Pavel Juřík

Korunovační klenoty patří mezi nejdůležitější symboly státu, dodnes je uctíváme a obdivujeme. Jejich historie sahá až do pravěku a starověku, kdy se z jednoduchých symbolů moci kmenových vůdců postupně proměnily v promyšlenou řadu „regálií“, s přesně stanoveným významem. Královskou nebo císařskou korunu doplnilo nejprve ve starém Egyptě a Římě žezlo a ve středověku říšské jablko, státní meč, korunovační kříž nebo roucho. Tato kniha přináší přehled historie více než tří desítek korunovačních klenotů a jejich zemí a seznamuje s osudy panovníků, kteří se na nich nejvíce podíleli. Přináší také informace o jejich uměleckém ztvárnění nebo o průběhu korunovací a o hlavních panovnických rezidencích.

Peníze jsou jedním z největších vynálezů lidstva, bez nich bychom nebyli na tak vysokém stupni hospodářského nebo kulturního rozvoje. Lidstvo je používá už tři tisíciletí. Tato kniha seznamuje s historií a rolí peněz na příkladu starověkých civilizací, Království českého, Nizozemí, Francie, Velké Británie, Německa, Ruska a Spojených států a ukazuje, jak se měnily formy peněz a jak ovlivňovaly národní i světové dějiny.

Ačkoliv rodinné vazby jsou u šlechtických rodů spletité, u rodů Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouily došlo k něčemu výjimečnému – oba rody se staly příbuznými předních evropských královských rodů, na prvním místě habsburského a na druhém britského. V prvním případě to bylo příbuzenství nelegitimní, ve druhém legitimní. A protože se rody Dietrichsteinů a Mensdorff-Pouilly v roce 1857 navzájem propojily a Mensdorffové o dvanáct let později zdědili knížecí titul i jméno Dietrichsteinů, sluší se oba rody představit společně. Dodejme, že se nejedná o tzv. pobělohorské rody, protože první k nám přišel už v 16. století a druhý až na počátku 19. století.

Lobkowiczové jsou jedním z nejvýznamnějších a světově nejznámějších českých šlechtických rodů. Jejich historie sahá do konce 14. století. V dalším století se rozdělili na větve Hasištejnských a Popelů z Lobkowicz. Dodnes žije pouze větev popelovská, která se dělí na roudnickou primogenituru a mělnickou sekundogenituru a ty ještě na další větve. Dlouhá řada významných politiků, diplomatů, vojevůdců nebo mecenášů umění z rodu Lobkowiczů se zapsala zlatým písmem do českých dějin. Jimi shromážděná umělecká díla patří mezi nejvýznamnější soukromé sbírky umění ve střední Evropě. Z desítek lobkowiczkých sídel uveďme např. zámky Mělník, Roudnice nad Labem a Jezeří, hrady Hasištejn nebo Střekov a Lobkowiczský palác na Pražském hradě. Kniha Lobkowiczové, Popel jsem a popel budu je první knihou o tomto rodu, která čtenáři poskytuje souhrnné informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, historických souvislostech, genealogii a heraldice. Seznamuje také s bezmála dvěma desítkami hradů, zámků a paláců, které rod vybudoval. – zasvěcený text popisuje dějiny rodu i jednotlivých sídel – 280 fotografií (portréty, interiéry a exteriéry sídel) – přehledné rodokmeny hlavních větví rodu Lobkowiczů

Schwarzenbergové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody, které ovlivňovaly nejen dějiny českých zemí, ale celé střední Evropy v 17. – 19. století. Zejména jižní Čechy vděčí Schwarzenbergům za úpravu krajiny, výsadbu lesů na Šumavě a dlouhou řadu hradu a zámků, na které jsme dodnes hrdí. Na prvním místě to jsou zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov a Orlík, ale také schwarzenbergské paláce v Praze. Kniha „Schwarzenbergové – Nic než rovné“ čtenářům přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Schwarzenbergů, informace a portréty jeho nejvýznamnějších osobností, rodokmeny a popisy erbů.

Monografie o jednom z nejstarších českých šlechtických rodů je určena pro širokou veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, historii jako takovou i o dějiny hradů a zámků. Z rodu Kolowratů pocházely desítky významných osobností, které se zapsaly do českých i středoevropských dějin. Patří mezi ně např. Hanuš II. Libštejnský z Kolowrat, voják a později duchovní, který vyhlásil roku 1469 papežskou klatbu nad králem Jiřím z Poděbrad, významný politik jagellonského období Albrecht II. Libštejnský z Kolowrat nebo císařský vyslanec František Karel I. Z větve Krakowských z Kolowrat pochází např. velký vlastenec19. století hrabě Hanuš či známý filmař, aviatik a motorista hrabě Saša. Odkaz štědrých dárců z rodu Kolowratů nalezneme např. v Národním muzeu nebo Národní galerii. Kolowratská sbírka obrazů patří mezi nejcennější u nás. S Kolowraty jsou spojeny hrady Krakovec, Libštejn, Krašov nebo překvapivě i Karlštejn, ale také zámky Rychnov nad Kněžnou, Velké Dvorce, Sloup nebo Nový Hrad u Jimlína a několik paláců v Praze.

Valdštejnové dali českým zemím dlouhou řadu významných politiků, vojevůdců, diplomatů, církevních hodnostářů nebo mecenášů. České dějiny tak jsou i dějinami tohoto rodu. Beze sporu nejvýznamnější osobností rodu je Albrecht z Valdštejna (1583–1634) vévoda frýdlantský a mimořádně úspěšný vojevůdce třicetileté války, který se stal osobností celoevropského významu. Jeho pád a vražda v Chebu roku 1634 neovlivnila jeho příbuzné a Valdštejnové byli i nadále důležitými členy zemské nebo císařské vlády. Z řady významných osobností Valdštejnů připomeňme nejvyššího purkrabí Adam mladší z Valdštejna (1570-1638), pražského arcibiskupa Jana Bedřicha (1642–1694), hraběte Karla Ferdinanda (1634–1702) císařského dvořana a diplomata nebo litoměřického biskupa Emanuela Arnošta (1716-1789). Plzeňskou strojírnu hraběte Kristiána Vincence z Valdštejna v roce 1869 koupil Ing. Emil Škoda a vybudoval z nich jeden z nejvýznamnějších průmyslových koncernů v Evropě.

Liechtensteinové – jeden z nejstarších moravských a českých panských a knížecích rodů. Jejich počátky nacházíme v 11. století v Bavorsku. Na Moravu přišli skrze budoucího krále Přemysla Otakara a stali se jedním z nejbohatších moravských rodů. Zanechali po sobě mnoho památek: Lednicko-valtický areál, zámky v Mikulově, Valticích, Velkých Losinách či v Praze. Liechtensteinské knížectví se stalo jednou z nejbohatších zemí světa. Za druhé světové války pomáhalo lidem pronásledovaným nacismem, přesto byl majetek jeho občanů v Československu v roce 1945 zkonfiskován. Diplomatické styky České republiky s Liechtensteiny byly obnoveny až roku 2009.

Publikace přibližuje čtivou formou dějiny bankovnictví u nás, včetně mnoha detailních údajů i nejrůznějších zajímavostí. Vypráví např. o založení první banky na našem území, o vzniku první zastavárny v Praze, tzv. Schwarzenberské banky, prvních spořitelen a akciových či zemských bank a o rozvoji peněžnictví v habsburské monarchii, Československu, ale i v ČR a na Slovensku, a to až do současnosti. Vedle historie bankovnictví přináší informace o tom, jak se vyvíjely hlavní bankovní služby a technologie (mj. trezory, platební karty). Kniha vychází ve svém druhém, přepracovaném a doplněném vydání k 30. výročí vzniku bankovnictví České republiky a Slovenska. Text na křídovém papíře provází přes 200 vesměs barevných fotografií, z části unikátních (bankéři, interiéry a exteriéry bank u nás i v Rakousku). Přivítají ji zájemci o historii, bankovnictví, ale i architekturu.

Historie člověka byla odnepaměti spojena s bojem o přežití, moc, vliv, „životní prostor“ nebo suroviny. Mnohé války potvrzují staré pravidlo, že pera diplomatů nemají váhu ani listu papíru, který podepsala, pokud plnění dohod smluvní strany nemohou opřít o zbraně funkčních armád. Armáda je jednou z opor moderního státu, pomáhá nejen při obraně proti agresorovi, ale také při živelních pohromách či pandemiích. Tato kniha přináší souhrnný přehled vývoje vojenství a současného stavu a výzbroje armád. Stručně také informuje o právech a povinnostech bojujících stran a civilního obyvatelstva. Podobný titul chyběl na trhu už řadu desetiletí.

Rod hrabat z Harrachu se zapsal do českých a moravských dějin a krajiny více, než se obecně ví. Jeho historie sahá do roku 1272, kdy jsou bratři z jihočeské vsi „Horachy“ uvedeni jako svědci darovací listiny Rožmberků ve prospěch vyšebrodského kláštera. Český rod se poté rozvětvil i do rakouských zemí a jeho jméno se změnilo na „z Harrachu“. Harrachové byli úspěšnými podnikateli a promyšleně budovali textilní manufaktury. Perlou jejich podnikání byly proslulé sklárny v Harrachově. Hrabě Jan Nepomuk patřil mezi velké české vlastence a mecenáše. Zasloužil se o rozvoj turistiky a ochranu přírody v Krkonoších a o zavedení lyží v českých zemích.

Seznamte se s osudy rodu Šternberků – jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do první poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů.

Unikátní obrazová publikace Chotkové – ve službách státu nás seznámí s tímto významným staročeským šlechtickým rodem, který se díky Václavu Antonínovi Chotkovi (1674–1754) dostal mezi politicky nejvýznamnější rody říše. Jeho synové se stali předními spolutvůrci reforem Marie Terezie. Karel Chotek (1783–1868) byl nejvyšším purkrabím pražským a nechal zde vybudoval první nábřeží a druhý most přes Vltavu. Podporoval budování železnic, cest, škol a nemocnic. V roce 1945 byl majetek Chotků zkonfiskován a členové rodiny byli odsunuti. Historie Chotků se uzavřela v roce 1970 úmrtím posledního člena rodu.

Vůbec poprvé předkládá kniha Královna bitev – vznik moderního dělostřelectva a české země čtenáři nedávno objevené informace o významné reformě rakouského dělostřelectva. Ta se z podstatné části uskutečnila na území jižních Čech v letech 1744–1753. Nové dělostřelectvo se od roku 1756 zasloužilo o mnoho porážek pruské armády, včetně vítězství v bitvě u Kolína 18. června 1757, a pomohlo tak zachránit územní integritu českého státu. Novou výzbroj a taktiku postupně převzaly všechny evropské armády a setkáváme se s ní dodnes. Čtenář se současně seznámí s historií dělostřelectva před rokem 1744 a jeho vývojem až do současné doby, na kterém se podílela řada českých dělostřelců a techniků.

Nové aktualizované vydání této výpravné encyklopedické publikace přináší základní historické a genealogické informace o 150 významných šlechtických rodech žijících a působících v českých zemích. Na základě pozoruhodných osudů několika set jejich příslušníků před čtenářem vzniká pestrá mozaika českých dějin, doplněná o bohatý obrazový materiál.

Czerninové patří k českým šlechtickým rodům, které již od 12. století ovlivňovali historii Království českého. Rozvětvili se do řady větví, ze kterých dodnes rostou čtyři: hradecká, vinořská, dymokurská a vrchlabská (Czernin-Morzinové). Osobnosti jako hrabě Heřman, Humprecht, František Josef, Jan Rudolf, Evžen Karel nebo bratři Děpold a Humprecht a jejich bratranec stíhač RAF Manfred Beckett Czernin se nesmazatelně zapsali do dějin. Dodnes poutavé jsou i dopisy Zuzany Czerninové z nedrahovické větve, které v 17. století psala krásnou češtinou svému synovi Humprechtovi. Stopy Czerninů nalezneme i v české krajině, ať již to je zámek a nádherný park v Krásném Dvoře, lovecké zámky Humprecht, Kozel nebo Jemčina, zámky Chudenice a Chudenice-Lázeň, Petrohrad, Vrchlabí a Dymokury nebo jedna z perel vrcholného baroka v Praze – Černínský palác. Jejich stopy nalezneme i na Sněžce a dalších místech Krkonoš. Kniha Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem přináší celkový přehled historie a odkazu rodu Czerninů, informace a portréty jeho nejvýznamnější osobností, rodokmeny a popisy erbů a přehled jejich nejvýznamnějších hradů, zámků a paláců.