Imagination of people

Publicistka Dana Čermáková se v knize Popelka pokusila zmapovat dosavadní hereckou i životní pouť nejpopulárnější české herečky posledních desetiletí Libušky Šafránkové.Již několik generací dětí "Libušku" zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chy trou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák při předávání vítězné so šky v divácké anketě České televize "HVĚZDA MÉHO SRDCE" o nejoblíbenější českou herečku nazval "Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou". Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obec né škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do povědomí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvoři la pověst nepřístupné, uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina a uchování soukromí před bulvárním zájmem veřejnosti nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili , když je dnes již neexistující bulvární deník napadl s neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí.Jaké je její manželství se starším Josefem Abrhámem, o němž se leccos povídalo v souvislosti s jeho slabostí pro něžné pohlaví? Je opravdu tak idylické, jak oba shodně tvrdí? Její herečtí kolegové se do ní bezhlavě zamilovávali - co ona? Zůstala svým životním zásadám pramenícím z víry věrna? Jaký byl a je její vztah s mladší sestrou Mirkou? Proč jí přenechala roli Arabely ve druhé sérii veleúspěšného seriálu?

Před pěti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor knihy si v duchu říká něco ve smyslu - panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl, a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem. A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, s nimiž ovšem Tomáše často a svéhlavě srovnávají, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. A vůbec s ním nemá společné jen květnové zrození. Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali "generací bezejmenných". Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Nejen mladí, ale s nimi i pomalu půlka Česka si společně z jeho avantgardní skladby "Pánubohudooken" notuje: "Za co, Pane Bože, za co?". Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! Do bláznivého komerčního jarmarku SuperStar 2005 se příliš nehodí, ale za sedm let vyhraje paradoxně Českého slavíka, nejsledovanější anketu v našem popu, která je rovněž zejména zrcadlem hudebního show-businessu. Překvapivé vítězství je ovšem také přesvědčivým důkazem Tomášovy skvělé oblíbenosti mezi posluchači. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje a pak blahopřeje mladému českému Dylanovi! "Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše." Tomáš Klus sklidí vavříny i u prestižní Akademie populární hudby, která jeho tvorbu za rok 2011 ozdobí hned dvěma Anděly. Zrodil nový hudební fenomén. Sám říká, že ho baví lidé. Rád je poznává, rád jim nahlíží do životů a my se nyní díky poutavé knize ponořme do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého a prvních let našeho století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL, Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal? Autor Petr Čermák se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik, trenér Česka, který v Jaromírovi, hokejovém gladiátoru a umělci, také objevil velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, a tak vysoko vidí Jágra autor knihy, která se nyní ke čtenáři dostává již ve svém druhém doplněném vydání.

Kdo nezná Svěráka, není Čech, dal by se parafrázovat známý slogan. Zdeněk Svěrák je pojem, instituce, celonárodní poklad, symbol českého národa a češství… Kolik jen přídomků za třiasedmdesát let svého nesmírně plodného života dostal! Většina z nás ho "bere", mnozí ho obdivují a milují, protože i přes úspěchy, kterých dosáhl jako divadelník, scénárista, textař či herec, zůstal skromný, nenápadný, nearogantní, nevyvyšující se, zkrátka normální. A přitom ty úspěchy nejsou ledajaké! Stačí připomenout Zlatý glóbus a Oscara za scénář k filmu Kolja. Má neopakovatelné charisma jako inteligentní, moudrý a osvícený muž, má úžasný dar ukazovat neuvěřitelnou bohatost českého jazyka. Je nedostižný ve slovních hříčkách, dvojsmyslech, připodobněních a přirovnáních, které vystihují naši národní povahu, mentalitu, současnost vycházející z minulosti, zkrátka ono často přehlížené a mnohými dokonce potlačované "češství". Přitom ovšem zůstává hravý, lehký, úsměvný a schopný dělat si legraci z vážných témat. Jeho humor prezentovaný víc jak čtyřicet let na prknech Divadla Járy Cimrmana je nenapodobitelný, jemný, laskavý a neubližující. Zdeněk Svěrák je zkrátka velmi milý, lidský, dobrý a velmi tvůrčí člověk, o němž je radost psát. Kniha ho přibližuje ve všech jeho "podobách", tedy jako scénáristu, textaře, spisovatele, herce i velkého humanistu s bohatou charitativní činností.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgem Penguins, fanoušek hokeje dobře ví, nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací, a snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho duše. Jaký je Jágr vlastně člověk a kde jsou prameny jeho lidských vlastností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek Jarda z Hnidous dobyl Ameriku a podmanil si hokejový svět? Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Která z jeho krásných přítelkyň byla jeho srdci nejblíže. Snad Andrea Verešová, přenádherná Slovenka a současně intelektuálka, anebo současná přítelkyně, modelka Inna Pluhajková? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní dtrenér Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. A tak o něm hovoří plejeři Dominik Hašek, Václav Prospal, trenéři Vladimír Růžička a také Alois Hadamczik, trenér dnešního Česka, a to je rovněž znamením, že mistrovství světa na Slovensku, kde budeme obhajovat loňské zlato je za dveřmi. Hokejový gladiátor Jaromír s číslem 68 a současně obdivuhodný ČLOVĚK JÁGR povede jako hrdý reprezentant v dresu se lvíčkem na prsou náš tým…

Život Stelly Zázvorkové byl plný paradoxů. Matka jí dala neobvyklé jméno - v překladu znamená hvězda- , protože byla přesvědčena o tom, že dcera bude stejně krásná a křehká jako ona. Leč její očekávání se nenaplnilo, Stella se jí vůbec nepodobala. Ot ec, známý architekt, zase očekával, že po něm zdědí výtvarný talent. Ani to se nestalo. K herectví se dostala nikoliv proto, že by po něm odmalička toužila, ale proto, že jí zoufale nešla matematika a konzervatoř byla jediná škola, kde se nevyučovala . Chtěla být charakterní herečkou, ale stal se z ní jeden z nejuznávanějších ženských komiků. Neměla ostré lokty, nervala se o příležitosti, a přesto šla z jedné role do druhé. Nevyhledávala mužskou společnost, a přesto měla kolem sebe široký okruh v ynikajících herců a umělců, kteří byli po celý život jejími blízkými přáteli. A i když její manželství trvalo jen něco přes rok a musela zažít to nejhorší, co může matka zažít - smrt vlastního dítěte -, neztratila optimismus ani víru v to lepší v nás . Stella Zázvorková milovala smích. Byl to její elixír mládí. Nabíjel ji, pomáhal překonávat nástrahy života, kterých na ni číhalo dost a dost. A ona ho dokázala mnohonásobně vracet nejen v bezpočtu svých filmových, televizních a divadelních rolí, al e i při nesčetných besedách s diváky. V pořadí již sedmá biografická kniha známé publicistky Dany Čermákové přibližuje nejen dětství, mládí a osobní zrání známé a populární herečky, ale i její účinkování v televizních seriálech a filmech, z nichž vě tšina patří do zlaté pokladnice československé a české kinematografie.

Václav Havel je bezpochyby mimořádný lidský fenomén a neobyčejně odvážný muž s neuvěřitelným myšlenkovým obsahem i odkazem. Vždyť změnil Česko a napomohl proměně střední a východní Evropy. Nejdříve literát a významný dramatik, potom disident i vězeň a nakonec prezident všech Čechů, ale zejména člověk. A právě silné člověčenství se prolíná plně autorizovanou knihou, která vychází v rámci významných narozenin Václava Havla, muže vzrůstem menšího, ale významem naprosto jedinečného. Ať jste téměř na jakémkoliv místě naší planety a vyslovíte jeho jméno, získáte pomyslnou vstupenku do světa. Jednoduše - každý ví… Ne každý však ví o rozmanitých polohách Havlovy složité a vzácně barvité a duchem obdařené osobnosti. Autor je poodhaluje po vzájemném setkávání a rovněž prostřednictvím pohledů obou manželek, Olgy a Dagmar, a významných lidí, které ho důvěrně znali či znají. Neobyčejně zajímavé jsou třeba také postřehy osobního strážce Petra Pávka, který po boku svého prezidenta strávil více než dvě desetiletí. Kniha zkušeného autora je objevná a zároveň přitažlivá zejména tím, že Václava Havla představuje takového, jaký skutečně je, upoutá i originální fotografickou výpravností.

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky Jana Švandová s podtitulem Nesmíš to nikdy vzdát , která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik jí je. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na život formou své knížky.

Čtěte velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou.Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je dnes mezi ženami světovou tenisovou jedničkou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných jedenadvaceti let tak významnou cestu. Petra zcela ovládla jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhrála Wimbledon, stejně dominovala na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovedla Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfovala na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA) a získala přes šest milionů dolarů! Petra se tak už nesmazatelně zapsala do dějin světového tenisu a přiřadila se k českým legendám. Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné.Knížka není jen portrétem mladé a velké sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Petr Čech - u nás "Čechíno", v Anglii "Mr. Perfect", tedy "Pan Dokonalý", a pro fotbalový svět opět nejlepší gólman. Petr Čech se jím stal už v roce 2005, kdy získal s Chelsea podruhé titul mistra Anglie. Už na podzim 2006 však úžasnou kariéru mimořádně nadaného kluka z Plzně přeruší těžké zranění hlavy. Stephen Hunt z Readingu způsobí Petrovi frakturu lebky. Kariéra mohla být najednou u konce. Petr Čech se ale díky neuvěřitelné vůli už za tři měsíce vrací mezi tyče. V březnu 2007 se po utkání Ligy mistrů Chelsea s Portem autor zeptá kouče José Mourinha na příští cestu talentovaného brankáře a magický "Mou" s přirozenou grácií odpoví: "Petr je zpátky, a věřte mi, bude ještě lepší, než byl!" Člověka až napadne, nejsou si oba v něčem podobní? Nepochybně, oba spojuje vidina nejvyšších cílů. Ač na ně dosahují, míří za dalšími. I Čech, stejně jako Mourinho, je obdařen touto, jakousi, rozdílovou vlastností, jíž se jako mimořádný s puncem génia odlišuje od nejlepších.Autor jde po stopách novodobého gladiátora mezi tyčemi a zajímá se, zda je Petr Čech skutečně tak dokonalý, jak se o něm píše, ale hlavně zkoumá, proč a čím se postupně vypracoval na nejlepšího gólmana planety. A onen "prapůvod nesnesitelné lehkosti brankářova bytí" skutečně nalézá a dobírá se podstaty Petrova nezpochybnitelného úspěchu. Čechova světová sportovní celebrita je však uvnitř tím skromným chlapcem z plzeňské Viktorky i sídlištního paneláku. Prostě "Čechínem", jak mu tam dodnes říkají kluci a holky a také mladí brankáři, jež trénuje ve své vlastní škole. Jejich idol a vzor je ale stejně tak znám svou náročností i výjimečnou pracovitostí a inteligencí, skvělou hlavu, jež řídí jeho unikátní lidskou i sportovní kariéru. Taková je opora hvězdné Chelsea, dnes nepochybně největší fotbalový diamant Romana Abramoviče. I díky Petrově skvělé práci zdobí "Blues" tři tituly za triumf v nejprestižnější soutěži světa, Premier League. Chelsea také díky jeho umění vybojuje tolik vytoužený ušatý pohár vítěze Champions League 2012. A Mr. Perfect si splní další sen, když se pod finálové drama s Bayernem podepíše třemi chycenými penaltami. Plných jedenáct let je také pilířem reprezentace, s níž z EURO 2004 přivezl bronz. Dnes máme právo se domnívat, že s Petrem Čechem máme šance i na letošním EURO v Polsku a na Ukrajině. Sám hlavní hrdina knihy, který společně s dalším lídrem Tomášem Rosickým povede Česko do boje o evropský trůn, řekl hodně výmluvné: "Překvapíme!" Že by se třeba opakovala "stříbrná"Anglie 1996, kdy jsme jeli na Evropu také v roli outsiderů?

Nejlepší jídla nejlepších kuchařských mistrů. Takto lze charakterizovat skutečně exkluzivní, jedinečnou, vybranou a přitom velmi dostupnou kuchařku od hvězdných šéfkuchařů působících v českých restauracích a hotelech. Známá autorka biografií významných uměleckých osobností (např. Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Waldemar Matuška) totiž tentokrát zaměřila svůj zájem na poněkud jinou sféru, která je rovněž tvůrčí a špičkovou záležitostí. Svůj zájem o kvalitní kuchyni spojila s renomovaným fotografem specializovaným na gastronomii, Vlastislavem Macháčkem, a TOP 10 šéfkuchaři Česka - opravdovými "h v ě z d a m i" kuchyně, aby se do knihkupectví dostala tato zcela výjimečná kuchařská publikace. Gastronomie v Česku nabírá na kvalitě. Tuto skutečnost rovněž potvrzuje udělení "Michelinské hvězdy", nejvyššího možného mezinárodního kuchařského ocenění Romanu Paulusovi (Radisson Blu Alcron Hotel) v březnu 2012, jehož umění je nedílnou součástí této velké a obsáhlé knihy. Roman Paulus je prvním českým držitelem tohoto vysokého titulu. Kuchařka představuje i další skvělé šéfkuchaře: Jaroslava Sapíka (Hostinec U koně), Richarda Fuchse (Hotel Four Seasons), Jiřího Štifta (Hotel Mandarin Oriental), Radka Davida (Restaurace La Veranda), Jana Punčocháře (Restaurace Le Terroir), Riccarda Lucque (Restaurace Aromi), Shahafa Shabtaye (Restaurace SaSaZu), Richarda Šustu (Restaurace Suterén) a Václava Friče (Restaurace Na pekárně). Kniha Hvězdy kuchyně není jen nádhernou a inspirující kuchařskou přehlídkou, ale také obrazovou oslavou kulinářského umění. Představuje skutečné mistry šéfkuchaře prostřednictvím jejich receptů, a navíc v portrétních rozhovorech a v jejich přirozeném prostředí jako znamenité osobnosti svého "řemesla". Čtenářky a čtenáři knihy s radostí poznají, že tyto "hvězdy kuchyně" dokáží potěšit zrak a chuťové buňky i žaludky nejen svých hostů, ale i širšího publika, zkrátka všech milovníků kvalitní gastronomie a že současně probudí fantazii každého čtenáře této unikátní kuchařské knihy.

Zdeněk Svěrák je jedním ze současných největších Čechů. Představuje pojem, instituci, celonárodní poklad, symbol českého národa a češství, které vyjádřil třeba v myšlence: "Humor je kvalita, kterou tenhle národ má, a tím řeší své komplexy, svá neštěstí, a proto bychom si jej měli vážit."Kolik jen přídomků za šestasedmdesát let svého nesmírně plodného života už dostal! Většina z nás ho "bere", mnozí ho obdivují a milují, protože i přes úspěchy, kterých dosáhl jako divadelník, scenárista, textař, herec či spisovatel, zůstal skromný, nenápadný, zdvořilý, slušný, chápavý a tolerantní. A přitom jeho úspěchy nejsou ledajaké! Stačí připomenout Zlatý glóbus a Oscara za scénář k filmu Kolja, anebo jeho první povídkovou knížku nazvanou prostě Povídky, které se od roku 2008, kdy byla vydána, prodalo přes sto tisíc výtisků! Zdeněk Svěrák má neopakovatelné kouzlo a charisma jako inteligentní, osvícený a moudrý muž, který vlastní obdivuhodný dar - ukazovat obrovskou bohatost českého jazyka. Je nedostižný ve slovních hříčkách, dvojsmyslech, připodobněních a přirovnáních, které vystihují naši národní povahu, mentalitu, naši současnost vycházející z nejednoznačné minulosti, zkrátka ono často přehlížené a mnohými dokonce zesměšňované češství. Zůstává přitom ale laskavý, hravý, lehký, úsměvný a schopný dělat si legraci sám ze sebe i z vážných témat. Jeho originální humor prezentovaný pětačtyřicet let na prknech Divadla Járy Cimrmana je nenapodobitelný. Zdeněk Svěrák je zkrátka fenomén, jehož jméno je velice výrazně a nesmazatelně zapsáno v naší novodobé kultuře. Autorka knihy ho přibližuje ve všech jeho uměleckých podobách, tedy jako scenáristu, textaře, spisovatele, herce i humanistu s bohatou charitativní činností. Čtenář po přečtení knihy zjistí ovšem to nejdůležitější - že je mu Zdeněk Svěrák velice blízký, protože má podobu úžasně lidskou.

Federico Fellini na počátku devadesátých let zcela náhodně drží v rukou fotografii herečky Dagmar Veškrnové z filmu "Holky z porcelánu" a vysloví překvapivé: "Je to klasická Venušina tvář. Obočí stoupá bez zakřivení jako bumerang: tady andělská tvář - jako Paola v mém "Sladkém životě" - pomalu přechází v emancipační tendence. Děvče, které se chce prosadit a navíc na vlastní pěst." Italský maestro doplní: "Ten malý koutek nad rty - že by měla pochopení pro starší muže jako Fanny ve "Sladkém životě". Této herečce bych nabídl roli."Jeden z nejslavnějších režisérů nemá rád přemrštěné zdvořilosti, ale u Dagmar Havlové-Veškrnové se jeho mimořádná empatie, a nejen umělecká, dočká dokonalého naplnění. Hvězdička ze snímků Juraje Herze "Holky z porcelánu" a "Holka na zabití", a třeba také z filmu Věry Chytilové "Dědictví aneb Kurvahošigutntag", vyroste v přední českou filmovou herečku. A především se rovněž stane uznávanou hvězdou činoherní scény, zejména v rolích Marie Stuartovny, Královny Kristiny, prestiž divadelní herečky si vydobyde i rolí Kathleen ve hře "Chvíle pravdy", postavou Evy v "Gazdině robě", a vůbec na počátku kariéry je skvělou Taťánou v "Evženu Oněginovi". Démonický a současně naturalistický Fellini neřekne napřímo - stane velmi vlivnou ženou, ale Dagmar se dokonce brzy stane chotí hlavy státu. A co víc, i opravdovou láskou Václava Havla, nepochybně největšího muže přelomu našich století a "otce naší doby", jak prvního českého prezidenta nazval autor ve své úspěšné knize "Člověk Havel". A Dagmar Havlovou nyní pojmenuje přívlastky "žena a láska velkého muže". Ano, tako kniha je na rozdíl od převážně negativních až zlých pohledů reálným přemítáním autora nad životem i dílem Dagmar Havlové jako pozoruhodné osobnosti herecké i lidské. Svým vyváženým uvažováním je daleka bulvárním kampaním a tak ji lze označit za rozumný i laskavý portrét na obranu jedné hrdinky naší doby. Mnozí z nás ani netuší a nikdo by zřejmě neřekl, že Dagmar Havlová oslaví zanedlouho šedesáté narozeniny.Fellini, režisérský bůh měl pravdu - bůh stvořil v podobě Dagmar opravdu neobyčejnou i krásnou ženu!

"Od toho tam jsme, abychom působili věrohodně. Někdy je horko, někdy je zima, jindy se potíme… To je v každém povolání stejné. Budu-li dělat prodavače, budu muset taky někdy víc nasadit, jindy se ulejvat," řekne jedna z největších hereckých osobností současnosti - Josef Somr, Pan Herec. Snad u žádného jiného herce nenajdeme tak propastný rozdíl mezi jeho rolemi a jím samotným jako u Josefa Somra. Většinou hrával záporné postavy, nejrůznější podvodníčky, zhýralce, alkoholiky, nevěrné manžely, svůdníky a hochštaplery, ve skutečnosti je ovšem velice plachým, citlivým, skromným, slušným a poctivým člověkem. Proslul svým odmítáním rozhovorů do médií, ne však z nějaké zpupnosti či povýšenosti, ale proto, že si myslí, že by to nemohlo nikoho zajímat. A své soukromí si pečlivě chrání dodnes. Je jedním z posledních žijících příslušníků slavné poválečné herecké generace, která excelovala zejména v 60. letech ve filmech režisérů "české nové vlny". Kdo by neznal oscarové "Ostře sledované vlaky" Jiřího Menzela, kde si Josef Somr zahrál prostopášného výpravčího Hubičku, který z dlouhé chvíle orazítkuje půvabný dívčí zadeček! Tato slavná scéna je dodnes považována za nejerotičtější v českém filmu. Rodák z Moravského Slovácka, věřící katolík, moravský patriot, venkovan, který pokořil matičku stověžatou, neměl jednoduché dětství ani život, ačkoli hrál ve víc jak osmdesáti filmech, v mnoha televizních seriálech a inscenacích a v padesáti divadelních představeních. Třináct let spoluvytvářel proslulý Činoherní klub a třiadvacet let promlouval k divákům ústy svých postav z nejprestižnějšího divadelního jeviště u nás - Národního divadla. "Díky své profesi jsem se dostal k takovým činnostem, s nimiž bych se v běžném životě nesetkal. Řídil jsem letadlo, lokomotivu, měl jsem všechny možné automobily, dokonce i lodě. Poznal jsem tisíce báječných lidí, tisíce lotrů, podrazáků a geniálních lidí. Prošel jsem celou republiku od východu na západ. Měnil jsem několikrát divadla. To je zkušenost k nezaplacení." Zkušená autorka přibližuje Josefa Somra jako výsostného umělce, skvělého herce a skromného, "obyčejného" a prostého člověka.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého a prvních let našeho století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL, Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví sen, že chce být jednou nejlepším hokejistou světa – a on se jím skutečně stane. Kde jsou prameny ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, nejdříve dobyde Ameriku, v Omsku si získá i Rusko a pak v dresu se lvíčkem vyhraje své druhé světové zlato! Podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stal hned kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a pak, po tříleté pauze, válí za Atlantikem jako zamlada v oranžových barvách Philadelphie a nyní za Dallas Stars. A ještě stačí při výluce NHL držet svoje Kladno. Opravdu nevídané. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik, trenér Česka, který v Jaromírovi, hokejovém gladiátoru a umělci, také objevil velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, a tak vysoko vidí Jágra autor knihy, která se nyní ke čtenáři dostává již ve třetím doplněném vydání.

Čím se vlastně proslavil tento v našich vodách zcela výjimečný umělec, jakým je člověkem? Odpověď na základní otázky najde čtenář v obsažné knize. Karel Roden má Českého lva, Cenu Alfréda Radoka i Cenu české filmové kritiky. Hrál po boku Roberta de Nira, Rowana Atkinsona nebo Matta Damona. Objevil se ve vedlejších, ale důležitých, rolích ve filmech Blade II, Hellboy či RocknRolla, dnes již bývalého manžela Madonny Guyeho Ritchie. O jeho účast v Království nebeském s Orlando Bloomem v hlavní roli stál Ridley Scott, režisér Vetřelce. Doma je protagonistou oceňovaných snímků jako Čtyři slunce, Alois Nebel, Lidice, Habermannův mlýn, Bathory, Hlídač č. 47, Bestiář, Oběti a vrazi, Kuře melancholik či Čas dluhů a ve velmi úspěšném televizním seriálu Terapie. U většiny z nich byl nominován na Českého lva. Při tomto výčtu by člověk čekal sebevědomého kosmopolitu, který je na své mezinárodní i domácí úspěchy náležitě hrdý a netají se tím. Ve skutečnosti je Karel Roden člověkem velmi uzavřeným, plachým, neustále pochybujícím o sobě samém. A hercem, který navenek nikdy nehraje. Hraní je totiž jen předstírání, a to on nedovede - s postavou se musí sblížit natolik, až je jí on sám…Nerad hovoří o svém soukromí. Má punc umělce neposkytujícího rozhovory, a když už je k tomu přinucen třeba smlouvou s producentem - jako například s televizí HBO v případě seriálu Terapie - , je ochoten hovořit pouze o své roli a účinkování v projektu. Což platí o všech filmech a divadelních představeních, v nichž hraje. Spíše se rozhovoří o své další roli. Koupí barokního zámku ze 17. století ve Skrýšově na Sedlčansku totiž zatím úspěšně zachraňuje památku do té doby odsouzenou k zániku. Stojí ho to prostředky z jeho zahraničních angažmá, které ale rád investuje, protože má vztah k historickému a kulturnímu dědictví země, v níž se narodil. Jednoduše se proměňuje v hospodáře, který se stará o pole, louky, rybníky, zvířata - a hlavně koně, které miluje. Pokud mu čas dovolí, každý den vyráží na ranní vyjížďku jako kdysi dávní obyvatelé Skrýšova. Je rovněž milovníkem vína, pečuje o dva zámecké vinné sklepy. Zakládá vlastní značku Karel Roden pocházející z jižní Moravy. Své víno dodává už třetím rokem do vybraných restaurací a vinoték pro potěšení znalců. Nejsou to jeho další role. To vše je on sám. Herec Karel Roden.