Pavel Elbl

Znepokojující pravda o tom, co Spojenci věděli o vyhlazování Židů a koncentračním a vyhlazovacím táboře Osvětim. Autor, který je historik, se ve své nové knize zabývá mapováním faktů počátku vzniku myšlenky vyhlazení Židů v Evropě a její uskutečňování během druhé světové války nacistickým režimem a současně se zabývá tehdejší politikou spojenců. Ve společném prostorů těchto poznatků, nám autor odkrývá mnoho otázek tvořící tkanivo historického fenoménu Holocaustu, což má potenciál nás vést k hlubšímu pochopení této historické lidské zkušenosti a zejména v jejím vztahu k současnému politicko-společenského klimatu. Pokud chceme skutečně zkoumat a poznat co byl a je Holokaust, a to je zásadní pro jeho neopakování, musíme si uvědomit, že prvně nebyl člověk v koncentračním táboře, ale nejprve „koncentrační tábor“ byl v člověku jako potenciál pro jeho zkušenost. Nejhlubší tóny otázek, které autor svou knihou nastoluje, se dotýkají bytí každého člověka a současně nám pomáhají lépe chápat historii druhé světové války a zejména její příčiny.

Bouřlivé a převratné období revolučních a napoleonských válek vyneslo na výsluní celou řadu osob, v jejichž řadách můžeme nalézt téměř nepochybné hrdiny bez příslovečné vady na kráse, ale i muže bezpochyby přinejmenším kontroverzní, nicméně neméně úspěšné a pozoruhodné. Za hlavního představitele této druhé skupiny lze označit Jeana-Baptiste-Jules Bernadotta, který se z řad královské a posléze revoluční armády vypracoval až na post generála, vyslance, ministra války, Napoleonova maršála, vévody Ponte-Corvo, švédského korunního prince Karla Johanna, norského krále Karla Johanna III. a nakonec švédského krále Karla XIV. Bernadotte se mimo jiné stal devítistým devátým rytířem řádu Zlatého rouna ve Španělsku, osmadvacátým nositelem švédského Velkého kříže řádu Věže a Meče, pruských řádů Černého orla a Železného kříže, rakouského řádu Marie Terezie, ruského řádu Svatého Jiří a francouzského Velkého orla Čestné legie.

Přestože André Masséna náležel k jedněm z nejschopnějších a nejobávanějších revolučních a Napoleonových vojevůdců, se kterým zkřížil zbraně i legendární vévoda z Wellingtonu, dalo by se říci, že jeho osoba je poněkud zahalena „mlžným oparem“. Někteří jeho životopisci, zejména ti francouzští, se uchylují k přehnané kritice, nebo naopak přistupují k jednoznačným chvalozpěvům. Zkrátka Massénovo počínání, jeho úspěchy, ale také nepochybná selhání a prohřešky jsou zveličovány nebo naopak tiše ignorovány. Masséna byl již za svého života považován za velmi kontroverzního a jeho současníci vedli spory o vojenských a osobních kvalitách tohoto muže, jež dosud nebyly uspokojivě uzavřeny.

Sledujme krátkou, avšak o to více brilantní kariéru jednoho z nejvýznamnějších kavalírů a bouřliváků Francie, který nejprve následoval revoluční armádu, potom generála Bonaparta, posléze císaře Napoleona téměř na všech jeho taženích a stal se tak přímým účastníkem velkolepé, nesmrtelné epopeje. Lasalle byl podle svých obdivovatelů a ctitelů elegantním husarem dokonalého vzezření a vystupování, upozorňující na sebe jak nápadnou vojenskou uniformou, tak kvalitou svých koní s dokonalou výstrojí, galantním svůdcem, po němž toužilo nejedno dámské srdce, ale i nespoutaným, bouřlivým kumpánem a společníkem, prožívajícím se stejnou vášní jak divoké noci naplněné rozkoší, tak i urputné bitvy. S netajenou oblibou shromažďoval své důstojníky kolem velké mísy s horkým punčem, aby je poté vedl vždy s dýmkou v ústech do útoku. Jeho předčasná smrt hlásá slávu pozoruhodné doby, v níž na bitevním poli položil svůj život za velkého císaře, protože na stupnici lásky a oddanosti, které dosáhl, mohl tento postoj nasytit pouze úplnou obětí sebe sama. A díky této oběti se stal spolupracovníkem na nesmrtelném díle.