Kniha Napoleon v Rusku je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina.

Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři, jako právě Francie. Ta to dokázala dokonce dvakrát. Volné pokračování knihy Korzáři krále Slunce.

Ordálie, Boží soudy, gladiátorské hry, turnaje, souboje, duely – jedním slovem ritualizované násilí provází dějiny lidstva od nepaměti. Často se pod maskou souboje skrývaly vraždy a naopak, mnohé násilí bylo obhajováno na základě dobově platných kodexů chování. Písemné doklady o násilném řešení sporů nějakou více či méně přesně kodifikovanou formou máme již ze starověku a s každým stoletím jich přibývá. Duel, tato formalizovaná podoba násilného rozhodování, která strana má „pravdu“, je fenoménem výrazně evropským. Až do vynálezu střelného prachu byl rozhodován chladnou zbraní, takže je s ním nevyhnutelně spjat i vývoj šermířského umění.Autoři ve svém díle koncipovaném do tří svazků popisují nejenom jednotlivé formy boje dvou jedinců či souboje známých osobností, ale všímají si také socio-historického kontextu a dobových literárních či dramatických reflexí duelů.

Paměti Karla Johanna von Grueber důstojníka rakouských kyrysníků a bavorských švališerů v letech napoleonských válek
Jezdecký důstojník Karl Johann von Grueber strávil čtrnáct let ve válkách s napoleonskou Francií a jako rakouský kyrysník se účastnil bitev u Hohenlinden, Ulmu, Štoků, Aspern i Wagramu. Po boku Francouzů bojoval roku 1812 v Rusku a v další válce proti nim došel jako bavorský švališer roku 1814 do Paříže. Zanechal téměř dobrodružné vzpomínky na život v armádách Napoleonových protivníků, na boje i duely ve věcech cti, jichž zažil celou řadu. Kritické vydání jeho pamětí je doplněno řadou komentářů přibližujících dobu, druhy zbraní i armády, v nichž Grueber sloužil.

Tentokrát věnovaný událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia.

Závěrečný svazek projektu Rytířské bitvy a osudy vypráví o střetech a osobnostech „podzimu středověku“, kdy na bojištích získávaly hlavní slovo neurozená pěchota a střelné zbraně. Válkou růží projdeme přes bitvu u Towtonu, staneme se svědky vzestupu i pádu „Králotvůrce“ Warwicka a budeme uvažovat, kde i jak došlo k poslednímu boji krále Richarda III. Spatříme trpký konec rytířské slávy burgundského vévody Karla Smělého a budeme sledovat boje Maurů i španělských rytířů o Granadu. Skrze bitvu u Fornova a životní osudy Pierra Bayarda se přeneseme do posledních rytířských střetů na italských bojištích, za nimiž udělala tečku bitva u Pávie. Reedice tohoto svazku je rozšířena o poslední bitvu „rudé růže“ Lancasterů u Tewkesbury (1471) a vítězství Františka I. Francouzského nad Švýcary u Marignanu (1515).

V desetiletí napoleonských válek vyplněných taženími a bitvami nenajdeme proslulejší a barvitější postavu než byl maršál Michel Ney. Za jednu z prvních bitev dunajské kampaně roku 1805, která skončila v jasu slavkovského slunce, dostal titul vévody z Elchingenu, za to, co dokázal během tragického ústupu z Ruska roku 1812, obdržel titul knížete Moskevského, největší ocenění mu ale dali sami vojáci, když jej nazvali Nejstatečnějším ze statečných.

Octave Levavasseur, jehož paměti právě držíte v rukou, byl po většinu svojí vojenské kariéry Neyovým pobočníkem, což se samo o sobě rovnalo vyznamenání a uznání odvahy, neboť maršál chtěl od svých důstojníků totéž, co od sebe, a mnohdy šlo o smrtelně nebezpečné akce. V jeho memoárech proto najdete příběhy dramatické a poutavé. Z hlediska vojenské i politické historie napoleonských válek jde navíc o svědectví mimořádně cenné, neboť jejich autor dotváří psychologický profil Neye nejen ve chvílích bojů, ale i v klíčových dějinných okamžicích, v nichž tento muž donutil Napoleona k abdikaci a o rok později jej doslova dosadil zpět na trůn. Vděku se mu za to dostalo málo a osudové rozhodnutí v květnu 1815 pak stálo Neye život Levavasseur mu byl tehdy nejblíže, a třebaže se netají láskou i oddanosti ke svému maršálovi, neskrývá kritické výhrady k tomu, co Ney udělal

Octave Levavasseur ovšem zanechal i jiné svědectví. Je neméně klíčové, neboť dokládá přerod revoluční armády v císařskou, i změnu myšlení vojáků, kteří bojovali proti monarchii, až ji nakonec pomohli v jiném hávu vytvořit. Z hlediska našich dějin pak není rozhodně bez zajímavosti Levavasseurovo svědectví o bitvě u Austerlitz/Slavkova.

Levavasseurovy paměti jsou do určité míry protikladem memoárů, která už česky v nakladatelství Elka Press vyšly. Jezdečtí důstojníci Marcellin Marbot a Charles-Denis Parquin v nich mnohokrát volají podobně jako prostý granátník Coignet ono legendární Vive lEmpereur, Ať žije císař. V těchto vzpomínkách nic takového nezaznívá a marně bychom tu hledali obdivné věty o charismatickém muži v šedivém redingotu a proslulém dvourohém klobouku. Není to dáno jen kontrapunktem Ney Napoleon, spíše jde o kritické myšlení muže, kterého ani Napoleonova vítězství, ani pozdější legenda nezmámily.

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili.

Soubor dvou knih.

Murat
Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu.
Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení.

Bonapartové
Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu.
Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů.

Roku 1893 založila skupina mužů, sdružených kolem nově vzniklého Musée de l'Armée v pařížské Invalidovně, vojensko-historický měsíčník Carnet de la Sabretache, Zápisník ze šavlové tašky. Vycházel do roku 1937 a mezi otce zakladatele i vůdčí osobnosti v ní patřil vynikající malíř bitevních výjevů Édouard Detaille. V revui, z níž každý ročník dosahoval k šesti stům stran, vycházelo nepřeberné množství článku a studií z francouzské vojenské historie a nemalý podíl tu mělo zveřejňování rukopisných pamětí i vzpomínek z revolučních a napoleonských válek. Ze zapomnění jsme se pokusili pro české čtenáře vzkřísit tři z nich a výběr nebyl náhodný. Pospolu totiž dávají dosti neobvyklý obraz, ilustrující celý průběh napoleonských válek od doby slávy i oslnivých vítězství až po jejich hořký konec. Poddůstojník 4. dragounského pluku Jean-Auguste Onyon, autor první vzpomínky, vypráví o válce a tažení, které zažil, rozmarně, takřka žertovně a s onou nenapodobitelnou francouzskou lehkostí. I když zažil mnohá strádání, psal o tažení, které ho roku 1805 zavedlo až na Moravu, s nadhledem tak velkým, až by se mohlo zdát, že válka je jen zábavným dobrodružstvím.

Podporučík 23. dragounského pluku jako kdyby na něj v čase navázal, ve svých takřka deníkových vzpomínkách ale líčí války a vojenský život z jiného pohledu, možná i proto, že do armády nešel z vlastní vůle. Stylem nedosahuje Onyonovy úrovně, obsahem ale dal nahlédnout do každodennosti a "vznešenosti i bídy vojenského života" mnohem hlouběji. Boje jsou tu méně časté, hrdinství postrádá vychloubání a nejvíc se tu mluví o hladu, věčně prázdných žaludcích, pochodech v nepohodě a nocování v podmínkách, které si umíme sotva představit.

Poručík 8. jízdního mysliveckého pluku William-Theobald Wolfe Tone je původem a národností raritou, neboť šlo o syna slavného irského povstalce, kterému dala Francie nový domov. Vypráví o soumraku Napoleonovy slávy, o tažení roku 1813 i mnoha bitvách včetně Drážďan a Lipska jako kdyby chtěl Auvrayovy vzpomínky na toto období doplnit a obohatit. Velikost a bída života vojenského zde dosahují vrcholu a hořkost porážek tu splývá s osobním utrpením…

Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem a řadou dobových černobílých ilustrací.

Válka Řeků s Peršany, první v celé šíři historicky zdokumentovaný konflikt v dějinách lidstva a současně velký střet dvou odlišných civilizací, ožívá v této knize v plné šíři, počínaje představením obou soupeřů, perských králů Dareia a Xerxa na jedné
a hlavních řeckých protagonistů, Athén i Sparty, na druhé straně.

V mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů.

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob.

Příběh tažení 1806–1807, v němž se Napoleon hnal za přeludem, který byl nejspíš jeho největší chybou. Válka císaře Francouzů s nesmiřitelným protivníkem, s Ruskem Alexandra I. Velké bitvy u Gołyminu, Pułtusku, Preussisch Eylau, Heilsbergu a Friedlandu. Utrpení v blátě, mrazu, vedru i prachu a hrdinství bez hranic. Boje, jak je viděli pamětníci francouzští i ruští.

Čas Stoleté války, třetí svazek tetralogie Rytířské bitvy a osudy, přivádí čtenáře do ohnisek velkého konfliktu mezi Anglií a Francií. Změněnou tvář rytířských bojů zachycují pro Francouze osudové bitvy u Poitiers a Azincourtu, proměny rytířského ideálu a zvyklostí přibližují osudy úspěšného válečníka Bertranda du Gueslina či Enguerranda VII. de Coucy, tragického hrdiny poslední křížové výpravy k Nikopoli. S Johankou z Arku budeme přítomni obraně Orléansu a na osudech Gillese de Rais, jejího spolubojovníka, uvidíme, kam až může vést rozervanost člověka, spojená s pýchou urozenosti. Odbočíme na bitevní pláň u Grunwaldu/Tannenbergu a vrátíme se do Francie, k rozhodující závěrečné bitvě Stoleté války u Formigny.
Reedice tohoto svazku je rozšířena o příběh legendárního Souboje třiceti, velkou spanilou jízdu Johna Gaunta roku 1373 a bitvu u Verneuil, právem označovanou jako druhý Azincourt.

Čtvrtý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje na Třicetiletou válku i čtyřsvazkové Rytířské bitvy a osudy. Vypráví o bratrovražedné anglické občanské válce, o boji Parlamentu a posléze Olivera Cromwella proti králi Karlu I. i o mocenském zápase ve Francii, kdy proti králi-děcku, malému Ludvíku XIV., povstaly šlechta a měšťanstvo v rebelii tzv. frondy. Je to doba válek, bitev a mocenských zápasů, které románově zachytil ve Třech mušketýrech po dvaceti letech A. Dumas. Války proti králi líčí klíčové bitvy Karla I. od Edgehillu po Naseby i osudy jeho hlavního vojevůdce Ruperta Falckého. Tento pražský rodák a syn českého „zimního krále“ válčil za Karla I., svého strýce, a za jeho syna nejen na souši, ale i na moři jako pirát, korzár a nakonec anglický admirál. Z doby frondy a mládí Ludvíka XIV. zde najdete bitvy pod hradbami Paříže i u Lensu či Dunes ve Flandrech a osudy dvou největších francouzských válečníků před Napoleonem, prince de Condé a maršála de Turenne.