva Jančíková, historička umění, etnografka a zkušená publicistka. Živě líčí, jak se dříve žilo, čili oblékalo, bydlelo, mluvilo, vařilo či stolovalo, ale i jak se platilo, lichvařilo, loupežilo, soudilo a trestalo, anebo čarovalo, namlouvalo ... a rodilo i umíralo. Barvité líčení různého konání a zvyků dokresluje spoustou příkladů z domácího prostředí i zahraničí, z historie dávné i nedávné. Díky němu mnohem lépe pronikneme do tajemství a atmosféry hradů a zámků, muzeí či skanzenů, ale i do současného života, v němž na každém kroku najdeme nesčetné stopy různých "jaksekdysi", pouze si je neuvědomíme. Dvacatero výletů do minulých dob a tradic není nezáživným dějepisem, ale zábavným a duchaplným počtením pro všechny věkové kategorie čtenářů.

Prý až tři čtvrtiny českého národa holdují houbám - sbírají je a konzumují. A prý jsme nejhoubařštějším národem na světě. Je tedy přirozené, že v našem prostředí vzniklo téměř nedozírné množství receptů na přípravu jídel z hub. A to v celé škále jídelníčku - od předkrmů a polévek, přes hlavní jídla až po saláty, pomazánky a pochoutky v podobě hub naložených. Tato moderní houbařská kuchařka přináší 375 receptů úpravy našich domácích hub ve všech myslitelných kombinacích a variacích. A nejen hub nejznámějších a nejvíce sbíraných, ale i těch, které obvykle míjíme bez povšimnutí, protože netušíme, co je to za kulinářský skvost - ty byly zařazeny do obrazové přílohy. Krom receptářové části obsahuje tato knížka i spoustu praktických a ověřených zkušeností a cenných rad, jak houby v kuchyni zpracovat, v čem jsou rizika houbových jídel a nač si dát pozor, tak abychom si na voňavých delikatesách mohli zaručeně pochutnat.

Z prapůvodního předka všech psů vlka bylo během tisíciletí jeho domestikace vyšlechtěno bezpočtu plemen k nejrůznějším účelům a s odlišnými vlastnostmi. Leckterá z nich zavál čas a nezájem, jiná naopak přitahují pozornost a stoupají v oblibě. Do druhé kategorie patří i nenápadný BORDER TERIÉR, zástupce početné rodiny teriérů, jejichž pravlastí je Anglie. Teriéři byli původně vyšlechtěni k lovu, pro potřeby myslivců, dnes se často uplatňují i jako psi tzv. společenští či rodinní. Oběma kritériím dokáže plně vyhovět čtyřnohý přítel člověka, který do českých lesů i domácností pronikl teprve nedávno - před čtvrtstoletím a získává si čím dál více příznivců. Je malý a mrštný, inteligentní a přátelský, pracovitý a vytrvalý. Rád loví, nahání, aportuje, ale též se nadšeně účastní psích sportů - agility, coursingu apod., dokáže být trpělivým terapeutickým pomocníkem handicapovaných lidí. Jeho vzhled není efektní, kouzlo jeho psí osobnosti tkví v osobitosti, která z něj přímo vyzařuje. Tato knížka, kterou napsala pětice zkušených kynologů: V. Tichá, A. Divišová, A. Syslová, A. Palmová a V. Kučera, je první českou publikací o border teriérovi. Autoři v ní shromáždili množství praktických informací a rad, čerpaných především z vlastních zkušeností s tímto plemenem, a doprovodili je množstvím původních fotografií.