Úplné vydanie najznámejšieho denníka na svete pod záštitou Nadácie Anny Frankovej. Trinásťročná Anna Franková sa spolu s rodinou počas druhej svetovej vojny dva roky ukrývala v zadnej časti jednej budovy v Amsterdame. Tesne pred koncom vojny však padla za obeť nacistickému režimu. Anna si zapisovala udalosti od 12. júna 1942 do 1. augusta 1944 a zaznamenala všetko, čo sa okolo nej dialo, aj jednotlivé dni v úkryte. Keď v marci 1944 v Oranžskom rádiu počula výzvu občanom, aby poskytli svoje zápisky do zbierky na historické účely, svoje poznámky začala prepisovať do knižnej podoby. Stihla prepísať podstatnú časť pôvodných listov. Zápisky sa končia textom, ktorý Anna zaznamenala iba pár dní pred tým, ako ju aj jej rodinu našli vojaci a odvliekli do koncentračného tábora. Zápisky sa však zachovali a po vojne sa o ich knižné vydanie zaslúžil Annin otec Otto Frank, ktorý jediný vojnu prežil.

Tématem knihy, poněkud exotickým pro českého čtenáře, jsou nedemokraticky vládnoucí muži ve dvaadvaceti vybraných afrických státech (např. Jean-Bédel Bokassa, Muammar Kaddáfí, Mengistu Haile Mariam či Robert Mugabe). Publikace se zaměřuje na období studené války, zejména od roku 1960, kdy zde sedmnáct zemí vyhlásilo nezávislost, a populárně-naučnou formou seznamuje s překotnými a komplikovanými dějinami této oblasti v uplynulých šesti desetiletích

Kniha, jejíž autor byl za druhé světové války důstojníkem v Guderianových útvarech, je rozsáhlým obrazovým životopisem generála Heinze Guderiana, vrchního velitele tankových vojsk Wehrmachtu.
Pro své neortodoxní názory na úlohu a použití obrněných jednotek, které dokázal neochvějně hájit i před nejvyššími autoritami, byl Guderian během války třikrát odvolán z funkce, vývoj na frontách mu však vždy nakonec dal za pravdu.
Bohatý dokumentární materiál je doprovázen výňatky z Guderianovy knihy Vzpomínky generála.

Velké příběhy ve velké historii. Rod Habsburků je bohatý na tragické osudy: od Marie Antoinetty přes Leopoldinu Brazilskou a Maxmiliána Mexického až po Karla I. historie mapuje osobní tragédie v mocném rakouském panovnickém rodě. Věrně a literárně zdařile vylíčila autorka životní pouť těchto čtyř tragických osobností.

Knihu Rudolfa Vrbu, ktorú poznajú čitatelia v mnohých krajinách, možno čítať rôznymi spôsobmi. Ako strhujúci príbeh plný nečakaných zvratov a stretnutí. Ako správu o vzniku a osude jedného z najzávažnejších dokumentov druhej svetovej vojny. Ako svedectvo o vyhladzovacích táboroch. Ako spoveď človeka, ktorý má silu otvorene hovoriť o veciach, o ktorých sa niekedy hovoriť nedá. Ako dobrodružnú správu o jednom z veľkých útekov histórie. Ako rozprávanie o mladom mužovi, ktorý vzdoroval nespravodlivému osudu, koľkokrát za neľudských podmienok, a pritom si dokázal zachovať svoju tvár.

Uhorská šľachtičná Žofia Bosniaková (1609 1644) mala už počas svojho krátkeho života povesť šľachetnej, štedrej a obetavej ženy. Pochovaná bola na Strečnianskom hrade a smrťou sa začala písať ďalšia tajuplná kapitola jej príbehu. Jej telo ostalo zachované a v roku 1729 ho slávnostne preniesli do kostola v Tepličke nad Váhom, odkiaľ ho až v roku vyniesol a spálil psychicky narušený muž. Trinásť autoriek a autorov v tejto knihe prináša doteraz najucelenejší a najplastickejší obraz nevšednej šľachtičnej, pohľady do Žofiinho súkromia, do búrlivých udalostí neľahkej doby protitureckých bojov i protihabsburských povstaní. Okrem unikátnych faktov, dokumentov a ilustrácií ponúka zamyslenie nad pominuteľnosťou, nesmrteľnými hodnotami ľudského života a nad odkazom života Žofie Bosniakovej.

Príbeh o smutnom osude Imricha Karvaša, prvého guvernéra Slonenskej národnej banky. Koncom päťdesiatych rokov ho odsúdili za práce o ekonómii, v ktorých poukazoval na bezperspektívnosť komunistickej ideológie a tiež za to, že s komunistami odmietol spolupracovať. Noc po vynesení rozsudku, v roku 1958, bol druhýkrát obvinený a odsúdený pre špionáž a velezradu na sedemnásť rokov väzenia. Zostal v cele sám. Uvedomil si, že v podobnej situácii je aj jeho spolubojovník Gustáv Husák, ktorý si svoj ortieľ doživotia vypočul už pár rokov pred ním. Autor sa pomocou ich pomyselných dialógov vrátil do rokov Karvašovho slobodného života a do čias, keď sa na Slovensku diali osudové veci a Karvaš v nich nie raz hral hlavnú úlohu. Obaja, Karvaš aj Husák, hľadajú odpovede na otázky, prečo udalosti vyústili do tragédie. V rozhovoroch sa vynárajú aj ich spomienky na politikov (prezident Tiso, predseda vlády Tuka, minister vnútra Mach, šéf propagandy Gašpar, povstalecký predseda SNR Šrobár, minister zahraničia ČSR Clementis, básnik Novomeský, spisovateľ Erenburg).

The Peaky Blinders as we know them, thanks to the hit TV series, are infused with drama and dread. Fashionably dressed, the charismatic but deeply flawed Shelby family blind enemies by slashing them with the disposable safety razor blades stitched in to the peaks of their flat caps, as they fight bloody gangland wars involving Irish terrorists and the authorities led by a devious Home Secretary, Winston Churchill.

But who were the real Peaky Blinders? Did they really exist?

Well-known social historian, broadcaster and author, Carl Chinn, has spent decades searching them out. Now he reveals the true story of the notorious Peaky Blinders, one of whom was his own great grandfather and, like the Shelbys, his grandfather was an illegal bookmaker in back-street Birmingham.

In this gripping social history, Chinn shines a light on the rarely reported struggles of the working class in one of the great cities of the British Empire before the First World War. The story continues after 1918 as some Peaky Blinders transformed into the infamous Birmingham Gang. Led by the real Billy Kimber, they fought a bloody war with the London gangsters Darby Sabini and Alfie Solomon over valuable protection rackets extorting money from bookmakers across the booming postwar racecourses of Britain.

Drawing together a remarkably wide-range of original sources, including rarely seen images of real Peaky Blinders and interviews with relatives of the 1920s gangsters, Peaky Blinders: The Real Story adds a new dimension to the true history of Birmingham's underworld and fact behind its fiction.

Kto by nepoznal jednu z najtajomnejších postáv svetových dejín, kráľovnú Sibylu? Jej proroctvá sa najneuveriteľnejším spôsobom vypĺňajú. Kniha obsahuje nielen obsah proroctiev v zrozumiteľnej podobe tak, ako ich predniesla kráľovi Šalamúnovi, ale vás pútavou formou zoznámi aj s jej dramatickým osudom. Jej návšteva u najväčšieho vladára staroveku sa jej stala osudnou.

Celá pravda je oveľa tragickejšia a hroznejšia,“ píše sa v úvode tejto výnimočnej knihy – autentických spomienok. Ich autor Shlomo Venezia nielenže bol v koncentračnom tábore Auschwitz-Birkenau (Osvienčim-Brezinka), ale musel tam vykonávať tú najstrašnejšiu prácu: prenášať telá zavraždených v plynových komorách do kremačných pecí. To prinútili robiť členov Sonderkommanda – pozerať sa zblízka na vraždenie ľudí. Toto svedectvo je stále nesmierne dôležité, možno dnes ešte väčšmi, keď sa dokonca nájdu ľudia, ktorí popierajú existenciu holokaustu. Ak svoje dejiny nepoznáme alebo ani poznať nechceme a radšej si pred nimi zatvárame oči, môžu sa zopakovať. Z dvora sa pravidelne ozývali výstrely – početné popravy politických väzňov. Miesto sa nachádzalo pri ostnatých drôtoch a strážili nás vojaci v uniformách, ktoré som nepoznal, no podobali sa na talianske. Aký som bol vtedy hlúpy, obrátil som sa na jedného vojaka na stráži a povedal som mu: „Som Talian! Mohol by som podľa vás ujsť?“ Ihneď na mňa namieril pušku, a tak som cúvol a zdvihol som ruky: „Nič som nepovedal, nechajte to tak!“ Bol to taliansky fašista z milícií kolaborujúcich s Nemcami. V istom zmysle ma zachránil, lebo keby mi povedal, že môžem utiecť, určite by ma zastrelili, všade boli nemeckí vojaci, každých dvadsať metrov na strážnej veži. V karanténe som zažil aj ďalšiu silnú príhodu. Iba niekoľko dní po príchode prišiel za nami jeden kápo a spýtal sa, či nechceme pracovať navyše za dvojitú porciu polievky. Všetci chceli ísť, trápil nás ukrutný hlad. Ocitol som sa medzi desiatimi vybranými na robotu. Ani môj brat, ani bratanci v tej skupine neboli. Dali nám ťahať voz, aký sa používa na prepravu sena. „Zapriahli“ nás namiesto koní. Prišli sme k baraku na konci karantény. Volal sa Leichenkeller, čo bola vlastne márnica. Keď sme otvorili dvere, vyvalil sa na nás odporný zápach z rozkladajúcich sa mŕtvol. Predtým som popri tomto baraku nikdy nešiel, a tak som sa dozvedel, že slúžil na odkladanie mŕtvych, čo zomreli v karanténe

Kňaz, ktorý neposlúchal Vatikán, politik, ktorý bojoval s radikálmi vo vlastnej strane, človek, ktorý sa stal protirečivým symbolom celej éry. Prezident vojnovej Slovenskej republiky Jozef Tiso dodnes rozdeľuje spoločnosť aj historikov.
Radikálne krídlo využívalo a neraz i zneužívalo Tisovu pasivitu a "politiku menšieho zla" na presadzovanie vlastných plánov, koncepcií i osobných ambícií. Prezidentovi však prenechávali plnú politickú zodpovednosť aj za svoje vlastné činy. Vedome či nevedome z neho začali vytvárať budúceho martýra.
Otázkou podľa autora ostáva, či si introvertný Tiso uvedomoval svoj postup na piedestál nedotknuteľnej autority, no tým aj absolútnej zodpovednosti, a vlastne politickej i ľudskej osamotenosti. Na konci svojho prezidentského obdobia nemal už vo vládnom tábore ani vážneho súpera, ani rovnocenného partnera. Bol vlastne jedinou integrujúcou osobnosťou zanikajúceho štátu. Zostal sám s obrovským bremenom politickej a morálnej zodpovednosti.

Sztáray Irma grófnő, Erzsébet királyné udvarhölgye visszaemlékezésében csodálattal és odaadással idézi fel azt az ötévnyi szolgálatot, amelyet az érdekes, boldogtalan és irigyelt asszony mellett töltött. A királyné kíséretében volt akkor is, amikor 1898. szeptember 10-én Genfben az anarchista merénylő leszúrta Erzsébetet. Így magát a tragikus eseményt is a szemtanútól ismerhetjük meg. Az özvegy Ferenc József pedig kézcsókkal köszönte meg az udvarhölgynek higgadt helytállását és tapintatát a váratlan, nehéz helyzetben. „Értem azt, hogy a királyné még életében legendás alak lett. Magasan az emberek fölött, messze kiemelkedve a hétköznapiságból járta ő magányos útjait. Mint egy tünemény, magára vont minden tekintetet. Látták fenséges alakját, melyről le nem múlt a gyász és halvány arcát, mely fényt sugárzott oda, hova tekintetével fordult; s így nézve: szeretet, részvét, csodálat fogta el a lelkeket és megszületett – a Legenda.” Sztáray Irma

Souhrnná kniha 74 rozhovorů Milana Šímy s osobnostmi české politiky, které vycházely v časopise Reflex v uplynulých letech.

Tomio Okamura v knize Umění vládnout představuje svůj pohled na společnost a směr, kterým by se měla ubírat. Vyjadřuje svůj názor na současnost, na politickou situaci, zamyšlí se nad aktuálními problémy z nejrůznějších oblastí. Napravo? Nalevo? Dopředu! Buďme politicky nekorektní! Proč by měli být politici ministry? Jsme připraveni na globální katastrofy? Naše heslo? Vždy nepřipraven! Radujme se ze své země. Naše země je a bude taková, jako jsme my. Když budeme k sobě poctiví, milí, pak bezesporu milá a poctivá bude i naše země. Lidé, co mají nedoložené miliony z čachrů se státními zakázkami, jsou na nejvyšších postech naší země.

Sedmnáctý sešit Biografického slovníku českých zemí předkládá čtenářům životopisy osobností, jejichž jméno začíná písmeny Fi–Fl, a představuje další svazek rozsáhlého encyklopedického projektu, který vzniká ve spolupráci dnes už s více než stovkou autorů z akademických, univerzitních a dalších pracovišť pod vedením Biografického oddělení Historického ústavu AV ČR. V jeho rámci bude zpracováno na 25 000 biogramů osobností všech dob a oborů lidské činnosti spjatých s českými zeměmi – bez rozdílu etnického původu, jež se narodily, žily a pracovaly v uvedeném teritoriu, a to i pokud zde strávily jen část svého života.

Motiv této knihy je spojen s 25. výročím 17. listopadu 1989. Její název není náhodný a není žádnou nadsázkou. Ano, strašně moc jsme si přáli konec komunistické nesvobody a i když jsme chtěli zastavení komunistického ekonomického úpadku, určitě jsme chtěli něco víc než plné supermarkety, něco víc než cestování k jižním mořím bez výjezdních doložek, něco víc než spoustu programů na stále větších a lepších televizních obrazovkách. Chtěli jsme rostoucí ekonomickou prosperitu. Chtěli jsme autentickou svobodu, což znamená svobodu vyhrát i prohrát. Jak jsem těchto 25 let viděl, cítil a prožíval, naznačuje tato knížka. Je to mé trvající hledání odpovědí na řadu otázek spojených s právě uplynulými 25 lety.

Štefan Janšák (1886 – 1972) zanechal výraznú stopu vo viacerých vedných a literárnych disciplínach. Jeho životopis A. Kmeťa (1941) bol niekoľkokrát reedovaný. V bohatej rukopisnej pozostalosti Janšáka sa však nachádzajú ďalšie životopisné eseje, ktoré dodnes neboli publikované: biografie J. Petrikovicha, A. Halašu a J. Bodnára. Vďaka svojej informačnej i literárnej hodnote, odborne edované historičkou a muzeologičkou, sa môžu stať užitočným pramenným materiálom a sprítomniť odkaz autora Š. Janšáka i opisovaných výrazných osobností slovenskej vedy a kultúry.

Panovnické rody od nepaměti provázely skandály, které se někdy dařilo před veřejností ututlat, nebo vyšly najevo až dlouho poté, co se odehrály. Mnohé z nich jsou ale dosud neobjasněné, což historiky neustále nutí k bádání a touze po vyřešení pikantností mocných. Ve čtrnácti příbězích se autor snaží poodhalit dosud skrytá zákoutí, domýšlet drobné nuance a pátrat pro příčinách a úmyslech historických osobností. Skrze moc je totiž, jak sami uvidíte, možné vše… Pojďme si společně připomenout, které kauzy zahýbaly evropskou historií a vtiskly do ní svůj nesmazatelný, mnohdy tajemný otisk.

Ukrývat Židy bylo za holocaustu smrtelně nebezpečné. Tiše a ukázněně se měli proměnit v popel a dým. I malá židovská holčička Ilonka, která vypráví tento příběh. Prostými slovy a z pohledu dítěte líčí hlad, strach, nemoci, ztrátu důstojnosti, hony na lidi, organizované zabíjení. Popisuje i způsoby, kterými se Židé v okupovaném Polsku snažili těmto hrůzám uniknout a přežít. Ilonka přežila, většina jejích příbuzných však ne. Psát o tom se odhodlávala dlouho. Nesnaží se šokovat. Ty nejhorší hrůzy nejdříve naznačí a pak se k nim několikrát vrací. Před zraky čtenářů tak postupně vyvstává příběh její rodiny. Ale hlavně osud dívenky, která prožila celou válku oblečená do příliš velkého saka bývalého ředitele továrny na limonádu a jejímž největším pokladem byla červená nitka z látkové trepky s podrážkou vystřiženou z desek Tóry.