Kétos

První výbor Máchových dopisů v překladu do němčiny. Původně česky psané dopisy jsou otištěny zrcadlově česky i německy. Vydání Dopisy v ohni / Briefe im Feuer shromažďuje dopisy Karla Hynka Máchy, které napsal těsně před svou smrtí rodině. Sbírka je doplněna o milostné dopisy a báseň Zastaveníčko / Stelldichein a je komponována tak, že vytváří napínavý, rozrušující a dojemný mikroromán. Mácha se nezmiňuje ani jedniným slovem o své nemoci, místo toho úpěnlivě prosí o zprávy z Prahy, bojí se o svého nově narozeného, nemocného syna a tyranizuje svou snoubenku Lori přísnými příkazy. Ondřej Cikán již do němčiny přeložil i Máchův Máj (Labor 2012, druhé vydání Kétos 2019). Karel Hynek Mácha (18101836) ist der Verfasser des Liebesepos Mai / Máj, das u.a. zu den wichtigsten Inspirationsquellen des tschechischen Surrealismus gehört. Liebespaare rezitieren es bis heute unter Máchas Statue auf dem Prager Petřín. Privat zeigte sich Máchas Romantik auf etwas andere Weise als in seinem berühmtesten Gedicht. In der Ausgabe Briefe im Feuer sind neben einigen Liebesbrief-Fragmenten diejenigen Briefe versammelt, die Mácha knapp vor seinem Tod an seine Eltern und seine Verlobte Lori geschrieben hat. Das Bändchen ergibt einen spannenden, verstörenden und berührenden Mikroroman. Mácha beschreibt zwar begeistert, wie er in Leitmeritz (Litoměřice) bei den Löscharbeiten geholfen hat. Dass er sich dabei eine schwere Krankheit zuzog, erwähnt er mit keinem Wort. Statt dessen gibt er unterschiedliche Anweisungen, droht seiner Verlobten Lori aufs gröbste und macht sich Sorgen um seinen kranken neugeborenen Sohn. Máchas letzter Brief ist vom 2.11. Am 6.11. starb er und am 8.11. wurde statt der geplanten Hochzeit sein Begräbnis begangen. Der Sohn erlebte seinen ersten Geburtstag nicht. Ondřej Cikán hat auch das Liebesepos Mai ins Deutsche übersetzt (Labor 2012, verbesserte Neuauflage Kétos 2019) und dabei den Originalklang nachgebildet, indem er die Freiheiten des tschechischen Jambus auch für das Deutsche übernahm.

Josef Váchal píše v Krvavém románu, že ještě lepší jsou Nevšímalovy Tajnosti hradu Tollenšteina. Slyšte! Slyšte! A skutečně jsou dobrodružství, jež prožívají statečný rytíř Achmed della Černý Kostelec, vůdce loupežníků Barbono Sombarro, zamilovaný voják Orso Tuberculoso a krásná Camelie téměř nepřekonatelná. Tento velezajímavý román, který takořka předjímá moderní multižánrovou prózu, byl zveřejněn v časopise Paleček 1876. Nyní vychází poprvé knižně, a medle dvojjazyčně i s německým překladem, jejž pořídil bestsellerový autor Wynfried Schecke zu Gülitz! Josef Váchal schrieb im Blutigen Roman, daß dieser von Nevšímals Geheimnissen der Burg Tollenstein noch übertroffen werde. Hört! Hört! Siehe da, tatsächlich sind die Abenteuer des Ritters Achmed della Schwarzkosteletz, des Räuberfürsten Barbono Sombarro, des verliebten Offiziers Orso Tuberculoso und der schönen Camelia kaum zu schlagen.

Váchalův Krvavý román není jen legrace a mystifikace, alébrž veleprecisně komponované dílo, otvírájící téměř každým slovem, každou narážkou a každou zdánlivou chybou dvéře do nesčetných komnat, sálův a pokojíků. Vystupňování typických krvákových prvků vytváří poetiku mnohovrstvých associací ­ a nakonec se z nesčetných dějových linek a grafických point vyklube poetologický konce­pt současnosti všeho. Kdo komu kdy vykopne oko? Na koho odkazují jména Rudibanera či Elzevíra? Kdo je rada Jäger, dr. Čumenda či lékárník z Vyhlídky? A krucityrkn, kde leží dědina N.? Ondřej Cikán pracoval na německém překladu a vůbec prvním kommentáři Krvavého románu šest let. Nýni vychází jeho kommentář i v češtině a to s bibliografií všech Váchalem zmíněných lidových románů.

Zrcadlové, česko-německé vydání sbírky „Pozdě k ránu“ Karla Hlaváčka s německým doslovem a kritickým aparátem. Kromě samotné sbírky obsahuje kniha mj. i překlad básně „Hrál kdosi na hoboj“ a dále dosud nepublikovanou báseň „Puberta“ z rukopisu sbírky „Pozdě k ránu“, jakož i sonet „Ne vous souvient-il pas d’une existence exquise“ francouzského symbolisty Edouarda Dubuse, jejž Hlaváček cituje. Ondřej Cikán přeložil do němčiny Máchův „Máj“ a „Tajemné dálky“ Otokara Březiny. Karel Hlaváček stammte aus einer Arbeiterfamilie, war Dichter und bildender Künstler. Trotz seines frühen Todes an Tuberkulose gehört er neben Otokar Březina zu den bedeutendsten Vertretern des tschechischen Symbolismus. Seine zweite Lyriksammlung "Spät gegen Morgen" verhalf ihm zum Durchbruch. Sie besticht teils durch eine äußerst suggestive Klangsprache, teils durch eine gewisse neugierige Jugendlichkeit. Zugleich scheinen Hlaváčeks Phantasien von Weltuntergang und Machtlosigkeit heute besonders aktuell zu sein. Der einflussreiche Surrealist Vítězslav Nezval schätzte Hlaváček sehr, besonders für dessen von irrationalen Bildern geprägte Gedichte "Ich lasse die Viola in der tiefsten Stimmung klingen" und "Es spielte wer Oboe" (letzteres Gedicht, das zu keiner Sammlung gehört, ist in den Anhang unserer Ausgabe aufgenommen worden). Auch wurde Hlaváček – nicht nur wegen seines frühen Todes – oft mit dem tschechischen Nationaldichter Karel Hynek Mácha verglichen. Hlaváčeks Sammlung "Spät gegen Morgen" gleicht Variationen auf ein bedrohliches Ende der Nacht, auf ein Ende der Angst, das bedrohlicher wirkt als die Angst selbst, auf das Ende eines Traums, aus dem man all seinen Schrecken zum Trotz nicht erwachen will, weil er ja auch schön ist. Die Düsternis ist bei Hlaváček stets auch ironisch und lustvoll.

Jak vrátit literatuře vysoké postavení v širší společnosti? Jazyk je telefonické vedení k Múzám, telefonním číslem jsou ovšem jejich dary: rytmus, zvukomalebnost a obrazotvornost. Po vyvolení telefonního čísla naslouchají sluhové Múz svým panovnicím a doufají, že porozumějí Pravdě. Múzy dýchají Pravdu a milují Rozkoš a Radost a Lásku. Kde tyto tři zásadní krásy života Charitky schází, tam se Múzy neobjeví, tam Pravda nepřivítá. Literatura trpí tím, že se sama degraduje k prozaickému předávání informací. Literatura bude nesmrtelná, když bude využívat všechny poetické možnosti jazyka. Múzo, Tys jediná a nejkrásnější, / Jsouť všechny sestry Tvé sjednoceny v Tobě! // Za všechno Tobě děkujeme, nejsmeť bez Tebe nic. / Zlíbej a opatruj nás na trnité cestě Tvé, / jež skrývá za každým zákrutem růži Tvé lásky, / Daruj nám rosu z Tvých nesčetných retů / A probuď v nás Tvůj hlas, / Neboť Ty jsi čas všeho / Jak ve bdění, tak i ve snách. // S lící na Tvých ňadrech / Nasloucháme Tvé vůni, / Dýcháme Tvé světlo, / I když zemřeme, navždy.