Neklid

Již před zvolením Donalda Trumpa směřoval svět ke klimatické katastrofě. S prezidentem Trumpem sešlápl pedál plynu a přidal na rychlosti. Zbývá nám ostatním nějaká možnost, jak sešlápnout brzdu? Klimatickou vzpourou rozumíme strategii, která chce získat podporu většiny veřejnosti pro prosazení našeho společného zájmu na ochraně stabilního klimatu. Hodlá využít masových, globálně koordinovaných, nenásilných přímých akcí k podvrácení moci těch politiků a korporací, které se podílejí na ničení klimatického systému. Globální klimatická vzpoura již začala. Má potenciál vzepřít se moci fosilního průmyslu a zastavit a zvrátit směřování ke klimatickému rozvratu.

Kniha je sbírkou šesti poutavých, vtipných a magických prohlášení zapatistů a zapatistek ze Zapatovy armády národního osvobození (EZLN), mayských vzbouřenců, kteří již několik dekád utvářejí rozsáhlý politický experiment autonomie v horách a džungli jižního Mexika. V sérii textů ohlašují a komentují svou výpravu kolem mnoha světů, která svým významem vstoupí do dějin dekolonizace. 500 let od počátku koloniálních výprav z Evropy se zapatističtí domorodci vydávají do všech koutů Země s první symbolickou zastávkou ve Španělsku a to nejen, aby ukázali, že nebyli dobyti, ale stále se bouří, ale hlavně aby hledali, co nás dělá rovnými v bojích proti bezprecedentní politickoklimatické krizi dneška. České vydání je doplněné předmluvou antropologa Boba Kuříka, který v jižním Mexiku pobýval mezi lety 2008 a 2013 a vsazuje Zapatistickou výpravu za život do širších historických, environmentálních a politických souvislostí.

V roce 2021 uplynulo 100 let od smrti Petra Kropotkina, anarchisty a ve své době také světové uznávaného geografa, který přišel s klíčovou kritikou hypotézy o konkurenci jako určujícím principu vývoje společnosti prosazovanou sociálními darwinisty. Sám obdivovatel Darwina využil své pozorování během výzkumného pobytu na Sibiři k sepsání knihy "Vzájemná pomoc: faktor evoluce". Ta vyšla poprvé v roce 1902 a česky poprvé a naposledy v roce 1922. Kropotkin v ní dokazuje, že vzájemně prospěšná spolupráce a reciprocita - jak v případě jednotlivců, tak i druhů - hraje v říši zvířat a lidské společnosti mnohem důležitější roli, než individualizovaný soutěživý boj. Kropotkin pečlivě vystavěl svoji teorii, kterou zpopularizoval v knize "Vzájemná pomoc". Jeho poselství je zřejmé: v solidaritě je síla. Kniha je kritikou sociálně darwinistického boje o život, ale prezentuje také argumenty pro anarchistický komunismus. Na řadě příkladů jak z živočišné říše, domorodých společenstev, raně evropských společenství, středověkých měst, cechů, dělnického hnutí a života obyčejného lidu ukazuje důležitost a prospěšnost vzájemné pomoci. Kritizuje stát za to, že zničil historicky důležité instituce pomoci a solidarity, a že vnucováním a ochranou soukromého vlastnictví prosazoval ve společnostech spíše boj o život. Vydání je doplněné předmluvou antropologů Davida Graebera a Andreje Grubačiče a rozsáhlou studií Iana McKay, který Kropotkinovu práci do současného kontextu.

Petr Uhl patřil k nejvýraznějším postavám československého disentu. Poprvé byl zatčen v roce 1969 za svou činnost v rámci Hnutí revoluční mládeže, které lze označit za československou odpověď na studentská hnutí v západní Evropě. Právě procesem s levicově orientovanými mladými lidmi začal normalizační režim roztáčet kola trestní represe svých odpůrců, přičemž sám Petr Uhl si z něj odnesl, jak se pak stalo jeho zvykem trest nejvyšší, čtyři roky. Po propuštění se podílel na formování Charty 77, vydával její neoficiální věstník Informace o Chartě a stal se spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Právě za činnost ve VONSu byl v procesu, v němž byli odsouzeni také Václav Havel, Václav Benda, Jiří Dienstbier, Ota Bednářová a Dana Němcová, potrestán dalším odnětím svobody, tentokrát na pět let. Ani to jej ale neodradilo od boje proti diktatuře, po návratu z vězení dál vydával Infochy, podílel se na činnosti Východoevropské informační agentury a také psal. Kniha přináší výbor textů z let 1969-1989, tedy práce, jež shrnují myšlenkový kvas okruhu Hnutí revoluční mládeže, Program společenské samosprávy a ty nejdůležitější Uhlovy texty z éry Charty 77. Jedná o význačné dokumenty k dějinám opozice proti komunistickému režimu v Československu, a v užším smyslu československého disentu, ale také o významný příspěvek k levicové kritice komunistických diktatur. Tento proud byl po roce 1989 přehlížený a opomíjený, bez něj ale nejen nemůžeme porozumět našim nejnovějším dějinám, ale ani se zcela vyrovnat s dědictvím komunistického režimu. Kniha se naší zaplnit bílé místo v našich dějinách a v politickém myšlení!

Vysoce oceňovaná kniha Kristin Ross o myšlení a kultuře Pařížské komuny z roku 1871 rezonuje s motivacemi a akcemi mnoha současných protestů. Ať již to byly protesty na káhirském náměstí Tahrír, na aténském náměstí Syntagma, hnutí Occupy ve Spojených státech, nebo Indignados ve Španělsku, tak se všechny tyto protesty projevovaly obsazováním náměstí a parků, tedy veřejného prostoru, v němž kultivovaly společný zájem o to politické. Ve světle těchto protestů se Ross, na základě důkladného a pečlivě podloženého výzkumu, znovu dívá na slova a činy jednotlivých komunardů a komunardek z pařížského povstání roku 1871, na to jak přemýšleli a snili o internacionalismus, vzdělání, budoucnosti práce, postavení umění, ženské otázce nebo o ekologické teorii a praxi. Kniha se snaží naše porozumění Pařížské komuně vymanit ze dvou dominantních historiografií, které dříve ukotvovaly její výklad a chápání: na jedné straně od oficiálních státně komunistických dějin a na straně druhé od francouzských národně republikánských dějin. Přináší originální analýzu Pařížské komuny a jejich odstředivých důsledků. Oživuje nejen svět pracujících, kteří se v Paříži stali revolucionáři, ale i význam, který připisovali svému boji. Navíc se podrobně věnuje i tomu, jak se politická imaginace Pařížské komuny dále rozvíjela jak u těch, kterým se po její porážce podařilo přežít její zmasakrování ze strany vládních vojsk a uprchnout, tak i u jejích podporovatelů jakými byli Karel Marx, Petr Kropotkin nebo William Morris. Pařížská komuna byla laboratoří politické vynalézavosti, důležitou jednoduše a především pro svou vlastní existencí, jak připomíná Marx. Komunální přepych umožňuje čtenářům znovu nahlédnout do složitého fungování výjimečného experimentu.

Anarchistická politika je v jádru těch nejživějších a nejradikálnějších sociálních hnutí současnosti. Anarchistické skupiny a sítě šíří étos přímé akce, nehierarchického organizování a emancipace, at již ve squatech, sociálních centrech či komunitních zahradách nebo při sabotážích a bouřlivých blokádách summitů elitních institucí a nově definují povahu revolučního boj pro 21. století. Kniha Anarchie tady a teď je fascinujícím, detailním pohledem na praxi a teorii současného anarchismu. Uri Gordon vychází ze svých aktivistických zkušeností, z rozhovorů, diskusí a rozsáhlého výběru nejnovější literatury, aby prozkoumal aktivity, prostředí a témata, které formují současné výbušné antiautoritářské obrození. Kniha Anarchie tady a teď se rovněž věnuje některým z debat, která hýbou současným hnutím a využívá teorii založenou na praxi k tomu, aby provokativním způsobem rozvířila anarchistickou diskusi o vedení, násilí, technologii a nacionalismu. Tato kniha je ideální pro každého, kdo hledá svěží, informovaný a kritický pohled na anarchismus jako na vyspělou a dynamickou politickou sílu ve věku globalizace.