Pavel Juřík strana 2 z 3

Seznamte se s osudy rodu Šternberků – jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do první poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů.

Unikátní obrazová publikace Chotkové – ve službách státu nás seznámí s tímto významným staročeským šlechtickým rodem, který se díky Václavu Antonínovi Chotkovi (1674–1754) dostal mezi politicky nejvýznamnější rody říše. Jeho synové se stali předními spolutvůrci reforem Marie Terezie. Karel Chotek (1783–1868) byl nejvyšším purkrabím pražským a nechal zde vybudoval první nábřeží a druhý most přes Vltavu. Podporoval budování železnic, cest, škol a nemocnic. V roce 1945 byl majetek Chotků zkonfiskován a členové rodiny byli odsunuti. Historie Chotků se uzavřela v roce 1970 úmrtím posledního člena rodu.

Vůbec poprvé předkládá kniha Královna bitev – vznik moderního dělostřelectva a české země čtenáři nedávno objevené informace o významné reformě rakouského dělostřelectva. Ta se z podstatné části uskutečnila na území jižních Čech v letech 1744–1753. Nové dělostřelectvo se od roku 1756 zasloužilo o mnoho porážek pruské armády, včetně vítězství v bitvě u Kolína 18. června 1757, a pomohlo tak zachránit územní integritu českého státu. Novou výzbroj a taktiku postupně převzaly všechny evropské armády a setkáváme se s ní dodnes. Čtenář se současně seznámí s historií dělostřelectva před rokem 1744 a jeho vývojem až do současné doby, na kterém se podílela řada českých dělostřelců a techniků.

Nové aktualizované vydání této výpravné encyklopedické publikace přináší základní historické a genealogické informace o 150 významných šlechtických rodech žijících a působících v českých zemích. Na základě pozoruhodných osudů několika set jejich příslušníků před čtenářem vzniká pestrá mozaika českých dějin, doplněná o bohatý obrazový materiál.

Czerninové patří k českým šlechtickým rodům, které již od 12. století ovlivňovali historii Království českého. Rozvětvili se do řady větví, ze kterých dodnes rostou čtyři: hradecká, vinořská, dymokurská a vrchlabská (Czernin-Morzinové). Osobnosti jako hrabě Heřman, Humprecht, František Josef, Jan Rudolf, Evžen Karel nebo bratři Děpold a Humprecht a jejich bratranec stíhač RAF Manfred Beckett Czernin se nesmazatelně zapsali do dějin. Dodnes poutavé jsou i dopisy Zuzany Czerninové z nedrahovické větve, které v 17. století psala krásnou češtinou svému synovi Humprechtovi. Stopy Czerninů nalezneme i v české krajině, ať již to je zámek a nádherný park v Krásném Dvoře, lovecké zámky Humprecht, Kozel nebo Jemčina, zámky Chudenice a Chudenice-Lázeň, Petrohrad, Vrchlabí a Dymokury nebo jedna z perel vrcholného baroka v Praze – Černínský palác. Jejich stopy nalezneme i na Sněžce a dalších místech Krkonoš. Kniha Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem přináší celkový přehled historie a odkazu rodu Czerninů, informace a portréty jeho nejvýznamnější osobností, rodokmeny a popisy erbů a přehled jejich nejvýznamnějších hradů, zámků a paláců.

Kniha „ROŽMBERKOVÉ, První po českém králi“ přibližuje historii a význam nejvýznamnějšího českého panského rodu. Od Vítka I. z Prčic, prvního známého předka rodu Vítkovců zmíněného již v roce 1169, až po vymření rodu Rožmberků v roce 1611, zaujímali páni z Rožmberka přední místa v zemských a dvorských úřadech. Členové rodu, jako byli Vok I., Oldřich II. či Vilém a Petr Vok z Rožmberka, se významně zapsali do našich dějin. Stopy jejich díla vidíme dodnes, ať je to rybniční soustava v jižních Čechách, hrady a zámky Český Krumlov, Třeboň, Rožmberk, Kratochvíle, Choustník, Vimperk, klášter Vyšší Brod, nebo Rožmberský palác na Pražském hradě. Kniha shrnuje nejnovější poznatky o životě a díle rodu Rožmberků, které doplňuje na tři sta fotografií.

Schwarzenbergové patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody, které ovlivňovaly nejen dějiny českých zemí, ale celé střední Evropy v 17. – 19. století. Zejména jižní Čechy vděčí Schwarzenbergům za úpravu krajiny, výsadbu lesů na Šumavě a dlouhou řadu hradu a zámků, na které jsme dodnes hrdí. Na prvním místě to jsou zámky Hluboká, Třeboň, Český Krumlov a Orlík, ale také schwarzenbergské paláce v Praze. Kniha „Schwarzenbergové – Nic než rovné“ čtenářům přináší celkový pohled na historii a odkaz rodu Schwarzenbergů, informace a portréty jeho nejvýznamnějších osobností, rodokmeny a popisy erbů.

Lobkowiczové jsou jedním z nejvýznamnějších a světově nejznámějších českých šlechtických rodů. Jejich historie sahá do konce 14. století. V dalším století se rozdělili na větve Hasištejnských a Popelů z Lobkowicz. Dodnes žije pouze větev popelovská, která se dělí na roudnickou primogenituru a mělnickou sekundogenituru a ty ještě na další větve. Dlouhá řada významných politiků, diplomatů, vojevůdců nebo mecenášů umění z rodu Lobkowiczů se zapsala zlatým písmem do českých dějin. Jimi shromážděná umělecká díla patří mezi nejvýznamnější soukromé sbírky umění ve střední Evropě. Z desítek lobkowiczkých sídel uveďme např. zámky Mělník, Roudnice nad Labem a Jezeří, hrady Hasištejn nebo Střekov a Lobkowiczský palác na Pražském hradě. Kniha Lobkowiczové, Popel jsem a popel budu je první knihou o tomto rodu, která čtenáři poskytuje souhrnné informace o jeho nejvýznamnějších osobnostech, historických souvislostech, genealogii a heraldice. Seznamuje také s bezmála dvěma desítkami hradů, zámků a paláců, které rod vybudoval. – zasvěcený text popisuje dějiny rodu i jednotlivých sídel – 280 fotografií (portréty, interiéry a exteriéry sídel) – přehledné rodokmen

Monografie o jednom z nejstarších českých šlechtických rodů je určena pro širokou veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, historii jako takovou i o dějiny hradů a zámků. Z rodu Kolowratů pocházely desítky významných osobností, které se zapsaly do českých i středoevropských dějin. Patří mezi ně např. Hanuš II. Libštejnský z Kolowrat, voják a později duchovní, který vyhlásil roku 1469 papežskou klatbu nad králem Jiřím z Poděbrad, významný politik jagellonského období Albrecht II. Libštejnský z Kolowrat nebo císařský vyslanec František Karel I. Z větve Krakowských z Kolowrat pochází např. velký vlastenec19. století hrabě Hanuš či známý filmař, aviatik a motorista hrabě Saša. Odkaz štědrých dárců z rodu Kolowratů nalezneme např. v Národním muzeu nebo Národní galerii. Kolowratská sbírka obrazů patří mezi nejcennější u nás. S Kolowraty jsou spojeny hrady Krakovec, Libštejn, Krašov nebo překvapivě i Karlštejn, ale také zámky Rychnov nad Kněžnou, Velké Dvorce, Sloup nebo Nový Hrad u Jimlína a několik paláců v Praze.

Výpravná encyklopedická publikace přináší základní historické a genealogické informace o 150 významných šlechtických rodech působících v českých zemí. Pozoruhodné osudy několika set jejich příslušníků se skládají v mozaiku českých dějin.

Možná si z legendárních Černých baronů pamatujete hlášku: „Poslyšte, Šternberk, nejste vy náhodou ňákej ten fón?“ „Jsem poslední hrabě Šternberk ze Šternberku, soudruhu poručíku.“ Seznamte se s osudy rodu Šternberků - jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších šlechtických rodů, jehož počátky v Čechách a na Moravě se datují do 1. poloviny 13. století. Představitelé tohoto rodu se významně zapsali do našich dějin od středověku po odpor proti nacistům, podporovali vědu a umění a zanechali významné památky, z nichž řada patří k nejčastějším turistickým cílům. První monografie o rodu Šternberků od roku 1824 je určena pro nejširší veřejnost, která se zajímá o historii šlechty, všeobecnou historii i o dějiny hradů a zámků. Přináší informace o historii rodu, významných osobnostech, heraldice a genealogii Šternberků, ale i o téměř třech desítkách hradů, zámků a paláců, které jsou s nimi spojeny. Knihu doplňuje množství barevných a archivních černobílých fotografií a přehled rodokmenů.

Oslnivý společenský vzestup od bezvýznamného vladyckého rodu po nejbohatší panský rod v Čechách s aspirací na českou královskou korunu, tak lze ve zkratce charakterizovat působení na dějinné scéně rodu Smiřických ze Smiřic. Jeho jméno je dnes téměř zapomenuto, přestože příslušníci rodu zasahovali téměř 200 let, od počátku 15. století až do roku 1618, do našich politických a kulturních dějin a zanechali nám řadu významných architektonických památek (např. hrady a zámky v Kostelci nad Černými lesy a Náchodě, palác Smiřických v Praze). Pokrokové hospodaření bez dluhů bylo ve své době unikátní. Polovinu panství Smiřických získal po bitvě na Bílé hoře Albrecht z Valdštejna, jenž si je nárokoval z pozice dědice, neboť jeho matka Markéta pocházela z náchodské větve rodu. Středočeská panství pak prodal svému spojenci, Karlu I. knížeti z Liechtensteina. Knížecí rod pak středočeská panství dále rozšiřoval (přikoupil např. Kounice, Roztoky u Prahy, Zahrádky) a vlastnil je až do první pozemkové reformy. Dceři knížete Jana Adama I., zakladatele Lichtenštejnského knížectví, Marii Terezii Felicitas, provdané vévodkyni de Savoy-Carignano, vděčí Černokostelecko (ale i Vídeň) za mnoho charitativních projektů a staveb (kostely, chudobince). Jí a dalším členům rodu Liechtensteinů je věnována samostatná kapitola, která dokumentuje také pozitivní vývoj česko-lichtenštejnských vztahů po roce 2009. Kniha navazuje na úspěšnou knihu tohoto autora Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů.

Různé formy platidel provázejí lidstvo asi 8 000 let. Mají řadu funkcí a jednou z nich je role platidla, která se za poslední 3 000 let významně rozvinula. S tímto vývojem je spojen i vznik bankovnictví a otevření platebního trhu novým subjektům, jako jsou např. platební instituce. Autor Pavel Juřík tomuto vývoji věnuje úvodní část knihy (směnky, šeky, poštovní poukázky apod.). Větší část knihy je zaměřena na fenomén 20. století – platební karty, a to od jejich počátků ve Spojených státech v roce 1914 až po vznik mezinárodních kartových systémů (MasterCard, VISA atd.) včetně vynálezu a rozvoje bankomatů. Pozornost je též věnována novým platebním nástrojům, jako jsou bezkontaktní platby (kartou, mobilním telefonem) či platby na internetu. Kniha přináší mnoho nových informací, z historie i ze současnosti, a doprovází ji několik set barevných fotografií, v řadě případů dosud nepublikovaných.

Mýlil by se ten, kdo by obor pokládal za nudný, opak je pravdou. Čtivý text přináší zajímavou formou dějiny bankovnictví u nás včetně mnoha pro laiky i odborníky neznámých informací. Kniha vychází k 260. výročí založení první banky na našem území K rálovské privilegované úvěrní banky v Brně, ale vypráví i o vzniku první zastavárny v Praze, tzv. Schwarzenberské banky, prvních spořitelen a akciových či zemských bank a o rozvoji peněžnictví v habsburské monarchii, Československu a ČR, a to až do r oku 2011.

V návaznosti na předchozí výpravnou knihu Jihočeské dominium autor nyní sleduje především oblast jižní a střední Moravy, kde se rozkládala (s přesahem do Rakouska) panství obou významných rodů, ale sleduje i jejich další paláce, zámky a majetkové držby v Praze, Vídni, na Moravě i v Čechách, Rakousku a Lichtenštejnsku (např. Lednice, Valtice, Šternberk, Velké Losiny, Kostelec nad Černými lesy, Mikulov, Libochovice, Vaduz ad.). Text přináší informace o významných osobnostech obou rodů, jejich podílu na politických, hospodářských, vojenských a kulturních dějinách zemí Koruny české a střední Evropy a medailony představující významné umělce a politiky. Čtenáři tu získají nové informace zejména o rodu Liechtensteinů, opravuje tradované omyly a vysvětluje např. okolnosti vyvlastnění majetku rodu v Československu v roce 1945, jehož důsledkem je kuriózní situace, kdy Česká republika jako jediná země na světě neuznává Knížectví lichtenštejnské jako suverenní stát a mezi oběma zeměmi byly přerušeny diplomatické styky.

V návaznosti na předchozí výpravnou knihu Jihočeské dominium autor nyní sleduje především oblast jižní a střední Moravy, kde se rozkládala (s přesahem do Rakouska) panství obou významných rodů, ale sleduje i jejich další paláce, zámky a majetkové držby v Praze, Vídni, na Moravě i v Čechách, Rakousku a Lichtenštejnsku (např. Lednice, Valtice, Šternberk, Velké Losiny, Kostelec nad Černými lesy, Mikulov, Libochovice, Vaduz ad.). Text přináší informace o významných osobnostech obou rodů, jejich podílu na politických, hospodářských, vojenských a kulturních dějinách zemí Koruny české a střední Evropy a medailony představující významné umělce a politiky. Čtenáři tu získají nové informace zejména o rodu Liechtensteinů, opravuje tradované omyly a vysvětluje např. okolnosti vyvlastnění majetku rodu v Československu v roce 1945, jehož důsledkem je kuriózní situace, kdy Česká republika jako jediná země na světě neuznává Knížectví lichtenštejnské jako suverenní stát a mezi oběma zeměmi byly přerušeny diplomatické styky.