Limonádový Joe

John Huston, Billy Wilder, Joseph Mankiewicz, Roman Polanski, Miloš Forman a Wim Wenders v rozhovorech. Pas do Hollywoodu přináší obraz šestice režisérů, kteří stoprocentně komerčně uspěli a zároveň se stali ikonami filmového umění. Jde o strhující příběhy mužů, kteří svou prací usilují o formu nesmrtelnosti navzdory všemu. Filmy, o nichž se tu mluví, zůstaly živé dodnes. Kniha je skutečnou lahůdkou pro milovníky filmu a dočkala se mnoha vydání.

Píše se rok 1577 a kolem Země letí velká jasná kometa. V Čechách se ujímá moci Rudolf II., v Benátkách řádí mor. V rodině zrcadláře Paduana tam zemře nejstarší syn na otravu rtutí – a téhož dne najde v Praze brusič drahých kamenů Miseroni na zápraží novorozenou holčičku. Dá jí jméno Serafina, ale brzy ji musí přestrojit za chlapce… Magický dobrodružný román se odehrává mezi Prahou, Paříží a Benátkami před vypuknutí třicetileté války. Je holdem všem velkým vypravěčům. Bohatě ilustrováno. Krásná kniha ke čtení i prohlížení.

Krátké texty Jiřího Brdečky zachycují jeho sny od osmnácti do skoro šedesáti let. Je to pohled do fantastického, zářivého a komplexního vnitřního světa. Ten svět se během Brdečkova života nijak nevyvíjel a platily v něm sice surreálné, ale pevné zákony. Knížka je vlastně scénář k filmu, který Brdečka nikdy nemohl natočit. Jde o soukromé zápisky, ale vytříbený styl a vizuální náboj napovídá, že Brdečka se čtenářem počítal. Bohatá výtvarná a grafická úprava pochází z Třetí dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka

Vyprávět příběh, kniha, která už dlouho chybí na českém trhu. Legendární scenárista a spisovatel Jean-Claude Carriere, držitel Oscara za celoživotní dílo, vypráví s přehledem a humorem o řemeslu literáta, o své spolupráci s nejvýznamnějšími světovými režiséry, například s Milošem Formanem, Louisem Bunuelem či Peterem Brookem. Toto druhé vydání knihy po dvaceti letech je doplněno krásnými fotografiemi Mistra a předmluvou Terezy Brdečkové. Slovy autora: „Ústřední místo, které vypravěč zaujímal, předpokládalo jednu podmínku – nikdy nemluvil o sobě. Zlaté pravidlo: nikdy se nepovažovat za hodna vyprávění. Jakýkoli osobní cit vložit jen do reakcí a slov postav, skromně a neústupně se za ně skrýt. Skutečný vypravěč – profesionál vybraný a vychovaný pro svůj úkol – je beztak skoro přízrak, neznámo; vysoká věž, v níž náhoda vylámala díry. V té věži se prohánějí vichry nesoucí vzdálená poselství a věž jejich vanutím rezonuje tak, že se chvílemi domníváme slyšet hlas. Victor Hugo nazýval tento neznámý zdroj „ústa stínu“. Myslím, že můžeme tento výraz použít pro vypravěče samého. Nikdo nedokáže říci, kde se rodí myšlenky, kde se za sebou řadí epizody. Krása příběhu vyvěrá téměř vždy z temnoty. Kdo napsal bibli, Mahábháratu? Jaký člověk byl Shakespeare?“