Knihy - História strana 6 z 57

The story of the family who rose from the Frankfurt ghetto to become synonymous with wealth and power has been much mythologized. Yet half the Rothschilds, the women, remain virtually unknown. From the East End of London to the Eastern seaboard of the United States, from Spitalfields to Scottish castles, from Bletchley Park to Buchenwald, and from the Vatican to Palestine, Natalie Livingstone follows the extraordinary lives of the English branch of the Rothschild women from the dawn of the nineteenth century to the early years of the twenty first. As Jews in a Christian society and women in a deeply patriarchal family, they were outsiders. Determined to challenge and subvert expectations, they supported each other, building on the legacies of their mothers and aunts. They became influential hostesses and talented diplomats, choreographing electoral campaigns, advising prime ministers, advocating for social reform and trading on the stock exchange. Misfits and conformists, conservatives and idealists, performers and introverts, they mixed with Rossini and Mendelssohn, Disraeli, Gladstone and Chaim Weizmann, amphetamine-dealers, temperance campaigners, Queen Victoria, and Albert Einstein. They broke code, played a pioneering role in the environmental movement, scandalised the world of women's tennis by introducing the overarm serve and drag-raced with Miles Davies in Manhattan. Absorbing and compulsive THE WOMEN OF ROTHSCHILD gives voice to the complicated, privileged and gifted women whose vision and tenacity shaped history.

Autor bestselleru Krysí stezka, syn židovských rodičů, rekonstruuje osobní a intelektuální genezi dvou mužů, kteří stáli u zrodu myšlenek genocidy a zločinů proti lidskosti, přičemž oba, aniž by o sobě věděli, studovali na téže univerzitě u stejných profesorů ve Lvově, někdejším významném kulturním centru Evropy. Příběh je také vzpomínkou na autorova dědečka Leona Buchholze, který manévroval Evropou tváří v tvář nacistickým zvěrstvům. Kniha byla vyznamenána Cenou Baillieho Gifforda za vynikající dílo literaturu faktu.

Unikátní vydání dosud nepublikovaných rozsáhlých deníkových záznamů legionáře, letce, vlastence a demokrata generála Aloise Vicherka zaznamenává jeho osudy zejména za druhé světové války a krátce po ní. Díky obrazovému materiálu i bohatému poznámkovému aparátu uvádí deníkové zápisky do patřičného kontextu a přináší plastický obraz nejen jednoho bohatého lidského života, ale i důvěrný pohled do zákulisí, zejména do prostředí exilové londýnské vlády, účasti českých letců ve druhé světové válce, i roků poválečných, které přinesly novou naději ale též mnoho zklamání a osobních křivd… „Narodil jsem se 20. června 1892 v Petřvaldě na Těšínsku jakožto páté dítě z dvanácti, syn horníka Jana Vicherka a Aloisie. Po absolvování dvouleté průmyslovky jsem nastoupil do Orlovských strojíren v Porubě. V roce 1915 jsem byl odveden do rakouské armády a po výcviku odeslán na ruskou frontu. Dne 1. 8. 1917 jsem nastoupil u 5. pěšího pluku T. G. Masaryka, kde jsem se stal poddůstojníkem. Jako velitel čety jsem bojoval na Sibiři a Dálném východě. V květnu 1919 jsem byl přeložen k letectvu a povýšen na podporučíka. Leteckou školu jsem vedl až do odsunu do vlasti v lednu 1920. V srpnu téhož roku jsem nastoupil vojenskou službu u leteckého učiliště v Chebu a tam absolvoval stíhací výcvik a stal se štábním kapitánem. Koncem roku 1924 mě velení odeslalo na Vysokou školu leteckou do Paříže, kterou jsem v roce 1927 absolvoval jako inženýr letectví a strojní mechaniky. V roce 1925 se mi podařilo vytvořit několik leteckých národních rekordů. Téhož roku jsem se oženil. Byl jsem vybrán za člena doprovodu T. G. Masaryka do Francie. Zde mě dekoroval francouzský president čestnou legií. V roce 1927 jsem byl povýšen na majora a rok poté jsem vytvořil dva světové letecké rekordy. V roce 1929 jsem byl ustanoven velitelem perutě a povýšen na podplukovníka, v roce 1933 pak na plukovníka a stal se přednostou I. odd. III. leteckého odboru MNO, kde jsem působil až do likvidace armády. Po 15. březnu 1939 jsem se spolupracovníky organizoval ilegální odchod našich letců do zahraničí. Koncem roku 1939 jsem na výzvu opustil ČSR. Moje žena pracovala s plk. Mašínem a kpt. Morávkem, v červenci 1942 byla zatčena a v říjnu téhož roku popravena v Mauthausenu. Pod jménem Josef Slezák jsem byl ve Francii a do roku 1941 ve Velké Británii velitelem čs. letectva. V roce 1941 jsem byl přidělen do kanceláře presidenta republiky pro průmyslové záležitosti a stal se předsedou Československého červeného kříže. Koncem roku 1944 si mě vyžádalo vedení odboje v SSSR k převzetí velení 1. čs. samostatné smíšené letecké divize. V březnu 1945 jsem odletěl z Londýna do Moskvy, k naší jednotce na frontu a s ní prožil zakončení druhé světové války. V roce 1946 jsem byl povýšen na divizního a v roce 1948 na sborového generála. V roce 1948 jsem se podruhé oženil. 15. zasedání Nejvyšší rady obrany státu 1. června 1950 rozhodlo „odeslat ihned na dovolenou a penzionovat generála Vicherka“, dne 30. června jsem podepsal protokol o předání materiálů velitele letectva a dnem 1. července jsem byl přeložen do výslužby. Zaměstnání jsem našel až v roce 1952. Téhož roku mi byl snížen odpočivný plat o 2/3 proto, že prý jsem byl přisluhovačem buržoazního režimu.“ ze životopisu Aloise Vicherka sepsaného 7. 6. 1954

Těžištěm pamětí Karla Macka, bývalého kastelána hradu Bečova, je nalezení a vyzvednutí relikviáře svatého Maura. Současně je to svědectví o tehdejší památkové péči a v širších souvislostech i o době, v níž žil autor a jeho rodina, a o způsobech, jak se vyrovnávali s mnoha proměnami dvacátého století.

Seriáloví Peaky Blinders nám představili násilné, ale navýsost stylové prostředí meziválečných městských gangsterů v čele s mocnou rodinou Shelbyových. Ale kdo byli skuteční Peaky Blinders? Existovali vůbec? Známý historik sociálních dějin a birminghamský rodák Carl Chinn po nich pátral celá desetiletí. Nyní odhaluje historický příběh proslulých rváčů. Seznámí vás také se skutečným Billym Kimberem, Darbym Sabinim či Alfiem Solomonem. A také s tím, proč hrdiny Birminghamu byly nakonec úplně jiné postavy…

Poprvé česky vychází proslulé svědectví sira Fitzroye Macleana o jeho diplomatickém a vojenském působení mezi lety 1937-1945. Macleanovo dobrodružné vyprávění, podané s nezaměnitelným vtipem a osobním šarmem, posloužilo jako jeden ze vzorů pro Flemingovu sérii románů o Jamesi Bondovi. První číst se odehrává v Sovětském svazu v letech 1937-1939, kdy je Maclean na diplomatické misi v Moskvě a za značného rizika cestuje po odlehlých částech Ruska a Střední Asie nebo pozorně sleduje stalinské monstrprocesy. Druhá líčí jeho válečné působení v pouštním komandu v severní Africe, kde bojuje proti Rommelově armádě. Třetí část mapuje roky 1941-1945, kdy byl Churchillem pověřen vedením výsadku, který měl podporovat a koordinovat Titovy partyzány v Bosně a Srbsku. Maclean s Titem navázal přátelský vztah a věnuje hodně prostoru právě Titově osobě a peripetiím jeho vztahu se Spojenci - účastní se i zásadních jednání a mírových dohod. Macleanovy paměti jsou žánrově mnohostranné - mají charakter poutavého cestopisu, dobrodružného válečného románu i pronikavých geopolitických esejů. Přinášejí zásadní svědectví o stalinismu, bojích druhé světové války, o Titovy a tehdejší situaci na Balkáně. Kniha je psána poutavých a svižným stylem a její četba přináší vedle historického poznání také mimořádný čtenářský zážitek.

Stanislav Rejthar (1911-1977), válečný pilot, příslušník 313. čs. stíhací perutě RAF ve Velké Británii, se zúčastnil i Slovenského národního povstání s 1. samostatným stíhacím leteckým plukem pod vedením štb. kap. Františka Fajtla. Po roce 1948 degradován, propuštěn z armády, vyhozen z bytu. Uplatnění našel pouze jako jeřábník, později projektant. Jeho vzpomínky jsou nejen připomínkou válečných útrap a vítězství nad nacisty, ale i svědectvím o doživotní perzekuci po uchopení moci komunisty. Z řady autentických vyprávění válečného pilota vzniklo více než dvacet let po jeho smrti pozoruhodné pásmo jeho celého životního příběhu.

Je krátce po válce a spišským Strážkám vládne revoluční národní výbor pod dohledem majora Rudé armády. Ovládá vše, až na místní baronku Margitu Czóbelovou. Mladý komunista Šlauko dostane za úkol ji jako nájemník zámku hlídat a slídit. Baronka lest prokoukne, ale nechá Šlauka sedávat v ateliéru, kde místo krajin maluje portrét Lenina, aby se i ona zapojila do zavádění nových pořádků. Šlauko poslouchá její vzpomínky, pomalu propadá jejímu kouzlu i vlastní hanbě a coby vypravěč pak skládá obraz z osudů lidí známých i neznámých a z dějin kdysi bohaté Spiše propletených s dějinami Evropy. Margita Czóbelová (18911972) prožila život plný zvratů. Války, rozpady impérií, revoluce a totalitní režimy jí vzaly skoro všechno, hrdost a humor si ale vzít nenechala. Také se jí podařilo za chránit rodinné obrazy, písemnosti a zámeckou knihovnu. Vše (včetně díla svého strýce, malíře Ladislava Mednyánszkého) odkázala Slovenské národní galerii. Silvester Lavrík na základě barončiných deníků a dalších dokumentů vykreslil barvitý portrét jedné podivuhodné ženy a malého kusu stejně podivu hodné země. Vydání knihy podpořilo Literárně informační centrum v Bratislavě.

Autor bestselleru Krysí stezka, syn židovských rodičů, rekonstruuje osobní a intelektuální genezi dvou mužů, kteří stáli u zrodu myšlenek genocidy a zločinů proti lidskosti, přičemž oba, aniž by o sobě věděli, studovali na téže univerzitě u stejných profesorů ve Lvově, někdejším významném kulturním centru Evropy. Příběh je také vzpomínkou na autorova dědečka Leona Buchholze, který manévroval Evropou tváří v tvář nacistickým zvěrstvům. Kniha byla vyznamenána Cenou Baillieho Gifforda za vynikající dílo literaturu faktu.

Závažná kniha memoárů významného sociálnědemokratického politika, exilového pracovníka a českého historika. Svazek vznikl na základě otázek kladených historikem Petrem Zídkem, které autor posléze z textu vypustil a vznikl tak souvislý vzpomínkový text. Kniha líčí podrobně čtyří období - autorovo dětství a mládí za první republiky, neobyčejně složitá léta válečná, těžký žalář v komunistickém vězení 50. let a posléze autorův život a působení ve švýcarském exilu. Autor patřil k přátelům a spolupracovníkům Pavla Tigrida, byl významnou osobností novodobých českých dějin. Jeho historická práce - v knize zachycená v bibliografickém soupisu - je důležitou součástí obrazu novodobé české společnosti. Svazek je doplněn fotografickou přílohou.

První český životopis legendárního německého stíhače, jemuž je připisováno 17 sestřelů za jediný den Slavný stíhač německé Luftwaffe Hans-Joachim Marseille (1919–1942) rozhodně nesplňoval ideál árijského hrdiny. Svým nevojenským vystupováním a láskou k jazzu přiváděl k šílenství všechny své nadřízené. Přesto se stal hrdinou nacistické propagandy a byl i držitelem Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty. Bojovou kariéru zahájil již během bitvy o Británii, během které dosáhl svých prvních sedmi sestřelů. Sám však byl také několikrát sestřelen a kvůli svým kázeňským přestupkům nadále sloužil s velice nízkou hodností. V řadách JG 27 se zúčastnil krátkého tažení na Balkán a poté až do své smrti bojoval v severní Africe, kde si vysloužil přezdívku, která tvoří hlavní název této publikace. Celkově Marseille sestřelil 158 letadel západních Spojenců, čímž se stal nejúspěšnějším německým pilotem, který proti nim bojoval. Jeho nejslavnějším dnem se stalo 1. září 1942, kdy ohlásil neuvěřitelných 17 vzdušných vítězství! Objevná kniha mladého českého historika se nejpodrobněji zabývá právě tímto rekordem, samozřejmě tak ale činí v kontextu celého krátkého, ale bouřlivého života jedné z nejpozoruhodnějších osobností leteckých bojů druhé světové války.

Rotný Jaroslav Švarc byl jedním z parašutistů, kteří byli v době německé okupace vysazeni na české území s cílem bojovat proti nacistickému zlu. Historik Martin Vaňourek zpracoval archivní materiály, deníky a paměti, dochované hmotné prameny a vyzpovídal pamětníky, aby sestavil co nejkompletnější svědectví o životě a odkazu jednoho ze sedmi statečných hrdinů, kteří položili svůj život v boji s nacistickou přesilou v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici po atentátu na Heydricha.

Rotný Jaroslav Švarc byl jedním z parašutistů, kteří byli v době německé okupace vysazeni na české území s cílem bojovat proti nacistickému zlu. Historik Martin Vaňourek zpracoval archivní materiály, deníky a paměti, dochované hmotné prameny a vyzpovídal pamětníky, aby sestavil co nejkompletnější svědectví o životě a odkazu jednoho ze sedmi statečných hrdinů, kteří položili svůj život v boji s nacistickou přesilou v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ulici po atentátu na Heydricha.

Szenzációs lelet változtatta meg radikálisan a képet, amelyet eddig Adolf Hitler apjáról, Alois Hitlerről és a Hitler családról alkothattunk: az apa kötegnyi, megsárgult levele egy padláson vészelte át a „Führer” személyes dokumentumait eltüntető náci időket, s került a történész szerző, Roman Sandgruber kezébe a közelmúltban. A 31 kézírásos levélből teljesen új szemszögből ismerhetjük meg a fiára oly nagy hatást gyakorló Alois Hitler személyiségét. Ugyanakkor némi fény derül a Hitler család mítoszok, kitalációk és feltételezések terepévé vált mindennapjaira is. Mindmáig sokakat foglalkoztat ugyanis a kérdés: vajon miként lehetséges, hogy egy felső-ausztriai porfészekből származó, kudarcos, jobbára autodidakta gyerek pályája ilyen magasra íveljen?

Nagy-Britannia legjelentősebb politikusának lányai akkor is igényt tarthatnának az olvasó figyelmére, ha nem lennének önmagukban is rendkívüli személyiségek. Diana, a politikusfeleség, Sarah, a híres filmszínésznő és Mary, az aktív közszereplő nagyon különböztek egymástól, és az életük is másként alakult, de mindvégig erős testvéri szeretet kötötte őket össze. Mint a legbelső körbe tartozók, kulcsszerepet játszottak apjuk és az ország sorsában. A könyv nemcsak az ő hol boldog, hol nyomorúságos életükbe nyújt betekintést, maga Churchill és a korabeli Nagy-Britannia is ott van minden oldalon - olyan közelségben, ahogyan még sohasem láttuk.

Jméno Rudolfa Weigla, rodáka z Přerova, je u nás trestuhodně málo známé. Přitom byl jedním z nejvýznamnějších evropských vědců 20. století, člověkem, který svou vakcínou proti skvrnitému tyfu a odvahou projevenou tváří v tvář nacistickému režimu zachránil nespočet lidských životů. Nobelova cena mu po politických zákulisních hrách sice utekla, o to větším oceněním je pak posmrtně udělený titul „Spravedlivý mezi národy“. Seznamte se s mimořádným příběhem našeho celosvětově známého rodáka.

Ez a könyv egy császárné hétköznapjairól és „gondjairól” számol be: bemutatja Erzsébet ruhatárát, hajápolási szertartásait, étkezési (vagy inkább éhezési) szokásait, gyógykúráit, betegségeit. Mesél arról, hogy mi iránt lelkesedett szenvedélyesen, mi mindenhez volt tehetsége, mesél örökös utazásairól, a félelmeiről, a babonákról, a depresszióról és nem utolsósorban a személyzettel és az udvarhölgyeivel kialakult kapcsolatáról. Erzsébet a magánéletében sokoldalú, színes egyéniségnek számított. Számos furcsa szeszélye abban a korban nem keltett túl nagy megütközést, mivel az idő tájt a legkülönfélébb társadalmi rétegekben is megszokott volt, hogy valaki különös hóbortoknak hódolt. Saját elképzelései szerint élte az életét, elképzelései azonban legtöbbször szemben álltak az udvari előírásokkal.

Téved, aki azt gondolja, hogy mivel ismeri Ferenc József császár történelmi alakját és államférfiúi tevékenységét, magát az embert is ismeri. Olyan hivatalt és hivatást töltött be, melyet nem ő választott, hanem amit a sors kínált fel neki. Ez a könyv olyan képet rajzol a császárról, amit hiába keres az olvasó a történelemkönyvekben: egy polgár lép elénk, egy családapa, aki bár olykor makacs és udvariatlan, nagyvonalú és kicsinyes, mégiscsak ember. Ferenc József mindmáig ismeretlen vonásai tárulnak fel ebben a könyvben. Az olvasó bekukkanthat a császári toalettbe, a háló- és dolgozószobába, az ebédlőbe, tanúja lehet, hogy hol és hogyan élte mindennapjait a császár. Közben persze feltárulnak a Habsburg uralkodó nyárspolgári vonásai, ám méltóságán nem esik csorba. Ez a könyv nem rajzolja át az osztrák császárról kialakított immár klasszikus képet, de azért felmutat néhány, az uralkodót mégiscsak jellemző, szeretetre méltó tulajdonságot, ami emberközelbe hozza személyét.

A német apától és amerikai anyától Münchenben, 1887-ben született Ernst Hanfstaengl Németországban nevelkedett a lehető legjobb anyagi körülmények között, majd Amerikába költözött, diplomát szerzett a Harvardon. A nagyvilági életet élő, művelt, remekül zongorázó, mindenki által Putziként ismert férfi 1922-ben visszatér a szülőhazájába, és csodálója, majd közeli barátja, jó ideig közvetlen bizalmasa lesz Adolf Hitlernek, akiben nemcsak Németország, hanem az egész világ jövőjét látja. Hitler hatalomra jutása után komoly feladatokat kap, amelyeket nagy lelkesedéssel, mély hittel lát el. Elszántan dolgozik azon, hogy szilárd kapcsolat alakuljon ki a nyugati hatalmak, elsősorban az Egyesült Királyság, illetve Amerika és a náci Németország között. Egy ideig gyorsan halad felfelé a ranglétrán, ám váratlan és drámai fordulatok állnak be az életében, veszélybe kerül, barátaiban csalódik, elköteleződése bizonytalanná válik, a gonosz eszmékbe vetett hite – az megválaszolatlan kérdés marad, hogy vajon a számára szerencsétlen körülmények vagy az őszinte felismerés hatására – meginog, és Putzi végül szembefordul egykori önmagával. Thomas Snégaroff izgalmas könyve nagyon pontos képet ad a kor fontos történéseiről is, de legfőképpen Putzi személyes sorsára koncentrál, cselekedetei, döntései indítékait kutatja, igyekszik minél árnyaltabban bemutatni a kétségkívül érdekes és roppant ellentmondásos figurát, a hol bohócnak, hol őrültnek, hol megalkuvó, opportunista alaknak tartott Ernst Hanfstaenglt. Putzi utóbb „...azt bizonygatta, ő mindent elkövetett annak érdekében, hogy Hitler ne váljon Hitlerré...”