Rybka Publishers

Byl vlahý večer a zdálo se, že prales v horkém soumraku zadržuje dech. Šamanka Elianta seděla před vchodem do své chýše a sledovala Sandra, který se k ní blížil. Proč se ten tajemný cizinec, prý filozof, s takovou urputností tajně snaží zničit mír a harmonický život jejího kmene? Už nepoznávala své blízké, nerozuměla jejich reakcím… Co provedli, aby si něco takového zasloužili? Elianta cítila, jak v ní s každou hodinou roste odhodlání nedovolit tomu muži, aby si zahrával s jejich štěstím… Další kniha autora mezinárodního bestselleru Muž, který chtěl být šťastný je podmanivým a inspirativním příběhem, který nás přivádí do srdce Amazonie a ponouká nás k zamyšlení nad vlastní existencí a nad způsobem života, který vedeme. Sandro, mladý filozof žijící v New Yorku, se vypraví mezi jihoamerické indiány, které viní z rituální vraždy své ženy. Zosnuje důmyslnou pomstu a rozhodne se podkopat samotné základy, na nichž spočívá jejich kultura a přístup k životu: harmonické sepětí s přírodou, rovnováha, vnitřní svoboda, intenzivní prožívání přítomnosti a autentická spiritualita. Pokusí se jim vštípit hodnoty, které jsou vlastní západní společnosti: konzum, honba za mamomem, materialismus, racionalita, kult individualismu, soutěživost a egoismus. Podaří se Sandrovi, představiteli moderní západní civilizace, narušit harmonický svět "primitivních" divochů? Byla Sandrova žena skutečně rituálně obětována? Kniha Filozof, který nebyl moudrý je příběhem střetu dvou pojetí života, která stojí proti sobě, ale také výpravou do hlubin lidské duše. Laurent Gounelle je psycholog, spisovatel a uznávaný odborník na rozvoj osobnosti. Již šestnáct let cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli, ať už jde o americké experty v oblasti neurologie a neurolingvistiky, peruánské šamany nebo balijské mudrce. V jeho dílech se odráží jeho zanícení pro filozofii, psychologii a duchovní rozvoj. Je autorem románů Bůh chodí po světě vždycky inkognito a Muž, který chtěl být šťastný, který se stal mezinárodním bestsellerem.

Kniha Přestaňte být hodní, buďte sami sebou, která byla přeložena do šestadvaceti jazyků a které se od roku 2001, kdy poprvé vyšla, jen ve Francii prodalo více než 500 000 výtisků, patří k nejžádanějším a nejoceňovanějším psychologickým rádcům v oblasti komunikace a seberealizace, a to jak u široké veřejnosti, tak mezi odborníky. Thomas d’Ansembourg se obrací na všechny, kdo si kladou otázky: Jak se mohu zbavit nutkavé potřeby zalíbit se a úslužně vycházet vstříc potřebám druhých na úkor sebe sama, jak se naučím vyjadřovat své pocity opravdově, beze strachu a v souladu se svými základními potřebami? Jak se zbavit závislosti na mínění ostatních? Jak se oprostit od strachu z odmítnutí, z nesouhlasu a naučit se uvědomovat si, chápat, formulovat a otevřeně sdělovat své emoce a tužby? Jak se naučit naslouchat sobě i druhým? Jinými slovy: Jak mohu být s druhými, aniž přestanu být sám sebou, jak mohu být sám sebou, aniž přestanu být s druhými? Být skutečně svůj znamená riskovat, že přijdeme o lásku druhých. Tato obava je natolik silná, že raději popíráme sami sebe v domnění, že jsme tím prospěšní druhým. Ve skutečnosti ovšem tím, že jsme „hodní“ a „rozumní“, vždy „přívětiví“ a „zdvořilí“, že se příliš snažíme vyhovovat přáním ostatních a upozaďovat sebe sama, nejenže omezujeme vlastní prožívání a ochuzujeme svou životní sílu, ale zároveň se stáváme bezcennými pro druhé. Pokud se odstřihneme od sebe sama, pokud dlouhodobě ignorujeme vlastní potřeby, někdo za to zaplatí, buď my sami, nebo někdo jiný! Jestliže totiž pácháme na sobě násilí, nevyhnutelně dojde k tomu, že časem toto násilí začneme, ať už vědomě nebo podvědomě, přenášet na druhé. Jestliže nutíme sebe dělat, co chce druhý, a být takovým, jakého si nás druhý představuje, na oplátku vždy nutíme druhého, aby dělal, co chceme my, a jednal podle našich představ. Jsme lapeni v pasti komunikace založené na násilí. Jak se vyprostit z této pasti? Jak se naučit nenásilné komunikaci? Právě o tom je tato kniha.

Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, kteří právě před 1150 lety přinesli křesťanství na Moravu. Jak málo o nich víme! A co vlastně víme o době, ve které žili? Román Antonína Polácha Bratři ze Soluně, který se opírá, jak je tomu u autora zvykem, o důkladné studium historických pramenů, nám přiblíží nejen jejich moravskou misi, ale i tu část života obou bratří, o níž většinou nemáme ani tušení. Konstantin Filosof, známý též pod mnišským jménem Cyril, kdysi profesor konstantinopolského vysokého učení a chartofylax tamějšího patriarchy, člověk pověřovaný vždy znova důležitými diplomatickými misemi v zájmu Byzantského císařství, rekapituluje v posledních dnech svého života vše, co prožil a vykonal. Během dlouhého několikadenního rozhovoru s bratrem Metodějem, kdy si uvědomuje, že už ve svém grandiózním díle nebude moci pokračovat, vzpomíná na své vzestupy a pády, pravdivě a sebekriticky bilancuje a hodnotí svůj vztah k rodičům, přátelům a politikům, kteří ovlivnili jeho život, ale i k samotnému Metodějovi, svému stašímu bratrovi, jenž má nést dál pochodeň poznání, již spolu v Moravské říši zažehli. Otevřeně se vyznává i ze všeho, co si klade za vinu a čeho lituje. Ve vzpomínkách obou bratří před námi vyvstává dávno zasutý svět Byzantské říše v dobách jejího rozkvětu, odhaluje se jemné předivo vztahů mezi Konstantinopolí a Římem, mocenské zápasy podbarvené náboženskými rozdíly, které zásadním způsobem ovlivňovaly dějiny Evropy v devátém století, i spletité cesty, jimiž se šířilo křesťanství na sever a východ Evropy. Snad dokáže tato kniha dostatečně vysvětlit, proč si oba solunští bratři svým životem a dílem zasloužili nejen své svatořečení, ale i onu poctu nejvyšší, kdy byli papežem Janem Pavlem II. v roce 1980 vyjmenování spolu se svatým Benediktem, zakladatelem západoevropského mnišství, patrony a učiteli Evropy.

Příběh mladého muže, jenž se seznámí se starým podivínským výstředním milionářem, který jej zasvětí do tajů lidské psychiky a ukáže mu skryté možnosti dřímající v jeho mysli a podvědomí, obletěl doslova celý svět. Knížka byla od svého prvního vydání přelo

Provokativní dílo, považované za jednu ze stěžejních politicko-filozofických a historických prací devadesátých let. Kniha, označovaná za protipól Huntingtonova díla „Střet civilizací“, vyvolala polemiku v intelektuálních kruzích i široké veřejnosti ve Spojených státech a v Evropě. Fukuyama, rozvíjející zdánlivě neaktuální hegelovskou filozofii dějin, se zamýšlí nad otázkou, zda lidstvo dospěje jednou ke stabilnímu stavu, v němž dojde konečného uspokojení, nebo se vždy znovu a znovu prosadí něco, co zvrátí tuto konečnou rovnováhu a navrátí lidstvo zpět do chaosu, tedy do dějin.

Jakkoliv hluboko se vrátíme do minulosti, nikde se nesetkáme s módou štíhlosti, ba hubenosti v podobě, která by se byť jen vzdáleně podobala dnešním trendům. Naše doba není pravidlem, nýbrž výjimkou. Jak je možné, že předchozích osmdesát tisíc pokolení oblé tvary zapáleně a vášnivě obdivovalo, muži na nich mohli oči i dlaně nechat, a pak přišlo pár generací, které si tento výdobytek dovolily zavrhnout? Jak je možné, že se naše civilizace nevědomky sklání před módním diktátem, který z mužů dělá zženštilce a z žen mužatky? Muže odnepaměti na ženách přitahovaly jejich oblé tvary, bujné křivky, zkrátka obliny. Zdaleka nejde jen o "ňadra dmoucí", ale i o magický kruh boků a stehen. Ano, "muži to rádi oblé", a není to jejich volba. Muži jsou takto přírodou "naprogramováni". Samčí příslušník našeho živočišného druhu tváří v tvář představitelce opačného pohlaví vnímá křivky jejích ňader, linii jejích očí a rtů, trojúhelník ohanbí a charakteristicky oblé tvary stehen a pánevní oblasti. Chce vdechovat vůni její kůže, šíje a podpaží a přímým dotykem se přesvědčit o pružné poddajnosti jejích boků a prsou. Všechny tyto signály jsou pro muže nepostradatelnými přísadami onoho čarovného biologického koktejlu, kterým je přirozená ženská krása. Oblé křivky jsou spouštěcím mechanismem a spínačem všeho, co dokáže u muže aktivovat libido. A nic se na tom nezmění ani tehdy, když si zvolí za svou partnerku ženu, která odpovídá současným představám o ideální ženské postavě: v tom případě se bude chovat jako náměsíčník, který sice nakrásně může trávit noc v objetí se svou "hubenou modelkou", ale vždy se od ní nevyhnutelně, zcela podvědomě a se zavřenýma očima a otevřenou náručí vydává na dostaveníčka s bujnějšími tvary. Oblé křivky a tvary tedy nejsou pouhou anatomickou zvláštností. Představují základní složku tělesné i duševní ženskosti a veškeré pokusy o jejich zdiskreditování nejenže jsou scestné, ale zároveň urážejí sexualitu, přírodu i její záměry. Kniha není jen obranou a rehabilitací ženskosti, obhajobou ryzích ženských tvarů, ale i pojednáním o dějinách sexuality. Přináší též obraz historického vývoje měřítek ženské krásy, popisuje proměny ženství v různých kulturách minulosti i současnosti a zasvěcuje čtenáře do tajů přitažlivosti a neverbální komunikace, které platí v říši zvířat i lidí. Kniha je ovšem i analýzou a vysvětlením toho, proč naše západní civilizace dělá už několik desítek let z oblých tvarů tabu, proč musely být ryze ženské rysy zdiskreditovány a na jakou křížovou výpravu se mnohé ženy a dívky nevědomky vydávají, jen aby dospěly až do bodu, kdy prahnou po něčem tak nepohodlném, jako je vyhublost, naprostá beztvarost a zmrzačená ženskost. Autor popisuje důsledky honby za hubeností, například mentální anorexie, a dokládá, jaké jsou dopady konfliktu mezi přirozeností a vnucenými módními diktáty. Věděli jste, že doposud všechny samičky přitahovaly samečky svým pozadím a že jsme jedinými živými tvory, kteří se milují zepředu? Víte, že žena, první představitelka primátů bez srsti, je jedinou partnerkou, jež je k dispozici "nonstop"? A že je jedinou partnerkou s "permanentními" prsy? Jedinou partnerkou zažívající orgasmus? Víte, že muži častěji opouštějí ženy hubené než plnoštíhlé, ba obézní? Pierre Dukan je francouzský lékař, nutriční specialista a známý obezitolog a dietolog. Je autorem řady knih z oblasti dietologie, jež byly přeloženy do desítky jazyků. Ve své čtyřicetileté praxi dokázal skloubit dvě na první pohled neslučitelná témata: vždy přesvědčivě upozorňoval na neblahé dopady nezdravé obezity a zároveň se angažoval v kampani za přirozenou ženskou krásu, jejímž předpokladem jsou odnepaměti typicky ženské oblé křivky a tvary.

Louis J. Camuti za šedesát let své praxe vyléčil na tisíce koček a navštívil tolik kočičích pacientů, že si vysloužil přezdívku "kočičí James Herriot". Proslulý kočičí doktor ve své knize úsměvných vzpomínek bystře pozoruje své kočičí pacienty a jejich ochránce, jejichž slabůstkám a potrhlostem rozumí stejně dobře jako svým zvířecím pacientům.

Na stránkách této knihy autor odkrývá dějiny čtyř staletí, viděné vývojem jednoho jediného rodu. Jde o první ucelenou publikaci podávající obraz jednoho z nejstarších domácích šlechtických rodů, který po celou dobu své historicky zaznamenané existence zaujímal významné postavení a dějiny našich zemí výrazně ovlivňoval od středověku až do svého vymření v době třicetileté války.

Děj provokativní novely současného chilského autora je situován do amazonské oblasti v Ekvádoru. Do zapadlé vesnice s lehce ironickým názvem Idyla, přijíždí dvakrát do roka ambulantní zubař, aby vesničanům ulevil od trápení s bolestmi zubů. Jedním z jeho přátel je i starý muž, který čte rád milostné romány, a zubař mu jich vždy přiveze zásobu na celý půlrok. Antonio José Bolívar odešel do džungle spolu se svou ženou, ta v ní ale přišla o život. Antonio nejprve z její smrti vinil džungli, ale s postupem času, který strávil životem s místními indiány, si začíná džungle vážit a vidět v ní nádhernou bytost, a současně pochopí, jakou zkázu do ní vnáší "civilizace". Antonio žije svůj vesnický život, sám se svými milostnými romány. Okolí vesnice začne ohrožovat zdivočelá ocelotí samice, a Antonio je díky svým zkušenostem s životem v džungli povolán, aby tento problém vyřešil.

Příběh impozantní a zároveň děsivé postavy, sestry významného filozofa a falzifikátorky jeho děl, která před více než půl stoletím pomáhala spolu se svým manželem založit rasistickou kolonii Nueva Germania uprostřed Jižní Ameriky, která se měla stát líhní vyšlechtěného germánského plemene. Tato publikace vrhá současně nový pohled na život a posmrtný věhlas jednoho z nejvýznačnějších moderních filozofů a odkrývá neznámé skutečnosti o neblahém vlivu, jež měla Elizabeth Nietzschová na svého bratra za jeho života a především po jeho smrti.

Výprava za vzácným druhem říčních růžových delfínů, do srdce Amazonky, kde šamani hovoří s Matkou vína a růžoví delfíni předvádějí balet na vodní hladině. Ožije pře námi Paříž tropů, opera uprostřed džungle, historie Amazonie i její mytologie, neobyčejně bohatá fauna a neustále se obrozujícím životem pulzující deštné pralesy, kde se dramata života a smrti, krása a krutost vzájemně proplétají.

Děj historického románu, zasazeného do konce 14. století, objevuje pro čtenáře nepříliš známé a dosud nezpracované období ze života krále Zikmunda – později nechvalně známé „Lišky ryšavé“ –, dobu jeho mládí, kdy usiloval o uherskou korunu a kdy z nezkušeného mladíka dospíval v zoceleného muže a zdatného panovníka, který sehraje významnou pozitivní úlohu v českých dějinách.