Janáčkova akademie múzických umění v Brně

Rozsáhlá práce je příkladem učebního textu, kterých je na českém trhu stále nedostatek. Systematicky postupuje ve výkladu hudebních stylů a jejich zástupců. Text nezatěžuje slovníkovými údaji, které jsou každému studentovi běžně dostupné, ale především osvětluje východiska, jejich návaznost a inspirační zdroje evropské a americké tvorby, které takto může podat jen zkušený pedagog. Oproti staršímu vydání je doplněno o jmenný rejstřík.

Publikace o hudebních hrách bezprostředně navazuje na monografii Hudební nástroje jinak a počítá, jak již bylo v textu o hudebních nástrojích avizováno, s pokračováním v podobě výstupů založených na historiografickém a hudebně teoretickém výzkumu. Několikadílný celek pochopitelně chce být koncizním souborem vzájemně provázaných informací, nicméně každá část zakládá možnost vlastního osudu a poměrně specifického použití v hudebně vzdělávací praxi – záleží na vás, čtenářích, jestli a jak vám program Slyšet jinak vstoupí do života. Pro umocnění jisté samostatnosti tohoto dílu přiřadili autoři ke klíčové kapitole „Hry“ pojednání o možnostech lidského slyšení a metodické poznámky k práci s kompozičními postupy a hrami se zvuky v hudebně výchovném procesu.

Kniha uzavírá výbor Roubalových spisů, jehož první díl vyšel pod názvem Divadlo jako neodhozený žebřík v roce 2015. Obě publikace poskytují čtenáři přehled o myšlenkovém prostoru, který Roubal ve své odborné práci ohledával, a to s přihlédnutím k jeho celoživotnímu úsilí o uvádění zahraničních teatrologických konceptů do českého prostředí. Patrný je rovněž zájem o alternativní formy divadla a jejich společenský přesah a historické zhodnocení. Tento díl se věnuje především otázce otevřené teatrologie, tedy osvobození oboru od tradiční teoretické uzavřenosti a posílení interdisciplinárních vlivů především z německého (a rovněž polského) jazykového prostoru. Roubal popisované teorie dává do kontextu současných sociologických a antropologických konceptů a zasvěceně ukazuje význam, jaký pro hodnocení současného divadla interdisciplinarita má.

Sborník zahrnuje přednášky, které zazněly při habilitačních a profesorských řízeních na DIFA JAMU od 1. července 2007 do 31. srpna 2018. Publikace navazuje na první díl vydaný v roce 2007. Přednášky jsou rozčleněny do sedmi tematických oddílů: myšlení o divadle, režie a dramaturgie, herectví, scénografie, pohyb a hlas, manažerství, média. Vnitřní řazení v oddílech respektuje chronologii, v níž byly přednášky proneseny. Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, i nyní bylo v maximální míře přihlédnuto k tomu, že dané texty vznikaly ve velkém časovém rozmezí a od dob proslovení přednášek se mohly některé věci změnit, byly publikovány nové poznatky, a některá tvrzení zde publikovaných přednášek se proto mohou zdát poněkud obsoletní. Cílem této knihy však není předložit poznatky tak, jak se jeví v době publikace tohoto sborníku, ale představit přemýšlení o divadle v konkrétních okamžicích více než desetiletí, ve kterém byly pronášeny předkládané přednášky.

Jaké je tvé téma? Která témata provázejí kulturu už od samých počátků? O jakých tématech se dnes píše? Jaké téma hýbe dnešní společností? Kolik témat je schopen člověk za svůj život vstřebat? Jakému tématu se lidé dnes věnují? Jaká témata nás absolutně nezajímají? Proč si nedokážeme zvolit téma? Jsme schopni a ochotni se o našich tématech bavit? Co se stává, když se témata mísí a vzájemně do sebe narážejí? Na tyto a podobné otázky se snaží odpovědět svou tvorbou studenti Divadelní fakulty JAMU ve sborníku, který vychází u příležitosti 26. ročníku Salónu původní tvorby.

Publikace reflektuje a dokumentuje první období profesionální činnosti Divadla na provázku od začátku roku 1972 až po konec divadelní sezony 19791980, kdy byly vytvořeny v průměru čtyři inscenace ročně. U každé inscenace jsou uvedeny soupisy tvůrců, jejich teoretické reflexe, úryvky pracovních variant scénářů, řešení divadelního prostoru i ukázky plakátů a programů chápaných jako grafický prostor inscenace. Vše je doplněno bohatou fotodokumentací a kritickými reflexemi z dobového tisku. Kniha také zahrnuje všechny zahraniční aktivity Divadla na provázku i jeho nepravidelné tvůrčí postupy, k nimž patřila především každoroční pracovní soustředění, jimiž byla zahajována činnost v každé divadelní sezoně. V posledním oddílu publikace je zařazen ukázkový výběr textů, v nichž se generačně spříznění divadelní teoretici pokoušeli o komplexnější pohled na tvorbu Divadla na provázku, následovaný výběrovým soupisem ohlasů k jednotlivým inscenacím, zájezdům a akcím v dobovém československém tisku.

Kniha se věnuje dramatickým pořadům vzniklým v ostravském studiu Československé televize od jeho založení v roce 1955 až do konce roku 1991, kdy vznikla nástupnická Česká televize. Navazuje tak na předchozí (2012) publikaci stejného autora, která se v obdobném časovém úseku pokoušela komplexně zmapovat dramatické pořady vytvořené brněnským studiem Československé televize: Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (19611991). Cílem monografie je popsat a analyzovat všechnu fikční narativní produkci studia, tedy pořady určené dospělým i dětským divákům a všechny žánry a programové typy (např. psychologická dramata, komedie, kriminální příběhy, adaptace literárních předloh, seriály, animované pořady, přenosy a záznamy divadelních představení, inscenace oper), a vytvořit tak celkový přehled vývoje dramatické tvorby severomoravského regionálního studia ČST. Vedle zkoumání samotných dramatických pořadů čerpá rovněž z archivních dokumentů a osobních rozhovorů se zaměstnanci i spolupracovníky studia a snaží se zachytit způsob a vývoj jejich tvorby v ČST i dobový kulturní a společenský kontext.

Kritická edice klavírního díla J. Ježka přináší kompletní dochované dílo tohoto skladatele pro jeho oblíbený nástroj, přičemž se snaží o co největší autentičnost, bez zásahů do rukopisů. Zaměřuje se pouze na Ježkovu tvorbu uměleckou, tedy na skladby artificiální a také primárně pro klavír určené. Navazuje na veškerá předešlá vydání jednotlivých Ježkových klavírních skladeb a zároveň čerpá také přímo z autografů. Bádáním se rovněž podařilo nalézt několik kompozic, které dosud nebyly vydány a jsou sem tedy nově zařazeny. Každá oprava nebo jakýkoliv autorův zásah do Ježkova textu je opatřen hranatou závorkou a na konci každé skladby poznámkovým aparátem, kde je popsána problematika přepisu rukopisů, případně i porovnání se všemi předešlými vydáními dané skladby. Edice tak chce připomenout méně známou stránku skladatele a stát se dobrým pramenem pro budoucí interprety.

Soubor komentářů a esejů ohledává téma dialogu na ploše aktuálních společenských a politických problémů, jako je eroze demokratických hodnot, populismus a nacionalismus, uprchlická krize nebo ztráta solidarity. Texty prozkoumávají kořeny evropské kultury a snaží se znovu zhodnotit jejich zdravé jádro ve vztahu k otázkám svobody, demokracie, lidských práv, soucitu i křesťanství. Úvodní část přináší několik kritických esejů k současné filmové a televizní tvorbě a dokumentaristice, soubor uzavírá úvaha nad vysokým uměleckým školstvím a rozhovor o možnostech dialogu. Texty byly vybrány z publicistické tvorby autora za posledních pět let, která byla publikována v rozhlase nebo na internetu.

Ústředním tématem publikace je sledování baletního umění pod zorným úhlem typu dějového baletního divadla. Z tohoto pohledu autor prioritně charakterizuje původní hudební tvorbu určenou baletním představením. Sleduje také její druhotný nepochybný přínos do koncertní dramaturgie, kde nejlepší díla žijí samostatným koncertním životem, ať již v kompletním tvaru, nebo v autorsky sestavených suitách. Jde o díla 20. století, v němž právě moderní hudba inspiruje choreografy k obohacování baletní techniky. Je zdůrazněna základní průkopnická umělecká síla Ruského baletu Sergeje Ďagileva v Paříži. Publikace současně ukazuje velký přínos české baletní tvorby, zejména v dílech Bohuslava Martinů, což nebylo dosud takto publikováno. Hodnotí zakladatelský přínos Oskara Nedbala a vstupy Vítězslava Nováka na baletní scénu, jakož i přehledy domácí a zahraniční tvorby.

Název knihy Cine Teatro Saura je variací pojmu cineteatro, vztahujícího se k prostorům, v nichž mohli být diváci dříve vystaveni jak filmovému, tak divadelnímu prožitku. Filmy Carlose Saury jsou takovým prostorem. Putování filmovým dílem opírající se o fenomenologické principy je vedeno snahou zprostředkovat nezvyklé a svým způsobem i riskantní metody narace, jež mohou být cestou k jinému vnímání vnitřního i vnějšího světa a vztahování se k němu. Carlos Saura nalezl mnoho rozmanitých způsobů, jak pracovat s pamětí a časem a jejich subjektivním vnímáním, jak proniknout k metamorfózám minulosti v přítomnosti. Ve svém díle propojil filmové, divadelní a dokumentární polohy s maximální přirozeností a důvěrou v autorskou svobodu, jež není povinována ctít zavedené kategorie. Jeho více než šedesátiletá filmová tvorba je nahlížena v kontextu politických a sociálních proměn a rovněž optikou dalších krea­tivních vrstev Saurovy košaté osobnosti. Důraz je kladen nejen na důmyslné prolínání různých tvůrčích metod uchopení skutečnosti, ale také na zkušenost s diktaturou, kterou prošla jak španělská, tak i česká společnost, jíž je text určen. Pokud sebereme odvahu k obdobně svobodnému přitakání subjektivitě a přijmeme paměť jako prostor mnoha časů a představ, jímž je třeba procházet, možná se o sobě dozvíme víc než prostřednictvím příběhů posedlých objektivitou a strukturami, v nichž se nelze ztratit. A právě proto v nich lze tak málo podstatného nalézt. Chceme-li pochopit oheň, nestačí analyzovat popel, je třeba znovu zažehnout plamen.