CEP

S předmluvou Václava Klause vydal CEP publikaci jednoho z výrazných mladých ekonomů. Autor ukazuje, že ač byly nesčetné apokalyptické vize vždy vyvráceny realitou, opakovaně je varovným, byť chybným prognózám věnována neúměrně větší pozornost. Neviditelná ruka trhu je ale i v případě přírodních zdrojů lepším alokátorem než státní dirigismus. Na neregulovaných trzích rostoucí cena automaticky omezuje spotřebu vzácnějších zdrojů a motivuje podnikatele k nacházení alternativ. Díky jedinému neomezenému zdroji – lidskému poznání – jsou přírodní zdroje jako takové prakticky neomezené. Až lidský důmysl a technický pokrok mění přírodní materiál ve zdroje užitečné člověku. Skutečné limity růstu spočívají nikoliv v neomezeném čerpání zdrojů, ale v násilí a nesvobodě. Kniha přehledně a přesvědčivě prezentuje základní ekonomické argumenty pro debaty o čerpání přírodních zdrojů.

Výběr z článků k prezidentským volbám, Mladá fronta DNES, 2002-2003.

Existuje statisticky významné globální oteplování? Pokud ano, jde o přirozený jev, nebo je způsobeno člověkem? Pokud bychom se rozhodli, že mu chceme zabránit, je něco, co s tím člověk vůbec může udělat? Má nás možné mírné zvyšování teplot trápit? To jsou zásadní otázky, na něž odpovídá nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku „Globální oteplování – realita, nebo bublina?“ Sborník vydaný s předmluvou Václava Klause obsahuje odborné i populární texty českých i zahraničních expertů, kteří nesdílejí interpretaci globálního oteplování a kteří se kloní k názoru, že současné globální teploty nevybočují z dlouhodobých průměrů a stojí za nimi převážně přírodní vlivy mimo moc člověka.

Evropská unie se v posledních letech dostala do zcela nové fáze svého vývoje a její problémy jsou viditelné snad každému, kdo se nad tím aspoň trochu zamýšlí. Centrum pro ekonomiku a politiku vstupuje do této debaty sborníkem textů, který se pokouší problém strukturovat a diskutovat kritickým způsobem. Určitě není žádnou apotézou EU. Část A přináší texty ze semináře "Evropská unie v pasti centralizace" z 23. března 2011. Člen redakční rady časopisu Revue Politika Tomáš Břicháček zkoumá evropskou integraci z právního pohledu a argumentuje, že EU má centralizaci vepsanou do vínku. Historik a politolog Lukáš Petřík argumentuje, že Evropská unie není demokratická. Politolog a nakladatel Alexandr Tomský to vidí tak, že Evropská unie je pastí evropských národů. V části B uveřejňujeme různé doplňkové texty, jimiž chceme ukázat šíři a sílu naší domácí kritiky vývoje evropské integrace . Od Václava Klause přetiskujeme jeho brixenskou přednášku, podle níž Evropa budoucnost má, ale ne příliš růžovou. Spisovatel Benjamin Kuras nabízí novou definici euroskeptika. Senior fellow amerického CATO institutu Doug Bandow píše, že evropskému projektu odzvonilo. Profesor Miloslav Bednář z Filozofického ústavu AV ČR se zamýšlí nad tím, zda je Evropská unie ještě demokratická. Předseda Strany svobodných občanů Petr Mach kritizuje neústavní přesun pravomocí na EU v souvislosti s přijetím unijního záchranného balíku pro zadlužené země. Jan Skopeček z Centra pro ekonomiku a politiku vysvětluje, proč Pakt konkurenceschopnosti EU nevěští nic dobrého. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl analyzuje německé motivy ohledně vývoje společné evropské měny. Poradce prezidenta republiky Martin Slaný zkoumá současné problémy eurozóny. Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček kritizuje cestu EU k fiskální a politické centralizaci. Redaktor časopisu Týden Lukáš Kovanda zkoumá euro a boj o jeho přežití. Ondřej Krutílek z brněnského Centra pro studium demokracie a kultury vysvětluje, proč neuspěla Lisabonská smlouva. Publicista Dušan Šrámek vítá další krok k usnadnění volného pohybu pracovních sil v EU. EU nepotřebuje unifikaci, nepotřebuje centralizaci a řízení stále více lidských činností z jednoho centrálního místa, nepotřebuje přechod od společenství k unii (od ES k EU) a nepotřebuje ani Evropskou měnovou unii (EMU).Pokračování a prohlubování evropské integrace má klesající mezní efekt a po překročení určitého bodu se dokonce může stát, že budou nejen mezní, ale i celkové efekty klesat. Obávám se, že právě v této situaci jsme se dnes ocitli. Věřím, že se tento sborník stane v našich diskusích nepřehlédnutelným příspěvkem.

Část A přináší texty ze semináře "David Hume 300 let od narození" z 28. dubna 2011. Profesor Vysoké školy ekonomické Robert Holman představuje Davida Huma jako ekonoma. Zuzana Parusniková z Filozofického ústavu Akademie věd ČR vykládá Huma jako ske ptika. Zdeňka Jastrzembská z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity se zaměřuje na Humův naturalismus. Josef Moural z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se zabývá Davidem Humem jako publicistou. Vedoucí katedry filozofie VŠE v Pr aze Ján Pavlík analyzuje filozofii náboženství a morálky Davida Huma. V části B uveřejňujeme různé doplňkové texty: Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku vykládá život a dílo Davida Huma. Filozof Zdeněk Novotný rozebírá teorii poznání Davida Huma. Ředitel Prague Twenty Lukáš Kovanda zkoumá Humovu teorii peněz. Doktorand VŠE Tomáš Krištofóry zasazuje Huma do hayekovské tradice spontánního řádu. Doktorand Pedagogické fakulty UK Ondřej Čapek představuje Davida Huma jako skeptického idealis tu. V části C uveřejňujeme tradiční přílohy úryvky z díla Davida Huma. Jde jednak o kapitolu o původu idejí ze "Zkoumání o lidském rozumu" (1748), dva eseje - o vzniku vlády a o penězích - z "Morálních a politických esejů" (1741-42) a nakonec závě r z "Přirozených dějin náboženství" (1779). David Hume byl dobrým přítelem Adama Smithe, oba muži se shodovali v názorech na liberální uspořádání společnosti, na význam svobody lidí pro prosperitu národa a rovněž na podstatu morálky. Svou politickou filozofií a ekonomickými úvahami poskytl David Hume filozofický rámec pozdějšímu liberalismu britských klasiků politické ekonomie. Věřím, že sborník se stane průlomovým počinem.

Centrum pro ekonomiku a politiku vydává svůj jubilejní stý sborník v němž se věnuje Bankovní unii. Část A přináší texty ze semináře "Bankovní unie - morální hazard evropských rozměrů?" z 29. října 2012. Viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík argumentuje, že ani v případě bankovní unie neplatí, že jedna velikost padne všem stejně. Investiční stratég Raiffeisenbank Aleš Michl varuje, že Evropě hrozí v důsledku centralizačních tendencí ztracená dekáda po vzoru Japonska. Poradkyně prezidenta republiky Stanislava Janáčková považuje bankovní unii za nebezpečný, nepromyšlený experiment. V části B uveřejňujeme text ze semináře "The Eurozone Sovereign Debt Crisis: A Way Forward" z 26. června 2012, na němž výkonný ředitel Institutu pro mezinárodní finance ve Washingtonu Charles Dallara ukazoval vážnost dluhové krize eurozóny a navrhoval "americké" řešení - plné politické sjednocení Evropy. Část C tradičně přináší různé doplňkové texty. Předseda vlády České republiky Petr Nečas vysvětluje, proč "eurostát" není receptem. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl vyvrací tři mýty ohledně bankovní unie. Poslanec Evropského parlamentu Ivo Strejček vykládá bankovní unii jako federalizační projekt s neblahými důsledky. Ředitel pro strategii společnosti Partners Pavel Kohout nabízí poučení z krizového vývoje eurozóny. Hlavní ekonom Poštovní spořitelny Jan Bureš ukazuje, že bankovní unie je vynucený krok do neznáma. Šéfredaktor časopisu Euro Pavel Páral vykládá bankovní unii jako podraz bruselských úředníků. Ekonom a předseda Strany svobodných občanů Petr Mach označuje bankovní unii za finančního Leviathana. Hlavní ekonom společnosti Next Finance Vladimír Pikora vysvětluje, proč už eurozóna dávno není atraktivní nevěstou. Editor amerického časopisu National Affairs Yuval Levin vyzývá, abychom znovu přišli s argumenty ve prospěch kapitalismu. Profesor financí VŠE Jaroslav Daňhel argumentuje, že pro relativně zdravý český bankovní trh by přijetí tohoto projektu znamenalo významné narušení stability a zvýšení možnosti přenosu nákazy do českých bank. Podle ředitele Prague Twenty Lukáše Kovandy bankovní unie zesílí tenze v rámci EU. Tomáš Munzi z Národohospodářské fakulty VŠE označuje bankovní unii za typické evropské neřešení věcí. Analytička Lidových novin Lenka Zlámalová ukazuje, že se datum 13. prosince 2012, kdy se v Bruselu o bankovní unii jednalo, zapíše do historie jako začátek kolektivizace soukromých dluhů.

Knížka analyzuje jednotlivá období české politiky a žurnalistiky od pádu komunismu do současnosti: epochu přelomu (1989-1992), nový český stát (1993-1996), epochu procitnutí (1996-2002), epochu dozrávání (2003-2006), nové výzvy (2006-2010) a období 2010-2013. Autor nepíše o tom, jak by média měla či neměla vypadat, ale jen o tom, co média jsou a nejsou. Jde o knihu, která se zabývá vzájemným dotykem dvou světů: politiky a žurnalistiky.

Letos uplynulo šedesát let od smrti Johna Maynarda Keynese a současně sedmdesát let od vydání jeho "Obecné teorie", která na několik desetiletí předznamenala vývoj ekonomické teorie i hospodářské politiky. Centrum pro ekonomiku a politiku nemůže nechat tato kulatá výročí bez povšimnutí a nabízí čtenářům sborník, který se vypořádává s autorem, který byl svého času označován za největšího ekonoma 20. století. V části A uveřejňujeme texty ze semináře "Co zbylo z Keyenese po šedesáti letech?", na němž vystoupili přední čeští znalci dějin ekonomických teorií. Profesor Vysoké školy ekonomické Robert Holman vyložil Kynesovu obecnou teorii jako slepou uličku, která vyústila do bujení vládních dluhů a růstu zdanění. Profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Milan Sojka obhajoval Keynese a tvrdil, že jeho odkaz zůstává stále aktuální. V části B vydáváme další inspirativní doplňkové texty k J. M. Keynesovi. Poradce Goldman Sachs a pedagog na FSV UK Vladimír Dlouhý vysvětluje příčiny krize keynesiánské teorie i hospodářské politiky. Prezident Americké nadace pro ekonomické vzdělávání Richard Ebeling varuje, že ekonomové typu Keynse světu způsobují nedozírné škody. Dan Šťastný z Vysoké školy ekonomické a Liberálního institutu upozorňuje na nekonzistenci v Keynesově díle a kritizuje jeho mesiášský syndrom a sklon k aroganci. Do části C zařazujeme texty z lednového semináře "Kapitalismus – ideál, nebo ošklivé slovo?" z 20. února 2006. Místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel se podíval na kapitalismus keynesiánskýma očima a hájil tezi, že v dnešní Evropě není kapitalismus úplně slušné slovo. Ekonom Karel Kříž oponoval, že neslušným slovem je socialismus, nikoli kapitalismus. Poslanec Parlamentu ČR Martin Říman obhajoval kapitalismus jako nosný model pro dnešní svět. Debata o tom, zda je kapitalismus rovnovážný či vnitřně nestabilní systém, bude jistě dále pokračovat. Dílo Johna Maynarda Keynese je z tohoto hlediska jakousi odbočkou, kdy se ekonomická teorie nejprve odvrátila od klasické teorie vycházející z rovnovážných trhů, aby ji později znovu vzkřísila v podobě monetarismu a nové klasické makroekonomie. Věřím, že nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku najde pozorné čtenáře. Václav Klaus V Praze, 31. července 2006

Kniha o československých a českých prezidentech, včetně jejich vybraných projevů a ústavního vymezení jejich role.