muni PRESS

Publikace se věnuje problematice souběhu rozumového nadání a poruchy učení u středoškolských a vysokoškolských studentů. Kromě obecného vhledu zacíleného na problematiku formování nadání v období adolescence a rané dospělosti se zaměřuje především na otázky související s úspěšným překonáváním školního znevýhodnění těchto studentů, jež souvisí s jejich poruchou učení. Na konkrétních příkladech výpovědí nadaných studentů s tzv. dvojí výjimečností ukazuje, které faktory a podmínky mohou vést k úspěšné kompenzaci jejich specifických handicapů a souběžně k rozvoji nadání a naopak, které skutečnosti jsou v tomto procesu rizikové.

Reprezentace přírodních katastrof v diskurzu denního tisku. Monografie je výzkumnou studií zabývající se znázorněním přírodních katastrof v novinách vydaných v západních anglicky mluvících zemích. Výzkum se snaží zodpovědět, komu je v novinovém diskurzu dávána vina za škody a zkázu (ptá se, jestli je katastrofa popsána jako výsledek jak přírodního jevu, tak sociálních faktorů), zjišťuje, jak se diskurz vypořádává s rozporem mezi přírodními katastrofami a osvícenskou ideologií nadřazenosti člověka nad přírodou, a zkoumá, jaké jsou nejběžnější diskurzivní strategie, které vedou k dramatizaci událostí. Zvolenou metodologií je kritická analýza diskurzu, která se zaměřuje na zkoumání hlavních témat článků, na lexikální a syntaktický rozbor a na analýzu narativní struktury příběhů obětí.

Kolektivní monografie představuje výsledky několikaletého společného výzkumu mezinárodního týmu autorů v oblasti barokního divadla na území jižní Moravy a jižních Čech. Součástí je i komentovaná edice dvou nově objevených dramatických textů kočovných komediantů. Pozornost je soustředěna na dramatika, divadelního ředitele a herce Johanna Georga Gettnera (?1696), rodáka z Mikulova a vůdčí osobnost Eggenberských knížecích komediantů v Českém Krumlově. Prostřednictvím této osobnosti je fenomén českého barokního divadla představen v širších souvislostech, nikoliv jen jako produkt knížecího dvora Eggenbergů, ale jako výslednice více komponentů a vlivů školského divadla piaristů, dvorské kultury Habsburků a praxe kočovných profesionálních společností.

Od počátků sociologického myšlení byla rodina chápána jako základní jednotka, zajišťující reprodukci společnosti v rovině biologické, ale i v rovině sociálních pravidel, norem, hodnot a institucí. Modernizace partnerských vztahů mimo jiné přináší také snazší možnost vystoupit z neuspokojivého manželství. Rozšiřující se kultura rozvodovosti je relativně novým fenoménem, jenž nabývá na významu během posledních desetiletí, a je možné, že rozvod ovlivní mechanismy sociální reprodukce. Teoretická otázka v nejobecnější rovině stojí takto: Jak se budou odlišovat mechanismy sociální reprodukce v situaci, kdy narůstající možnost rozpadu partnerství rozšiřuje skupinu lidí, kteří jsou nuceni redefinovat svoje životní dráhy a reprodukční strategie? Jaké nové reprodukční mechanismy můžeme nalézt, jestliže podstatná část dětí projde socializací v rodinách s jedním rodičem, nebo smíšeného typu?

Docent Masarykovy univerzity, člen Obce spisovatelů, prozaik a divadelní režisér Josef Prokeš ve své knize zkoumá komplexní estetickou výstavbu písní sedmi stěžejních osobností českého folku 60.–80. let 20. století: Karla Kryla, Vladimíra Merty, Vlastimila Třešňáka, Jaroslava Hutky, Jaromíra Nohavici, Karla Plíhala a Slávka Janouška. Rozebírá vždy jednu jejich typickou píseň, kterou pojímá jako synekdochu celého autora, zdůrazňuje klíčové motivy a upozorňuje na jejich vývoj v rámci autorského kontextu. Chápe současně jednotlivé analyzované písně jako svazek sil vyvažujících se ve vzájemně protikladných napětích a zahrnuje do výkladů rovněž vše, co zkoumané písně obklopuje a vchází s nimi ve styk. Osobnosti zkoumaných folkových písničkářů práce chápe jako souhrn dynamických složek celku moderního českého folku, jejichž působnost je určována jejich vlastními dispozicemi i vzájemnými vztahy, jakož i vztahem jednoho každého z nich k folku domácímu i světovému.

Proč se vlastně zabývat analýzou filmu? Tato kniha vychází z předpokladu, že schopnost porozumět filmové výstavbě zásadně posiluje i každodenní diváckou zkušenost. Cílem Rozboru filmu přitom není na zvídavé analytické otázky jen odpovídat, ale naučit se je i klást. Názornost výkladu posilují stovky konkrétních příkladů i řada zevrubnějších rozborů známých i méně známých filmových děl. Díky srozumitelnosti a zároveň komplexnosti je kniha určena širokému okruhu čtenářů: od milovníků kinematografie přes začínající filmaře až k uchazečům o studium uměnovědných oborů a filmových studií.

Kniha „Relativita do kapsy“ je věnovaná výkladu speciální teorie relativity. Prvních devět kapitol se zabývá kinematikou a dynamikou pevných těles. Další části – až do 17. kapitoly – tvoří komentovaný překlad dvou významných Einsteinových prací. Ostatní kapitoly představují doplňky k předchozímu textu. Pojednává se v nich o fotonové teorii světla, o Minkowského čtyřrozměrném prostoru a čtyřvektorech, transformacích Maxwellových–Lorentzových rovnic a konečně různých transformacích souřadnic. Autor se pokusil o matematicky přesné, ale srozumitelné pojednání, které uvádí obtížně čitelné Einsteinovy práce do jasného tvaru. Navzdory malému rozsahu je vše, co se v knize tvrdí, dokázáno. Ty nejdůležitější výsledky hned několikerým způsobem: v kapitole 17 vztah mezi energií a hmotností, v 11. a 20. kapitole relativistický pohybový zákon (v kapitole 20 pomocí Minkowského formalismu), v 10. a 22. kapitole transformační vztahy pro intenzity E a H elektromagnetického pole (v kapitole 22 opět do detailů pomocí Minkowského formalismu). Kapitoly 4 a 23 jsou věnovány všemožným odvozením Lorentzovy transformace, která je základem speciální relativity.

Monografie se věnuje fungování České republiky v Evropské unii pohledem malého státu. Skrz ekonomicko-politický model malé země v evropské integraci od Baldura Thorhallssona se dívá na fungování české administrativy v Bruselu a v Praze, zkoumá její možnosti a hodnotí limity. Kniha je postavena na rozhovorech se zaměstnanci české státní správy a českými příslušníky v řadách evropských institucí. Skrz jejich zkušenost hodnotí platnost Thorhallssonova modelu malé země na ČR, schopnosti státu efektivně využívat své zdroje, určovat své priority v evropské zahraniční politice, orientovat se v nadnárodním prostředí a využívat neformálních cest k optimalizaci své pozice v rámci důležitých témat. Kniha se v závěru věnuje i doporučením, včetně rozboru nově platného zákona o státní službě.

Na první pohled by se mohlo zdát, že ve škole se hovoří stejně jako všude jinde. Školní jazyk je však natolik specifický, že se o něm mnohdy uvažuje jako o cizím jazyce svého druhu. Od chvíle, kdy děti vstupují do školy a stávají se žáky, se proto spolu s učením konkrétních poznatků učí také to, jakým způsobem o nich hovořit. Tento proces, označovaný jako socializace do školního jazyka, přibližuje předložená monografie. Prostřednictvím empirického výzkumu ukotveného ve vyučovacích hodinách českého jazyka na druhém stupni základních škol nejprve popisuje, jak se žáci seznamují se školními pojmy a poté jakým způsobem pronikají do používání jazyka při práci s učebními postupy. Kniha tak ilustruje, jak se žáci stávají součástí specifického jazykového společenství, které je škole vlastní.