Pavel Juřík

Kniha klade důraz na stručný, srozumitelný a poutavě psaný text, který poskytuje základní informace o panovníkovi, jeho rodině, nejvýznamnějších událostech a osobnostech doby vlády a o zajímavostech. Důraz je kladen na představení panovníka na větším množství portrétů, od dětství až po konec života a doplňují je portréty manželek, případně dětí. Veřejnost české krále zná většinou jen na několika portrétech, které se v médiích neustále opakují, některé portréty jsou téměř neznámé, přitom jsou zajímavé a poskytují nám možnost poznat jejich osobnost. Vhodně jsou použity i mapy a zemské znaky, které ukazují, jak se postupně měnila rozloha zemí Koruny české. Kde je to vhodné, jsou doplněny fotografie nebo nákresy staveb, které jednotliví králové vybudovali.

Páni z Hradce nebo-li také „páni zlaté růže“ patří k nejstarším a nejvýznamnějším českým a moravským panským rodům. Jejich historie se začala psát již na konci 12. století. Z jeho řad vzešla řada úspěšných politiků a diplomatů (Jindřich I. z Hradce, Adam I., Zachariáš nebo Adam II.) a jejich odkazem jsou např. zámky Jindřichův Hradec a Telč nebo hrad Roštejn.

Kniha „Pernštejnové, Kdo vytrvá, vítězí“ přehledně a srozumitelně seznamuje čtenáře s historií a památkami, které jsou spojeny s jedním z nejvýznamnějších šlechtických rodů nejen Moravy a Čech, ale i Evropy 16. století. Zajímavé události rodu jsou spojeny se širšími politickými nebo náboženskými okolnostmi a doplněny o další zajímavé informace. Nechybí ani přehled sídel Pernštejnů a jejich historie.

Korunovační klenoty patří mezi nejdůležitější symboly státu, dodnes je uctíváme a obdivujeme. Jejich historie sahá až do pravěku a starověku, kdy se z jednoduchých symbolů moci kmenových vůdců postupně proměnily v promyšlenou řadu „regálií“, s přesně stanoveným významem. Královskou nebo císařskou korunu doplnilo nejprve ve starém Egyptě a Římě žezlo a ve středověku říšské jablko, státní meč, korunovační kříž nebo roucho. Tato kniha přináší přehled historie více než tří desítek korunovačních klenotů a jejich zemí a seznamuje s osudy panovníků, kteří se na nich nejvíce podíleli. Přináší také informace o jejich uměleckém ztvárnění nebo o průběhu korunovací a o hlavních panovnických rezidencích.

Ačkoliv rodinné vazby jsou u šlechtických rodů spletité, u rodů Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouily došlo k něčemu výjimečnému – oba rody se staly příbuznými předních evropských královských rodů, na prvním místě habsburského a na druhém britského. V prvním případě to bylo příbuzenství nelegitimní, ve druhém legitimní. A protože se rody Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouilly v roce 1857 navzájem propojily a Mensdorffové o dvanáct let později zdědili knížecí titul i jméno Dietrichsteinů, sluší se oba rody představit společně. Dodejme, že se nejedná o tzv. pobělohorské rody, protože první k nám přišel už v 16. století a druhý až na počátku 19. století.

Monografie o jednom z nejstarších českých šlechtických rodů je určena pro širokou veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, historii jako takovou i o dějiny hradů a zámků. Z rodu Kolowratů pocházely desítky významných osobností, které se zapsaly do českých i středoevropských dějin. Patří mezi ně např. Hanuš II. Libštejnský z Kolowrat, voják a později duchovní, který vyhlásil roku 1469 papežskou klatbu nad králem Jiřím z Poděbrad, významný politik jagellonského období Albrecht II. Libštejnský z Kolowrat nebo císařský vyslanec František Karel I. Z větve Krakowských z Kolowrat pochází např. velký vlastenec19. století hrabě Hanuš či známý filmař, aviatik a motorista hrabě Saša. Odkaz štědrých dárců z rodu Kolowratů nalezneme např. v Národním muzeu nebo Národní galerii. Kolowratská sbírka obrazů patří mezi nejcennější u nás. S Kolowraty jsou spojeny hrady Krakovec, Libštejn, Krašov nebo překvapivě i Karlštejn, ale také zámky Rychnov nad Kněžnou, Velké Dvorce, Sloup nebo Nový Hrad u Jimlína a několik paláců v Praze.

Lobkowiczové jsou jedním z nejvýznamnějších a světově nejznámějších českých šlechtických rodů. Jejich historie sahá do konce 14. století. V dalším století se rozdělili na větve Hasištejnských a Popelů z Lobkowicz. Dodnes žije pouze větev popelovská, která se dělí na roudnickou primogenituru a mělnickou sekundogenituru a ty ještě na další větve. Dlouhá řada významných politiků, diplomatů, vojevůdců nebo mecenášů umění z rodu Lobkowiczů se zapsala zlatým písmem do českých dějin. Jimi shromážděná umělecká díla patří mezi nejvýznamnější soukromé sbírky umění ve střední Evropě. Z desítek lobkowiczkých sídel uveďme např. zámky Mělník, Roudnice nad Labem a Jezeří, hrady Hasištejn nebo Střekov a Lobkowiczský palác na Pražském hradě. Kniha Lobkowiczové, Popel jsem a popel budu je první knihou o tomto rodu, která čtenáři poskytuje souhrnné informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, historických souvislostech, genealogii a heraldice. Seznamuje také s bezmála dvěma desítkami hradů, zámků a paláců, které rod vybudoval. – zasvěcený text popisuje dějiny rodu i jednotlivých sídel – 280 fotografií (portréty, interiéry a exteriéry sídel) – přehledné rodokmeny hlavních větví rodu Lobkowiczů

Publikace přibližuje čtivou formou dějiny bankovnictví u nás, včetně mnoha detailních údajů i nejrůznějších zajímavostí. Vypráví např. o založení první banky na našem území, o vzniku první zastavárny v Praze, tzv. Schwarzenberské banky, prvních spořitelen a akciových či zemských bank a o rozvoji peněžnictví v habsburské monarchii, Československu, ale i v ČR a na Slovensku, a to až do současnosti. Vedle historie bankovnictví přináší informace o tom, jak se vyvíjely hlavní bankovní služby a technologie (mj. trezory, platební karty). Kniha vychází ve svém druhém, přepracovaném a doplněném vydání k 30. výročí vzniku bankovnictví České republiky a Slovenska. Text na křídovém papíře provází přes 200 vesměs barevných fotografií, z části unikátních (bankéři, interiéry a exteriéry bank u nás i v Rakousku). Přivítají ji zájemci o historii, bankovnictví, ale i architekturu.

Kinští patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody Království českého a habsburské monarchie. Jejich kořeny sahají až do 13. století. V roce 1628 byli povýšeni do hraběcího stavu, v roce 1720 vznikla větev knížecí, ze které se oddělila hraběcí větev kostelecká. Zámky Kinských v Chlumci nad Cidlinou, Kostelci nad Orlicí a Žďáru nad Sázavou patří mezi časté cíle milovníků historie a turistiky. Výrazné stopy Kinských nalezneme i na dalších místech, jako jsou Praha, Heřmanův Městec, Chroustovice, Sloup, Nový Bor nebo Budenice. Z dlouhé řady významných osobností rodu připomeňme např. hraběte Viléma nebo Oktaviána, či knížata Štěpána a Rudolfa Kinské a polního zbrojmistra Františka Josefa Kinského. Zapomenout nesmíme na nositelku Nobelovy ceny míru baronku Bertu von Suttner nebo jedinou vítězku Velké pardubické Latu Brandisovou. Kniha „Kinští, Bůh, čest, vlast“ přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Kinských, informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, přehledné rodokmeny hlavních rodových větví a popisy erbů. Na tři sta fotografií zachycuje portréty členů rodu a jeho nejvýznamnější sídla.

Možná si z legendárních Černých baronů pamatujete hlášku: „Poslyšte, Šternberk, nejste vy náhodou ňákej ten fón?“ „Jsem poslední hrabě Šternberk ze Šternberku, soudruhu poručíku.“ Seznamte se s osudy rodu Šternberků - jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do 1. poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin od středověku po odpor proti nacistům, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky, z nichž řada patří k nejčastějším turistickým cílům. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, všeobecnou historii i o dějiny hradů a zámků. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů.

Oslnivý společenský vzestup od bezvýznamného vladyckého rodu po nejbohatší panský rod v Čechách s aspirací na českou královskou korunu, tak lze ve zkratce charakterizovat působení na dějinné scéně rodu Smiřických ze Smiřic. Jeho jméno je dnes téměř zapomenuto, přestože příslušníci rodu zasahovali téměř 200 let, od počátku 15. století až do roku 1618, do našich politických a kulturních dějin a zanechali nám řadu významných architektonických památek (např. hrady a zámky v Kostelci nad Černými lesy a Náchodě, palác Smiřických v Praze). Pokrokové hospodaření bez dluhů bylo ve své době unikátní. Polovinu panství Smiřických získal po bitvě na Bílé hoře Albrecht z Valdštejna, jenž si je nárokoval z pozice dědice, neboť jeho matka Markéta pocházela z náchodské větve rodu. Středočeská panství pak prodal svému spojenci, Karlu I. knížeti z Liechtensteina. Knížecí rod pak středočeská panství dále rozšiřoval (přikoupil např. Kounice, Roztoky u Prahy, Zahrádky) a vlastnil je až do první pozemkové reformy. Dceři knížete Jana Adama I., zakladatele Lichtenštejnského knížectví, Marii Terezii Felicitas, provdané vévodkyni de Savoy-Carignano, vděčí Černokostelecko (ale i Vídeň) za mnoho charitativních projektů a staveb (kostely, chudobince). Jí a dalším členům rodu Liechtensteinů je věnována samostatná kapitola, která dokumentuje také pozitivní vývoj česko-lichtenštejnských vztahů po roce 2009. Kniha navazuje na úspěšnou knihu tohoto autora Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů.

Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem: pánů z Hradce (jedné z větví pánů z Růže), jejich nástupců Slavatů a pak Czerninů, ale také Krajířů z Krajku a dalších, včetně jejich sídel, a to i v Praze, Vídni a na dalších místech. Nezapomíná ani na zdejší malebná města Jindřichův Hradec, Telč, Slavonice, Dačice a další, hrady a zámky, ale i jiné pozoruhodnosti. Bohatý ilustrační materiál s řadou u nás nepublikovaných snímků (mj. z archivu Czerninů) tvoří z knihy unikátní záležitost.