Elie Wiesel

Elie Wiesel's harrowing first-hand account of the atrocities committed during the Holocaust, "Night" is translated by Marion Wiesel with a preface by Elie Wiesel in "Penguin Modern Classics". Born into a Jewish ghetto in Hungary, as a child, Elie Wiesel was sent to the Nazi concentration camps at Auschwitz and Buchenwald. This is his account of that atrocity: the ever-increasing horrors he endured, the loss of his family and his struggle to survive in a world that stripped him of humanity, dignity and faith. Describing in simple terms the tragic murder of a people from a survivor's perspective, "Night" is among the most personal, intimate and poignant of all accounts of the Holocaust. A compelling consideration of the darkest side of human nature and the enduring power of hope, it remains one of the most important works of the twentieth century. Elie Wiesel (b. 1928) was fifteen years old when he and his family were deported by the Nazis to Auschwitz. After the war, Wiesel studied in Paris and later became a journalist. During an interview with the distinguished French writer, Francois Mauriac, he was persuaded to write about his experiences in the death camps. The result was his internationally acclaimed memoir, "La Nuit" or "Night", which has since been translated into more than thirty languages. If you enjoyed "Night", you might also like Primo Levi's "The Periodic Table", also available in "Penguin Modern Classics". "A slim volume of terrifying power". ("The New York Times"). "To the best of my knowledge no one has left behind him so moving a record". (Alfred Kazin). "Wiesel has taken his own anguish and imaginatively metamorphosed it into art". (Curt Leviant, "Saturday Review").

„Mojím rozprávaním Noc som chcel poukázať na koniec, na zavŕšenie udalosti. Všetko smerovalo ku koncu – človek, dejiny, literatúra, náboženstvo, Boh. Neostávalo nič. Jednako je noc novým začiatkom.“ (Elie Wiesel) Noc je rozprávanie o skúsenosti dospievajúceho ortodoxného chasidského žida, ktorého ilúziami, vierou v Boha, dôverou v človeka a v seba samého otrasie holokaust.

Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla: „Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“ Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat. Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...