Jiří Kovařík

Dvanáctý svazek Bitev a osudů válečníků zahrnuje období napoleonských válek, ne však z Napoleonova pohledu, ale skrze boje a životní cesty jeho hlavních protivníků. Jsou řazeny tak, že vlastně sledují války s císařem Francouzů od jeho prvních velkolepých vítězství až po konečnou porážku. Začínají prvními vítěznými triumfy Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu, v Indii, pokračují přes Kutuzovovu porážku u Slavkova, Blücherovu prohru u Auerstedtu a nerozhodný střet Napoleona s Rusem Bennigsenem u Preussisch Eylau. Budeme sledovat životní příběh rakouského arcivévody Karla a první Napoleonovu porážku u Aspern, Wellesleyho vítězství v Poloostrovní válce, Napoleonův vpád do Ruska z pohledu Barclaye de Tollyho i Kutuzova, vítězství protinapoleonské koalice pod velením knížete Schwarzenberga v letech 1813 i 1814 a knihu uzavírá bitva u Waterloo z Blücherova i Wellingtonova pohledu.

V jedenáctém svazku Bitev a osudů válečníků pokračují druhou částí příběhy válek Francouzské revoluce. Líčí další boje s 1. protifrancouzskou koalicí jak v Německu, tak i v Itálii, kde vítězil mladý Napoleon Bonaparte, a pokračují válkou s 2. protifrancouzskou koalicí. Ta začala pro Francii prohrami jak v Německu u Ostrachu a Stockachu, tak i v Itálii u Trebie a Novi. Francie přišla o vše, co předtím Bonaparte získal, pak ale dokázal generál Masséna zvítězit ve 2. bitvě u Curychu nad rusko-rakouskými silami a odrazit i maršála Suvorova, který útočil přes Alpy. Generál Brune ve stejné době ubránil nizozemské pobřeží před britsko-ruskou invazí. Bonaparte, který se po převratu 18. brumairu stal Prvním konzulem, porazil Rakušany u italského Marenga a generál Moreau vítězně dokončil válku s 2. koalicí u bavorského Hohenlinden.

Desátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zahrnuje první a nejbouřlivější část Francouzské revoluce od pádu Bastily 14. července 1789, kterou vše začalo, po dramatický konec jakobínského teroru v horkém červencovém dni roku 1794, kterému se podle revolučního kalendáře říká 9. thermidor roku II republiky. Těch pět let vyplňují bitvy, v nichž revoluční Francie bojovala s Pruskem, Habsburky, Brity i Nizozemci o bytí a nebytí; Valmy, Jemmapes, Neerwinden, Hondschoote, Wattignies a Fleurus zvolna přenášely válku z francouzského území za hranice a otevíraly cestu k dalším vítězstvím… ***** Revoluce byla ovšem krvavá záležitost a bojovala nejen s vnějším, ale i s vnitřním nepřítelem, především s povstáním ve Vendée, potlačeném s neslýchanou krutostí a líčeném skrze osudy pana de Charette, nejznámějšího z povstalců, i madame de Lescure, pozdější paní de La Rochejaquelein, která o vendéeské válce zanechala strhující paměti. ***** Stejně krvavý je i závěr, dramatický konec Robespierrova teroru v onom 9. thermidoru…

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, pokračoval ve své druhé polovině vítězstvími francouzského konétabla Bertranda du Guesclina i jeho dobrodužným tažení do Španělska, pak ale francouzský král zešílel a země se propadla do naprostého chaosu. Anglie Richarda II. a Jindřicha IV. naštěstí vedla válku s Francií jen vlažně, zato Jindřich V. ji obnovil s plnou silou a u Azincourtu r. 1415 Francouze na hlavu porazil. Teprve po jeho smrti se Francie zvolna vzpamatovávala. Zvrat jí přinesla Johanka z Arku, konec ale představovala až dvě desetiletí po jejím upálení bitva u Formigny, která znamenala definitivní vítězství Francouzů. Dobu velkých bitev a tažení, politických zvratů, mocenským zápasů na obou stranách La Manche, intrik i vražd oživuje autor s pomocí těch, kteří ony zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných.

Konflikt mezi Francií a Anglií, jemuž dali později historikové název Stoletá válka, začal sporem o Akvitánské vévodství, které bylo anglickým lénem ve Francii, a na opačné straně Francie anglo-francouzským soupeřením ve Flandrech. Kulminoval, když Edvard III. Anglický vystoupil s nároky na francouzskou korunu. V knize ožívají epické boje, námořní bitva u Sluys, rytířský střet u Crécy/Kresčaku 1346, v němž padl český král Jan Lucemburský, či bitva u Poitiers 1356, kde padl do zajetí francouzský král. Francie utrpěla katastrofální porážky, po nich se ale začalo poprvé blýskat na lepší časy, když se do čela francouzských armád dostal bretonský válečník Bertrand du Guesclin… Dobu velkých bojů, politických zvratů, krvavých účtování, vražd, obrovské selské vzpoury i hrozné morové epidemie oživuje autor s pomocí těch, kteří tyto zlé časy prožili, kronikářů francouzských, anglických i jiných.

V říjnu 1813 prohrál Napoleon gigantický střet v Bitvě národů u Lipska a ustoupil přes celé Německo se zdecimovanou armádou až na linii Rýna. Tady začala doslova v prvním dni roku 1814 invaze spojenců, Rusů, Rakušanů, Prusů, Bavorů i dalších. Přes tři měsíce pak hořela bitva, v níž se Napoleon snažil uhájit nejen Francii, ale i trůn své dynastie. Bojovalo se nejen na hlavním směru přes Champagne na Paříž, ale i na jihovýchodě před Lyonem a na jihozápadě pod Pyrenejemi. Napoleon, který odmítl uzavřít mír v duchu podmínek svých protivníků, sice vyhrával bitvy, prohrával ale tažení a po pádu Paříže mu nezbylo než abdikovat. Tvrdí se, že bitva o Francii byla nejgeniálnějším Napoleonovým tažením a on tu ze sebe jako vojevůdce vydal to nejlepší. Byla to pravda, nebo jde jen o další napoleonskou legendu? Tyto otázky i řadu dalších si klade kniha provázená téměř 170 vyobrazeními a 34 mapami. S využitím řady dokumentů a vzpomínek vojáků obou stran podává nejpodrobnější obraz předposledního Napoleonova boje, po němž už následovalo roku 1815 jenom Waterloo…

Druhý svazek Salv pod plachtami pokrývá období Francouzské revoluce a napoleonského císařství, tedy roky 1789–1815. Na souši sice Francie vítězila nad celou Evropou, na mořích a oceánech ale byla situace naprosto odlišná. Revoluce vnesla do francouzského loďstva rozvrat, v jehož důsledku rostla britská převaha a z Velké Británie se stala vládkyně nad všemi vodami. Napoleonova chybná strategická rozhodnutí pak dovedla francouzské eskadry k porážkám, z nichž se už navzdory usilovné snaze o jejich obnovu nevzpamatovaly a v závěru napoleonských válek byly odsouzeny ke zcela pasivní roli. Byl to ovšem čas velkých námořních bitev 13. prai-rialu, kterému Britové říkají Slavný 1. červen, u Aboukiru, mysu Svatého Vincenta, Camperduinu, Trafalgaru a mnoha dalších, v nichž si Francouzi i jejich španělští a nizozemští spojenci statečností nezadali s britskými námořníky.

Devátý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků je věnován konfliktu Velké Británie s americkými osadníky ve třinácti koloniích, z nichž se v průběhu války a americké revoluce zrodily Spojené státy americké. Vypráví příběh od počátečních sporů o daně a politické zastoupení, z nichž nejznámější, ne však jediný, je Bostonský čajový dýchánek, věnuje se ale hlavně válečnému měření sil od prvních šarvátek u Lexingtonu a Concordu až po americko-francouzské vítězství u Yorktownu. Jsou zde popsány desítky bitev od Bunker’s Hill u Bostonu přes dobytí New Yorku, první obrat u Princetownu a americké vítězství u Saratogy, britská ofenziva k Philadelphii s následnou bitvou u Monmouth Courthouse, bitvy svedené v Georgii i obou Karolínách (Savannah, Camden, Cowpens, Guilford Courthouse) i námořní bitva v Chesapeake Bay, která předznamenala americké vítězství u Yorktownu. Z osudů protagonistů tady najdete příběh „zrádce všech zrádců“ Benedicta Arnolda a britského spymastera Johna Andrého, který jej ke zradě svedl. Jedná se o první souhrnnou knihu o válce za americkou nezávislost v češtině a zdánlivě nepřehledné, územně velice roztříštěné operace obou soupeřů tu na sebe navazují jasně a s přehledem.

Osmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků zachycuje konflikt, který propukal daleko od Evropy za Atlantickým oceánem na pomezí dnešních USA a Kanady, kde soupeřily Francie s Velkou Británií. Přelil se do Středozemního moře a poté vzplanul v Sasku, Čechách, ve Slezsku i na Moravě, kde spolu od předchozí války o rakouské dědictví zápolily Prusko s habsburskou říší. Strhával do sebe další země, německé státy ve Svaté říši římské, Švédsko, Španělsko i Rusko. Britsko-francouzské soupeření se přelilo i na další kontinent, do Asie, kde se válčilo o to, kdo získá větší díl z vlivu v Indii, a okrajově zasáhlo i Afriku. V knize najdete boje v Severní Americe (mj. i o pevnost William Henry, známou z Posledního Mohykána), velké bitvy v Čechách u Lovosic, Štěrbohol a Kolína, vítězství a prohry Fridricha Velikého (Leuthen, Rossbach, Zorndorf, Kunersdorf, Liegnitz, Torgau) i boje na západě Evropy (Bergen, Minden, Cardinaux). Ke ztrátě francouzské Kanady vás povede životní příběh markýze de Montcalm a po stopách války v Evropě pojedete spolu s legendárním jezdeckým generálem von Zietenem.

Salvy pod plachtami jsou příběhem soupeření mezi Francií a Velkou Británií o vládu nad moři a oceány. Nepřátelství mezi oběma zeměmi, které se zrodilo koncem vlády Ludvíka XIV., pokračovalo ve válce o dědictví rakouské, v sedmileté válce a vrcholilo, když se Francie zařadila po bok amerických kolonií, které zahájily proti Británii válku za svou nezávislost.

Sedmý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje v dějové linii na Evropu v plamenech. Je věnován dvěma velkým evropským konfliktům 1. poloviny 18. století, Velké severní válce 17001721 a Válce o dědictví rakouské 17401748. V té první potáhneme se švédským králem Karlem XII. proti caru Petru I., který jej porazil u Poltavy, a vyplujeme na severská moře s dánsko-norským národním hrdinou admirálem Tordenskjoldem. V té druhé budeme svědky bojů mezi vojsky Marie Terezie a Fridricha II. u Mollwitz, Chotusic, Hohenfriedbergu i Žďáru, krom toho se ale podíváme do Prahy dobyté i vyklizené Francouzi. Stejně tak navštívíme Flandry, kde Francouzi porazili ohromujícími způsobem Brity a Nizozemce u Fontenoy. Průběh francouzské části války i její konec pak budeme sledovat prostřednictvím impozantní osobnosti maršála Maurice de Saxe. Název Války v krajkách není náhodný, neboť se vedly sice krvavě, ale zdvořile, galantně a na smrt šli ti výše postavení s elegancí, podobnou jejich uniformám.

Roku 1893 založila skupina mužů, sdružených kolem nově vzniklého Musée de l'Armée v pařížské Invalidovně, vojensko-historický měsíčník Carnet de la Sabretache, Zápisník ze šavlové tašky. Vycházel do roku 1937 a mezi otce zakladatele i vůdčí osobnosti v ní patřil vynikající malíř bitevních výjevů Édouard Detaille. V revui, z níž každý ročník dosahoval k šesti stům stran, vycházelo nepřeberné množství článku a studií z francouzské vojenské historie a nemalý podíl tu mělo zveřejňování rukopisných pamětí i vzpomínek z revolučních a napoleonských válek. Ze zapomnění jsme se pokusili pro české čtenáře vzkřísit tři z nich a výběr nebyl náhodný. Pospolu totiž dávají dosti neobvyklý obraz, ilustrující celý průběh napoleonských válek od doby slávy i oslnivých vítězství až po jejich hořký konec. Poddůstojník 4. dragounského pluku Jean-Auguste Onyon, autor první vzpomínky, vypráví o válce a tažení, které zažil, rozmarně, takřka žertovně a s onou nenapodobitelnou francouzskou lehkostí. I když zažil mnohá strádání, psal o tažení, které ho roku 1805 zavedlo až na Moravu, s nadhledem tak velkým, až by se mohlo zdát, že válka je jen zábavným dobrodružstvím. Podporučík 23. dragounského pluku jako kdyby na něj v čase navázal, ve svých takřka deníkových vzpomínkách ale líčí války a vojenský život z jiného pohledu, možná i proto, že do armády nešel z vlastní vůle. Stylem nedosahuje Onyonovy úrovně, obsahem ale dal nahlédnout do každodennosti a "vznešenosti i bídy vojenského života" mnohem hlouběji. Boje jsou tu méně časté, hrdinství postrádá vychloubání a nejvíc se tu mluví o hladu, věčně prázdných žaludcích, pochodech v nepohodě a nocování v podmínkách, které si umíme sotva představit. Poručík 8. jízdního mysliveckého pluku William-Theobald Wolfe Tone je původem a národností raritou, neboť šlo o syna slavného irského povstalce, kterému dala Francie nový domov. Vypráví o soumraku Napoleonovy slávy, o tažení roku 1813 i mnoha bitvách včetně Drážďan a Lipska jako kdyby chtěl Auvrayovy vzpomínky na toto období doplnit a obohatit. Velikost a bída života vojenského zde dosahují vrcholu a hořkost porážek tu splývá s osobním utrpením… Kniha je doplněna rozsáhlým poznámkovým aparátem a řadou dobových černobílých ilustrací.

Jako peloponnéská válka se označují dva konflikty, které proběhly v letech 457 až 445 a 431 až 404 př. Kr. Došlo k nim ještě v průběhu války Řeků s Peršany a příčinou, alespoň tak to antičtí autoři tvrdili, byla rozpínavost Athén, nejmocnějšího řeckého městského státu. Obě strany, Athénský spolek a Spartou vedený Peloponnéský spolek, strhly do bratrovražedného zápolení nejen celé Řecko, ale i Sicílii. Se střídavými úspěchy měřily síly v desítkách bitev na souši i na moři, až byli Athéňané pokořeni jak Lakedaimónci, tak sebou samými. Průběh konfliktu i jeho vyústění, které skončilo ovládnutím Řecka Filippem II. a Alexandrem Makedonským, je vzdálený, v nejednom směru se ale podobá velmocenskému soupeření po 2. světové válce

Plastické vylíčení bitev u Aspern/Esslingu a Wagramu, svedených proti Rakousku koncem jara a v létě roku 1809 Napoleonem I. a arcivévodou Karlem Rakouským. U Aspern/Esslingu padl mýtus o Napoleonově neporazitelnosti a ani Wagram neskončil přesvědčivým francouzským vítězstvím. Polozapomenuté události války na Dunaji pak představovaly poslední vítězné tažení císaře Francouzů. Formou literatury faktu a stylem, jenž získal jejímu autorovi u čtenářů oblibu, s pomocí řady map, dobových vyobrazení i ordre de bataille, bitevního uspořádání obou vojsk, nechává kniha promlouvat především pamětníky, maršály, generály, důstojníky a vojáky rakouské i francouzské strany, kteří ono krvavé zápolení na bitevních pláních u levého dunajského břehu zažili.

Soubor dvou knih. Murat Joachim Murat (1767-1815) byl venkovan z francouzského jihu a voják, který se přidal k Francouzské revoluci. V Itálii získal pod Bonapartem generálské epolety a v Egyptě pověst skvělého jezdeckého velitele. Stal se Bonapartovým švagrem a při vzniku císařství maršálem i císařským princem. Šel z tažení do tažení, z bitvy do bitvy a toužil po slávě i moci. Napoleon mu dal velkovévodství Berg a v roce 1808 z něj učinil neapolského krále, kterého ale pokládal jen za svou loutku. Muratův svár mezi oddaností Napoleonovi a touze po samostatnosti kulminoval s francouzskými prohrami a král Gioacchino, tedy Joachim, nevěděl, zda myslet víc na svého císaře, nebo na sebe. Snaha po udržení neapolské koruny jej vedla k přechodu do tábora Napoleonových protivníků a nakonec ho dovedla před popravčí peloton v kalabrijském Pizzu. Text doplňuje 25 map a 130 vyobrazení. Bonapartové Obsáhlý, podrobný lexikon s téměř sto hesly, životopisy členů a příslušníků jedné staré italské rodiny, která se stala nejmladším, ale na krátkou dobu i nejmocnějším císařským domem Evropy - dynastie Bonapartů. Nadšenec do historie i současnosti královských rodů vytvořil formou kratších či delších hesel jedinečnou mozaiku portrétů Bonapartů od praotce francouzské imperiální rodiny Carla Buonaparte a jeho ženy Letizie až po současnost. Atlas je uveden studií o Bonapartech, hesla jsou za sebou řazena abecedně. Genealogické stromy a bohatý fotografický doprovod názorně přibližují jednotlivé postavy tohoto fascinujícího rodu. Tato kniha může být považována za jednu z nejkomplexnějších studií dynastie Bonapartů.

Na jaře roku 1808 začal Španělskem zmítat dynastický zápas mezi otcem a synem, tedy králem Karem IV. a princem Ferdinandem Asturským. Napoleon měl rozhodnout, kdo má na korunu větší právo, a vyřešil spor tím, že je zbavil trůnu oba. Španělsko pak dal svému bratru Josefovi. Vše vypadalo zpočátku skvěle, jenže vzápětí vypuklo v Madridu protifrancouzské povstání a plamen odporu zachvátil celou zem. Pyrenejemi začala zuřit guerilla, nesmiřitelná partyzánská válka, a před ní si nebyl žádný Francouz jistý životem. Pak se do války na poloostrově vložili Britové. Na rozdíl od pamětí francouzských vojáků a důstojníků z napoleonských válek existuje v českém překladu jen jeden titul memoárů anglických (Waterloo – deník z tažení). Mezeru nyní částečně zaplňuje tento překlad pamětí kapitána 95. pluku anglických ostrostřelců z války na Pyrenejském poloostrově, které popisují i následné tažení do jižní Francie a končí popisem bitvy u Waterloo. Autora pamětí, Jonathana Leache, lze s určitou nadsázkou nazvat „skutečný Sharpe“ – on a jeho muži byli předobrazem románového a později i televizního hrdiny Richarda Sharpeho. Kapitán Leach líčí svoje vojenské zážitky v uniformě proslulého ostrostřeleckého pluku v ostrých konturách. Sdílíme s ním námahu a strádání denních i nočních pochodů a také nebezpečí bezpočtu bitev, jichž se zúčastnil. Před očima nám ožívají vojenské události, krajina a lidé v širším kontextu dané doby. Kniha přibližuje českému čtenáři málo známé bojiště napoleonských válek viděné očima anglického důstojníka elitního pluku, se kterým došel přes Portugalsko, Španělsko a Francii až na pláně u belgického městečka Waterloo. Leachovy deníkové zápisky zařazuje do dobového rámce ve své předmluvě Jiří Kovařík. Charakteristiku 95. pluku ostrostřelců (Rifles) načrtl v úvodu překladatel Leonid Křížek.