Knihy - História s. 1 z 50

Ve své poslední knize se francouzská psycholožka věnuje fascinující osobnosti rakouské císařovny Marie Terezie, která dokázala skloubit politickou dráhu panovnice mocného státního útvaru a roli matky, úzkostlivě pečující o výchovu svých dětí. Čtenáři se dozví, jaké pokyny Marie Terezie udílela vychovatelům, jak prožívala nemoci svých dětí i které ze svých potomků upřednostňovala s ohledem na zájmy monarchie.

Poslední představitel mocného a legendami opředeného rodu Rožmberků Petr Vok bezesporu patří mezi významné postavy českých dějin přelomu 16. a 17. století. Stejně tak mu ale náleží výjimečné místo mezi populárními postavami naší minulosti coby prototypu renesančního kavalíra, který dokázal užívat radostí života plnými doušky. Kniha významného znalce našich dějin v období raného novověku prof. Jaroslava Pánka přibližuje obě roviny života pana Petra Voka.

Edice deníků jedné z nejvýraznějších osobností meziválečné avantgardy Karla Teigeho (1900–1951) z let 1912?1925 představuje jedinečný soubor zápisků, které si Teige vedl od dětských do raně dospělých let. Zprvu v převážně prázdninových a školních denících, jež si psal jako student pražského gymnázia v Křemencově ulici, posléze jako univerzitní posluchač a zejména jako umělec a ten, kdo přemýšlí o svých uměleckých aktivitách a o umění a jeho místě ve společnosti obecně. Deníky přinášejí sérii originálních zápisků, komentujících jednak osobní život a vlastní výtvarnou i literární tvorbu, jednak události umělecké a společenské. Teige komentuje vlastní četbu, setkání a korespondenci, uvažuje o uměleckých a teoretických podnětech a dokumentuje autorovu určující roli v organizaci umělecké i umělecko-politické části své generace. Svého druhu jsou pak cestovní deníky z let 1922 a 1924 z cest do Francie a Itálie, a zvláště pak deník z podzimu 1925 z cesty československé delegace do Mosky a Leningradu. Teige popisuje pobyt v Sovětském svazu, sdílí nadšení budovatelů mladého státu, prokazuje ovšem také rysy utopismu, typické pro soudobé západní prokomunisticky založené návštěvníky země sovětů. – Bohatě dokumentovaná edice s více jak 300 barevnými reprodukcemi, komentáři a doprovodnou studií Josefa Vojvodíka vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy a Památníkem národního písemnictví za podpory Ministerstva kultury ČR.

Když se v roce 1999 lidé kolem Borise Jelcina snažili najít náhradu za svého chřadnoucího a čím dál méně oblíbeného prezidenta, padla jejich volba na tehdy téměř neznámého Vladimira Vladimiroviče Putina, muže bez tváře, o němž si mysleli, že se jim snadno podaří dotvořit jej podle vlastních představ. A skutečně, Rusko i poblázněný Západ byly rozhodnuty vidět v něm progresivního vůdce svých snů, dokonce i tehdy, když Putin nemilosrdně rozprášil ruská média, vyrval moc i bohatství z rukou byznysmenů a zlikvidoval křehce se rodící demokratické mechanismy. Během několika let byly odstraněny všechny překážky, jež by mu jakkoliv bránily v uplatnění nekontrolovatelné moci: opoziční hlasy byly umlčeny, političtí protivníci a kritici vyhnáni do exilu nebo zavražděni. Masha Gessenová tento příběh zažila na vlastní kůži a podle toho o něm také hovoří. Její fascinující vyprávění o Putinově vzestupu a vládě je vynikajícím dílem žurnalistické literatury a českému čtenáři přinese nejedno překvapení.Muž bez tváře byl dosud přeložen do více než dvaceti jazyků.

Kniha Válečníci a vojevůdci shrnuje několik dříve vydaných publikací na toto téma. Je průřezem historií lidstva, jež není, jak tvrdí někteří historikové, jen historií výroby, ale také historií válek.Přináší krátké životopisy vojenských velitelů i politických vůdců, kteří se tak či onak do této historie zapsali. Je doplněna bohatým obrazovým materiálem, věnovaným výzbroji a výstroji válčících stran. Rejstřík pokrývá všechna jména zmíněných vojevůdců, dalších osob s touto historií spojených, názvy bojišť i typy zbraní.Kniha určitě zaujme spoustu čtenářů, kteří si chtějí rozšířit obzory v této oblasti, jež se nám po letech míru opět bolestně připomíná.

Ki volt valójában Alan Turing? Dermot Turing a családi levelezések, korabeli dokumentumok, valamint ismerősök és rokonok visszaemlékezései alapján írta meg nagybátyja hiteles és átfogó életrajzát. Alan Turing mítosszá vált figurája ugyanis szinte kitakarja az egykor élt matematikust. Ebben a könyvben nyomon követhetjük, ahogy a talpraesett, de nehezen barátkozó gyerek azzá a különc tudóssá válik, aki majd döntő szerepet játszik a második világháború végkimenetelének alakításában. Megtudhatjuk, hogy bár valójában soha nem volt professzor, hogyan ragadt rá a "Prof" becenév, szó esik Neumann Jánoshoz fűződő viszonyáról, és nem utolsósorban úttörő kódfejtői és számítástechnikai munkájáról. Az életrajz bemutatja azt is, hogy Turing abban az időben bűncselekményként értelmezett homoszexualitása milyen tragikus pillanatokhoz vezetett az életében, olvashatunk az ellene indított eljárásokról és meghurcoltatásáról. A könyv kitér a halálát övező bizonytalanságokra is. A szerző színes és részletes portrét fest az esendő emberként ábrázolt, de kivételes életutat bejáró, sőt túlzás nélkül zseninek nevezhető Alan Turingról.

V září 2022 uplyne 50 let od smrti osobnosti, jež je v obecném povědomí zcela zapomenuta. Osobnost Františka Doležela (1900–1972), prostějovského rodáka, jehož profesní život byl spjatý s Olomoucí, zůstává v paměti jen nemnohých zájemců o moderní dějiny a historiků. Doležel je v dějinném povědomí spojen s vyšetřováním pokusu o atentát na tři nekomunistické ministry. Tato kauza vešla do dějin pod názvem tzv. krčmaňská aféra. Tento případ spojený se střední Moravou rozvířil na podzim roku 1947 v celostátním i regionálním měřítku politickou atmosféru. Tehdejší olomoucký státní zástupce František Doležel byl pověřen vyšetřováním tohoto kriminálního činu. Po únoru 1948 jej čekalo sedm let ve vězení a až do své smrti v roce 1972 žil jako „bývalý člověk“. František Doležel vyrostl v největším česko-jazyčném městě na Moravě, jímž Prostějov za monarchie byl. Studoval na tehdejším c. k. státním gymnáziu ve stejné třídě např. s Jiřím Wolkrem či pozdějším advokátem a komunistickým novinářem Ivanem Sekaninou, poté bojoval v c. a k. uniformě na italské frontě a v uniformě československé branné moci na severní Moravě, na Těšínsku, Slovensku či Podkarpatské Rusi. Čtenář se dozví o době jeho dětství a mládí, Doleželově prvorepublikové justiční kariéře, jeho působení v odboji za druhé světové války, jeho odvaze, hrdinství, o každodennosti na střední Moravě. Doleželova postava, ač je ve veřejnosti dosud téměř neznámá, náleží k důležitým středomoravským osobnostem poválečného období. V době třetí republiky prokázal nevšední odvahu a kuráž a střetával se s nastupující komunistickou mocí v řadě drobných i větších zápasů. Doleželův zápas v době třetí republiky je zasazen do olomoucko-prostějovského městského i regionálního kontextu, v němž jsou osvětleny všechny složité momenty poválečného vývoje v mikrohistorické skice. Pozornost je věnována i celostátním dějům, jež jsou s regionálním vývojem provázány. Vydávaná kniha s názvem Nikdy to nevzdám! Životní zápasy právníka Františka Doležela (1900–1972) nevynechává období vazby a výkonu trestu, jež Doležel v otřesných podmínkách strávil v letech 1948–1955 na Pankráci, Ruzyni, na Bartolomějské „čtyřce“ či Bohnicích. Publikace se zaměřuje i na jeho nelehký život v letech 1955–1972 a též na „život po životě“, týkající se jeho rodiny, až do rehabilitace na počátku 90. let 20. století.

Deníky Ivo Ducháčka (1913–1988), privilegovaného úředníka československé exilové vlády v Londýně, zachycují počátky odboje v Paříži od března 1939, evakuaci z Francie v létě 1940 a život ve válečném Londýně až do dubna 1945. Ducháček působil jako politický referent exilového premiéra Jana Šrámka a jako osobní tajemník Huberta Ripky, člena exilového vládního kabinetu, který měl v exilovém ministerstvu zahraničních věcí na starosti mj. záležitosti propagandy. Ducháček, původní profesí novinář, zahraniční dopisovatel Lidových novin, ve svých záznamech téměř reportážním způsobem „zachycuje společenskou atmosféru“. Kromě postřehů ze všednodenního života československého exilu ve Francii a Velké Británii však deníky obsahují také záznamy z četných pracovních jednání. Ty jsou cenné i proto, že podobné více či méně formální konzultace, ad hoc pracovní schůzky či konverzace, které se odehrávaly v hotelech, klubech, restauracích, na společenských akcích a recepcích, bývají jinak na papíře zachyceny jen zřídka. Poskytují obraz o dobové úrovni vědění, stejně jako o informačních vlivech, které spolupůsobily na tvorbu tehdejší politiky i propagandy.

Na základě osobních rozhovorů, deníků a dalších dokumentů vypráví autor válečné a poválečné zážitky svého otce, vojáka československé zahraniční armády Otty Hornunga (1920–2013). Otto, který se narodil a žil v Ostravě, po okupaci Československa uprchl do Polska, kde vstoupil do formujícího se československého legionu, s nímž upadl do ruského zajetí. Jako příslušník 11. čs. pěšího praporu – Východního se účastnil obrany obléhaného Tobruku a po ustavení 1. čs. samostatné obrněné brigády a dalším výcviku v Británii bojoval o Dunkerk. Po těžkém zranění a rekonvalescenci se jako styčný důstojník vrátil do vlasti v rámci postupující americké armády. Název knihy odkazuje k Ottovu přesvědčení, že když už je člověk na světě, má se snažit žít tak, aby po sobě něco dobrého zanechal, alespoň malé „znamení v kameni“. Proto se snažil osobně přispět k tomu, aby po světové válce Československo stálo na straně vítězů a stalo se opět samostatným státem.

Louis Alexandre Berthier zaujímá mezi Napoleonovými maršály zvláštní místo. Od r. 1796 se ve funkcích náčelníka štábu Italské armády, ministra války a náčelníka generálního štábu stal na celých 18 let nejbližším Napoleonovým vojenským spolupracovníkem, fakticky druhým nejvyšším vojenským činitelem císařství. Jeho význam pro moderní válečné umění je obrovský: vypracoval zcela nové zásady a metody štábní práce, vytvořil a řídil celoarmádní funkční a výkonnou štábní strukturu, pročež je pokládán za prvního moderního náčelníka generálního štábu. Spolu s Napoleonem tak vytvořil dvojici, která přímo ovlivnila rozvoj vojenství. Byl neúnavným dříčem s fenomenální pamětí a úžasnou odolností, výkonným a důmyslným organizátorem, plánovačem zcela nového a dosud nevídaného rozměru. Pronikl do Napoleonova myšlení a stylu velení, dokázal podle jeho dispozic i samostatně rozesílat nepřetržitě kvanta přesných a jasných rozkazů pro boj, přesuny, logistiku a veškerou službu vojsk, současně vyžadovat a zpracovávat stohy zpráv a hlášení od všech armádních složek jako nezbytné podklady pro Napoleonovo velení. Byl tak všestranným bezprostředním organizátorem a hybatelem Napoleonových armád, zároveň ale zůstával v pozadí. Nebyl vojevůdce, nevedl na bojišti žádná vojska, nebyl impozantním hrdinou bitev, přitom by bez něho žádné Napoleonovo vítězství nebylo možné. Českému zájemci o napoleonské války je dosud znám jen v obecnějších rysech a útržkovitě – tato kniha je pokusem o celistvější pohled.

Kniha približuje život uhorského osvietenca, národohospodára a ekonóma európskeho významu Gregora Františka Berzeviczyho (*1763 – †1822), rodáka z Veľkej Lomnice, ktorý počas svojej cesty po západnej Európe získal množstvo cenných poznatkov a skúseností. Tie sa napriek zložitej politickej situácii pokúšal aplikovať v Uhorsku. V súčasnosti je známy hlavne svojimi národohospodárskymi a sociálno-ekonomickými prácami. Celkovo Berzeviczy napísal množstvo diel, pričom zoznam tých najznámejších, či už vydaných, alebo rukopisov je uvedený i v tejto knihe. Publikácia ponúka predovšetkým pohľad do jeho osobného života, ktorý môžeme sprvoti pozorovať hlavne na základe početných listov. Nepokorili ho ani viaceré životné nezdary, naopak, o to väčšmi sa pokúšal zlepšiť kvalitu života svojich krajanov. Sám išiel príkladom hoci aj tým, že sa v Uhorsku pokúšal o zavedenie využívania rašeliny na vykurovanie. Počas svojho života spoznal množstvo významných osobností, z ktorých mnohé sú širokej verejnosti menej známe. Súčasťou publikácie sú preto krátke životopisy niektorých uhorských vzdelancov, s ktorými sa mal možnosť Gregor Berzeviczy osobe stretnúť.

Családnevük a vagyon és a hatalom szinonimája lett: a frankfurti gettóból indult Rothschildok históriáját sokan sokféleképpen megírták már, ám mindig csak a férfi családtagokra fókuszálva. A nők gyakorlatilag kimaradtak ezekből az Európa történelmét leíró összefoglalókból, vagy a lábjegyzetek közé szorultak. A történész Natalie Livingstone Németországból indulva, skót kastélyokon át Buchenwaldig, a Vatikántól Palesztináig követi nyomon a Rothschild család asszonyainak rendkívüli életét. Asszonyokét, akiket elszigeteltek a szigorú patriarchális elveket valló család férfiközösségétől. Párhuzamos világot alakítottak hát ki, nemzedékről nemzedékre szétfeszítve a férfiak szabta kereteket. Befolyásos társasági háziasszonyok és tehetséges diplomaták lettek, választási kampányokat koreografáltak, tanácsokat adtak miniszterelnököknek, kiálltak a társadalmi reformok mellett - és a tőzsdén kereskedtek. Viktória brit királynővel és II. Vilmos német császárral teáztak, főhercegekkel és főhercegnőkkel pajtáskodtak; pártolták a művészeteket, úttörő szerepet játszottak a környezetvédelmi és emancipációs mozgalmakban, vagy éppen megbotránkoztatták a női tenisz világát; segélyszállítmányt vittek Afrikába, kábítószer-kereskedőkkel üzleteltek, netán utcai autóversenyben vettek részt Miles Daviesszel Manhattanben. Miközben kötötte őket a név, az elvárások és kiváltságok rendszere, mégis sikerült a saját jogukon, tehetségük, kitartásuk és világlátásuk révén kivívniuk az elismerést - így maguk is aktívan hozzájárultak az európai történelem alakulásához.

Sztehlo Gábor evangélikus lelkész, a Világ Igaza ebben a könyvben visszatekint 1944-es embermentő tevékenységére: a református Jó Pásztor Bizottság tagjaként a Nemzetközi Vöröskereszt támogatásával a nyilas uralom és Budapest ostroma idején csaknem 2000 üldözött gyereket és felnőttet mentett meg. A háború után az árván maradt gyerekek számára demokratikus alapon működő árvaházat hozott létre (Pax Gyermekotthonok, Gaudiopolis). Sztehlo munkásságának legfontosabb dokumentuma visszaemlékezése, amely jó másfél évtizeddel az események után, 1961-62-ben keletkezett svájci emigrációjában. Bár a szöveget életében nem adták ki, a svájci közeg jóval szabadabb emlékezési lehetőséget biztosított számára, mint a Kádár-kori Magyarország, ahol a zsidóüldözés története csak kellő ideológiai szigorral lett volna elbeszélhető nyilvánosan. A memoár az 1980-as évek elején jelentősen meghúzott, szerkesztett változatban jelent meg először: kötetünkben most a szöveg első teljes, csonkítatlan kiadása olvasható. A szöveg a sajtó alá rendező Kunt Gergely jegyzeteivel és utószavával jelenik meg. Sztehlo Gábor (1909-1974) evangélikus lelkész, pedagógus.

V tejto knihe nájdete autentické spomienky historika a politika Antona Hrnka na prelomové udalosti Nežnej revolúcie. Cez rozprávanie o autorovom živote, ako aj cez jeho výber publicistických článkov si čitateľ môže vytvoriť obraz o období, ktoré sformovalo samostatnú Slovenskú republiku.Zostavovateľ: Igor Laciak

Publikace přibližuje pomocí dobových dokumentů a fotografií vykonstruovaný politický proces s JUDr. Miladou Horákovou a dalšími osobnostmi, který se na pokyn vedení Komunistické strany Československa uskutečnil na jaře 1950. Na jeho přípravě se podíleli sovětští poradci vyslaní do Československa na podzim 1949. Doprovázela ho masivní dehonestační a propagandistická kampaň. Katalog vychází ze stejnojmenné výstavy, která byla v červnu 2020 připravena při příležitosti sedmdesátého výročí těchto tragických událostí.The publication presents, with the help of contemporary documents and photographs, the fabricated political trial with JUDr. Milada Horáková and other co-defendants, which took place in the spring of 1950 upon the instructions of the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia. In the preparation of this political show-trial, Soviet advisers sent to Czechoslovakia in the autumn of 1949 took active part. The trial was accompanied by a massive defamatory and propaganda campaign. The publication is based on the eponymous exhibition organised in 2020 to commemorate the seventieth anniversary of these tragic events.

Souborné vydání dvou memoárových textů zachycuje téměř čtvrt století Ondokova života. Ve Vzpomínkách na studijní léta autor popisuje život v budějovickém petrinském internátu od roku 1939, středoškolská studia přerušená za druhé světové války, vysokoškolská studia v Brně ukončená nástupem komunistického režimu a vyprávění končí zatčením agenty StB na podzim roku 1951. V Muklovském Vatikánu pak Ondok líčí svůj pobyt v komunistických vězeních v letech 1951–1963, kam se dostal za tajně udělené kněžské svěcení a organizování filozoficko-náboženských vzdělávacích kroužků pro studenty. Oba vzpomínkové texty jsou psány podobným stylem, v němž se vyprávění střídá s úvahami a ve kterém autor nezapřel svůj jedinečný smysl pro humor.

Válečný veterán RAF Tomáš Löwenstein Lom vypráví svůj životní příběh ženě, kterou potkal ve svých pětadevadesáti letech, když právě chtěl, jak říkal, „jet tramvají do krematoria a už tam zůstat“. O historických událostech minulého století, které protínaly jeho život, vypráví s nadhledem, humorem a poetikou, ale také zcela bez sentimentu muž, jenž vyrůstal v první republice a dospíval za války, kdy sloužil u britského královského letectva. Vztah s autorkou knihy vystihl slovy: „britský bombardér a jeho doprovodná stíhačka“.

Alfred (Fredy) Hirsch, narozen roku 1916 v Cáchách, byl židovský pedagog a sportovec. Po nástupu nacistů k moci prchá do Prahy, začleňuje se zde do sionistického mládežnického hnutí a brzy se stává ústřední postavou práce s mládeží. Po obsazení Prahy Němci pomáhá co nejvíce dětí dostat z Československa do bezpečí. O děti se stará i v terezínském ghettu a v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau. Emotivní životopis vychází z nejnovějších dokumentů a svědectví pamětníků.

Csakúgy, mint nővére, Sisi, Mária Zsófia is bajor hercegnőnek született, majd belőle is királyné lett, de neki - balszerencséjére - a nápolyi trón jutott, ahonnan az egységes Olaszország megteremtői hamarosan elmozdítják. Mária Zsófia hiába védelmezi férfiakat megszégyenítő bátorsággal Gaeta erődjét, győz a túlerő, és a királyi pár kénytelen Rómába, a pápához menekülni. Amikor a Risorgimento már a pápai államot fenyegeti, a Szentatyát megvédelmezni kívánó önkéntesek egyikeként Rómába érkezik Emmanuel de Lavaysse, egy régi, de elszegényedett nemesi család sarja, és a pápai zuáv ezred katonája lesz. Az elűzött nápolyi királyné és az egyház védelmében fegyvert fogó Lavaysse véletlen találkozásából lángoló szerelem, abból pedig egy gyermek születik, akinek azonban - törvénytelen utód lévén - egész életében titkolnia kell származását...Két különleges sorsú nő, anya és lánya kalandos életét meséli el könyvében Lorraine Kaltenbach, a hősnőivel távoli rokoni kapcsolatban álló francia írónő. A szerző háromévi kutatómunka után vetette papírra a Marcel Proust által "katonakirálynénak" elnevezett Mária Zsófia és eltitkolt lánya, a házasságtörő kapcsolatból született Daisy történetét.