Knihy - Biografie - Životopisy strana 1 z 500

Do knihy Šlechta v českých zemích se vešlo pouze omezené množství osobností nebo byla zmíněna pouze část jejich života. A tak vznikl tento druhý díl, ve kterém dostali prostor i jiní aristokraté. Jedná se o šlechtice, kteří významně zasáhli do dějin země, nebo o ty, jež měli zajímavé osudy. Kniha obsahuje také spoustu zajímavostí a méně známých, dokonce i skandálních příběhů z české historie. Například vyprávění o smutném osudu Kateřiny ze Šelmberka, kterou její manžel nechal pro nevěru zazdít, o záměru rybníkářů zabít Petra Voka, o životě Žofie Chotkové před svatbou s následníkem rakouského trůnu Františkem Ferdinandem d´Este, o podivínství knížete Auersperga a mnoho dalších informací o životě české aristokracie od kolébky do hrobu.

Toto bol môj život, ktorý neváham definovať ako nepokojnú, dychtivú cestu. Nespočetne veľakrát som sa od dospievania pozrel do zrkadla a premýšľal som. Kto som a čo som prišiel urobiť na tento svet poznačený mojím prenikavým trápením. Niekto ma nazval mužom, ktorý pozná ľudskosť hriechu a krutosť života. Dodal by som, že sa viem zmieriť so svojím miestom vo svete, v ktorom sme nútení žiť ako väzni ilúzie úspechu. Enzo Ferrari

Boj ho provází celý život. V době dospívání to byly i bitky mimo sport. K tomu na čas také život za vězeňskou zdí. Špatné roky. Patrik Kincl se rozhodl, že změní svůj život, rozhodl se pro sport, vybral si MMA, kam se za roky dřiny a poznávání světa probojoval až na vrchol. Dnes patří mezi 50 nejlepších na světě ve své váze, je šampionem organizace OKTAGON MMA, je jedním z nejvýraznějších českých sportovců. Všechno přitom mohlo být úplně jinak. Stál na hraně, kde mu jedno špatné rozhodnutí mohlo ovlivnit celý život...

Kniha známeho publicistu a spisovateľa Mariana Jaslovského približuje osobnosť geniálneho hudobníka Mariána Vargu tak blízko, ako sa len dá. Jaslovský spolu s Vargovou manželkou Janou vyspovedali asi tridsiatku priateľov, členov rodiny a spolupracovníkov z Vargovho najbližšieho okruhu. Ich spomienky boli v mnohých prípadoch prekvapujúce aj pre Janu - najbližšiu Mariánovu osobu. Biografiu v duchu „oral history" ilustrujú aj zaujímavé faksimile a fotografie, ktoré neboli nikde uverejnené. Knižka organicky dopĺňa Jaslovského monografiu Collegium Musicum.

Ján Novota (nar. 29. novembra 1983) bol a stále je futbalový brankár. Hoci ako tridsaťštyriročný musel pre zväčšenú aortu predčasne ukončiť aktívnu kariéru, futbalové prostredie neopustil. Preto stále platí, že lopta a brankárske rukavice ho sprevádzajú celý život. Začínal v Senci, stal sa miláčikom publika v Dunajskej Strede a neskôr v Rapide Viedeň. Dostal sa aj do reprezentácie, najprv ako hráč, neskôr ako člen realizačného tímu. A všetko, čo robil vždy a všade, robil naplno, na sto percent. Púť štyrmi desaťročiami jeho života, opísaná v knihe, vedie aj cez miesta, ktorými okrem jeho najbližších – rodiny a priateľov – predtým nikto iný nešiel. Otvára dvere do rodinných aj tímových komnát, úprimne rozpráva o svojich pocitoch, názoroch a postojoch, popisuje situácie, do ktorých sa dostal často aj vplyvom okolností, nie vlastným rozhodnutím. Priznáva, že niekedy, keď stál na križovatke, chybil, že jeho voľba v danej chvíli sa neskôr ukázala mylná, dokonca zlá. Ale nikdy nefauloval! Preto ho okolie rešpektovalo, preto ho ľudia mali radi a preto si ho vážili. Preto pri jeho 199 centimetroch nenaháňal obavu, ale vyvolával úctu a vážnosť. Z knihy o ňom je cítiť Novotovu človečinu.

Poutavá autobiografie umožňuje čtenáři spolu s autorem projít a s tvrdostí pocítit stupňovitou cestu od dantovského pekla rodinných tragédií dětství, zmatků osamělého rebela a bohémských let na univerzitě, přes toulky předválečnou Evropou s jejími inspirujícími místy a osobnostmi, až po vrcholné hledání duše, neuspokojené žádným dočasným pokladem. Malířský synek, vzdorující intelektuál, básník a milovník rozkoší života po lítém vnitřním boji nakonec zaklepe na bránu trapistického kláštera, aby v něm – k úžasu všech svých bouřliváckých přátel a k inspiraci mnoha budoucích bratří – až do smrti setrval v tichu.

Nejslavnější český mořeplavec Richard Konkolski (* 6. 7. 1943, Bohumín), vítěz řady námořních závodů, dosáhl 12 světových rekordů a třikrát sám obeplul zeměkouli. Poprvé na druhé nejmenší lodi historie a jako první suchozemec v dějinách. Svému snu obětoval všechno. Poznal svět, reprezentoval vlast, stavěl dům domorodému náčelníkovi, večeřel s princem Philipem, rval se s divokými vichry, přežil těžké bouře i vymrštění z lodi do oceánu, kde bojoval o holý život. Posouval hranice možného. Zasloužilý mistr sportu a čtyřnásobný jachtař roku ve třech různých zemích strávil na mořích a oceánech víc než pět let a stal se jedním z nejznámějších mořeplavců světa. Ve svém posledním závodě kolem zeměkoule v roce 1986 vylepšil všechny své rekordy a vysloužil si čestné uznání prezidenta USA Ronalda Reagana. Dramatický příběh plný odvahy, tvrdé práce, bolesti, posedlosti, houževnatosti, tíživé samoty a zarputilosti inspiruje již po desetiletí a publikovaly jej časopisy Time, People, Esquire, Sports Illustrated či Newsweek v nákladu okolo 17 milionů výtisků.

S Enzom Ferrarim som sa súkromne stretol len raz – koncom leta roku 1975. Bol som v Maranelle s Philom Hillom, skvelým americkým pretekárom, ktorý v roku 1961 vyhral majstrovstvá sveta pre Ferrari po tragických pretekoch v Monze, kde jeho hlavný rival a tímový kolega, gróf Wolfgang von Trips, zahynul pri poondiatej havárii. Hill, citlivý a hĺbavý človek, opustil tím Ferrari o rok neskôr uprostred hlasných výčitiek. Bol preč už trinásť rokov, keď sme spolu prišli do mesta pracovať na dokumentárnom filme. Hilla bez varovania zavolali do Ferrariho tmavej kancelárie s modrými stenami. Prečo pozvali aj mňa, mi dodnes uniká. Bol som americký novinár, ktorý nemal formálne väzby na Hilla, ani na továreň Ferrari, preto sa mi moja prítomnosť zdala celkom zbytočná. Enzo Ferrari bol impozantnejší človek, než som očakával. Meral viac ako 180 centimetrov, bol teda o pol hlavy vyšší než Hill, ktorý bol, ako mnohí skúsení pretekári, štíhly a takmer krehký. Jeho hostiteľ, ktorý mal vtedy sedemdesiatsedem rokov, sa pohyboval s nápadnou ľahkosťou úspešného Taliana, mal výraznú bradu vystrčenú dopredu, vystretú hruď, roztiahnuté paže a veľké ruky načiahnuté až po nebo, keď nám kýval pri príchode. Jeho dozadu vyčesané biele vlasy, panovačný orlí nos a fádny oblek predstavovali dobre známe obchodné značky a neprekvapili ma. Slnečné okuliare, ktoré čoraz bežnejšie nosil na verejných vystúpeniach a ktoré mu dodávali zlovestnú osobnosť starnúceho kápa, vtedy nemal, čo len odhaľovalo jeho rozžiarený, strhujúci pohľad. Zaskočil ma však jeho jemný a zvučný hlas. Očakával som zvučný, silný, vzletný a dominantný hlas, alebo možno dokonca mrmlanie podobné Brandovi, spopularizované v nedávno premietanom Krstnom otcovi. Skrátka hocičo okrem zamatových tónov, ktoré sa rozliehali v tichej miestnosti. Ferrariho burácajúce záchvaty hnevu boli legendárne, ale v ten deň – deň nastolenia mieru – pôsobil umiernene a tak trochu utlmene. Popredný americký motoristický novinár Brock Yates vo svojej inšpiratívnej biografii ikony automobilového pretekania v 20. storočí, Enza Ferrariho, pristupuje s neskrývaným odhodlaním kvetnato, ale čo najvernejšie vykresliť tohto velikána motoršportu. Enzo Ferrari pod Yatesovým psychologickým mikroskopom odhaľuje svoje intímne miesta, ktorým sa najmä talianska tlač celé desaťročia obrovským oblúkom vyhýbala. Ferrari, ktorý rád okolo seba vytváral nepreniknuteľnú auru tajomnosti a neváhal ju marketingovo využívať, zostáva demaskovaný so všetkými svojimi ľudskými prednosťami, ale aj slabosťami. Yates neváha vyzdvihnúť nezmazateľné úspechy Starého pána, ako ho na sklonku života všetci volali, ale aj poodhaliť súkromné peripetie a rozbor osobnosti, ktorá svojou železnou vôľou dokázala to, čo len málokto v tomto športovom odvetví. Životný osud Enza Ferrariho, ktorý ešte ako mladík prišiel o otca aj brata, sa odvíjal na pozadí dramatických historických udalostí dvoch svetových vojen, úsvitu automobilového pretekania a vinul sa ako prastará Via Apia Apeninským polostrovom v povojnovom období. Za ten čas sa z neznámej Scuderie Ferrari stala rešpektovaná a komerčne mimoriadne úspešná značka a z jej majiteľa sivá eminencia celého motoršportu. Je priam pozoruhodné, že Ferrari dosiahol status národnej ikony, „rímskeho prokonzula“ so všetkými svojimi „spiatočníckymi“ názormi na moderné technológie, lebo aj napriek tomu sa jeho autá svojimi výkonmi a nesporne príťažlivou eleganciou držia na špici automobilových pretekov už viac ako 70 rokov. Netreba pritom zabúdať, že vďaka nezlomnej vôli samotného Ferrariho sa tak deje nepretržite a v mimoriadne silnom konkurenčnom prostredí. Mnohé, ak nie všetky značky s výnimkou Ferrari čas od času (a niektoré aj natrvalo) vypadli z kolotoča Veľkých cien. Nie však Ferrari. V tom sú táto značka a jej zakladateľ navždy zapísané v dejinách motoršportu a automobilového priemyslu. Z oboch sa stali legendy so všetkými pozitívami aj negatívami. A práve Yatesovi sa podarilo vyváženým spôsobom, cez vrcholy a strmé pády,

Aktualizované vydanie po futbalistovej smrti v roku 2020, doplnené o nový materiál. Ak náhodou patríte k ľuďom, ktorí sa domnievajú, že Diego Maradona nebol ničím viac než len nadaným futbalistom, prečítajte si niektoré novinové titulky, ktoré priniesli správu, že 25. novembra 2020 zomrel. Narodil sa do chudobných pomerov, vďaka božskému futbalovému talentu sa mu však podarilo prekonať nepriazeň osudu a stať sa najlepším futbalistom na svete vo svojej dobe. Počas svojho turbulentného života a rovnako divokej kariéry hrával za najlepšie kluby v Južnej Amerike a Európe. V Neapole sa z neho stal uctievaný idol. A potom, čo Argentínu priviedol v roku 1986 k víťazstvu na Svetovom pohári v Mexiku, sa z neho v rodnej krajine stala nehynúca legenda. Známemu novinárovi Jimmymu Burnsovi sa podarilo preniknúť do úzkeho okruhu Maradonových blízkych a detailne zmapovať futbalistov život od biedneho detstva v slumoch Buenos Aires, cez roky jeho najväčšej slávy až po osudné majstrovstvá v Spojených štátoch v roku 1994, z ktorých ho vylúčili pre pozitívny dopingový test. Burns v knihe opisuje Maradonove neúspešné pokusy realizovať sa ako argentínsky reprezentačný tréner a priviesť Argentínu opäť na futbalové výslnie, ale aj jeho prudký pád, drogové excesy, škandály, snahu o vyliečenie z drog a nakoniec jeho smrť. „Maradonov hráčsky talent bol nesmierny a jedinečný, predvádzal neuveriteľné zákroky na ihrisku a robil z futbalu umenie v časoch, keď boli hráči vystavovaní ustavičným a zničujúcim faulom obrancov, pretože útočníkov ešte nesnímali viaceré kamery a rozhodcovia nechránili pred brutálnymi útokmi súperov. A vďaka spôsobu, akým premrhal svoj potenciál, keď dovolil, aby jeho turbulentný život mimo ihriska skrátil jeho najlepšie hráčske roky, sa zaradil medzi posledné futbalové rockové hviezdy...“ Kniha Božia ruka, aktualizovaná o nové informácie, sa považuje za najobsiahlejší a najšokujúcejší životopis futbalového génia a stala sa inšpiráciou pre film Diego Maradona od režiséra Asifa Kapadiu. ..."Maradona sa do športových dejín zapísal najmä svojím výkonom na majstrovstvách sveta v Mexiku z roku 1986. Vo štvrťfinálovom zápase Argentíny proti Anglicku strelil „politickému rivalovi” Argentíny prvý gól, ktorý nebol celkom kóšer, pretože ho do brány vlastne strelil rukou a nie hlavou, hoci sa tváril, že lopta sa od jeho ruky len odrazila. Rozhodcovia mu ho však uznali. On sám neskôr vyhlásil, že gól dala „trochu hlava, trochu Božia ruka”. Druhý gól, ktorý na tomto zápase skončil v anglickej bráne o štyri minúty neskôr, bol už dokonalý. Bol jeho sólovou akciou, z vlastnej polovice ihriska obratne obišiel štyroch anglických hráčov, famózne prekľučkoval k brankárovi a skóroval do prázdnej brány. Dodnes sa mi nezunuje na túto jeho akciu pozerať. Predvádzal na trávniku hotové pohybové umenie. Tieto dva celkom odlišné góly dokonalo vystihujú rozporuplného génia, ktorým bol Maradona predurčený sa stať už od narodenia.

Tento svazek je věnován moravskému jazykovědci Antonínu Matzenauerovi (1823–1893). Pojednává na dobovém pozadí o jeho životě a díle, přináší edici jeho známé korespondence a obsahuje soupis jeho spisů.

Az emberiség történelmében sok nagy filozófus, számtalan híres természettudós és megannyi nagy feltaláló munkálkodott a társadalom, a tudomány és a technika fejlődésén. Kevesen voltak azonban olyanok, akik mindhárom területen kimagaslót alkottak. Közülük is az egyik legnagyobb hatású személyiség kétség kívül Nikola Tesla volt. A könyvben végigkísérhetjük rendkívüli életét a születésétől kezdve egészen a haláláig, és közben megismerhetjük azokat a titkokat, amelyeket határtalan tudásvágya és rendkívüli képességei révén ismert meg a körülöttünk lévő világról. A könyv ezért nemcsak a műszaki érdeklődésű szakemberek számára lehet érdekes olvasmány, hanem azoknak is, akik szellemi fejlődésükhöz keresnek hasznos ismereteket.

Prvá oficiálna kniha vydaná pri príležitosti 10. výročia BTS. Príbehy, ktoré presahujú všetko, čo už o BTS viete. Prvé oficiálne rozprávanie o členoch BTS a ich dospievaní, ´The Most Beautiful Moment in Life´. Napísané počas troch rokov po rozhovoroch s novinárom Myeongseokom Kangom, v ktorých sa BTS podelili o osobné príbehy zo zákulisia ich doterajšej cesty. Z anglického originálu Beyond the Story, 10-Year Record of BTS (Flatiron Books, New York 2023) preložila Linda Magáthová.

A je to tady! První kniha o legendě trash metalu Slayer vydaná v České republice se k vám řítí rychlostí jejich kytarových riffů. Zavzpomínejte s námi na začátky trash metalu, kdy se zrodila legenda a vznikala nezapomenutelná alba. Kdo jste viděli a hlavně slyšeli jejich divoké koncerty, měli byste mít tuto knihu ve své rockové knihovně. Autor D. X. Ferris přináší profily členů kapely a představuje dramatické scény z doby 38 let existence Slayer: Nový pohled na začátky skupiny a na vztahy jejích členů, turné Reign in Blood, invazi do Evropy, řádění v Palladiu, divoký koncert, na kterém létalo čalounění ze sedadel. Nově objevené detaily z bouřlivého vztahu bubeníka Davea Lombarda se zbytkem kapely, kapitolu o těžkém období Jeffa Hannemana, o velkém roce Velké metalové čtyřky (Anthrax, Megadeth, Slayer a Metallica), o Lombardově posledním výjezdu. Popisuje i vzpomínkovou bohoslužbu v kotli po Hannemanově smrti. Kniha je doplněná množstvím kreseb a fotografií, z nichž některé dosud nebyly zveřejněny, kompletní diskografií, playlisty, statistikami, zajímavostmi atd. „Slayer nakopali ostatní metalové kapely do koulí. Konečně někdo jako D. X. Ferris zachytil na papíře skutečnost, že se Slayer nikdy nezapro¬dali, nikdy nepřistoupili na kompromis a nikdy, nikdy nepolevili.“ – Jay Mohr, Mohr Sports a Mohr Stories

ŽIVOT PÁTRA PIA charakterizovala vyčerpávajúca monotónnosť. Päťdesiatdva rokov žil v malom kostole malého kláštora, medzi oltárom a spovednicou, medzi chórom a celou. Žiadne cestovanie, žiadne kázanie, žiadne zvláštne funkcie alebo úlohy, ktoré by boli prejavom dôvery. Ani jedna dovolenka. Iba nekonečné davy ľudí prichádzajúcich zďaleka, často vo veľkej nepohode a s ťarchou bolestí na pleciach. Exorcista Gabriele Amorth sa zamýšľa nad stretnutiami, ktoré mal Páter Pio počas dobrých 26 rokov (1942 – 1968), prechádza životom svätca z Pietrelciny od veľkých mystických videní v období dospievania po vstup do rádu kapucínov, od nedôvery Posvätného ofícia voči jeho osobe až po zrod Domu úľavy v utrpení, od odozvy jeho diela v médiách po kanonizáciu.

V mladosti si vypočul, že z neho futbalista nikdy nebude. S rodičmi a bratom sa museli pre exekúciu z večera do rána vysťahovať z bytu. Nemal čo do úst a jednu horalku si rozdeľoval na sedem dní. Bývalý slovenský futbalový reprezentant Ján Ďurica sa však nevzdal svojho veľkého sna. A postupne sa všetko zlomilo. S Artmediou Petržalka si zahral skupinovú fázu Ligy majstrov, zažil majstrovstvá sveta i Európy, pôsobil v Rusku či v Turecku. V slovenskej reprezentácii vytvoril legendárnu stopérsku dvojicu s Martinom Škrtelom. Ďurica rozpráva o vzťahoch so spoluhráčmi a trénermi, opisuje zákulisie slovenskej reprezentácie. A aj to, ako po skončení kariéry hľadal stratenú identitu. Svoju autobiografiu napísal so športovým redaktorom a komentátorom televízie Markíza Marekom Arpášom. Knihu dopĺňajú komentáre Martina Škrtela, Vladimíra Weissa staršieho, futbalového agenta Karola Csontóa a ďalších ľudí, ktorí sprevádzali Ďuricovu kariéru. Ján Ďurica: „Minulosť ma formovala a spravila zo mňa človeka, ktorým som dnes. Keď prežívam náročné dni, spomeniem si na obdobie, keď som nemal čo do úst. Išiel som krok za krokom a veril, že bude lepšie. V mojom prípade to nebolo o talente, ale predovšetkým o tvrdej drine. Šport ani prácu neoklameš. Len ak niečo robíš na sto percent, si na ceste k úspechu.“

Během pandemie covidu strávil dle svých slov Nick Cave celé hodiny na telefonu; jedním z lidí, s nimiž si volal nejčastěji, byl irský zpěvák a publicista Seán O’Hagan – a jejich hovory s postupem času nabývaly na intenzitě a začaly se točit kolem několika uzlových bodů: víry, umění, hudby, svobody, smutku a lásky. Oba přátelé se dohodli, že si telefonáty budou nahrávat – a z nějakých padesáti hodin nahrávek se po radikálním redakčním zpracování zrodila kniha Víra, naděje & masakr. Najdeme v ní vše, co jsme si od Nicka Cavea za čtyři dekády jeho oslnivé umělecké dráhy navykli očekávat; dostane se nám upřímné osobní zpovědi i originálních meditací nad smyslem života a umění, a ještě lecčeho navíc. Jak říká sám Cave: „Tahle kniha pro mě hodně znamená a myslím, že ji upřímně ocení i každý, komu se nějak zvrtnul život, koho trápí tvůrčí blok, kdo má problém se závislostí, kdo truchlí, kdo zažívá duchovní krizi, kdo se pídí po smyslu života, kdo hledá krásu, kdo se chce naučit, jak napsat píseň či odehrát koncert nebo jen tak existovat.“

Kniha nabízí originální a často velmi osobní vzpomínky či „dvojvzpomínky“ na výjimečné osobnosti kulturního a intelektuálního života, s nimiž se autoři setkávali zejména při vydávání brněnských časopisů Proglas, Revue Politika a Kontexty, ale i dříve před listopadem 1989 při nejrůznějších nezávislých aktivitách. Jednotlivé portréty vznikaly spontánně v průběhu minulého čtvrtstoletí a zachycují období zhruba od poloviny osmdesátých let až po současnost. Nabízejí tak cenné svědectví nejen o konkrétních lidech a jejich osudech, knihách, textech a myšlenkách, ale i o jedné výjimečné a převratné době. „Mnohé z toho, o čem v ní píšeme, je již minulostí. Tato kniha je naší poctou a poděkováním. Je knihou o přátelství, o radosti ze čtení a přemýšlení, ale také o skvělých lidech, kteří nějakým způsobem obohatili naše životy.“ Kniha vychází k třicátému výročí založení brněnského Centra pro studium demokracie a kultury (CDK).

Pavel Juráček (1935–1989) byl jednou z předních osobností československé kinematografie „zlatých šedesátých“ minulého století. ***** Hned jeho druhý film (mimo studentských), absurdní satira Postava k podpírání (1963), získal několik mezinárodních ocenění. Z neznámého kluka z domku se šindelovou střechou v příbramské Dlouhé ulici se rázem stala osobnost, jejíž jméno se učil vyslovovat celý filmový svět. ***** Přestože Juráčkovi bylo státní mocí dovoleno pracovat ve filmové branži pouhých šest let, vytvořil či se podílel na téměř dvaceti filmech. Jmenujme alespoň následující: Ikarie XB 1 (1963), Konec srpna v hotelu Ozon (1966), Kinoautomat (1967) a Případ pro začínajícího kata (1969). ***** Po nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byl vyhozen z Barrandova a po podpisu Charty 77 se ocitl v hledáčku více než třiceti tajných agentů StB. Následovalo dvacet let nuceného zapomnění. ***** Tato monografie se snaží umožnit naplno nahlédnout do Juráčkova tristního života včetně toho, co v Denících uvádí chybně nebo se nezmiňuje vůbec.

Malířka, sochařka a ilustrátorka Věra Nováková (* 1928) v knize vypráví svůj životní příběh, který se odehrává na půdorysu zásadních historických zvratů 20. a části 21. století. Začíná prvorepublikovou rodinnou idylou, pokračuje přes válečné roky až k přijetí na AVU, odkud byla v roce 1949 na základě politického rozhodnutí studentské prověrkové komise vyloučena. Se svým mužem, malířem Pavlem Brázdou, zůstala prakticky až do roku 1989 bez možnosti vystavit či s veřejností konfrontovat svoje práce. „Malovala jsem, co jsem žila,“ říká v jednom z rozhovorů – a dokumentuje to nejen na svých „klíčových“ obrazech Tak končí sláva světa a Po konci, ale i třeba na své cestě ke křesťanství. Páteří vyprávění dnes pětadevadesátileté umělkyně jsou zveřejněné i dosud nepublikované texty včetně mnoha archivních dokumentů, zápisky z deníků a záznamy osobních rozhovorů, které jsou doplněné fotografiemi a reprodukcemi jejích výtvarných děl. Název odkazuje k Nietzscheho provazochodci, který se stal jedním z inspiračních motivů tvorby Věry Novákové. Knihu uspořádala a k vydání připravila Marie Kratochvílová.