Elka Press

Několik minut před půlnocí 14.dubna 1912 na své první cestě do New Yorku narazil parník Titanic do ledovce. O necelé tři hodiny později spočinul na dně Atlantského oceánu. I když tato tragédie dodnes fascinuje celý svět, neodehrávalo se nejúžasnější drama těch osudových hodin na této lodi. Došlo k němu na palubách dvou jiných lodí, Carpathia (58 mil daleko od Titanicu) a Californian (10 mil daleko).

Brigadeführer SS a generálmajor Waffen-SS Kurt Meyer (1910–1961) vstoupil v roce 1929 do řad meklenburské policie. Během přípravky na Policejní akademii ve Schwerinu dostal od svých druhů přezdívku „Panzermeyer“, neboť se zotavil z ošklivého pádu ze střechy, při němž utrpěl mnohočetné zlomeniny. Přezdívka měla vyjádřit, že je odolný jako tank. V roce 1934 přešel jako voják z povolání k Leibstandarte (gardové jednotce). Během tažení proti Polsku vedl rotu stíhačů tanků a během tažení na Západě rotu střelců na motocyklech. Za války na Balkáně byl velitelem průzkumného oddílu. Po ukončení kurzu velitelů pluku obdržel velení nad 25. plukem pancéřových granátníků a v roce 1944 velení nad 12. tankovou divizí SS Hitlerjugend. Byl nejmladším velitelem divize v německých ozbrojených silách. Válečné paměti Kurta Meyera představují v německé poválečné memoárové literatuře poměrně ojedinělý pokus skloubit popis bojových operací na západní i východní frontě s napínavým, takřka beletristickým podáním. V roce 1957, kdy poprvé vyšly, se rázem staly bestsellerem a byly postupně přeloženy do několika jazyků. Na jejich oblíbenost neměla vliv ani autorova zjevná snaha lakovat bojové nasazení proti Spojencům na růžovo a jednostranná obhajoba jednotek Waffen-SS. Své vzpomínky promýšlel Meyer již ve vězení a jejich vydání mu zajistilo širokou publicitu – kladnou i zápornou.

Po úspěchu prvního dílu Ďábelské gardy, v němž se čtenáři seznámili s praporem francouzské cizinecké legie, naverbovaných mezi německými válečnými zajatci a nasazenými v padesátých letech 20. století ve válce ve Vietnamu, je tu pokračování. Po porážce francouzských sil u Dien Bien Phu (1953), jejíž pevnůstky se staly hrobem legie, byl prapor bývalých esesáků rozpuštěn. Avšak ne všichni jeho příslušníci se vrátili domů. Na scénu do Vietnamu přicházejí Američané. Známí „hrdinové", bývalí příslušníci zbraní SS, se vracejí do asijské džungle. Tři sta individuelně vybraných komandos vytváří tajnou bojovou jednotku. Pod kódovým označení operační svaz G se z nich stávají žoldáci bez pána, nespoutaní velením ani předpisy, kteří mohou bojovat kdekoliv a kdykoliv si zvolí. A oni chtějí bojovat tvrdě, nelítostně a bez pravidel. Tato kniha líčí jejich dosud neznámý příběh - příběh mužů strašidelně žíznících po krvi, nadaných nadlidskou odvahou a se sklonem k šílenství. To všechno z nich učinilo nejobávanější zabijáky a hrdiny nekonečné a vražedné vietnamské války.

Kniha se zabývá vznikem samopalu jako typu zbraně, aby se dále věnovala pouze vývoji německých samopalů, z nich pak zejména jedné z kultovních zbraní druhé světové války, samopalu M.P. 38 a MP 40, známých pod slangovou přezdívkou „schmeisser“. Autor v knize podrobně seznamuje čtenáře se všemi aspekty vzniku, výroby i užití této populární zbraně. Vyvrací mnohé zažité mýty a polopravdy, důkladně rozebírá otázku autorství konstrukce, řeší otázku počtu vyrobených kusů. Srovnává samopal M.P. 38 a 4

Bitka pri španielskom myse Trafalgar, vybojovaná 21. októbra 1805 medzi loďami francúzsko-španielskej flotily admirála Villeneuva a britskými loďami admirála Nelsona, ktorý tu padol, je jedno z najväčších a najpreslávenejších námorných stretnutí v dejinách. Kniha popisuje Trafalgar na základe rozprávania očitých svedkov od admirálov a kapitánov po prostých námorníkov všetkých zúčastnených národností. Približuje aj zásady bojovej taktiky plachtených lodí, manévrov, delostreľby a plavby samotnej. Popisuje všetko, čo bitke predchádzalo od úniku spojeneckého loďstva cez zložitú plavbu do Karibiku a späť, stret u mysu Finisterre až po bodku za Trafalgarom, bitku u mysu Ortegal. Odpovedá aj na otázku, či admirál Villeneuve skutočne prekazil Napoleonove plány na inváziu do Anglicka.

Autor ve své vzpomínkové knize vysvětluje, proč se z přesvědčení dobrovolně chopil zbraně na obranu nacistického Německa v době, kdy byla jeho porážka již neodvratná. Následně bezprostředně popisuje poměry v náborovém a výcvikovém středisku SS. Stěžejní částí knihy je líčení uspěchaného nasazení francouzských dobrovolníků do boje i válečných hrůz na severním úseku východní fronty na sklonku války (únor 1945). Neméně zajímavé je líčení poměrů v zajetí a poté ve francouzském vězení, jakož i přístupu poválečné francouzské justice a společnosti k souzení francouzských příslušníků SS.

ena tohto kusu: 3,00

Jedinečné svědectví příslušníka dobrovolnické belgické divize SS Wallonie o bojích na východní frontě. Autor, jeden z nejmladších meziválečných evropských politiků, bojoval v letech 1941-1945 v Sovětském svazu, nejprve jako prostý vojín válku ukonči l v hodnosti plukovníka. Jeho líčení odyssey belgických dobrovolníků je otřesné, nicméně čte se jedním dechem.

Po sedmi letech práce letos konečně vychází ojedinělá publikace českých autorů, popisující historii armády habsburské říše od roku 1526, kdy na český trůn nastoupil první panovník z Habsburského rodu až do roku 1918, kdy se na konci první světové války Rakousko-Uhersko rozpadlo a Čechy spolu se Slovenskem vytvořily samostatný stát - Československo. Autory textu jsou historikové PhDr. Josef Dolejší, Ing. Josef Fučík, PhDr. Petr Havel a PhDr. Jiří Pernes. Kratšími statěmi přispěli další autoři - medailónky vojenských řádů a vyznamenání napsal známý sběratel faleristiky, RNDr. Josef Koláčný. Autoři sledují kulturně politický vývoj habsburské armády ve světových souvislostech, s přehlednutím k nezanedbatelné roli českých a slovenských vojáků ve všech konfliktech, kterými rakouské a později rakousko-uherské soustátí prošlo. Kniha velkého formátu 245 x 310 mm je doplněna původními barevnými i černobílými ilustracemi. Autorem celostránkových barevných tabulí je akademický malíř Karel M. Toman, znalec uniforem a zkušený výtvarník a ilustrátor. Zesnulý K. M. Toman byl uznávaným odborníkem v oboru historie vojenství a především stejnokrojů. Je znám i diky své volné grafické tvorbě. Autorem černobílých tabulí je Zdirad J. K. Čech, přední český heraldický a faleristický odborník. Kromě původních ilustrací bude text dokumentován dobovými ilustracemi

Kniha je koncipovaná do dvou částí. V první je podrobně rozebrán vznik a průběh husitské revoluce, s přihlédnutím k dosud vydaným pracím a dostupným pramenům. Jsou popsány kořeny Husových reformních snah, jeho zápas s odpůrci a neochvějné hájení Boží pravdy, jež jej nakonec dovedlo až na kostnickou hranici. Jsou popsány životní osudy dalších protagonistů husitského hnutí a průběh válečných let, končících porážkou radikálního křídla husitského hnutí u Lipan. Jsou popsány nejenom ideově-politické zvraty dané doby, ale podrobně také jednotlivá tažení, bitvy a kruciáty. Autor této části, J. Dolejší, navštívil všechny významné lokality, města, hrady a bojiště, a svůj text doprovodil bohatou obrazovou dokumentací. Kromě fotografií současného stavu těchto lokalit je text ilustrován také mnoha dobovými i novějšími kresbami a malbami. Autor nezastírá snahu rehabilitovat toto významné období evropských dějin. V druhé části rozebírá L. Křížek podrobně všechny aspekty husitského válečného umění. Postupně věnuje pozornost výzbroji a výstroji jak husitských, tak křižáckých vojsk, jejich ideologické a taktické přípravě, strategii a logistice. Je popsána taktika vozové hradby, využití palných zbraní, způsob dobývání hradů a měst, konkrétní způsoby boje muže proti muži, metody průzkumu, taktika přesunů a táboření, podstata tzv. spanilých jízd a jsou uveřejněny výňatky z dobových vojenských řádů. Autor cituje řadu badatelů, kteří se husitských vojenstvím zabývali před ním, a také dobové kroniky či ohlasy husitského válečnictví v cizí literatuře. Text je doplněn řadou jak dobových tak původních ilustrací, rekonstrukcí, fotografiemi zbraní a zbroje jakož i reprodukcemi romantických obrazů husitů, tak jak si je představovali malíři uplynulých staletí. Následuje chronologie husitských válek a knihu uzavírá slovník zbraní, zbroje a fortifikací, mapy a rejstřík. Publikace má reprezentativní charakter daný již formátem. Text je doplněn medailonky vůdčích osobností, citáty z pramenů a dokumentů a heslovitým popisem reálií. Záměrem autorů je seznámit čtenáře moderní obrazově-textovou formou s jednou z nejpohnutějších epoch českých dějin. V důsledku ideologických manipulací v druhé polovině 20. století je dnes husitství vnímáno jako cosi zprofanovaného, odbytého a zavrženíhodného. V uplynulých 50 letech nevyšla seriozní publikace (pomineme-li drobné pamflety či naopak vědecké statě běžnému čtenáři nedostupné či nesrozumitelné), která by se věnovala této významné etapě našich dějin. Podstatným přínosem publikace je důkladný rozbor husitského vojenského umění. Také tím je dílo jedinečné a přínosné. Jistě potěší kromě široké čtenářské obce také učitele základních a středních škol a přispěje tak k lepšímu pochopení minulosti u nejmladších generací.

V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942. Henke, krajně nezávislá osobnost, byl téměř degradován a propuštěn z válečného námořnictva, aby se pak stal jedním z jeho největších hrdinů. Dva týdny po tom, co jej Hitler vyznamenal jedním z nejvyšších řádů, se Henke střetl s gestapem, aby bránil své přátele. Jádro této knihy tvoří vylíčení, jak a proč jeho život skončil na ostnatém drátě oplocení zajateckého tábora u Washingtonu, D.C. - Henke byl jediný velitel ponorky zastřelený ve Spojených státech při pokusu o útěk. Když Mulligan zkoumá prostředí a postoje posádky - včetně jejích názorů na Hitlera a na zacházení s Židy - vrhá nové světlo na muže tvořící elitu Hitlerova wehrmachtu. Příběh U-515 má také úzký vztah k celkovému vedení ponorkové války, včetně zhodnocení strategie Karla Dőnitze, vlivu technických inovací a příspěvků spojenecké odposlechové výzvědné služby. Aby autor mohl sepsat tento příběh, strávil šest let pátráním v německých, amerických a britských archivech a rozhovory s Henkeho přáteli, protivníky a členy jeho posádky. Výsledkem není jen popis Henkeho života, ale i detailní historie úspěšné ponorky a její posádky v boji proti zdrcující přesile. Kniha je doplněna dokumentárními fotografiemi.

Rudolf Witzig byl typický Fallschirmjäger první generace. Byl to elitní voják mezi elitou, extrémně pevně spojeným bratrstvem. Witzig se zúčastnil dvou největších výsadkových operací ve vojenské historii - Eben Emaelu a Kréty - a stal se legendární postavou. Zažil válku od prvních triumfálních dnů, když se wehrmacht přehnal Polskem, Francií, částí Sovětského svazu a severní Afriky, až po poslední mučivé týdny, když se kolem 200 spojeneckých divizí současně vrhlo proti otřeseným zbytkům Hitlerovy Třetí říše. Bojoval a procházel křížem krážem válkou, od Polska na Krétu a ze severní Afriky do Litvy, a byl svědkem zdecimování i úplného zničení tří ze svých milovaných praporů. A přece nikdy neporušil přísahu Hitlerovi a Třetí říši - i když nikdy nebyl členem nacistické strany - a bránil se houževnatě a prováděl prudké protiútoky až do úplně posledních dnů války. Je pozoruhodné, že toho o něm jako jedinci bylo napsáno jen velmi málo. Jeho životopis, dokončený s podporou Witzigovy vdovy a syna, je komplexní historií tohoto muže a také poskytuje důležité nové detaily o výsadkových silách, složce luftwaffe, v níž sloužil.

Po roce 1914 dosud nepubliklovaná práce velkého českého historika a humanisty Josefa Pekaře: Dějiny naší říše byly napsány jako učebnice pro nejvyšší třídy středních škol Rakousko-Uherska a byly „schváleny výnosem C. K. ministerstva kultury a vyučování ze dne 9. dubna 1914“. Učebnice představuje hutný přehled dějin monarchie, který bychom v tomto rozsahu dnes těžko hledali. Kniha ovšem nepokrývá jenom období, kdy Čechy byly součástí monarchie, ale celé období dějin od časů říše Římské až do roku 1914. Pozoruhodná je i Pekařova vize dalšího vývoje habsburského soustátí, načrtnutá v závěru knihy. Lze jen litovat, že dějiny se krátce po vydání knihy ubíraly jiným směrem. Vychází s doslovem historika Jiřího Raka.

Válečný deník nejvýše vyznamenaného německého vojáka druhé světové války. S 56 dokumentárními fotografiemi z autorova soukromého archivu. „Rudel byl za druhé světové války jedním z nejstatečnějších a nejúspěšnějších vojáků. Přestože mu museli amputovat nohu, plnil svoji vojenskou povinnost až do trpkého konce. Proto bychom mu měli vyslovit uznání, i když těžko můžeme dnes jeho politické omyly akceptovat. K nějakému honu na čarodějnice naprosto není důvod.“ Friedrich Zimmermann. Hans-Ulrich Rudel byl zdaleka nejúspěšnějším válečným pilotem druhé světové války. Narodil se v roce 1916 v Konradwaldau ve Slezsku a po maturitě nastoupil do vojenské letecké školy ve Wildpark-Werderu, kterou absolvoval v roce 1938. Válku prožíval po celou dobu na východní frontě a jeho bojové operace byly na všech místech, kde působil, pro danou situaci rozhodující. Po 2530 bojových vzletech bylo plukovníku Rudelovi jako jedinému vojákovi německé branné moci propůjčeno nejvyšší vyznamenání za statečnost, zlaté dubové listy s meči a brilianty k rytířskému kříži železného kříže. Rudel zemřel v roce 1982. Svoje válečné zážitky sepsal tak barvitě, že čtenář téměř na vlastní kůži prožívá dramatické zvraty při jeho bojových akcích.

První vydání výcvikové příručky Kterak zacházeti s ručnicí, mušketou a píkou vyšlo v nizozemském Haagu v roce 1607, ačkoliv ilustrace se objevily o něco dříve, patrně již v roce 1595. Podnět k vydání díla dal Mořic Nassavský, princ Oranžský (1567–1625), jeden z největších vojevůdců novověku. Vzhled jeho tělesné stráže byl velmi působivý, všichni její vojáci prý „vypadali jako kapitáni“. Právě jejich výstroj a výzbroj zvěčnil Jacob de Gheyn starší (1565–1629) ve svém díle. Gheyn se narodil i zemřel v Amsterodamu, kde byl známým malířem a rytcem. Rok po původním vydání díla vyšla kniha anglicky v Amsterodamu. Anglický překlad prvního vydání byl údajně poctou britským jednotkám, které se významnou měrou podílely na úspěchu válek Mořice Nassavského proti španělským okupantům nizozemských provincií. Další vydání příručky se sto sedmnácti okouzlujícími mědirytinami následovala v Amsterodamu v témže roce. Kniha byla později vydána také ve francouzském, německém a dánském překladu v mnoha reprintech. Její ilustrace se používaly v nesčetných přetiscích a Gheynův dril sloužil za vzor výcviku mnoha evropským armádám. Jeho instruktážní kresby jsou ostatně dodnes nezbytnou pomůckou pro všechny inscenátory bitev třicetileté války a vlastně pro každého, kdo se snaží oživit kteroukoliv bojovou scénu ze sedmnáctého století. Žádné z napodobenin Ghenových kreseb však neměly jeho čistou linii a vzletný styl. O neobyčejné oblibě publikace svědčí i to, že je vydává dodnes. Naše vydání vychází při překladu textů z německého vydání z roku 1664 v Norimberku. Kromě německého textu jsou popisy jednotlivých cviků doplněny českým a anglickým překladem. Kniha má usnadnit nácvik zacházení s arkebuzou, mušketou a píkou, ať již pro potřeby historického šermu, či filmových nebo divadelních bitevních scén. Půvabné obrázky vojáků ovšem jistě potěší i milovníky starých tisků či vojenských kostýmů a zbraní, aniž by si chtěli vyobrazené cviky vyzkoušet ve skutečnosti.

Po Pamětech Marcellina de Marbota, Napoleonově kavaleristovi kapitána Parquina a Napoleonově granátníkovi kapitána Coigneta dostává český čtenář do rukou čtvrté memoáry z časů napoleonských válek, které v nakladatelství Elka Press spatřily světlo světa. Nenapsal je ani šaramantní kavalerista, ani elitní gardista, ale prostý nižší důstojník pěchoty, který viděl válku nikoliv z nadhledu sedla či hýčkané pozice císařské gardy, ale doslova ze země, již prošlapal blátem, mrazem i prachem křížem krážem Evropou od Ruska po Španělsko. Popisuje život v napoleonské armádě, jak se jevil mládenci, který nosil na začátku epolety z vojenské školy čerstvě vyřazeného podporučíka a nedotáhl to dál než na kapitána řadové pěchoty. Elzéar Blaze měl jistě nač vzpomínat, vždyť křest ohněm zažil koncem zimy roku 1807 v bývalém Polsku, v boji s Rusy, a do roku 1814 prošel spoustou bitev i šarvátek. V tematických kapitolách se vzpomínkami, postřehy i anekdotickými historkami vrací do prostředí Napoleonovy Velké armády, počínaje poměry ve vojenské škole přes bitvy, pochody, útrapy, až po život v kasárnách, na taženích, v táborech, při přehlídkách, v míru i ve válce. Popsal poměry v Německu, Polsku i za Pyrenejemi, pozornost zaměřil nejen na vojáky, ale i markytánky, obsáhlou pasáž věnoval duelománii napoleonských důstojníků a nevyhnul se ani tristním tématům, jako je vojenská poprava. Tyto zvláštní memoáry, které kapitán Blaze nazval Vojenský život za císařství aneb zvyklosti v posádkách, v leženích atd., ojedinělé spoustou postřehů kořeněných humorem a zlomyslností, patří ke zlatému fondu napoleonské literatury a dodnes vycházejí v mnoha jazycích. Čtěte, nejlépe někde ve stínu stromu se sklenou vína či slzou pálenky v ruce tak, jak čítával dobré knihy v chvílích oddechu a blízko soudků markytánek za válečných tažení i kapitán Blaze…