Nakladatelství EVA

Kniha zachycuje beletrizující formou mnohé absurdity, jimiž byl za totality poznamenán běžný život. Spisovatelka Zora Dvořáková je renomovaná autorka řady knih z oblasti literatury faktu. Jako erudovaná historička ve svých dílech poutavě líčí české k ulturní a společenské dění 19. a 20. století spolu s životními osudy řady význačných osobností. Druhým jejím tématickým okruhem je problematika protikomunistické rezistence, např. Zletopisů třetího odboje, Smrt pro tři ministry, O Miladě Horákové a M ilada Horáková o sobě (ve spolupráci s J. Doležalem).

Ve své přehledné práci věnované dějinám tzv. první republiky se Věra Olivová věnuje zejména českým politickým dějinám. V deseti kapitolách sleduje vnitřní vývoj i mezinárodněpolitické vazby československého státu od jeho vzniku v říjnu 1918, přes 20.léta a bouřlivou hospodářskou krizi, až k velké politické krizi v druhé polovině 30. let. Velkou pozornost věnuje rozboru kritického roku 1938. Svoji práci zakončuje popisem epizodické tzv. druhé republiky na přelomu let 1938 a 1939. Publikaci doplňují tabulky a grafy dokumentující politickou podobu Československé republiky let 1918 - 1939.

JUDr. Milada Horáková se stala obětí justiční vraždy jako členka demokratické opozice proti režimu komunistické strany. Její dopisy byly napsány ve třech závěrečných dnech jejího života ve dnech 24. až 27. června 1950. Jsou důkazem vnitřní síly této ženy a mají nám všem stále co říci, ačkoli byly určeny rodině a nejbližším přátelům. Dopisy byly rodině vydány až v roce 1990. Dopisy Milady Horákové z pankrácké cely smrti byly rodině vydány až po pádu komunistického režimu, přestože ve svém "posledním přání" žádala, aby tak bylo učiněno po její popravě. Tyto dopisy - z nichž poslední byl napsán jen 2 hodiny před její smrtí - jsou lidsky přesvědčivým dokumentem o ženě - političce a sociální pracovnici, plné životní moudrosti a srdce plného lásky. Dopisy vycházejí ve druhém vydání, na 56 stranách volných složek v obalu a obsahují mimo autentických přepisů i faksimile posledního dopisu adresovaného rodině a fotografii symbolického hrobu (místo uložení jejích ostatků se nikdy nenašlo) dr. Milady Horákové na vyšehradském hřbitově.

JUDr. Milada Horáková se stala obětí justiční vraždy jako členka demokratické opozice proti režimu komunistické strany. Její dopisy byly napsány ve třech závěrečných dnech jejího života ve dnech 24. až 27. června 1950. Jsou důkazem vnitřní síly této ženy a mají nám všem stále co říci, ačkoli byly určeny rodině a nejbližším přátelům. Dopisy byly rodině vydány až v roce 1990. Dopisy Milady Horákové z pankrácké cely smrti byly rodině vydány až po pádu komunistického režimu, přestože ve svém "posledním přání" žádala, aby tak bylo učiněno po její popravě. Tyto dopisy - z nichž poslední byl napsán jen 2 hodiny před její smrtí - jsou lidsky přesvědčivým dokumentem o ženě - političce a sociální pracovnici, plné životní moudrosti a srdce plného lásky. Dopisy vycházejí ve druhém vydání, na 56 stranách volných složek v obalu a obsahují mimo autentických přepisů i faksimile posledního dopisu adresovaného rodině a fotografii symbolického hrobu (místo uložení jejích ostatků se nikdy nenašlo) dr. Milady Horákové na vyšehradském hřbitově.

Jaký byl posmrtný osud popravených politických vězňů, jejichž ostatky nesměly být vydány příbuzným? Jak je možné, že mrtví, jejichž tělesné schránky byly zpopelněny a uzavřeny do uren, nenalezli spočinutí v zemi, nenalezli klidu? Naopak dál se s nimi manipulovalo, utajeně byli přemisťováni a řadu let po jejich smrti bylo o nich znovu rozhodováno. A ani pak nepadl konečný verdikt, naopak rozpačitě se nad tím našlapovalo, a posléze se kolem toho rozhostilo mlčení. A zase běžel čas…