Trinitas

Kniha Hledání středu obsahuje texty, které psal Karel Říha (1923) v průběhu celého života, od roku 1943 až do současnosti, aby si vyjasnil a uchoval některé podstatné zkušenosti, k nimž patří průzračné okamžiky jasu i časy úzkosti a tápání. Soubor je komponován do tří odlišně ztvárněných celků: úvodní oddíl, nazvaný První setkání, shrnuje krátké lyrické prózy a črty krajin, druhý oddíl Hledání středu několik zamyšlení či meditací a závěrečný oddíl Osud a volba obsahuje dokumentárně pojaté ohlédnutí za událostmi, které byly rozhodující pro autorovu životní volbu a filosofické směřování.

Filozofická studie o náboženském a duchovním zaměření člověka a jeho víře v jsoucnost Boha. Otázce existence Boha se nevyhneme, ať v Boha věříme nebo ne. Autor se proto chce v této knize dobrat spolehlivých výsledků novodobého bádání, aby na jejich základě ukázal, že vědecké bádání nevede k popírání Boha. Nepodává sice nezvratný důkaz Boží jsoucnosti, ale připravuje půdu pro vědecky lépe podloženou odpověď, že jediné, poslední, neotřesitelné zakotvení veškerého smyslu je Mysl Boží.

Dopisy z Kábulu líčí radosti i strasti vojenského kaplana během afghánské mise. Nadporučík Petr Šabaka strávil v roce 2008 čtyři měsíce v afghánském Kábulu, kde působil jako kaplan polní nemocnice. O nesnadném životě vojáků na misi v zahraničí napsal svým přátelům a známým desítky dopisů.

Podstatou dnes vyprázdněného konceptu "demokracie" je občanská samospráva - politici nemají vládnout, mají provádět "veřejnou službu" jako zaměstnanci občanů. Autor ukazuje, že hlavním zdrojem rozhodování musí v demokracii být otevřená veřejná debata s plným přístupem všech občanů k informacím o činnosti veřejné služby, a ne domluvy politiků za zavřenými dveřmi.

Kniha obsahuje vybrané kapitoly z hypnologie ve vztahu k pastorální praxi.

V krátké povídce nám autor dává nahlédnout do příběhu, který se udál před mnoha lety v Itálii. Některé pocity však čas neodvane, a tak spolu s autorem otevřeme dveře, které možná měly zůstat navždy zavřené. Ačkoliv se jedná o literární prvotinu, dostává se nám vyzrálé výpovědi muže, který se léta trápil mlčením ženy, kterou miloval, aby nakonec dostal odpověď na své otázky.

Nauka o předurčení byla v západní teologii po staletí zatížena dualistickou koncepcí svatého Augustina. Biskup z Hippo se domníval, že Božím záměrem je zjevit své milosrdenství na malém počtu předurčených ke spáse a svou spravedlnost na nepoměrně větší mase po právu zavržených hříšníků. Nabyl přesvědčení, že spása je naprosto nezasloužený dar a následně popřel význam lidské svobody. Jeho výklad v člověku vzbuzoval spíše úzkost než naději, o které hovoří Písmo. Vladimír Boublík se odvážil postavit Augustinově autoritě a předložil docela odlišné řešení, opírající se o moderní exegezi pavlovských listů. Předurčení definoval jako neodvolatelné Boží rozhodnutí, jehož obsahem je účast celého lidstva na Božím životě v Kristu. Přítomná práce ukazuje, že Boublíkova teologie vychází nikoliv jen z akademického, ale především z bytostného hledání odpovědi na otázku lidského osudu, poznamenaného hříchem, utrpením a smrtí. Rýsuje se již na stránkách duchovního deníku, který si autor vedl v době svých studií. Celá jeho tvorba prozrazuje záměr oslovit současného člověka a vést ho ke Kristu, který stojí ve středu autorova uvažování. Tato práce je pokusem na česko-římského teologa navázat. Představuje jeho pojetí předurčení a v některých bodech ho dále rozvíjí. Především vnáší světlo do dříve nevyjasněného problému Kristova prvenství v předurčení.

Epická skladba vychází z historické události a odráží konkrétní působení Panny Marie v dějinách českého národa a v osobním životě nezávislého jedince. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v roce 1918 je neblahou skutečností, která poznamenala počátky svobodné republiky.

Nová monografie česko-římského teologa Karla Skalického se pokouší pohlédnout na evropskou historii, zvláště pak na dějiny 20. století v Československu a v zemích za železnou oponou, prizmatem klíčových historických přelomů revolucí. Kniha si zachovává ráz napínavého vyprávění, obohaceného o jedinečné osobní svědectví autora, jenž žil převážnou část svého života v Římě, v centru církevního, teologického a politického dění.

První díl pamětí česko-římského teologa, katolického kněze a pedagoga Karla Skalického vypravuje o době jeho dětství a dospívaní v jižních Čechách a v Praze a je zároveň strhujícím svědectvím mladého člověka, který se z touhy po kněžství odhodlal k dramatickému útěku z komunistického Československa do Rakouska a posléze do Italie.