Knihy - Dráma, divadelné hry, scenáre strana 1 z 34
zobraziť:
Loupežníci, 2. vydání
Klasická romantická tragédie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběh dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich. Ale i morálka a osudy bandy loupežníků, kteří se pohybují v českých lesích, nabízejí mnoho vzrušení, ale i námětů, které vedou k zamyšlení i dnes. Vychází v překladu J. Stacha jako 182. svazek edice D.
Svíčkař
Jediná hra, kterou napsal osobitý a neohrožený renesanční intelektuál, který skončil pro své názory na hranici. S neodolatelným smyslem pro humor a pozoruhodnou společenskou kritičností vypráví několik souběžných příběhů pitoreskních postav tehdejší Neapole. Hra nese název podle postavy jejíž příběh je dominantní, Bonifacia označeného jako „svíčkař“. Nejde o výrobce svíček, ale o ženatého homosexuála, který se zamiluje do kurtizány. Čtenář v textu najde mnohé z toho, co bezpochyby pobouřilo vatikánské soudce, jejichž milost Giordano Bruno nemohl očekávat. V překladu Zdeňka Digrina vychází jako 185. svazek edice D.
Ideální manžel, 3. vydání
Slavná „salonní komedie“ mistra břitkého anglického humoru. Vyhrají intriky a korupce nad čestnými postoji? I takové otázky klade konverzační komedie, která s neodolatelným kritickým humorem líčí londýnské vyšší kruhy z doby, kdy se zde pohyboval i slavný a provokativní autor Oscar Wilde.
Hry
BREH UTÓPIE (CESTA. STROSKOTANIE. ZÁCHRANA.)
The Coast of Utopia (Voyage. Shipwreck. Salvage.)
ŤAŽKÝ PROBLÉM
The Hard Problem
ARKÁDIA
Arcadia
Preložili Zuzana Vajdičková (Breh utópie, Ťažký problém) a Dana Silbiger-Sliuková (Arkádia).
Prvé slovenské vydanie divadelných hier svetoznámeho dramatika Toma Stopparda predstavuje prierez jeho tvorbou v prekladoch Zuzany Vajdičkovej a Dany Silbiger Sliukovej. Zbierka obsahuje rozsiahlu trilógiu o osudoch historických osobností Breh utópie, divadelnú hru Arkádia, známu tiež z uvedenia v Slovenskom národnom divadle v réžii Romana Poláka, a divadelnú hru Ťažký problém o otázkach vedomia a subjektivity.
„Stoppard od svojich začiatkov, keď ho kritika na základe hry Rosencrantz a Guildenstern sú mŕtvi, ktorou prerazil a ktorou sa natrvalo etabloval ako stálica nielen britskej divadelnej scény, zaradila medzi nástupcov Becketta a absurdistov a súčasne označila za následníka Shawa a jeho salónnej konverzačnej drámy, prešiel prerodom na spoločensky a ľudsky angažovaného dramatika so záujmom o filozofiu a históriu a miestami až s čechovovskou poetikou, ktorý však nestratil svoj typický nadhľad a zmysel pre humor. Hoci svojím intelektuálnym prístupom môžu jeho hry na prvý pohľad pôsobiť príliš sofistikovane až neprístupne, z jeho ,zmesi myšlienky a citu, usporiadaného intelektu a chaosu života sála úžasné divadelné teplo´ (Brantley, 2006).“
(Zuzana Vajdičková Od absurdity k chaosu)
Fušeři
Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním žebříčku dostoupal až na ředitelskou pozici a svou frustraci ze světa začal důsledně zapíjet ve svém oblíbeném lokálu U Poutníka. Prostřednictvím razantních ironických šlehů přitom začal svoje postřehy a mikropříběhy z práce zveřejňovat pro skupinku přátel na facebooku. Jeho syrový, vtipný a autentický styl mě tehdy okamžitě zaujal, nadchl a trochu vyděsil; výsledkem je tahle knížka. Jako producentka zároveň vnímám výbušný potenciál, který Fušeři mohou mít v kině nebo na televizní obrazovce. Je to drsné, ale je to vtipné. Tenhle příběh je pravda, tohle se stalo, toto se děje, ať už se vám to líbí, nebo ne. Kamila Zlatušková
Perikles
Shakespearova pozdní hra Perikles je především příběh o Dobru a Zlu, o Ctnosti a Hříchu, o lidském údělu. Příběh, který se kdysi vyprávěl na tržištích v Lepantu. Příběh připomínající Homérovu Odysseiu, středověká mirákula i kramářské písně a pouliční balady. Prastarý, prazákladní příběh, příběh starý ne několik set, ale několik tisíc let. Takové příběhy nelžou, i když se v nich dějí zcela nepravděpodobné, neuvěřitelné, ba zázračné věci.
Čekání na Godota, 2. vydání
Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.
Marná lásky snaha, 2. vydání
Půvabně hravá méně známá Shakespearova komedie, ve které si trojice mladých mužů slíbí, že se tři roky budou věnovat pouze filozofii a nepohlédnou na žádnou ženu, vychází v působivém překladu Josefa Topola jako 90. svazek edice D.
Povídky z Vídeňského lesa, Neznámá ze Seiny
Dvě hry významného rakouského dramatika, dva pohledy na maloměšťáckou společnost. Povídky z Vídeňského lesa nabízejí pohled na zdánlivě idylický život ve městě na Dunaji, ve kterém zní okouzlující Straussovy valčíky, odhaluje krutý osud mladé dívky, která se zamiluje a musí bolestně čelit kruté morálce vídeňské společnosti třicátých let. Láska a smrt a melodie valčíku, za zády blížící se nástup nacismu. Neznámá ze Seiny je rovněž příběhem mladé dívky, se kterou se společnost nemazlí. Je inspirován tehdejším objevením těla utopené dívky s tajemným úsměvem na tváři. Obě hry vycházejí jako 183. svazek edice D v překladu J. Stacha.
Bílá ďáblice
Drama významného alžbětinského dramatika z roku 1612 je inspirováno skutečným osudem florentské kurtizány Vittorie Accoramboni na dvoře Medicejů, která byla zavražděna v pouhých osmadvaceti letech. Příběh kruté msty a nelítostné nenávisti plný šokujících zvratů je zároveň nebojácnou kritikou mravů a korupce na tehdejším anglickém královském dvoře. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 180. svazek edice D.
Přízraky
Ibsenovo drama, které v době svého vzniku díky otevřené kritice současné společnosti budilo odpor, patří mezi nejpůsobivější a stále aktuální díla moderního dramatu. Motiv Přízraků se týká především postavy vdovy Alvingové, která je vidí všude kolem sebe v živých i neživých, a dokonce i nehmotných věcech. Vnímá Přízraky jako lži, popírání a skrývání pravdy, neupřímnost, povrchnost, strach, konvence maloměšťáctví. Vychází v překladu Františka Fröhlicha jako 181. svazek edice D.
Náměstíčko
Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.
Faust
Fernando Pessoa patrí medzi portugalských literárnych géniov a neprestáva fascinovať literárnych vedcov na celom svete. Jeho najznámejšia veršovaná dráma Faust, preložená do viacerých svetových jazykov, sa inšpiruje mýtom o slávnom doktorovi Faustovi. Tak ako mnohé Pessoove diela, aj Faust sa našiel vo fragmentárnej podobe a je dlhé roky predmetom literárneho bádania. V spolupráci s odborníkom na toto dielo a literárnu postavu Fausta Carlosom Pittellom a na základe jeho niekoľkoročného intenzívneho výskumu prinášame po prvýkrát Pessoovu dramatickú tvorbu v slovenčine.
Preklad a vydanie publikácie z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.
Mandragora, 3. vydání
Výtažek z kouzelného kořene, jehož jméno nese Machiavelliho hra v titulu, má posloužit k oklamání impotentního manžela mladé ženy… Čtenáře potěší setkání s rozpustilými „hrdiny“ nejlepší komedie italské renesance z pera autora slavného díla Vladař. Vychází jako 34. svazek edice D.
Hamlet, dánský princ, 4. vydání
Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.
Něco za něco
Shakespearova komedie Něco za něco (Measure for Measure, 1603) patří k tak zvaným temným či hořkým komediím. Odehrává se ve Vídni a jejím hlavním tématem je korupce. Hra velmi výmluvně dokládá známé přísloví, že moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.
Jak je důležité míti Filipa, 6. vydání
Anglický autor irského původu uvádí svou nejúspěšnější komedii podtitulem Lehkovážná komedie pro vážné lidi. Konverzační komedie o lásce a námluvách ve vyšší anglické společnosti, která skýtá autorovi nepřebernou studnici inspirace. Autor nešetří břitkým humorem. Co replika to vtip či bonmot. Stejně vtipné jsou i situace, které přinášejí neustále nové překvapivé zvraty. To vše a nenapodobitelný suchý anglický humor láká divadelníky k novým a novým inscenacím. Na své si přijde i čtenář této hry.
Bílá nemoc
Společnost, která se chystá na válku, musí řešit pandemii nemoci, která je do Evropy zavlečena z Číny. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde o popis historie nedávno minulé, není tomu tak. Jedná se o výchozí scénu slavného dramatu Bílá nemoc Karla Čapka z roku 1937.
Když se skromnému lékaři Galénovi podaří nalézt lék proti bílé nemoci, podmiňuje jeho uvolnění pro lidstvo podmínkou, že tajemství léku vydá, pokud se všechny vlády světa zaváží k celosvětovému míru a zruší útočné zbraně. V zemi, kterou vede militantní vůdce Maršál, se považuje taková podmínka za nepřípustnou a opovrženíhodnou. Maršál nepřipouští jinou možnost než svůj národ vést do války.
Doktor Galén po odmítnutí svých podmínek, odchází z kliniky a začne léčit jen chudé a bezmocné. Galénovi je vyčítáno, že léčí jen chudé a ostatní nechá umírat. Vyvstává zde myšlenka, zda až fanatická neústupnost doktora Galéna není zrcadlovým obrazem stejně neústupného Maršála a jeho výbojných tužeb.
Sám Karel Čapek poznamenal ve své předmluvě: Ve světě války sám Mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem.
Dráma, divadelné hry a scenáre tvoria významnú kategóriu literatúry. Tento literárny žáner je určený pre živé predstavenia na javisku divadiel, televízie či filmu.
Dráma je umelecký žáner, ktorý prostredníctvom dialógov, monológov a akcií skúma konflikty, postavy a ich vzťahy. Divadelné hry sú napísané tak, aby boli interpretované a predvedené živými hercami na javisku.
Scenáre sú písané pre audiovizuálne médium, ako je televízia a film a slúžia ako písomný plán pre tvorcov audiovizuálnych diel. Scenáristi vytvárajú príbeh, dialógy a štruktúru scenára, ktorý neskôr slúži ako základ pre vizuálnu interpretáciu.
Dráma, divadelné hry a scenáre sú charakteristické dynamickou štruktúrou, živými dialógmi a schopnosťou prenášať emócie a myšlienky na diváka.
Tieto literárne diela ponúkajú divákom a čitateľom možnosť prežívať príbehy prostredníctvom živých predstavení alebo prostredníctvom vlastnej predstavivosti pri čítaní. Dráma, divadelné hry a scenáre zohrávajú dôležitú úlohu v kultúrnom svete a predstavujú zaujímavý spôsob prezentácie príbehov a vyjadrenia rôznych tém a problémov.
K najznámejším dramatikom patria William Shakespeare, Anton Pavlovič Čechov, Henrik Ibsen, Williams Tennessee, Arthur Miller alebo slovenskí autori ako Tajovský Jozef Gregor, Karol Horák, či Viliam Klimáček.
