Najnovšie - Skutočné príbehy strana 1 z 1

Jedním ze zachráněných dětí byl také Otto Pick (1925 – 2016). V Praze vychodil obecnou školu, ve studiu pokračoval na Anglickém gymnáziu. Díky transportu Sira Nicholase Wintona se ve 14 letech dostal do Velké Británie, kde po dostudování středí školy získal stipendium na Oxfordské univerzitě. V roce 1943 však vstoupil do československé armády v Anglii a jako spojař a radista se zúčastnil i vylodění v Normandii. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy, ale v roce 1948 s přáteli utekl před komunistickým režimem do Německa. Vrátil se do Velké Británie, kde po studiích historie na Oxfordu pracoval jako redaktor BBC. Jako věčný student, jak o sobě mluvil, studoval později na London School of Economics, kde záhy začal učit jako asistent, aby posléze přešel na nově vybudovanou Univerzitu v Surrey v Guildfordu už jako děkan a prorektor. Zde také získal profesuru. Od roku 1983 žil v Mnichově, kde pracoval jako ředitel československého vysílání rádia Svobodná Evropa. V roce 1991 se vrátil do Československa. V letech 1994 až 1998 vedl Ústav mezinárodních vztahů, koncem 90. let byl prvním náměstkem ministra zahraničí Jana Kavana. Později zastával také funkci velvyslance se zvláštním posláním, a to se zaměřením na česko-německé a česko-rakouské vztahy. Přednášel na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Diplomatické akademii, byl členem správní rady Česko-německého fondu budoucnosti. Wintonovy děti Během devíti měsíců před vypuknutím druhé světové války bylo z Československa do Velké Británie a dalších zemí transportováno 669 dětí, většinou židovského původu. Stalo se tak téměř výhradně díky prozíravosti a energii malé skupiny lidí, jejímž organizátorem byl 29letý makléř Nicky Winton – později známý jako Sir Nicholas. Málokdo ale ví, jaké byly osudy těchto dětí. Kdo se jich ujal po jejich příjezdu do Anglie? Co dělaly? Do jakých škol chodily? Jaký měly kontakt se svými rodinami, které zůstaly v Československu? Jak se vyvíjely jejich životy a jakou roli v nich sehrálo nejen ono přežití, ale zároveň také vykořenění z náruče rodiny? Čtou Jaromír Meduna, Alena Štréblová, Pavlína Balner, Šimon Bílina, Vladimír Kroc.

Audiokniha Nenechali sa zlomiť, ktorú napísala Soňa Gyarfášová. Táto audiokniha je autentickým svedectvom nádeje, odvahy a nezlomnosti jej aktérov. Dokumentuje osudy 21 politických väzňov z 50. rokov 20. storočia a ľudí prenasledovaných komunistickým režimom, ktorí prežili najťažšie obdobie tejto éry – popravy blízkych, dlhoročné väzenie či šikanu. Pretrpeli dlhých štyridsať rokov totality, no čo najdôležitejšie - nenechali sa zlomiť.

Audiokniha Osvětimská knihovnice, kterou napsal Antonio G. Iturbe. Svědectví o tom, že knihy neztratily moc ani v nejpochmurnější chvíli dějin. Nutí přemýšlet, tříbí paměť a lze s nimi aspoň pomyslně utéct za ostnatý drát nabitý tisícovkami voltů.

Audiokniha Neprišli sme vraždiť, ktorú napísal Dušan Mikušovič. Nie je to novela ani román, ale skutočný príbeh. Dušan Mikušovič si detaily domýšľať nemusel – príbeh veľkobytčianskej lúpeže je taký fascinujúci, že stačilo opísať realitu.

Příběh známého odbojáře Václava Morávka, úhlavního nepřítele pražského Gestapa a jednoho z vůbec nehledanějších mužů Němci obsazené Evropy, je zde zachycený ve strhujícím vyprávění. Celá slavná story zde nekončí, jak by někdo čekal, smrtí hlavního hrdiny, ale pokračuje až do konce padesátých let. I když jde o značně čtivé a napínavé románové ztvárnění, děj je striktně okován exaktními historickými prameny a rozsáhlým poznámkovým aparátem. Nemálo z informací, poznatků a nálezů zde zaznívá vůbec poprvé. Na knize spolupracoval historik a spisovatel Jaroslav Čvančara a také největší současný odborník na Morávka Jiří Košař. Tuto opravdu neobyčejnou knihu dotváří rozsáhlá fotogalerie obsahující četná exkluzivní, dosud neuveřejněná fota.

Audiokniha Démonologové, kterou napsal Gerald Brittle. Zapomeňte na lacinou duchařinu, čeká vás naprosto seriózní výprava do hrůzyplných domů, k postelím posedlých lidí a do prostorů, kam byste se báli jít i za denního světla. Neříkejte, že nevěříte na duchy, netvrďte, že se jich nebojíte – po přečtení této knihy, založené na autentických svědectvích a zkušenostech skutečných lovců duchů, manželů Warrenových, vám totiž nezbyde než vzít duchy na milost.

Glienický most v Berlíně mimo jiné proslul tím, že na něm došlo dne 10. 2. 1986 k poslední výměně zajatců v době studené války mezi dvěma tehdy rozdělenými politickými tábory. Na jedné straně to byl Anatolij Borisovič Šaranský a Jaroslav Javorský, věznění oba v tehdejší komunistické zóně, kteří byli na mostě vyměněni za skupinu agentů STB a KGB, mezi nimiž byli i manželé Köcherovi, věznění v USA. Most si získal přezdívku Most špionů, protože na něm docházelo již dříve k podobným výměnám. Proslavil jej zvláště stejnojmenný Spielbergův film s Tomem Hanksem. Jaroslav Javorský se rozhodl otevřeně a pravdivě vypsat celé své životní zkušenosti o svém mládí v komunistické zemi, kdy se stal nedobrovolně sluhou vojenské kontrarozvědky, i o jeho žalářování a podmínkách ve Valdické věznici. Tam byl vojenským soudem po 17 měsících vazby odsouzen ke 13 letům vězení jako údajný špion za to, že pomáhal své milé s útěkem na západ, a sám před tím do NSR emigroval. Autenticky rovněž líčí pozadí jednání politiků západního světa na nejvyšší úrovni, kteří se zasadili o jeho zařazení do této výměny na Mostě špionů. Zvláště popis života ve valdickém vězení je propojením thrilleru s literaturou faktu v neuvěřitelně napínavém svědectví o hrůzných skutečnostech tehdejší doby. Věcně, detailně a uvěřitelně vypráví autor o způsobu přežití ve vězeňském pekle. Pavel Rímský podtrhl svou intepretací věrohodnost a pravdivost zpovědi nespravedlivě odsouzeného Jaroslava Javorského. Interpret: Pavel Rimský

Kniha přibližuje život a tvorbu literárně a výtvarně neuvěřitelně nadaného pražského chlapce, který byl jako židovský míšenec v roce 1942 internován v terezínském ghettu. Zde se proslavil tvorbou časopisu Vedem. V Terezíně také kreslil a psal román. Později, v necelých 17 letech, byl zavražděn v plynové komoře koncentračního tábora Birkenau. Z textů, které zůstaly po Petrovi Ginzovi zachovány, i z výpovědí jeho přeživších kamarádů si lze učinit představu o šíři jeho zájmů, schopnostech i povaze. Zajímal se o literaturu, historii, malířství, zeměpis, filozofii, sociologii, ale také o technické obory. Měl smysl pro humor, a přitom odpovědnost, byl šikovný a obětavý. Shromažďování materiálů o Petru Ginzovi a přípravě knihy Princ se žlutou hvězdou se autor věnoval za podpory řady dalších lidí několik let. Vytvořil tak neuvěřitelně čtivý příběh, napínavý a navzdory tragickým reáliím prodchnutý nadějí a životem. Kniha v roce 2014 získala ocenění Zlatá stuha. Své romány a povídky si Petr Ginz sám ilustroval. Z ilustrací k fantastickému románu pochází patrně i kresba, která se vydala na cestu do vesmíru. Dne 16. 1. 2003 vylétl do vesmíru na palubě amerického raketoplánu Columbia první izraelský kosmonaut Ilan Ramon. Vzal s sebou do kosmu kopii Petrovy kresby Měsíční krajina (přesný název zní: Pohled z Měsíce na planetu Zemi) z r. 1942. Raketoplán při zpáteční cestě na Zemi shořel v atmosféře. Tragédie, kterou žádný člen posádky nepřežil, se odehrála 1. února 2003 – v den Petrových narozenin. V roce 2018 opět vylétla reprodukce kresby Měsíční krajina do vesmíru, tentokrát na Mezinárodní kosmickou stanici díky astronautovi Andrewu Feustelovi v Expedici 55. Interpreti: Pavel Soukup, Daniel Krejčík

Lýdia Suková je veterinářkou v severních Čechách. Specializuje se na koně a velká hospodářská zvířata, spolupracuje i s děčínskou zoo. Ve více než třiceti příbězích líčí, jak se koním trhají stoličky a léčí chronické rány, jak se uspává daněk, který se omylem dostal do továrního areálu, jak se odchytává papoušek ara v supermarketu nebo jak pomoci outloňovi se zkaženými zuby. Ale zdaleka nejde jen o dojemné nebo vtipné příběhy o zvířecích kamarádech. U příběhů, v nichž lékařka navrhuje postroje pro zvedání nemocných koní nebo organizuje evakuaci zvířat z hořícího Českého Švýcarska, smeknete před její láskou ke zvířatům i nápaditostí, s níž jim pomáhá. Vyprávění Lýdie Sukové zaznamenala Lenka Vrátná. Interpret: Marie Štípková

Deset povídek o skutečných zločinech, které vyšetřovali špičkoví českoslovenští kriminalisté. Oblíbený žánr „true crime“ se věnuje opravdovým kriminálním případům a popisuje policejní pátrání podle vyprávění reálných detektivů. Napínavé a čtivé texty spisovatele a reportéra I. M. Jedličky patří již dlouhá léta k nejznámějším dílům tohoto literárního stylu u nás. Příběhy zařazené do této audioknihy vrací posluchače do let 1980–1987 a zabývají se šokujícími zločiny, které se odehrály na různých místech republiky. Ve své době šlo o známé kauzy. Svědčí o tom i fakt, že okolnosti dvou případů inspirovaly rovněž tvůrce seriálu Malý pitaval z velkého města. Příběh Salvátor a ohnivá smrt zpracovává záhadné zmizení staršího muže a jeho osobního vozu (v seriálu jde o díl Vedoucí partiové prodejny) a povídka Pistolník s červenou kuklou vypráví o pátrání po mimořádně drzém pachateli několika nebezpečných loupežných přepadení v Praze a okolí (díl nazvaný Muž s punčochou).

V dubnu 1944 se Rudolf Vrba zařadil mezi hrstku lidí, jimž se podařilo utéct z Osvětimi. Udělal to, aby odhalil pravdu o táboře smrti a varoval poslední Židy v Evropě před krutým osudem čekajícím na konci železniční trati. Rudolf Vrba propašoval ven vůbec první popis Osvětimi – a ten se dostal až k Franklinu Rooseveltovi, Winstonu Churchillovi nebo papeži. Strhující vyprávění od oceňovaného žurnalisty vás provede neuvěřitelným, a přece skutečným příběhem muže, který odhalil nejtemnější tajemství holocaustu.

Miroslav Karas působil v Rusku jako zahraniční reportér České televize a stal se svědkem mnoha zásadních momentů moderní ruské historie. Přinášel reportáže z dění v Donbasu i na Krymu, informoval o soudu s pilotkou Savčenkovou, zblízka sledoval Vladimira Putina a z první ruky zažil Olympijské hry v Soči. Jaké to je být novinářem v zemi, která svobodě slova příliš nepřeje? Sbírka barvitých zážitků i příběhů místních obyvatel vás vtáhne přímo do centra dění.