Kartuziánské nakladatelství

Velmi kvalitní kniha po všech stránkách, zpracovaná odborně i formálně velmi seriozně a na vysoké úrovni. Doporučuje se všem rodičům i pedagogům.

Erika Bezdíčková, autorka autobiografického příběhu byla v roce 1944 jako třínáctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození. Předmluvu ke knize napsala režisérka Olga Sommerová, která také o autorce knihy natočila dokument Sedm světel. Dokument se natáčel v Osvětimi. Paní Bezdíčkováje zvána a jezdí na různé besedy a přednášky o holokaustu. Také pořádá vlastní autorské čtení ze své knihy, nejen na vysokých , ale i středních školách po celé republice.

Kdože to tedy byl - ten William Shakespeare? Čtyři staletí poté, co největší spisovatel naší civilizace žil a tvořil, neustávají dohady o jeho skutečné identitě. Autor, který se svobodně rozhodl skrýt své pravé já pod pseudonym, totiž provedl utajovací manévr se stejnou geniálností, s jakou vnikal do lidské podstaty svých současníků, kteří se stali předobrazem jeho divadelních postav. Navzdory celé vývojové spirále se od nich lišíme tak překvapivě málo, že se v nich poznáváme, že nás vzrušují, jako by jejich osudy byly naše vlastní. ALE ZÁHADA JIŽ BYLA ROZLUŠTĚNA. Jenom převládá jakási všeobecná lhostejnost. Bylo už tolik hloupých, jalových, nikam nevedoucích hypotéz, že vznikla sdílená nechuť zabývat se nějakou další teorií. V tomto případě - Shakespeare/Oxford - ovšem nejde o autorskou teorii, ale o systém, kde jeden fakt zapadá do druhého jako v soukolí, jež je divem jemné mechaniky. Lidi to jaksi nezajímá. Jako by po spoustě planých poplachů nevyběhli hasit, když doopravdy hoří. Pravda, ono nehoří, nanejvýš něco doutná a čpí, není velké nebezpečí z prodlení - ovšem generace za generací přichází o osvobozující zjištění, o úlevu a radost, jaké přináší poznaná pravda. Jde o to přijmout ji. Napít se čisté vody nebo dobrého vína.

Druhé upravené vydání vydáno v r.2011 k 580 let upálení Jany z Arku a v roce 2012 oslavíme 600 let jejího narození. V knize použity původní dobové ilustrace.

Příběh židovského mládence Rudolfa Kaufmanna a švédské dívky Ingeborg Magnussonové nazvaný podle německé balady ze 17. století Královské děti se odehrává v nejstrašnějších létech Evropy 20. století. Pronásledování židovského národa zavinilo, že dva milující se mladí lidé mohli svou lásku dlouhá léta sdílet jen prostřednictvím dopisů. A nikdy se pak už nepotkali. Dopisy Rudolfa Kaufmanna objevil ve filatelistické aukci německý spisovatel Reinhard Kaiser a příběh v nich vylíčený ho doslova uhranul. Na vlastní pěst pátral po osudech milenců, které už nebylo možné vyčíst z dopisů, objevil i spletitou cestu, kterou se k němu korespondence Rudolfa Kaufmanna dostala. A příběh, který ho očaroval, dokázal předat i čtenářům v Německu takovým způsobem, že zde kniha během několika málo let zaznamenala už čtvrté vydání.

Autor knihy je rytířem Řádu svatého Řehoře. Kniha sleduje životní příběh blahoslaveného arcivévody Karla, jeho vojenský život a pobyt na Brandýském zámku a ve Staré Boleslavi. Jedna z kapitol je věnována Dr. Ottu Habsburskému. Kniha obsahuje unikátní fotografie i dobové barevné pohlednice. Heraldické obrazy namaloval Zdirad Čech. Recenzi knihy provedl historik Dr. Jiří Rak.

Kniha poutavě přibližuje putování soluňských bratří Cyrila a Metoděje a jejich misie na Moravu. Kniha vychází k 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, které oslavíme v roce 2013 na Velehradě.

Erika Bezdíčková, autorka autobiografického příběhu byla v roce 1944 jako třínáctiletá odsunuta do Osvětimi, kde zahynuli oba rodiče i větší část rodiny. Na konci války utekla z pochodu smrti a v úkrytu se dočkala osvobození. Předmluvu ke knize napsala režisérka Olga Sommerová, která také o autorce knihy natočila dokument Sedm světel. Dokument se natáčel v Osvětimi. Paní Bezdíčkováje zvána a jezdí na různé besedy a přednášky o holokaustu. Také pořádá vlastní autorské čtení ze své knihy, nejen na vysokých , ale i středních školách po celé republice.

Předložená monografie je věnována velké biskupské osobnosti – Josefu Hlouchovi. Autor podrobně nahlédl již do Hlouchova dětství a vylíčil zde detailně rodinné poměry, z nichž vyšel, jeho studia, nejprve na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a pak na teologické fakultě v Olomouci i etapu kněžské činnosti. Podařilo se mu zároveň velice dobře zachytit a zdůraznit ty duchovní postoje a aspekty Hlouchovy činnosti, které se projevují i v pozdějších obdobích, a z nichž vychází ve své kněžské a biskupské službě. Josef Hlouch totiž bezesporu patří ke generaci kněží, jež se stala hybnými silami snah o hlubokou duchovní obnovu, reagující na poválečnou společenskou i duchovní krizi. Hlavní část životních osudů je spojena s obdobím po roce 1945, kdy je jmenován českobudějovickým biskupem, a to v době, kdy sílí zápas o další podobu společnosti i státu. Je logické, že velmi obsáhle tematizoval František Kolouch biskupovy osudy během komunistického režimu, kde se mu podařila vystihnout i vnitřní pnutí, které v církvi existovala po etablování totalitní vlády v roce 1948. Zmiňuje těžkou situaci biskupa poté, co zesiluje represivní tlak, který ústí do biskupovy internace. Velmi detailně zmiňuje jak podmínky jeho domácí izolace, tak i všechna zastavení jeho internace mimo diecézi od roku 1952. Ve srovnání s těmito pasážemi je však období 60. let pojednáno poněkud stručněji a v podstatě bez odkazů na archivní materiály. O to více se soustředil na zachycení atmosféry doby Pražského jara, návratu do biskupského úřadu a také vliv normalizace.

Publikace analyzuje současnou situaci a příčiny útoků na tradiční rodinu a celou společnost. Knihu by si měli přečíst učitelé, politici, kněží a každý, kdo chce znát jasnou argumentaci v oblasti rodinné etiky, objasňující nebezpečí gender ideologie a homosexualismu. Kniha paní Kuby se snaží otevírat lidem oči, aby viděli a pochopili dnešní vývoj společnosti. Globální sexuální revoluce je tu poprvé představena v souvislostech: myšlenkoví průkopníci od dob Francouzsk. revoluce, obrat od feminismu k gender-ideologii, strategické globální prosazení gender-ideologie v prostředí OSN, EU a národních vlád. Politické znásilnění jazyka, epidemické rozšíření pornografie, zrušení všech morálních norem. Platí to, o čem hovoří podtitul knihy: všechno se nabízí jako svoboda, přitom ale vede k jejímu zničení.“ Kniha popisuje současnou kulturní revoluci a společenské změny. Ukazuje slepou uličku, do které se dostává naše dnešní společnost a hledá východisko z ní.

Noc Elie Wiesela je první knihou románové trilogie Noc, Úsvit a Den. Vedle děl Primo Leviho a Deníku Anny Frankové je kniha považována za jeden z pilířů literatury o holocaustu. Na rozdíl od Úsvitu a Dne, jež jsou literární fikcí, popisuje román Noc vlastní zážitky autora – mladého ortodoxního Žida, pocházejícího z rumunského města Sighetu Marma?iei v Transylvánii. V roce 1944 byl s rodinou deportován do nacistických vyhlazovacích táborů Osvětim a Buchenwald. Jeho víra v Boha a důvěra v lidskost byla otřesena. Své hrůzné zážitky se odhodlal vylíčit teprve až letech 1954 – 1955 v rozsáhlém rukopisu psaném v jidiš. Jeho podstatně zkrácená verze byla roku 1956 vydána v Argentině pod názvem Un di velt hot geshvign (A svět mlčel). V roce 1958 vyšla ve francouzštině pod novým názvem La Nuit v pařížském vydavatelství Les Éditions de Minuit a v roce 1960 v angličtině jako Night, zásluhou newyorského vydavatelství Hill & Wang. Kniha byla postupně přeložena i do dalších jazyků. Český překlad z původního francouzského originálu byl vydán bez předmluvy v letech 1999 a 2007 v pražském nakladatelství Sefer. Nyní v Kartuziánské nakladatelství vychází doplněné 3. české vydání s aktualizovanou předmluvou autora.

Autorovi této knihy jde o kritickou sebereflexi české strany tam, kde vůči Němcům přetrvává zaujatost, mýty, legendy a polopravdy; o co možná nejobjektivnější pohled na soužití obou národů v minulosti; o střízlivé a věcné posouzení faktorů, které vedly k vzájemnému odcizení; o vzbuzení hlubší empatie vůči všem nevinným Sudetoněmcům, které postihlo vyhnání z Čech i Moravy; o bližší poznání spoluobčanů německé národností, kteří ve své domovině směli zůstat; o trvalé zlepšování česko-německých vztahů a prohlubující se přátelství mezi našimi dvěma národy. Je to kniha, která čtenáře přiměje k hlubšímu zamyšlení, kdo jsme my, kdo jsou oni, kde se staly chyby a jak je dnes lze nejlépe překonávat.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 3. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příb ěh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Krvavé jahody vypraví děsivé svědectví Věry Sosnarové deportované ve čtrnácti letech spolu s devítiletou sestrou Naďou a jejich ruskou matkou – petrohradskou emigrantkou Ljubou Mělkinovou – z Brna do Sovětského svazu. V nápravném pracovním táboře na Sibiři zažívají nekonečné hrůzy stalinského teroru, které matka nepřežije. Po vytouženém propuštění putují jako sirotci bez dokladů na Dálný východ, kde pokračují v otrockých pracích v lese, na tichomořské obchodní lodi a posléze v sovětském vnitrozemí, v dole, kolchoze a slévárně. Do Československa se vrací až po devatenácti letech, za velmi nevýhodné pracovní smlouvy. Pozadí dramatu života a smrti vykresluje 20. století jako střet nacionalismů, degeneraci lidských ideologií a světových válek. Sestra Naďa již zemřela, ale Věra jezdí nadále vyprávět svůj životní příběh zájemcům a studentům nejen po celé republice, ale i do zahraničí. Nyní vychází již 4. vydání Krvavých jahod s podtitulem Příběh ženy, která přežila gulag. Nechť je tento příběh autentickým poselstvím pro budoucí generace.

Na jaře roku 2016 získal Oscara za nejlepší film snímek Spotlight, který mapuje odhalení skandálu spojeného s krytím sexuálního zneužívání v Katolické církvi. Americký katolický novinář Philip Lawler se v této knize ptá po příčinách zmíněné krize, sleduje její průběh a hledá cestu k jejímu řešení. Vyhýbá se laciné apologetice i laciné kritice: nelíčí to, co je v Církvi nemocné, jako zdravé, a zároveň nechce ničit, ale pomáhat Nevěstě Kristově k uzdravení.