Christianitas

Pomáhat ubohým duším trpícím v očistcovém ohni je povinností každého z nás, jak nám to říká Písmo svaté: „Milosrdně dávej každému živému, a neodpírej ni mrtvému milosrdenství.“ Sir 7, 37. Populární, čtivé a nepříliš dlouhé pojednání od česko-rakouského profesora Franze Spiraga (1862–1942), rodáka z Lanškrounu, se věnuje právě osudu našich spolubratrů na onom světě. Čtenáře na jedné straně poučí, co o očistci učí katolická Církev a její teologové, na druhé straně ho příklady z životopisů svatých a soukromých zjevení povzbudí, aby na očistec sám nezapomínal a přimlouval se za duše v něm trpící.

Nehynoucí dílo křesťanské asketiky, jemuž se dostalo stovek vydání v nejrůznějších jazycích. Jasněji uspořádané než Kempenského Následování Krista a stručněji vyložené než Filothea sv. Františka Saleského kráčí střední cestou mezi oběma a společně tvoří trojici nejvýznamnějších návodů k úsilí o křesťanskou dokonalost. Sám sv. František Saleský, tázán, kdo je jeho duchovním vůdcem, vyndal z kapsy právě toto dílo se slovy: „Tato knížka je již od mého mládí po Bohu mým duchovním vůdcem a učitelem duchovního života.“ Po 20 let ji nosil vždy u sebe a každý den z ní četl.

Příběh sv. Markéty z Cortony je životním dramatem jedné z nejradikálnějších konverzí, jaké kdy Církev Kristova zaznamenala. Bůh se dal této ženě poznat, pozdvihl ji z nejhlubšího dna a ona se s touto zkušeností vrhla s málokdy vídanou láskou a horlivostí do Jeho náruče, změnila se k nepoznání a vyplnila svůj život neskutečně tvrdou askezí a obdivuhodnou službou druhým. Do toho sváděla tuhé boje se svým já, s bolestí nad zraněními, která způsobila a nadále působí Spasiteli svými hříchy. Bůh dokáže použít k dobrému ty vlastnosti člověka, jimiž Ho daný jedinec dříve nejvíce zraňoval – vzpomeňme jen na sv. Pavla z Tarsu. Přesně totéž učinil i se sv. Markétou z Cortony – přetavil toto zlato, aby z něj učinil třetí světlo františkánského řádu. Světlo, jehož záře snad alespoň trochu oblaží duše čtenářů této knihy.

Léta Páně 1802 našli archeologové v římských katakombách dosud neznámý, 1 500 let starý hrob vytesaný ve skále. Na náhrobku mohli přečíst stále zřetelný nápis LUMENA PAX TECUM FI, který přeskládáním dal podobu PAX TECUM FILUMENA – POKOJ TOBĚ, FILUMENO. Atributy mučednictví a panenství bezpečně napovídaly, že se jedná o místo posledního odpočinku křesťanské mučednice raných dob Církve svaté. Nic bližšího se o dotyčné zemřelé nevědělo, její život zůstával neproniknutelnou záhadou. Až ona sama tuto hádanku o pár let později rozluštila a prozradila o sobě to nejdůležitější při zjevení jedné řeholnici. Kniha Tichá růže mučednictví je beletristickým zpracováním jejího života – života sv. Filomény, třináctileté dívky, která kvůli slibu zasvěcení se Kristu Ježíši odmítla nabídku k sňatku od samotného císaře a raději podstoupila mučednickou smrt, než aby se tomuto slibu zpronevěřila. Popisuje životní drama dívky, která se nebála toho, před nímž se třásl celý tehdejší svět, a která zázračně přestála četná krutá muka, která jí zhrzený panovník připravil. Popisuje střet její ryzí a nezkažené víry, čistoty srdce a mysli se zvůlí a zkažeností představitele nejvyšší světské moci, která je bezmocná tváří v tvář člověku, třebas i takto mladé dívence, jež může vše v Tom, který jí dává sílu (Flp 4,13).

Dopis ze záhrobí je spasitelné rozjímání o smrti. Jde o příběh mladé ženy, Anny, která nečekaně zemřela, ocitla se před Bohem při soukromém soudu a byla odsouzena ke strašlivé věčnosti utrpení v pekle. Anna o svém osudu vypravuje v dopise, který ve snu předává své přítelkyni Claire. Dovedete si představit Claiřin úlek. O nehodě a náhlé smrti své známé se dozvěděla teprve ten den ráno. Znepokojilo ji, když si uvědomila, že Anna nebyla dobrá katolička, a pomodlila se několik modliteb za Anninu duši. Té noci pak měla sen, tak živý, že se zdál být skutečností. Anna jí v něm předala dopis, který jí napsala. Nemodli se za mě, říkalo se v něm, protože jsem zavržena. Nebrala jsem Boha vážně. Nevyužila jsem tolika milostí, které mi v tomto životě poskytoval. Udělala jsem si boha z rozkoše, vlastní samolibosti a rozmarů, z dobrých věcí pozemského života. A teď po smrti trpím věčná muka. Zbytek si přečtete sami v této krátké brožurce.

S knihou Bilbova pouť odhalíte překvapivě hluboký smysl klasického románu J. R. R. Tolkiena Hobit, skrývající se za draky, trpaslíky a elfy. Bilbova výprava za nalezením a zabitím draka Šmaka je strhujícím příběhem odvahy a hrdinství, ale jak dokazuje renomovaný odborník na Tolkienovo dílo Joseph Pearce, není to cesta jen samotného Bilba, ale i nás všech. Je to křesťanská pouť sebeoběti a lásky, odevzdání se prozřetelnosti a milosti. S knihou Bilbova pouť – Objevujeme tajemství Hobita znovu prožijete napětí klasického Tolkienova příběhu, přitom však odhalíte jeho hluboce křesťanský smysl, který z Hobita činí vpravdě nadčasové dobrodružství.

Vyčerpávající praktické pojednání o modlitbě v jejích nižších a vyšších formách z pera dlouholetého opata trapistického kláštera. Stručnost, jasnost ve vyjadřování a skvělé uspořádání látky činí ze Způsobů rozjímavé modlitby dílo, které ve svém žánru stěží najde rovné. Sv. Pius X. je popsal jako „velmi užitečné bez výjimky pro všechny osoby, které usilují o dosažení dokonalosti v křesťanském životě“. Dle vlastních slov autora se jedná o příručku, v které čtenáři „naleznou praktické rady ve všech svých potřebách podle toho, jak budou činit pokroky v běžných modlitbách a také, zlíbí-li se Bohu, v mystické kontemplaci, tak aby měli vždy při ruce rychlé vysvětlení a rady, jež by jinak museli hledat ve dvaceti různých knihách“. Nesmírně hodnotným bude zajisté také pro ty, kterým byla svěřena péče o duše druhých. Spis obsahuje celkem tři části, z nichž první dvě pojednávají o modlitbě obecně a o obyčejné rozjímavé modlitbě a tvoří tento první svazek. Třetí, poslední část, týkající se výhradně modlitby mystické, je obsahem svazku druhého. Kniha obdržela pochvalné breve od sv. Pia X.

Slovenský preklad originálu knihy biskupa Athanasia Schneidera.

Pravidla dětského života, doprovázená milými kresbami Gabriela Pippeta, ukazují, jak by měl vypadat život malého křesťana od ranního probuzení až po večerní ulehnutí. Překvapení, že autorem této veršované knížečky pro děti je Robert H. Benson, známý především svými vědeckofantastickými a dystopickými romány, nám vydrží do chvíle, než pochopíme, co ho jakožto katolického konvertitu a kněze k sepsání přivedlo – touha po spáse dětských duší.

Existuje mnoho důvodů pro publikování tohoto svazku proroctví a komentářů. Za prvé, dnes hodně slýcháme o tom, že se nacházíme uprostřed Velké apostaze předpovězené sv. Pavlem. Za druhé, mnoho také slýcháme o tom, že se nacházíme v čase Antikrista. Proroctví v této knize však naznačují, že se před jeho příchodem ještě musí naplnit mnoho událostí. Za třetí, pokud jsou tato proroctví pravá, tento svět – a jeden každý z nás – potřebuje víc než kdy jindy litovat, modlit se a činit pokání. Tato knížka je tedy nepřímou výzvou k duchovnímu boji proti tomu, aby se pekelné síly na zemi uvolnily. Za čtvrté, historický vývoj skutečně naznačuje, že jsme již vstoupili do období předpovězeného těmito proroctvími. A konečně, jak zmiňuje autor, existuje mnoho dalších proroctví, která dokládají ta, jež jsou obsažená v této knížce, a proto takříkajíc právem vyžadují, aby byla šířena. Tato proroctví nám totiž pomáhají pochopit, co je s naším světem špatně. Odmítl Krista a Jeho Boží rady a namísto toho přijal mylné lidské rady předkládané nepřáteli Krista. A tato proroctví nám pomáhají poznat, co můžeme udělat v naší době – modlit se, zasvětit svůj život Bohu a připravit se na přicházející události. Kéž se tento útlý svazek dostane k mnoha lidem pro poučení a kéž pomůže naplnit vůli Našeho Pána Ježíše Krista při práci na spáse duší.

Polozapomenutá devítiúterní pobožnost ke sv. Antonínovi z Padovy, kterou dle pověsti zjevil léta Páně 1617 jisté zbožné ženě sám světec. Vysokou cenu této pobožnosti potvrdila i Církev svatá, když ji v 18. století papežové obdařili částečnými, ba dokonce i plnomocnými odpustky.

Komiksové zpracování něčeho tak posvátného, jako je Mše svatá, může na první pohled překvapit. Autorům se však podařilo téma zpřístupnit, aniž by mu ubrali na jeho vznešenosti. Dílko poutavě a nenuceně seznamuje s obřady a modlitbami Mše svaté a vysvětluje jejich význam, který mnohdy neznají ani dospělí. Nebude proto ničím neobvyklým, když se rodič přistihne, jak se sám nemůže odtrhnout od sešitu, který byl původně určen jeho ratolesti.

Ralph M. Wiltgen (1921–2002), člen Společnosti Božího Slova, historik a novinář, byl očitým svědkem událostí Druhého vatikánského koncilu, jehož průběh s odstupem dvou let od jeho skončení čtivým, ale přitom detailním způsobem zaznamenal. Kniha je cenná zvláště proto, že autor měl jakožto respektovaný profesionální žurnalista a nestranný komentátor přístup ke všem hlavním postavám a událostem koncilu. Druhým aspektem, pro nějž je kniha kladně hodnocena, je vyvážené faktografické pojetí. Přesto, nebo právě proto, kniha barvitě zachycuje snahu koalice liberálních aktérů koncilu, biskupů převážně ze zemí podél Rýna („rýnských otců“), kteří díky své organizovanosti převzali otěže směřování koncilu. Kniha tyto snahy nijak nekomentuje a nehodnotí, pouze konstatuje fakta. Stejně tak nechává bez subjektivních komentářů dramatické kroky Mezinárodní skupiny otců (Coetus Patrem Internationalis), skupiny asi dvou set biskupů, kteří se puči liberálů pokusili zabránit. Kniha je naprosto klíčovým zdrojem pro pochopení toho, co dnes formuje katolickou Církev a co stojí v pozadí mnoha trendů, které určují její budoucí vývoj. Poprvé v češtině vyšla v roce 2007. Nakladatelství Christianitas nyní přichází s druhým vydáním, přičemž kniha prošla kompletní revizí textu a oproti prvnímu vydání byly také provedeny některé menší stylistické úpravy, aktualizace a faktografická zpřesnění. Vzhledem k tomu, že dnes, snad ještě více než dříve, probíhá diskuse o významu a dopadu tohoto koncilu, bude kniha pro zájemce o dané téma nepostradatelným průvodcem, jenž jim pomůže pochopit, co se vlastně odehrálo v jeho zákulisí. Původní anglické vydání obdrželo církevní schválení.