E-knihy - Česká beletria strana 1 z 26

Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? c Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?

Autorka úspěšné knihy Návrat nežádoucí tentokrát sleduje osudy jedné české rodiny v letech 1984–1990. Matka Renata se nevrátí ze zájezdu do Rakouska, aniž o její emigraci věděli její manžel Richard, dcera Simona a syn Marek. Celé rodině se tak převrátí život naruby. Octnou se v hledáčku StB – Richard je šikanován bezpečností a přeřazen na horší místo, Simona těžce snáší odchod matky, zanedbává učení, a nakonec není přijata na oděvní průmyslovku, po níž toužila, Marek, studující na UK medicínu, je vyloučen ze školy a musí nastoupit na vojnu. Každý se se ztrátou Renaty vyrovnává po svém, nejhůře dopadne Marek, jenž na konci vojny kvůli osobním výhodám podepíše spolupráci s StB. V roce 1990 Renata přijíždí do Prahy. Jaké bude její setkání s bývalým manželem a dětmi?

Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím… i se záblesky naděje.

Avien Helm absolvoval náročný výcvik u mozepi. Devatenáct pozemských měsíců se školil na mezihvězdného pilota a nyní skládá závěrečnou zkoušku. Těší se, že brzy opustí rozhádanou cizí hvězdnou soustavu, v níž se mísí čtyři rozkmotřené civilizace. Tři z nich se řídí prvotními memy megalů, avšak k těm existuje plejáda nesmiřitelně odlišných výkladů. Jejich vyznavači se shodují jen v opovržení čtvrtou zdejší kulturou, která je geneticky příbuzná s pozemšťany a nepřijímá učení megalů za jediný možný světonázor. Vzájemná nevraživost se vyhrotí, když mozepská frakce „Příliš dlouho“ zosnuje atentát. Využije při něm zakázanou zbraň a oslepí část adeptů pilotní zkoušky. Zčernalé oči zasažených se přízračně podobají krustě temné hvězdy, poblíž které došlo k přepadení ze zálohy. Avien měl štěstí i smůlu. Jeho mezihvězdný let do Sluneční soustavy se odkládá na neurčito, a tak uvázne daleko od domova, a to ještě na proklatě špatné straně konfliktu – v armádě mozepi zmítané bojem o moc a revoltou proti smlouvě uzavřené se Zemí.

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být. Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho. Miroslav Hlaučo (1967) vystudoval klinickou farmacii v Bratislavě, po ní také režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě v Praze. Po krátkém období, ve kterém se živil uměním, pracuje už řadu let v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií.

Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách. Hořkosladká a nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové vychází v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout. Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhy´ román Hodinky od Ašera, po kterém v roce 2020 následoval román Soběstačný. Jejím nejnovějším literárním počinem je román Karneval zvířat (Paseka 2023), který s nadhledem popisuje těžký život hudebních umělců.

Kultovní kniha o partě vodáků Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii spisovatele Zdenka Šmída se vrací. Je určená nejen milovníkům klidných vod a peřejí, ale všem, kteří se chtějí od srdce zasmát a naladit na dobu prázdnin a dovolených.

Román o životních přešlapech, muzice a střetu boomerů s mladou generací Johanesovi táhne na padesát. Živí se vyklízením bytů, má za sebou rozvod a ve střídavé péči dospívající dceru. A na krku jeden sexuální skandál. A především tři kamarády, s nimiž ho spojuje láska k heavy metalu i frustrace ze současného světa, kterému z různých důvodů přestávají rozumět. Johanesův stereotypní život, zaplněný tvrdou fyzickou prací a hospodským tlacháním, pravidelně narušuje jen dcera Žofie. Oč víc je nezkušená, o to progresivnější názory na otce a život jeho generace zastává. Zvlášť když Johanes nemá problém s konzumací masa a na ženy se pořád dívá jako na objekty. Horší ale je, že ani on sám se v sobě nevyzná — je jen obyčejný chlap, který souhrou nešťastných okolností tak trochu selhal, nebo zavrženíhodný sexuální predátor? A záleží víc na tom, jak se ke svému prohřešku postaví sám Johanes, jeho dcera, nebo snad celá společnost? A jak mu v tom všem pomáhá humor, nadhled — a taky znovuobjevená elektrická kytara Od autorky úspěšného románu Havířovina

Polyamorie, otevřený vztah, dlouhodobý milenecký poměr… Časosběrný dokument Jany Počtové Šťastně až na věky zaznamenává v horizontu čtyř let proměnu pěti typů milostných vztahů a je sondou do současných podob netradičních modelů partnerství. Velmi intimní rozhovory dávají možnost nahlédnout do radostí, strastí i nejistot, které nezvyklé podoby soužití přináší. Protože co pro jednoho člověka může být naplněním životního stylu, pro druhého je jen nepochopitelným zmatkem, který dnešní doba přináší. Pět silných příběhů obyčejných lidí, jejichž život jako by byl definován láskou a sílou citu ke druhému člověku. Všichni ale směřují ke stejnému cíli – být šťastný skrze láskyplný cit. Kniha navíc unikátním způsobem rozšiřuje film o materiál, který se na plátna kin nevešel, a vypráví další osudy protagonistů snímku po skončení natáčení.

Alice vyráží na dovolenou se svým tajným přítelem. Oba mají jasný záměr i daný cíl cesty. Jenže představy naberou již s nasednutím do vlaku trochu jiný směr a od první chvíle probíhá vše jinak. Nemalý zádrhel nastane, když Alice potká ve vlaku neznámého otravného muže, s nímž nedobrovolně tráví cestu. Aby toho nebylo málo, veškeré plány se hroutí po příjezdu na místo setkání.

Nezávislá a drzá Hope tráví noci na rockových koncertech po boku svého nevlastního bráchy. Miluje sex, takže občas sáhne po zakázaném ovoci. Bohužel, aférka s nevlastním bratrem jedné noci praskne a Hope se dostává do nepříjemné situace, kdy je donucena dělat asistentku arogantnímu sukničkáři Austinovi. Jenže podle dohody s jeho snoubenkou nebude jen tak obyčejná asistentka. Její úkol zahrnuje odrazení všech Austinových milenek, které jsou jím okouzlené. Dokáže Hope misi splnit, nebo i ona podlehne jeho kouzlu?

Rebecca: Můj plán zněl jasně. Na čas se přestěhuji do New Yorku, získám zkušenosti jako cukrářka a vrátím se zpátky domů, kde začnu pracovat na svém snu. To jsem ale ještě netušila, že se mi do cesty připlete ON. A já najednou budu stát před nelehkým rozhodnutím. Shayn: Věděl jsem, že mě mé mizerné dětství ovlivní, proto jsem se rozhodl nikomu nic neslibovat a na nikoho se nevázat. Ta přidrzlá holka z kavárny se mi ale dostávala pod kůži neuvěřitelnou rychlostí. Pomůže mi změnit názor? Snad ano, ale problém je, že v New Yorku chce zůstat jenom dočasně. Jak moc je člověk schopný přehodnotit svůj dosavadní život a zbavit se stínu minulosti pro lásku, která kvůli vysokým cílům nemusí dopadnout zrovna šťastně? Jaká je šance, že to celé neskončí pouze u zlomených srdcí?

Chata v úžasném horském resortu. Sníh a Vánoce ve vzduchu. Úplná pohádka, co? Možná, kdybych v ní nefiguroval já. Skoro osmnáctiletý kluk, zoufale zamilovaný do muže, jenž na mě pohlíží pouze jako na syna svých přátel. Paráda, že? Přidejte si k tomu macechu, která se už dva měsíce po tátově smrti začala pelešit a pocit, jak se mi vše hroutí pod rukama. Nádherné místo se stává vězením a jediný únik poskytuje právě ten, kterého nemůžu dostat z palice. Jo… jsem dost v salátu! Jak se smířit se ztrátou a zároveň se nezbláznit z neopětovaných citů? Kam až může sahat mateřská láska? Jmenuji se Max a tohle je příběh o mých strastech prožitých během pár svátečních dní…

Nad hlavou se mi pomalým tempem plíží horoucí plameny. Pálí, ale nevnímám peklo, ve kterém se nacházím. Přes hustý dým nevidím ani na krok. Maska dodávající kyslík mě až příliš dusí. Hořím… pevně svírám hadici a snažím se dostat oheň pod kontrolu. Adrenalin mi proudí tělem jako notná dávka odvahy. Nemám čas mít strach. Nemám čas přemýšlet, jestli zemřu. Následuji oheň, který ve mně zažehla… Jeho zrada mě uvnitř dusí. Ničí mě kousek po kousku. Pomalu upadám do depresí, ze kterých se následně ztěžka dostávám. A pak se objeví… roznítí ve mně jiskru, která se poskrovnu rozněcuje. Spaluje mi srdce a skrz kůži proniká napovrch kouř. Strach mi ale nedovoluje, aby vypukl požár. Celou mě pohltil svými ohnivými plameny.

Jsem umělkyně a jdu svou cestou, ať se to světu líbí nebo ne. Dělám odlitky pánských přirození, aby měly manželky, partnerky a milenky památku na dobu, kdy těm jejich drahouškům šlo ještě úplně všechno. Miluji svou práci. Někdy výrazně více, poněvadž jsem také jenom živočišná nádoba. Nejpodařenější kousky odlévám ze silikonu hned dvakrát. Jeden pro samičku mého zákazníka, jeden vždy hezky ukládám na speciální místo – do vitríny mých trofejí. Všechno se mi krásně dařilo, dokud na sezení nepřišel David, aby si objednal odlitek pro svou nastávající. Domnívám se, že už nikdy nic podobného nezažiju, ani neuvidím. Je tak… nádherný a úplně k sežrání! Ale bude se ženit a já jsem v depresi, tudíž další zájemce odmítám a kazím si před Vánoci kšefty. Mám vůbec nějakou šanci se vylízat z malérů?!

Jmenuji se Viktorie Malá a do svých jednadvaceti let jsem zažila hrůzy, které mě dohnaly k extrémnímu řešení. Stala se ze mě nová žena, schovaná za zdí v pevné ulitě. Minulost si však vždy najde cestu. Ten, jenž mi býval vším, se znovu objevil a ničí křehkou rovnováhu, kterou jsem za poslední měsíce vybudovala. Jak pokračovat ve zpackaném životě? Jak se vyrovnat se ztrátou? Kam až člověk může padnout a dá se utéct od bolesti? Dovedu pomoci tomu, koho miluji a nenávidím zároveň? Vždyť jeho bídný stav jsem zavinila já... Volné, nenavazující pokračování na Zakázaný chtíč, které vás s největší pravděpodobností uvede do pocitů a myšlenek, že život je někdy neskutečná mrcha, ale vždy se najde naděje.

Máchovy intimní zápisky bez cenzury! Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury. Od staršího výboru Máchových próz, vydaných v České knižnici roku 2008, se tento soubor liší textovým složením i vnitřním uspořádáním. Především však podává zcela novou edici, založenou na ověření textů podle původních pramenů a pro čtenáře nově pravopisně uzpůsobenou. Zásadní změnou prošly též všechny komentáře.

Z intelektuální linie české literatury. V návaznosti na předválečnou avantgardu se tvorba Milady Součkové (1899-1983) otevírá experimentům s řečí a pamětí, ustavičně rozrušuje tradiční literární schémata a těží z významového napětí jejich následné transformace. Surrealismem inspirovaný prozaický debut První písmena; vrcholnou skladbu meziválečné české poezie Mluvící pásmo, doplněnou reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně originálních litografií Zdeňka Rykra; generační román Zakladatelé a z pozůstalosti vydávaný Vlastní životopis Josefíny Rykrové doprovázejí komentáře editorů svazku Kristiána Sudy, Zuzany Říhové a Jakuba Říhy.

Srdce se jí rozbušilo, pulzovalo vyzáblým, vyhladovělým tělem až do mozku, třásly se jí ruce, musela pevně držet papír, musela ten nával radosti rozdýchat, aby dokázala vůbec číst. V dopisu stálo, že ji dlouho hledá, že na Evu čeká v Praze, že u své profesorky najde svůj domov, aby se přihlásila hned, jakmile to půjde? Začala rychle číst znovu, od začátku, „Drahá Evičko, hledám Tě už několik měsíců…“ ani nedočetla a ze svého lůžka mezi ostatními pacienty ve vagónu, začala volat a mávat dopisem. „Už mám kam jít! Odneste mě ven z vlaku! Půjdu ke své profesorce tady na tu adresu v Praze!“ chtěla vstát, chtěla ven z vlaku, ale nemohla. Dveře vagónů se už zavíraly, lokomotiva se rozfuňela a ozvalo se hlášení, „Vlak do Lübecku připraven!“ a ona pořád křičela. „Počkejte přece! Nemůžete odjet…Já nechci nikam jet! Mám kam jít! …mám domov!!! Já chci domů!!“ Ale už ji nikdo neslyšel… Vlak Červeného kříže vyjel z Bergen-Belsenu, naložený stovkami těch, kteří přežili. Směr Švédsko. Chtěla zpátky domů, do své Prahy, do libeňského bytu, ve kterém vyrůstala, obalená moudrostí a laskavostí maminky, tatínkovými pohádkovými příběhy, kde dobro vždy zvítězilo. Chtěla zpátky do milovaného Kostelce nad Orlicí, kde s babičkou trávila voňavá léta. Netušila, že nic z toho už neexistuje. Patřila k těm „vyvoleným“, kterým bylo určeno vyhubení v plynové komoře. Když se jako malá pořád ptala na svá dětská Proč, vždycky dostala dobrou a srozumitelnou odpověď. Teď, když zemřelo tolik miliónů lidí, kdo má zodpovědět ono nepochopitelné PROČ? Mnozí, kteří přežili, po zbytek života už nedokázali překročit hranice ostnatých drátů. Dokáže to ona? Naplní svou touhu po vzdělání, kterou ji vzal v pouhých dvanácti letech Hitler? Je jí už osmnáct a neví, jestli z rodiny někdo přežil, měla by přijmout ve Švédsku nabídku adopce, vystudovat dobré školy a pak pracovat a žít v této krásné zemi nebo se má vrátit do poválečného Československa? Přestože jí osud připravil další bolesti a tragické ztráty, nikdy neztratila motiv a vůli, ani svůj kouzelný úsměv na tváři. Tento příběh jedné z přímých svědkyň holokaustu, Evy Smolkové-Keulemansové, roz. Weilové, kterou osud ušetřil jen máločeho, a přesto dokázala zůstat sama sebou, udržet si své hodnoty i dar radovat se ze života, byl vyprávěný a napsaný v době koronavirové, v době uzavření hranic a všeho, co uzavřít šlo. To přineslo i otázky, které zřejmě nebudou nikdy a nikým zodpovězeny, a přesto je nesmírně důležité je stále otevírat...