Jaroslava Poberová

`Všechny jsme pracovaly, jak bylo pro mládež určeno, na polích a zahradách SS. Od zrytí těžké půdy brzy na jaře až po sklizeň. Děti i dospělí měli stejnou pracovní povinnost. Devět až jedenáct hodin denně. Říká se, že člověk, pokud žije, unese jakkoli těžký kříž. Ne, takhle ne, to zní příliš beznadějně. Vždyť jsme se někdy vracely z práce s pošťuchováním i legrací. Sklízet řepu a tahat ji z rozmoklé půdy holýma rukama je velká dřina, klopýtaly jsme únavou a přesto jsme si špitaly, jak krásný byl ten kluk, co stál na valníku odvážejícím řepu do cukrovaru, a jak že to uděláme, aby si některé z nás víc všiml. Byly jsme normální holky a v rámci i těch těžko popsatelných podmínek jsme žily svůj život.` Kniha vzpomínek na neuvěřitelně krutou odhaluje osud mladé židovské ženy nasazené za 2. světové války v Terezíně.

Autobiograficky laděná knížka o životě tráveném na Slovensku, kde byly přece jenom jiné poměry než u nás. Po dětství a mládí přichází část věnovaná životu za okupace, kdy se autorka rozhodla, že nebude nosit hvězdu...

Román pro ženy.

René Edgar Tressler (narozen 16.4.1927 ve Strakonicích) byl v patnácti letech deportován do Terezína, odtud v prosinci do Osvětimi. Po likvidaci rodinného tábora byl v červnu 1944 poslán do koncentračního tábora v Blechhammeru a v únoru 1945 zařazen do pochodu smrti. Osvobození se dočkal v Buchenwaldu. Po válce se vrátil do Československa, vydal několik próz, ale pro své smýšlení byl komunistickým režimem pronásledován a strávil devět měsíců na nucených pracích v ostravských dolech. Roku 1965 se rozhodl pro emigraci. Žije ve Washingtonu.