E-knihy - Fejtóny, rozhovory, reportáže strana 1 z 22

Severná Kórea je dokonalým zhmotnením orwellovskej antiutópie z románu 1984. Milióny Kórejčanov a Kórejčaniek však žije túto surreálnu realitu ako svoju každodennosť a navyše – mnohí z nich sú presvedčení o tom, že zvyšku sveta naozaj nemajú čo závidieť. Pretože sami žijú v raji. A presne o tom je táto kniha. Režim Kórejskej ľudovodemokratickej republiky nastolený v roku 1945 je nepochybne najtvrdším a najtotalitnejším systémom v súčasnom svete. Americká reportérka Barbara Demick nás vo svojej knihe Nie je čo závidieť pozýva na exkurziu do životov obyčajných Kórejčanov a Kórejčaniek, do ich obyčajnej každodennosti, o ktorej väčšina z nás nemá ani poňatia. A práve cez príbehy tých najobyčajnejších preniká Barbara Demick severokórejskému režimu hlboko pod kožu. Kniha zachytáva chaotické obdobie po smrti Kim Ir-sena, keď sa k moci dostal jeho syn Kim Čong-Il a v krajine nastal nepredstaviteľný hladomor, ktorý zabil pätinu obyvateľstva a zásadne zvýšil počet ilegálnych utečencov z tohto komunistického raja. Barbara Demick skladá portrét Severnej Kórey z príbehov šiestich hrdinov a hrdiniek z mesta Čongdžin, ktorým sa napokon podarilo z krajiny utiecť. Rozpráva o vplyve propagandy, o falšovaní reality, o sile zvyku, ktorá je často mocnejšia ako zdravý rozum. Barbara Demick, prvá šéfka redakcie Los Angeles Times v Pekingu, strávila pri práci na tejto knihe šesť rokov. Na základe rozhovorov s utečencami, prepašovaných fotografií či videozáznamov zrekonštruovala život v krajine, ktoré nie je dostupné pre nikoho, okrem jeho obyvateľov. A ponúka nám zároveň aj pozoruhodný portrét Čongdžinu, tretieho najväčšieho severokórejského mesta. Každodennou severokórejskou realitou je bezhraničné uctievanie vodcu a strany, práca za mizernú alebo žiadnu mzdu a všadeprítomný strach. Kto neudáva, bude udaný. Kto neutečie, zomrie vo falošnej viere, že svoj život prežil v raji.

Monstrum Gary Ridgway – dvacetileté pátrání po nejaktivnějším vrahovi Ameriky V tomto provokativním a překvapujícím příběhu investigativní žurnalistiky se Ann Rule, legendární spisovatelka žánru true crime ponořila do bezmála dvacetiletého honu za nejaktivnějším a nejděsivějším sériovým vrahem Ameriky, Garym Ridgwayem. V roce 1982 byla nedaleko břehu washingtonské Zelené řeky nalezena mrtvola mladé dívky. Detektivové později zjistili, že tělo patřilo Wendy Coffieldové, prostitutce, jejímž rajónem byla nedaleká dálnice. V tu chvíli ještě neměl nikdo ani tušení, že se krutou smrtí šestnáctileté dívky roztáčí nekonečná série vražd, které budou děsit okolí Seattlu téměř dvě desetiletí. Na základě důkladného výzkumu nás Ann Rule strhujícím způsobem vtahuje do pátrání po Zabijákovi od Zelené řeky, děsivém přízraku, který obsesivně zabíjel mladé ženy a dlouhá léta unikal místní policii i FBI. Od hledání pomoci u již vězněného sériového vraha Teda Bundyho až po hrozivý okamžik, kdy Ann Rule došlo, že se zdánlivě nepolapitelný škrtič účastnil jejích přednášek, je Zabiják od Zelené řeky napínavé a nezapomenutelné vyprávění o brutálních a bezcitných zločinech. Gary Ridgway vykonával svou "kariéru" stroje na zabíjení dvacet let. Jeho děsivá schopnost vylákat své oběti na smrt a ukrýt jejich těla ho činila mnohem nebezpečnějším než kteréhokoli jiného sériového vraha. Mrazivý pohled na nejtemnější stránky lidské povahy je jedna z nejdůležitějších a nejosobnějších knih dlouhé kariéry Ann Rule.

Sebevraždy, vyhrocené konflikty, zadržování rukojmích… to vše je pro policejního vyjednavače denním chlebem. Policista Karel Pošíval je jedním z těch, kteří zachraňují lidské životy nasloucháním a mluvením. V otevřeném rozhovoru vypráví o svých nejzajímavějších případech, vysvětluje techniky vyjednávání a ukazuje, jak je využít i v běžných situacích. Poznejte zblízka práci policejního vyjednavače a zjistěte, jak mohou různé vyjednávací postupy obohatit i váš život!

Juraj Buzalka je sociálny antropológ, pôsobí na Univerzite Komenského v Bratislave a venuje sa témam spoločenských a kultúrnych zmien a politických hnutí. V knihe Postsedliaci: Slovenský ľudový protest sa nemilosrdne pozerá na Slovákov, vecne a kriticky komentuje naše ilúzie o sebe i naše utkvelé predstavy o fungovaní sveta. Kľúčové udalosti slovenských dejín aj súčasného života glosuje s nadhľadom a oslobodzujúcim ostrovtipom. A kto sú postsedliaci? Postsedliaci sú moderní Slováci, ktorí veria v ideál domoviny z agrárnych čias a podľa toho sa aj správajú. Vyznávajú svoje vidiecke hodnoty, ktoré považujú za „tradičné“, volia populistických vodcov a sú často geopoliticky popletení. Cestujú po svete, ovládajú moderné technológie a žijú najkvalitnejší život, aký kedy žili príslušníci ich rodokmeňa. A aj tak majú pocit, že svet je k nim neláskavý, neberie ich vážne, a oni sa mu nemienia doprosovať. Melancholicky smútia za svetom, ktorý nikdy nebol. Ich stratégiou prežitia je nemať názor, teda pochopiteľná hra na istotu s cieľom udržať status quo – „len aby horšie nebolo“. V tejto knihe hľadáme spôsob, ako s nimi budovať spoločnú pokrokársku záhradu.

Kofola, kofča, kofolička. Prostě když jí milujete, není co řešit. Poprvé se objevila na trhu právě v březnu 1960. Ovšem rok 1960 byl důležitý i jinak. Chvilku před vypuknutím spartakiády byli propuštěni někteří političtí vězni, které režim zavřel za mříže v 50. letech. V Sovětském svazu, vzoru všech světových komunistických satelitů, vládl Nikita Chruščov. V naší zemi byl hlavou státu Antonín Novotný. Pojďme se ve vzpomínkách vrátit do doby všech, kteří se narodili v roce 1960.

Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O jakých událostech se mluvilo v médiích, jaká auta byla v kurzu, kolik stál lístek na tramvaj nebo jak vypadala tehdejší Miss World? Připomeňte si oblíbené písně, dobovou reklamu i filmy, které běžely v kinech v roce 1968. Připomeňme si rok, kdy tanky armád Varšavské smlouvy ukončily pražské jaro a kdy Věra Čáslavská excelovala na OH v Mexiku.

Ty záběry obletěly svět. Pořádný chlap vylézá z vody a ochraptěle říká: „Já su tak šťastné, já su tak šťastné…“ Byl to František Venclovský Přerova, a své nepředstírané štěstí vyjádřil šťavnatou hanáčtinou. Ta věta časem zlidověla. Psal se červenec 1971 a on právě přeplaval jako první Čechoslovák kanál La Manche. Zavzpomínejme spolu na rok, kdy v naší zemi došlo k populační explozi a generaci narozené v té době se říká Husákovy děti, kdy Karel Gott na chvilku emigroval a vznikl první domácí počítač.

I když nekončí osmičkou, jako jiné osudové roky, byl letopočet 1989 pro naši zemi a její obyvatele přelomový. Znamenal totiž konec komunismu a pád železné opony, která se na západních hranicích začala hroutit jako domeček z karet. Byl to rok počátku velkých nadějí, radosti i slz. Jak jej prožívali slavní i obyčejní lidé, co se vše stalo nejenom u nás, ale i v zahraničí, co lidé měli rádi a co mít nemuseli? Ponořte se s námi do vzpomínek třicet let mladých.

Britská spisovateľka a expertka na riešenie následkov katastrof Lucy Easthope doslova žije pohromami. Keď sa zrúti lietadlo, vybuchne bomba alebo keď sa začne pandémia, zavolajú práve ju. Patrí medzi popredné svetové autority v oblasti obnovy po katastrofách a medzi prvých ľudí, ktorí sa ocitnú na miestach tragických udalostí. Poskytovala poradenstvo prakticky pri všetkom, od zemetrasenia a cunami v Indickom oceáne v roku 2004 cez teroristické útoky v Londýne v roku 2005 až po požiar v Grenfell Tower či pandémiu covidu - 19. Pri každej katastrofe je to práve Lucy, ktorá zbiera kúsky a úlomky stôp a pripravuje svet na ďalšiu pohromu. Radí ministrom, pomáha postihnutým komunitám a drží za ruku všetkých, čo prežili. V dojímavých memoároch s názvom Až sa usadí prach odhaľuje, čo sa deje bezprostredne po tragédiách, a pozoruje, ako ich ľudia prežívajú a zotavujú sa z nich. Zavedie čitateľov a čitateľky na miesta za policajnou páskou, predstaví obete a ich rodiny, no spolu s ňou nazrú aj do brífingových miestností a bunkrov, kde vládne zmätok a cítiť pach zatuchnutých sušienok. S múdrosťou, húževnatosťou a úprimnosťou sa kniha Až sa usadí prach snaží čitateľom ukázať, že aj v najtemnejších dňoch musíme hľadať humor, ľudskosť a nádej.

Tři generace rodiny neurochirurgů, tři generace s jinými technologickými možnostmi při operování mozku. To je zkušenost otce, syna i vnuka stejného jména i příjmení. Původní a vůbec poprvé publikovaný rozhovor s Vladimírem Benešem nejstarším (1921–2021), průkopníkem neurochirurgie v Česku, který zemřel loni ve věku 100 let, doplňuje rozhovor s Vladimírem Benešem mladším i glosami Vladimíra Beneše nejmladšího. Díky vzpomínkám na tátu a dědečka knižní mozaika rozkrývá konkrétní témata z různých úhlů pohledu

Máme plné obchody jedla od výmyslu sveta, sme zahltení informáciami o tom, čo je zdravé a čo nie, ale napriek tomu sme chorľavejší, obéznejší a trpíme mnohými chronickými chorobami ako nikdy predtým. Táto kniha ponúka precízne a odborne spracované témy o potravinách, vitamínoch a v tej súvislosti aj o fungovaní nášho tela, ktoré nám doslova môžu zachrániť život.

Viera, nádej a masaker je kniha o vnútornom živote Nicka Cava. Vznikla na základe vyše štyridsiatich hodín dôverných rozhovorov s novinárom Seánom O'Haganom a poctivo hľadá odpovede na otázku, čo je skutočnou hnacou silou Cavovho života a tvorby. Rozhovory sa dotýkajú tém ako viera, umenie, hudba, sloboda, žiaľ či láska. Otvorene rozoberajú život Nicka Cava od detstva až po súčasnosť, jeho lásky, pracovnú etiku aj dramatickú premenu, ktorou v posledných rokoch prešiel. Kniha Viera, nádej a masaker sa nevyhýba neprebádaným územiam a temným hlbinám, no zároveň ponúka nádej a inšpiráciu od skutočného tvorivého génia. Martinus.sk · Čítanie z knihy VIERA, NÁDEJ A MASAKER (Nick Cave, Seán O´Hagan)

Známa slovenská herečka a astrologička Vilma Jamnická sa dožila 101 rokov. Do poslednej chvíle vyhľadávali túto výnimočnú ženu umelci, politici, športovci aj bežní ľudia, aby im poradila v zložitých životných situáciách a vytvorila im osobný horoskop. Posledné roky jej života patrili pravidelným posedeniam s autorkou knihy. Nechýbal pri nich povestný elixír – zázračný nápoj z byliniek, ktorý si herečka pripravovala podľa vlastnej receptúry. Spočiatku profesionálne rozhovory prerástli do priateľstva, ktoré zmazalo generačné rozdiely a autorka sa natoľko zžila s príbehom ženy, o ktorej písala, až sa nevdojak akoby sama stala súčasťou jej emotívneho finále. Každé z pondelkových stretnutí sa stáva miestenkou do pomyselného stroja času, kde sa na pôdoryse sto rokov prelína osobný mikrokozmos intímneho zážitku s veľkou históriou. Všednosť sa stretáva so skutočným umením, racionalita s tichou symfóniou sfér. Múdrosť storočnej ženy je pretavená do nevtieravých rád, ktoré pohladia čitateľovu dušu a dávajú návod, ako sa dožiť vo fyzickom aj mentálnom zdraví vysokého veku. Pondelky s Vilmou však vypovedajú aj o dobe, v ktorej Vilma Jamnická žila. Poodhaľujú tajomstvá, o ktorých verejnosť ani netušila. Čítame o nich s napätím a nikdy nepochybujeme o tom, že to, čo je napísané, sa aj skutočne stalo. Hviezdy však nikomu nediktujú – vedia svoje...

Když nemáte na výběr, musíte zkusit i nemožné – dostat se přes Mexiko do Spojených států. Třeba budete mít štěstí a cestou vás jen okradou, ale nezabijí. Nebo neznásilní. Doma není na co čekat. Salvadorský novinář Óscar Martínez podnikl beznadějnou cestu mezi středoamerickými státy a USA několikrát. Bavil se s migranty i těmi, kdo jim pomáhají, nebo strážci zdi na hranicích. Potkával především strach: ten vyhnal lidi z jejich domovů. Strach z výpalného, strach z drogových kartelů, strach z bezvýchodné situace. A tak obyvatelé Guatemaly, Hondurasu nebo Salvadoru vyrazí pěšky pouští, a pokud se jim to podaří, naskočí na slavnou Bestii. Vlak, kde balancujete dnem a nocí na střeše a kromě pádu riskujete přepadení. Jenže tohle nebezpečí číhá všude, žádná cesta není bezpečná, protože kromě migrantů zajímavé také pašeráky drog. Násilí nikoho nepřekvapuje, o pár vraždách se ani nepíše v novinách. Na migrantech přece nesejde.

Rozhovor salesiána Zdeňka Jančaříka s historiky Stanislavem Balíkem a Jaroslavem Šebkem poodhaluje skrytá zákoutí českých dějin. Jak je to s vírou v národě svatého Václava a Josefa Švejka?

V knize se autoři vracejí k tomu, co je provázelo po celé roky práce na dříve vydaných knihách společných rozhovorů: zda se ke všem těm právním, historickým a etickým tématům váže ještě cosi obecnějšího, hledání samotného smyslu existence člověka i společnosti. Hledání smyslu znamená schopnost určit rozdíl mezi tím, co nás přesahuje a zůstává nám nepřístupné, tedy transcendencí, a tím, jak si tento přesah převádíme do imanentního světa naší kultury, umění nebo společenských pravidel. A protože právě o tom s gustem a zalíbením oba autoři diskutují, zůstává jejich kniha, navzdory svým velkým ambicím, především čtenářsky atraktivní.

Svědectví o tom, jak se dystopie, kterou známe z filmů a knih, stává realitou. Venezuela, kdysi nejbohatší stát Latinské Ameriky s obrovskými zásobami ropy, je dnes rozvrácenou zemí, kde vládne hlad, násilí a chaos. Civilizace se tu naprosto zhroutila. Nefunguje elektřina, nedostává se pitné vody ani benzinu, peníze ztratily hodnotu a platí se zlatem. Vláda splynula se zločinci, armáda s kartely, a kdo neutekl za hranice, stává se otrokem ve zlatých dolech, protože tam aspoň dostane pravidelně najíst. Slovenský novinář Tomáš Forró se opakovaně do Venezuely vracel, naposledy patrně jako jediný zahraniční novinář v době, kdy se už z této nebezpečné země stáhly neziskové organizace a navštěvovat ji přestali i dobrodruhové. Vznikla tak jedinečná reportáž o rozvratu společnosti a státu. Tomáš Forró (1979) je slovenský reportér, který se zabývá krizovými oblastmi a vojenskými konflikty po celém světě. Ze zkušenosti s oběma z bojujících stran na východě Ukrajiny čerpal ve své knize Donbas (č. Paseka 2020). Je držitelem tří slovenských novinářských cen, mimo jiné za sérii reportáží z Latinské Ameriky – o zemětřesení v Ekvádoru, občanské válce v Kolumbii a anarchii ve Venezuele, odkud si přivezl materiál pro svou zatím poslední knihu.

Migrácia nie je len o odchode človeka za hranice. Neoddeliteľnou súčasťou tohto fenoménu sú aj ženy a deti, ktoré zostali v domovských krajinách po tom, ako odišli ich muži, otcovia či synovia. Čo je s nimi? Ako vyzerajú ich bežné dni od Mexika, cez Senegal, Etiópiu, Indiu, až po Rumunsko či Slovensko? A aké vedú životy zoči-voči globálnym výzvam, ktoré prinútili ich mužov k odchodu? Aj o tom je kniha slovenskej reportérky Magdalény Rojo Ženy, ktoré zostali. Toto je kniha o migrácii. No možno je skôr o materstve? Alebo o detstve bez otcov? O živote bez manželov? O starnutí bez detí? Všetci tí anonymní presúvajúci sa majú svoje ľudské tváre a príbehy. Sú to príbehy, ktoré sa odohrávajú za chrbtom veľkého sveta. Slovenská reportérka Magdaléna Rojo sa na túto globálnu tému pozerá z opačnej strany – z krajín, kde sa problém rodí a cez optiku žien, ktoré zostali. Spoločne s ňou sa pozrieme do Mexika, Senegalu, Etiópie, Indie, ale aj do Rumunska či na Slovensko. Všade tam žijú rodiny, ktoré svojich členov vyprevádzajú na dlhšie či kratšie cesty, aby im zabezpečili dôstojné živobytie, všade tam zostali ženy a deti, ktoré musia ďalej žiť svoje životy. Magdaléna Rojo bola zvedavá, ako ich žijú, a preto sa tieto osudy rozhodla zbierať. Výsledkom je jej intímna zbierka reportáží s názvom Ženy, ktoré zostali. Magdaléna Rojo sa približuje k svojim hrdinkám s citlivosťou skúmajúcej antropologičky a s trpezlivosťou reportérky, ktorá chce v kvapke vody ukázať celý vesmír. Odkrýva pred nami každodenný život rodín, z ktorého hmatateľne vytŕčajú obavy i neistota, ba dokonca napätie. Svet má mnoho farieb, no dôvody na migrovanie sú viac-menej podobné. A podobné sú aj obrazy, ktoré dopady migrácie na rodiny sprevádzajú. Nedostavané domy. Tváre čoraz cudzejších mužov na displejoch smartfónov. A často každodenné pečenie chleba, ktorý je vždy ten istý, bez ohľadu na to, či sa volá čapátí, tortila, alebo indžera. Autorom originálnych fotografií v knihe Ženy, ktoré zostali je dokumentárny fotograf Noel Rojo.

Britsko-ruský novinár a spisovateľ Owen Matthews preniká do zákulisia konfliktu, ktorý rozpútalo Rusko na Ukrajine, počnúc chodbami Kremľa až po zákopy v Mariupole. Rusko-ukrajinská vojna je najvážnejšou geopolitickou krízou od čias druhej svetovej vojny, no napriek tomu jadro konfliktu ostáva záhadou. Vladimir Putin sa zmenil z vypočítavého diktátora na hazardného hráča, čím vystavil svoj režim a samotné Rusko riziku zničenia. Prečo? Owen Matthews čerpá informácie zo svojho dvadsaťpäťročného novinárskeho pôsobenia v Moskve a vezme čitateľov na cestu do histórie k otráveným koreňom konfliktu, ako aj do obdobia pandémie covidu-19, keď skrsol Putinov plán invázie poznamenaný paranojouhrozby zo Západu. Kniha Invázia je plná svedectiev súčasných aj bývalých dôverníkov Kremľa a jeho propagandistickej mašinérie a zajatých ruských vojakov, ktorí podávajú správy o Rusku i o tom, čo sa deje na Ukrajine. Vďaka nim sa Matthews snaží odhaliť príčiny vypuknutia vojny a zároveň rozpráva o tom, čo sa dialo počas prvých šiestich mesiacov od invázie. Panoramatický pohľad na dôvody a potenciálne dôsledky vojny je výnimočným a neprehliadnuteľným záznamom konfliktu, ktorý otriasol celou Európou.