Juliana Weitlaner

Téměř jedno století určovali oba králové valčíků otec a syn Straussové hudební poměry Rakouska. Otcův Pochod Radeckého nám zní v uších jako symbol časů starého dobrého císařství, a ještě více slavných melodií je známo od syna, k těm navíc klasická jevištní díla jako Netopýr nebo Cikánský baron. Kdo však byli tito hudební mágové z Vídně, jež svou taktovkou doslova elektrizovali publikum? Z houští legend a anekdot vyprošťuje Juliana Weitlanerová životy dvou fascinujících mistrů, jejichž hudba zní i dnes po celé zeměkouli. Za doprovodu úžasného bohatství barevných vyobrazení nás zavádí do 19. století, kdy se životem tančilo ještě ve 3 taktu.

Marie Terezie Rakouská – jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímo dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi světlými dny v Schönbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bytost zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasti.

Císař František Josef I. vtiskl době svého panování výraznou pečeť a stal se posléze ztělesněním starého Rakouska 19. století. Pozvednut na trůn v roce 1848 jako mladý princ, vládl císařství pevnou rukou plných 68 let. Přes četné rány osudu přivedl monarchii k rozkvětu a nakonec k zániku. Smysl svého úřadu spatřoval v ochraně svých národů před jejich politiky. Když roku 1916 zemřel, ztratilo Rakousko-Uhersko jako mnohonárodnostní stát to nejdůležitější, co je drželo pohromadě. V této knize jsou s historickou ostrostí i jistou literární licencí vylíčeny nejtřpytivější dny i nejhořčejší tragédie životního příběhu Františka Josefa. Je to biografie, jejíž největší předností je její stručnost a zároveň výstižnost.

Marie Terezie Rakouská – jméno jako concerto grosso, žena jako kantáta z krásy, nádhery a panovnického lesku. Julianě Weitlanerové se podařilo dostat u císařovny audienci a nyní vykresluje její jemně stínovaný portrét, od boje o dědictví po předcích, přes nekonečné války s pruským sokem, Friedrichem Velikým, až k velkému reformnímo dílu pozdějších let. Tady ze stránek vykukuje veselé děvče, tu milující manželka a přísná matka a konečně i prudérní strážkyně mravnosti v černém vdoveckém úboru. Mezi světlými dny v Schönbrunnu a neradostnými hodinami v Hofburgu nám Marie Terezie vlídně podává ruku jako oslavovaná panovnice, jako bytost zkoušená osudem, jako milovaná matka vlasti.