Artefactum

Sborník z 5. a 6. zasedání mezinárodního fóra k problematice sepulkrálních památek obsahuje 32 příspěvků českých, slovenských, německých, rakouských, polských a maďarských autorů a svým časovým záběrem sahá od raného středověku až do 20. století. V rámci pravidelných setkání pořádaných od roku 2000 se setkávají odborníci různých disciplín k tématu sepulkrálních památek, s akcentem na hmotné artefakty sepulkrální kultury v užším slova smyslu a s věcným či metodickým vztahem ke středoevropské, primárně pak české problematice. Mezi převažujícím uměleckohistorickým přístupem nalezneme v několika referátech i pohled historický, heraldický, epigrafický i pohled geologa. Vedle sebe stojí příspěvky vedoucích představitelů oboru s výrazným mezinárodním renomé i příspěvky mladých badatelů. Publikaci doprovází velké množství černobílých reprodukcí.

Uměnímilovný císař Rudolf II. věnoval značnou pozornost i svým zahradám, jež byly většinou založeny jeho předchůdci; dosud však o nich bylo málo známo. Dějiny zahrad Pražského hradu v čele s Královskou zahradou, pražské Obory Hvězda, Císařského mlýna či zahrady zámku v Brandýse nad Labem jsou v textu knihy zpracovány s ohledem na získání co nejkonkrétnějších představ o jejich původní podobě. Příběh vzniku jednotlivých jejich staveb a prvků, jako jsou oranžerie, míčovny, "zvěřince", tajné chodby, geometrické záhony nebo fontány, odhaluje mnoho z dobového smýšlení o zahradách a života v nich, nevyhýbá se však ani všedním starostem dvorních architektů a zahradníků. K získání plastického pohledu na hortikulturu 16. století napomáhá množství odkazů na zahrady evropské, zejména italské, rozsáhlý obrazový doprovod knihy a také souhrn renesančních teoretických názorů, jež byly značně odlišné od barokních.

Monografie mapující fenomén "rudolfínské alchymie" v širším kulturním a historickém kontextu.

Kniha Artem ad vitam vychází u příležitosti významného životního výročí prof. PhDr. Ivo Hlobila, CSc., předního historika umění. Jeho působení je spjato především se dvěma institucemi: Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky v Praze a Katedrou dějin a teorie výtvarného umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Publikaci tvoří bohatá mozaika příspěvků jubilantových přátel, kolegů i studentů.Kniha je rozčleněna do tří sekcí, které odpovídají hlavním vědeckým zájmům Ivo Hlobila. V první a druhé byly seskupeny stati věnované umění středověku a renesance, třetí oddíl byl věnován památkové péči a teorii výtvarného umění. Mnozí z autorů své texty v některých aspektech přímo vztahují k jubilanovi a mezi četnými, tématicky propojenými statěmi vzniká zajímavý diskurs.

Publikace Martina Krummholze nastiňuje problematiku buquoyského mecenátu druhé poloviny 18. a 19. století, jehož hlavními protagonisty byli Terezie Buquoyová-Paarová (1746–1818) a její prasynovec Jiří Jan Buquoy (1814–1882). Významná buquoyská fundace krajinného parku Tereziina údolí je analyzována a zasazena do širšího geografického i kulturně-sociálního rámce. V kontextu rezidenční sítě jsou pak přiblížena i další buquoyská sídla - kromě Nových Hradů především severočeský Červený Hrádek, pražský letohrádek v Bubenči a vídeňský palác. Buqouyské fundace a sběratelské či mecenášské aktivity získávají díky četným novým poznatkům a odkrytým souvislostem evropský rozměr. Kniha je bohatě ilustrována reprodukcemi předloh ze sbírek ÚDU AV ČR, NPÚ, ú. o. p. v Českých Budějovicích a SOA v Třeboni. Jedná se vesměs o dosud neznámý ikonografický a archivní materiálů. Titul je doprovodnou publikací výstavy Buquoyská krajina v Nových Hradech.

Kniha s tajemným názvem "Od kabaly k Titaniku" je souborem deseti studií přesahujících z pohledu dějin umění do sféry širší vizuální kultury.

"In Puncto Religionis" přináší další z čtivých a badatelstky podnětných pohledů na církevní dějiny a s nimi spojenou výtvarnou kulturu.

Listy jedného z najväčších českých maliarov.

Městský chrám sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě patří k předním středověkým architektonickým památkám (nejen) východních Čech. Kostel byl budován patrně již od založení města ve 13. století a během následujících staletí prošel několika zásadními přestavbami. V závěru 18. století byl do jeho presbytáře druhotně instalován monumentální barokní oltář pocházející z klášterního kostela v Sedlci u Kutné Hory s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla. V poslední třetině 19. a na počátku 20. století byl kostel městskou obcí nákladně rekonstruován podle návrhu Františka Schmoranze st. a Josefa Mockera a secesně vyzdoben Karlem V. Maškem a jeho studenty z pražské Uměleckoprůmyslové školy. Barvitý kaleidoskop sledující stavbu od jejích počátků až do 21. století zachytil kolektiv autorů tvořený předními specialisty na středověkou architekturu, movité památky, barokní malířství, církevní dějiny i dějiny péče o kulturní dědictví. Nedílnou součást studií tvoří také výpravná fotografická a archivní dokumentace. Bonusem pro čtenáře je pak stručný průvodce interiérem kostela v českém i anglickém jazyce. Autoři textů: Helena Dáňová, Jana Oppeltová, Dalibor Prix, Věra Slavíková, Kristina Uhlíková, Štěpán Vácha

Uměnímilovný císař Rudolf II. věnoval značnou pozornost i svým zahradám, jež byly většinou založeny jeho předchůdci; dosud však o nich bylo málo známo. Dějiny zahrad Pražského hradu v čele s Královskou zahradou, pražské Obory Hvězda, Císařského mlýna či zahrady zámku v Brandýse nad Labem jsou v textu knihy zpracovány s ohledem na získání co nejkonkrétnějších představ o jejich původní podobě. Příběh vzniku jednotlivých jejich staveb a prvků, jako jsou oranžerie, míčovny, "zvěřince", tajné chodby, geometrické záhony nebo fontány, odhaluje mnoho z dobového smýšlení o zahradách a života v nich, nevyhýbá se však ani všedním starostem dvorních architektů a zahradníků. K získání plastického pohledu na hortikulturu 16. století napomáhá množství odkazů na zahrady evropské, zejména italské, rozsáhlý obrazový doprovod knihy a také souhrn renesančních teoretických názorů, jež byly značně odlišné od barokních.