Pavel Juřík strana 2 z 2

V návaznosti na předchozí výpravnou knihu Jihočeské dominium autor nyní sleduje především oblast jižní a střední Moravy, kde se rozkládala (s přesahem do Rakouska) panství obou významných rodů, ale sleduje i jejich další paláce, zámky a majetkové držby v Praze, Vídni, na Moravě i v Čechách, Rakousku a Lichtenštejnsku (např. Lednice, Valtice, Šternberk, Velké Losiny, Kostelec nad Černými lesy, Mikulov, Libochovice, Vaduz ad.). Text přináší informace o významných osobnostech obou rodů, jejich podílu na politických, hospodářských, vojenských a kulturních dějinách zemí Koruny české a střední Evropy a medailony představující významné umělce a politiky. Čtenáři tu získají nové informace zejména o rodu Liechtensteinů, opravuje tradované omyly a vysvětluje např. okolnosti vyvlastnění majetku rodu v Československu v roce 1945, jehož důsledkem je kuriózní situace, kdy Česká republika jako jediná země na světě neuznává Knížectví lichtenštejnské jako suverenní stát a mezi oběma zeměmi byly přerušeny diplomatické styky.

Mýlil by se ten, kdo by obor pokládal za nudný, opak je pravdou. Čtivý text přináší zajímavou formou dějiny bankovnictví u nás včetně mnoha pro laiky i odborníky neznámých informací. Kniha vychází k 260. výročí založení první banky na našem území K rálovské privilegované úvěrní banky v Brně, ale vypráví i o vzniku první zastavárny v Praze, tzv. Schwarzenberské banky, prvních spořitelen a akciových či zemských bank a o rozvoji peněžnictví v habsburské monarchii, Československu a ČR, a to až do r oku 2011.

Možná si z legendárních Černých baronů pamatujete hlášku: „Poslyšte, Šternberk, nejste vy náhodou ňákej ten fón?“ „Jsem poslední hrabě Šternberk ze Šternberku, soudruhu poručíku.“ Seznamte se s osudy rodu Šternberků - jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do 1. poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin od středověku po odpor proti nacistům, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky, z nichž řada patří k nejčastějším turistickým cílům. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, všeobecnou historii i o dějiny hradů a zámků. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů.

Výpravná encyklopedická publikace přináší základní historické a genealogické informace o 150 významných šlechtických rodech působících v českých zemí. Pozoruhodné osudy několika set jejich příslušníků se skládají v mozaiku českých dějin.

Lobkowiczové jsou jedním z nejvýznamnějších a světově nejznámějších českých šlechtických rodů. Jejich historie sahá do konce 14. století. V dalším století se rozdělili na větve Hasištejnských a Popelů z Lobkowicz. Dodnes žije pouze větev popelovská, která se dělí na roudnickou primogenituru a mělnickou sekundogenituru a ty ještě na další větve. Dlouhá řada významných politiků, diplomatů, vojevůdců nebo mecenášů umění z rodu Lobkowiczů se zapsala zlatým písmem do českých dějin. Jimi shromážděná umělecká díla patří mezi nejvýznamnější soukromé sbírky umění ve střední Evropě. Z desítek lobkowiczkých sídel uveďme např. zámky Mělník, Roudnice nad Labem a Jezeří, hrady Hasištejn nebo Střekov a Lobkowiczský palác na Pražském hradě. Kniha Lobkowiczové, Popel jsem a popel budu je první knihou o tomto rodu, která čtenáři poskytuje souhrnné informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, historických souvislostech, genealogii a heraldice. Seznamuje také s bezmála dvěma desítkami hradů, zámků a paláců, které rod vybudoval. – zasvěcený text popisuje dějiny rodu i jednotlivých sídel – 280 fotografií (portréty, interiéry a exteriéry sídel) – přehledné rodokmen

Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem: pánů z Hradce (jedné z větví pánů z Růže), jejich nástupců Slavatů a pak Czerninů, ale také Krajířů z Krajku a dalších, včetně jejich sídel, a to i v Praze, Vídni a na dalších místech. Nezapomíná ani na zdejší malebná města Jindřichův Hradec, Telč, Slavonice, Dačice a další, hrady a zámky, ale i jiné pozoruhodnosti. Bohatý ilustrační materiál s řadou u nás nepublikovaných snímků (mj. z archivu Czerninů) tvoří z knihy unikátní záležitost.

Schwarzenbergové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody, které ovlivňovaly nejen dějiny českých zemí, ale celé střední Evropy v 17. – 19. století. Zejména jižní Čechy vděčí Schwarzenbergům za úpravu krajiny, výsadbu lesů na Šumavě a dlouhou řadu hradu a zámků, na které jsme dodnes hrdí. Na prvním místě to jsou zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov a Orlík, ale také schwarzenbergské paláce v Praze. Kniha „Schwarzenbergové – Nic než rovné“ čtenářům přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Schwarzenbergů, informace a portréty jeho nejvýznamnějších osobností, rodokmeny a popisy erbů.

V návaznosti na předchozí výpravnou knihu Jihočeské dominium autor nyní sleduje především oblast jižní a střední Moravy, kde se rozkládala (s přesahem do Rakouska) panství obou významných rodů, ale sleduje i jejich další paláce, zámky a majetkové držby v Praze, Vídni, na Moravě i v Čechách, Rakousku a Lichtenštejnsku (např. Lednice, Valtice, Šternberk, Velké Losiny, Kostelec nad Černými lesy, Mikulov, Libochovice, Vaduz ad.). Text přináší informace o významných osobnostech obou rodů, jejich podílu na politických, hospodářských, vojenských a kulturních dějinách zemí Koruny české a střední Evropy a medailony představující významné umělce a politiky. Čtenáři tu získají nové informace zejména o rodu Liechtensteinů, opravuje tradované omyly a vysvětluje např. okolnosti vyvlastnění majetku rodu v Československu v roce 1945, jehož důsledkem je kuriózní situace, kdy Česká republika jako jediná země na světě neuznává Knížectví lichtenštejnské jako suverenní stát a mezi oběma zeměmi byly přerušeny diplomatické styky.

Autor se znovu vrátil do jižních Čech, tentokrát s přesahem hlavně na jižní Moravu, aby popsal zrod, rozkvět, ale i zánik nejslavnějších rodů spojených s regionem: pánů z Hradce (jedné z větví pánů z Růže), jejich nástupců Slavatů a pak Czerninů, ale také Krajířů z Krajku a dalších, včetně jejich sídel, a to i v Praze, Vídni a na dalších místech. Nezapomíná ani na zdejší malebná města Jindřichův Hradec, Telč, Slavonice, Dačice a další, hrady a zámky, ale i jiné pozoruhodnosti. Bohatý ilustrační materiál s řadou u nás nepublikovaných snímků (mj. z archivu Czerninů) tvoří z knihy unikátní záležitost.