Knihy - História, vojnová literatúra strana 1 z 500

Dva unikátne a bizarné ľudské osudy reprezentované dvoma šľachticmi – barónom Gregorom Friesenhofom (1840 – 1913) a kniežaťom Liviom Odescalchim (1863 – 1938). Delila ich jedna generácia, niekoľko stupňov na aristokratickom rebríčku a ich celoživotné záujmy. Pre jedného to bolo poľnohospodárstvo a meteorológia v tom najširšom zmysle slova, pre druhého skôr umenie, veda a politika. Mali však aj veľa spoločného. Obaja boli svojím pôvodom cudzincami, ich sídla delilo len čosi cez 10 kilometrov, stali sa bielymi vranami vo svojích rodinách, mnohí ich mali za bláznov a svojimi životnými osudmi si viackrát skrížili cesty. Nakoniec ich spojil vzťah k slovenskému prostrediu a k slovenskému národnopolitickému hnutiu. Friesenhof bol členom výboru Matice slovenskej, dopisovateľom do slovenskej tlače a dušou unikátneho hospodárskeho spolku s tolerantným postojom k slovenským roľníkom a ich záujmom. Odescalchi mal kontakty so slovenskými politikmi, stál na čele prevratu v regióne v roku 1918, organizoval slovenskú šľachtu v prospech Československej republiky a bol v úzkom vzťahu s Maticou slovenskou. Životné osudy oboch osobností spolu s pôvodom a rodinným prostredím, ako aj regionálnym i celoslovenským zakotvením, vytvárajú príbehy, ktoré by človek nevymyslel a ktoré mohli „stvoriť“ len dejiny vo svojej jedinečnosti a pestrosti.

Československé období v letech 1919 - 1939 zanechalo nepřehlédnutelnou stopu na Podkarpatské Rusi, dnešní Zakarpatské Ukrajině. Předválečné dvacetiletí přineslo pro Rusíny národní obrození nejen ve smyslu politickém, ale i v oblastech vzdělanosti a kultury. Ústava ČSR zaručovala možnosti rozvoje národního života a zachování vlastní identity i příslušníkům jiných národností, žijících v zemi. Významným faktorem při obnově Podkarpatska byla vyspělost západních častí republiky v hospodářské a vzdělanostní oblasti a v neposlední řadě účast českých a slovenských odborníků na rozvoji země. Bez vysoké úrovně českého průmyslu a vědy by se těžko mohly zabezpečit dodávky na Podkarpatskou Rus pro potřeby dopravy, zemědělské mechanizace nebo i rozhlasového vysílání. Podávají o tom svědectví kapitoly 3. dílu Československého světa v Karpatech (ČSSK 3) o rozvoji zemědělství, automobilizmu, o hasičích, o českých a slovenských podnikatelích v Užhorodě a v Chustu, o vysílání čs. rozhlasu pro Podkarpatskou Rus. V průběhu předválečného období je v zemi zaznamenán rozvoj i v oblastech společenského života a kultury. Pojednávají o tom také kapitoly ČSSK 3 (Činnost okrašlovacích spolků, Astronomická společnost v Užhorodě, Kina na Podkarpatské Rusi, Město Užhorod v české literatuře, Podkarpatsko očima slovenských spisovatelů, Tělovýchova a sport, Hvězdy nad Poloninami, Vojenský život v Užhorodě a další). Svědectví a vzpomínky nám připomínají Podkarpatskou Rus - sousední zemi, s kterou jsme žili ve společném státě a která je součástí společného kulturního a historického dědictví. Kniha je v českom, slovenskom a rusínskom jazyku.

Kniha Krajinská hranica medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou (1919 – 1939) sa pokúša načrtnúť zložitosti procesu hľadania slovenského a rusínskeho etnického priestoru v období medzi dvoma vojnami. Ide o náročnú úlohu, komplikovanú aj tým, že v uvedenom období – a rovnako aj neskôr – sa obyvateľstvo označované ako Rusíni, Rusnáci, Malorusi, Karpatorusi začalo samo ešte len vysporadúvať so základnou otázkou každého národa či každej etnickej skupiny. Touto otázkou bola otázka etnickej príslušnosti. V ich prípade s otázkou, či uvedení obyvatelia sú Rusíni – teda, či sú osobitným, samostatným národom, alebo či sú súčasťou ukrajinského (maloruského) národa. Stanoviť hranicu medzi Slovákmi a Rusínmi/Ukrajincami sa pokúšali nielen politici, ale predovšetkým bádatelia – jazykovedci, etnografi, historici. Napísali o tom obsiahle práce a my s odstupom času môžeme konštatovať, že i napriek odchýlkam, ktoré sa objavovali medzi rôznymi bádateľmi, bola táto úloha pomerne úspešne riešená, aspoň čo sa týkalo ich historicko-jazykových či historicko-etnografických analýz. Zložitejšie to bolo s uvádzaním získaných poznatkov do vtedajšej reality – politickej, a teda aj mocenskej, ale aj do reality každodenného života jednotlivých ľudí žijúcich na severovýchodnom Slovensku v prvej polovici 20. storočia, do reality, ktorá sa líšila od skutočnosti predchádzajúcich desaťročí a storočí, ktoré bádatelia skúmali a analyzovali. Ich pomerne jednoznačné výsledky etnografického, jazykového i konfesionálneho rozmeru skomplikovalo aktuálne národné povedomie obyvateľstva jednotlivých dedín a celých oblastí severovýchodného Slovenska, neraz a rozchádzajúce so zistenými a vo vedeckej práci sformulovanými názormi. Práca Krajinská hranica medzi Slovenskom a Podkarpatskou Rusou (1919 – 1939) vznikla na základe viacročného bádania v domácich, ako aj zahraničných archívoch – v Prahe, v Bonne, vo Viedni. Boli v nej využité archívne materiály z archívu a depozitárov Národného múzea v Prahe. Ku mnohým z nich autorovi otvorili cestu a upozornili na ne Mgr. Petr Skála i PhDr. Stanislav Slavík. Veľa informácií poskytli archívne materiály z archívu Ministerstva zahraničných věcí České republiky, z archívu School of Slavonic and East European Studies Londýnskej univerzity, ktoré poskytol autorovi knihy Dr. Patrik Dubovský. V nemalej miere prácu obohatil pramenný materiál z archívov v Bonne, vo Viedni i v Užhorode. Všetkým menovaným i nemenovaným kolegom a priateľom v zahraničí, a osobitne univ. profesorovi Dr. Manfredovi Alexandrovi z Univerzity v Kolíne nad Rýnom patrí úprimné poďakovanie za pomoc pri hľadaní a získavaní potrebných informačných zdrojov. Druhé vydanie knihy však nie je len púhym zopakovaním prvého vydania. Kniha je doplnená o nové poznatky, nové súvislosti, aby čitateľ mohol preniknúť hlbšie do podstaty slovensko-rusínskych/ukrajinských vzťahov v 20. a 30. rokoch 20. storočia a sprostredkovane i do súčasného dvadsaťročného obdobia 21. storočia. V tejto súvislosti chcem poďakovať ďalším ľuďom, ktorí mi pri výskume i písaní nezištne pomohli – PhDr. Davidovi Hubenému, PhD., z Národného archívu v Prahe, PhDr. Stanislavovi Konečnému, CSc., emeritnému pracovníkovi Spoločenskovedného ústavu CSPV SAV v Košiciach, doc. Ihorovi Lichtejovi z Užhorodskej národnej univerzity v Užhorode, Csille Fedinec, PhD., z Centra spoločenských vied Výskumnej siete Loránda Eötvösa v Budapešti, Dr. h. c. prof. Dr. Paulovi Robertovi Magoscimu z Torontskej univerzity v Kanade, PhDr. Richardovi Pavlovičovi, PhD., riaditeľovi Štátneho archívu v Košiciach, ale aj celému radu archivárov i kolegov zo Slovenska i zahraničia, s ktorými som mohol konzultovať národnostnú problematiku medzivojnového Československa.

Sú diela, ktoré by mali byť v policiach kníhkupectiev v každej dobe a v policiach domácností v každej generácii. Deväťdesiat rokov už k takým knihám patrí trojdielny súbor slovenských hradov Ľudovíta Janotu. Jeho najkrajšie vydania sa od seba líšia iba svojimi obálkami a tak sme sa ani my v Columbuse po takmer tridsiatich rokoch od posledného vydania u nás nerozhodli nič iné, než obálky zmeniť. Od doby, kedy Janotove dielo vzniklo, bolo už o slovenských hradoch napísané mnohé inými autormi. Slovenské hrady Ľudovíta Janotu sú však nielen svedectvom o slovenských hradoch a dobe, v ktorej sa na nich žilo, ale i podobe slovenského jazyka v období, keď Janotove knihy vznikli.

Sú diela, ktoré by mali byť v policiach kníhkupectiev v každej dobe a v policiach domácností v každej generácii. Deväťdesiat rokov už k takým knihám patrí trojdielny súbor slovenských hradov Ľudovíta Janotu. Jeho najkrajšie vydania sa od seba líšia iba svojimi obálkami a tak sme sa ani my v Columbuse po takmer tridsiatich rokoch od posledného vydania u nás nerozhodli nič iné, než obálky zmeniť. Od doby, kedy Janotove dielo vzniklo, bolo už o slovenských hradoch napísané mnohé inými autormi. Slovenské hrady Ľudovíta Janotu sú však nielen svedectvom o slovenských hradoch a dobe, v ktorej sa na nich žilo, ale i podobe slovenského jazyka v období, keď Janotove knihy vznikli.

Na prelome tisícročí bol Adrian Hong tichým študentom Yalovej univerzity, ktorý hľadal svoje miesto vo svete. Po tom, čo si prečítal desivú správu o živote v Severnej Kórei, Uvedomil si, že našiel zmysel existencie, ktorý sa ohlasoval tak naliehavo, že bol rozhodnutý venovať mu aj svoj život. To, čo sa začalo ako bezpečná cesta po vychodených chodníčkoch, sa čoskoro zmenilo na niečo nebezpečnejšie. Hong odcestoval do Číny, kde oklamal bezpečnostné služby a pomáhal Severokórejčanom žiadajúcim o azyl prejsť cez hranice. Medzitým Hongova tajná organizácia s názvom Čcheollimská občianska obrana začala sledovať aktivity severokórejskej vlády a jej nestabilného vládcu tretej generácie Kim Čong-una. Pri príprave plánov na exilovú vládu sa organizácia zamerala na severokórejských diplomatov, ktorí by sa dali presvedčiť, aby zbehli. Po šokujúcej vražde diktátorovho staršieho brata Kim Čong-nama za bieleho dňa v roku 2017 pomohol Hong spolu s veteránom americkej námornej pechoty Christopherom Ahnom dopraviť rodinu Kim Čong-nama do bezpečia. Hongova séria akcií vyvrcholila ozbrojenou raziou na severokórejskom veľvyslanectve v Madride – činom, ktorý dostal Ahna za mreže a z Honga spravil utečenca. Kniha Rebel a kráľovstvo je vzrušujúcim rozprávaním o mužovi, ktorý sa obrátil chrbtom k bezpečiu, aby mohol žiť odvážne a podľa svojich zásad. Uznávaný novinár a spisovateľ Bradley Hope, ktorý v denníku Wall Street Journal odhalil množstvo podrobností o Hongových operáciách, prináša pozoruhodný príbeh o idealizme a šialenstve, arogancii a hrdinstve, v ktorom sa odohráva tajná bitka o budúcnosť najzáhadnejšieho a najznepokojujúcejšieho národa na svete.

Brigádní generál František Moravec, účastník prvního, druhého i protikomunistického zahraničního odboje, je dnes připomínán především jako duchovní otec operace Anthropoid. V zapomnění upadlo, že za druhé světové války byl po boku Jana Masaryka, Prokopa Drtiny či Ferdinanda Peroutky také jedním z „hlasů“ BBC, hovořících z Londýna ke krajanům v okupované vlasti. Nápravu přináší publikace, v níž se čtenáři mohou poprvé seznámit se všemi Moravcovými rozhlasovými komentáři z válečných let. Jejich autor se v nich představuje jako střízlivý vojenský odborník, povzbuzující ducha obyvatel protektorátu brilantními rozbory probíhajícího konfliktu.

Sú diela, ktoré by mali byť v policiach kníhkupectiev v každej dobe a v policiach domácností v každej generácii. Deväťdesiat rokov už k takým knihám patrí trojdielny súbor slovenských hradov Ľudovíta Janotu. Jeho najkrajšie vydania sa od seba líšia iba svojimi obálkami a tak sme sa ani my v Columbuse po takmer tridsiatich rokoch od posledného vydania u nás nerozhodli nič iné, než obálky zmeniť. Od doby, kedy Janotove dielo vzniklo, bolo už o slovenských hradoch napísané mnohé inými autormi. Slovenské hrady Ľudovíta Janotu sú však nielen svedectvom o slovenských hradoch a dobe, v ktorej sa na nich žilo, ale i podobe slovenského jazyka v období, keď Janotove knihy vznikli.

Kniha sleduje hospodářské a finanční aktivity československých legií v Rusku během první světové války. Toto téma nebylo dosud komplexně historicky zpracováno, k dispozici jsou pouze publikace z pera přímých účastníků. Podnikatelská činnost československých legií je specifikem, jež dosud nebylo žádnou armádou překonáno. Širší vojensko-politický a diplomatický rámec je analyzován jen v té míře, která je nutná pro pochopení celkové situace. Nedílnou součástí knihy je zodpovězení kontroverzních otázek a osvětlení podstaty obvinění vznášených na adresu československého vojska týkajících se krádeže carského pokladu, násilných rekvizic, exploatace surovinového bohatství Sibiře, nesplacených půjček od protibolševických vlád v Samaře a Omsku, zrady admirála Kolčaka a protibolševických sil. Kniha je založena především na pramenech uložených v českých archivech, které převážná většina dosavadních autorů buď neexcerpovala vůbec, nebo jen velmi selektivně.

V židovských rodinách sa kladie mimoriadny dôraz na výchovu a vzdelanie detí od útleho veku. Zložitý vývoj židovského školstva v rôznych obdobiach súvisel s procesom zrovnoprávnenia Židov s ostatným obyvateľstvom, čo prispelo aj k rozvoju židovských škôl. Autorka opisuje vývoj židovského školstva na našom území, spoločenské a politické podmienky, ktoré židovské školstvo bezprostredne formovalo aj ohrozovalo, pričom muselo vzdorovať politickým a ideologickým tlakom a narastajúcemu antisemitizmu. Približuje formovanie školskej politiky v období 1. ČSR, postupné vyraďovanie židovských študentov zo štúdií na všetkých školách počas slovenského štátu, ako aj pôsobenie židovských ľudových škôl v pracovných táboroch na území Slovenska.

Rabín Chatam Sofer je dnes súčasťou multikultúrneho panteónu osobností Bratislavy. Po desiatkach rokov zabudnutia v podzemnej hrobke pri Tuneli sa dočkal poštovej známky, pamätnej striebornej mince, uličky s názvom Sóferove schody ako aj po ňom pomenovanej zastávky MHD. Dopravné značenie, ktoré víta návštevníkov pri vstupoch do mesta, upozorňuje na unikátny areál, kde je pochovaný spolu s ďalšími významnými bratislavskými rabínmi a učencami. Kto bol Chatam Sofer? Vlastným menom Moše Schreiber (1762 – 1839) patrí k najväčším duchovným autoritám tradičného judaizmu. Počas života bol označovaný titulom „gaon“ (génius), čo poukazovalo na jeho brilantné intelektuálne schopnosti a rozsiahle vedomosti Tóry a židovského zákona. Dôležitou činnosťou hlavného bratislavského rabína Chatama Sofera bolo pôsobenie na čele Prešporskej ješivy. Ako roš ješiva ju pozdvihol na špičkovú úroveň a vo svojej dobe patrila k najprominentnejším vzdelávacím inštitúciám v židovskom svete. Za tri desaťročia jeho pôsobenia vychoval novú generáciu študentov – rabínov, ktorí jeho učenie šírili po celom svete. Iba v samotnom Uhorsku bolo asi sto rabinátov obsadených jeho žiakmi. Uplynulo viac ako 20 rokov od slávnostného otvorenia Pamätníka Chatama Sofera. Židovská komunita aj bratislavská verejnosť tak môže obdivovať moderný objekt, ktorý rešpektuje prísne náboženské tradície judaizmu. Kniha prezentuje rôzne pohľady na zničenie, obnovu, súčasnú prevádzku pamätníka, prináša autentické spomienky, v ktorých priami aktéri hovoria o úspechoch, ale aj problémoch stavby.

Výpravná kniha Kate Listerové zachycuje historii odvěkého řemesla očima sexuálních pracovnic: od středověkých ulic po salony Divokého západu, od nevěstinců po zámecké komnaty. Autorčin široký záběr poskytuje kontext pro současné debaty o sexuální emancipaci a o postavení žen ve společnosti. Pestrá plejáda historických postav „děvek“, „kurev“ a společnic dokládá, že sama historie bádání o sexu je historií předsudků a že dějiny prostituce jsou především dějinami restrikcí, zákazů, které nikdy nefungovaly, a proměnlivých přístupů. Elizabeth Moryngová, jež uspokojovala ve středověkém Londýně duchovní, skončila jako prostopášnice ve vězení. Gejši a herečky divadla kabuki, které za japonského období Edo poskytovaly sexuální služby svým mecenášům, jsou kladnými postavami, na rozdíl od mužů prodávajících sex v Anglii za regentského období. Jejich příběhy ožívají díky vtipnému podání autorky i peprnému obrazovému materiálu, který čítá na 500 fotografií či ilustrací.

Cílem knížky Příběhy pražských parků a zahrad není jen postihnout historické proměny těchto míst, ale nenásilně nabídnout podnět k jejich hlubšímu poznávání, a to všem, kdo množství dnes dobře udržovaných zelených ploch ve městě využívají, ať už k odpočinku, sportu nebo každodennímu venčení mazlíčků, tedy především laickým zájemcům. Proto její autor, nadšený znalec a obdivovatel Prahy, nepřináší žádný akademický, suchý výklad a výčet – jeho čtivé vyprávění naopak nabízí spoustu drobných zajímavostí, barvitě a živě přibližuje příběhy a zásluhy mnoha známých osobností, ale i postav zdánlivě nedůležitých, zmiňuje také některé pověsti a legendy, tak aby čtenáře pobavil, někdy i přinutil k úsměvu. Každá z kapitol je doplněna o půvabné fotografie Michaela Romanovského, který svými neotřelými, vkusnými pohledy na známá místa jako by mnohde na autorovo vyprávění důvtipně navázal, citlivě ho doplnil, ba i načal příběh nový…

Daimler-Benz, Allianz, Porsche, Volkswagen a BMW… Všechny tyto a mnohé další globální společnosti spojuje temné dědictví rodin, které je založily nebo ovládly. Mnohé z nich nadále ovládají části světové ekonomiky a vlastní ikonické značky, jejichž výrobky pokrývají celý svět. V tomto přelomovém díle investigativní žurnalistiky najdete skutečný příběh o tom, jak nejbohatší německé podnikatelské dynastie nashromáždily nevýslovné prostředky a moc tím, že podporovaly zvěrstva třetí říše. Dozvíte se, jak nacisté pomohli německým magnátům vydělat miliardy na hrůzách třetí říše a druhé světové války – a jak jim to Amerika umožnila.

Ez a kötet 19 olyan köztörvényes bűnügyet mutat be, amelyek végső lezárásában a kötél játszotta a főszerepet. Az előzményektől a nyomozáson át a bizonyítási procedúráig 19 olyan gyilkossági esetet ismerhetünk meg, amelyek elkövetőire a Kádár-korszak bírái kimondták a lehető legsúlyosabb ítéletet, és ezt végre is hajtották. Melyik magyarországi megyében melyik volt az az utolsó bűntett, amelynek elkövetőjét kivégezték? A szerző utóbbi felosztás szerint mutatja be a körülmények és indíték szempontjából változatos, de minden esetben rendkívül megrázó eseteket.

A Horthy család eddig sohasem publikált dokumentumait tartja kezében az olvasó. Horthy Istvánné, a fiatalon elhunyt kormányzóhelyettes özvegye hosszú élete végéig megőrizte családja iratait, melyek most először látnak nyomtatásban napvilágot. Jelen kiadványban megtalálhatók többek között: Horthy Miklós és Horthy Miklósné első világháború alatt egymásnak címzett levelei, a Horthy család tagjainak üzenetváltásai, Horthy Istvánné második világháború alatt vezetett naplói, a volt kormányzó és Kállay Miklós egykori miniszterelnök emigrációs levelezésének dokumentumai, Horthy Jenő - a kormányzó öccse - emlékiratai és élete utolsó éveiben vezetett naplójának bejegyzései, valamint John Flournoy Montgomery nyugalmazott amerikai diplomata küldeményei. Először olvasható nyomtatásban Horthy Istvánné mintegy öt évtizeden átívelő levelezése lánykori barátnőjével, Apponyi Geraldine-nal, aki 1938-ban I. Zogu albán királlyal kötött házasságot. A kiadvány különleges újdonság mind a történészszakma, mind a történelmet kedvelő szélesebb közönség számára. A közölt dokumentumokból nem csupán számos nagypolitikai esemény tárul fel az olvasó számára a kormányzócsalád tagjainak perspektívájából, de bepillantást nyerhetünk a huszadik századi magyar történelem egyik legmeghatározóbb alakjának hétköznapjaiba is: az őt foglalkoztató kisebb-nagyobb gondokba, emberi viszonyaiba és az érzéseibe.

Kniha Vězeň na útěku zavede čtenáře do světa za vysokými zdmi s ostnatým drátem a představí fenomén, který je sice kvantitativně ojedinělý, zato však úzce provázaný s životy nejen vězněných osob, ale také dalších aktérů vězeňského světa. Autoři v knize diskutují možnosti definování vězeňských útěků, vysvětlují, kdo, proč a jak z vězení utíká, a na základě práce s dostupnými daty vyvrací nepravdy spojené s interpretací útěků z vězeňských zařízení. Prostřednictvím skutečných příběhů, které se odehrály v českém a zahraničím kontextu, přibližují historii i současnost vězeňských útěků a jejich rozmanitá, fascinující a překvapivá provedení.

Třetí svazek Dějin Tábora představuje čtenáři poutavou a přístupnou formou dějiny města v uplynulých přibližně 250 letech. Autorský kolektiv složený z akademických i místních historiků a muzejníků si klade společnou otázku: Jak město zvládlo výzvy modernizace? Epocha od konce 18. do začátku21. století je v Táboře plná změn, zpočátku jen pozvolných, později nezřídka velmi prudkých a dramatických. Některé podněty k těmto změnám byly v Táboře podobné jako jinde, což platí například o napojení na železnici, jiné se mírně odlišovaly, jako v případě velkoryse budovaného táborského školství nebo v oblasti intenzivní spolupráce s armádou. V jednom ohledu jsou však táborské dějiny zcela specifické – jedním z nejdůležitějších ideových zdrojů změn posledních století tu byl novohusitský mýtus. Kniha proto představuje čtenáři nejen dějiny města, ale je obecnější analýzou imaginace o moderní podobě české národní identity vepsané do historie Tábora.