Jiří Kovařík

Válka Řeků s Peršany, první v celé šíři historicky zdokumentovaný konflikt v dějinách lidstva a současně velký střet dvou odlišných civilizací, ožívá v této knize v plné šíři, počínaje představením obou soupeřů, perských králů Dareia a Xerxa na jedné a hlavních řeckých protagonistů, Athén i Sparty, na druhé straně.

Mušketýr je formou literatury faktu napsaným životopisem Charlese de Batz de Castelmore, hraběte dArtagnan, hrdiny, z něhož pak Alexandre Dumas učinil hlavní postavu Tří mušketýrů.

Kniha Napoleon v Rusku je prvním svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězství porážku, která předznamenala jeho pád. Známý napoleonský historik a autor literatury faktu analyzuje příčiny konfliktu, síly, možnosti i plány obou stran a sleduje postup Napoleonovy Velké armády od prvního dne vpádu až po konec bitvy u Borodina.

Napoleon v Rusku s podtitulem Zkáza Velké armády je druhým a závěrečným svazkem práce o tažení roku 1812, v němž chtěl císař Napoleon porazit ruského imperátora Alexandra, sám ale utrpěl navzdory všem vítězstvím porážku, která předznamenala jeho pád.

Žádná jiná námořní velmoc nesvedla vést korzárskou válku s takovou intenzitou a v takové šíři, jako právě Francie. Ta to dokázala dokonce dvakrát. Volné pokračování knihy Korzáři krále Slunce.

V mnohém přispěl k Napoleonovu pádu. Proč císař Francouzů uloupil španělskou korunu, čím proti sobě vzbudil nenávist většiny Španělů i Portugalců a proč nemohl vyhrát válku, i když Francouzi ve většině bitev vítězili? Jak probíhal barvitý zápas, do nějž se stále více zapojovali britští vojáci pod velením Arthura Wellesleye, budoucího vévody z Wellingtonu? To vše líčí na podkladě dobových pramenů.

Kniha líčí nejen velké námořní bitvy, ale i podmínky a zvyklosti korzárské války, způsoby, jimiž se vedly, život na lodích i pravidla boje.

Nový pohled na tažení roku 1805 s bitvami u Wertingenu, Haslachu, Elchingenu a Ulmu, Kutuzovovým ústupem po Dunaji, bitvami u Dürnsteinu a Schöngrabernu, válkou v Itálii a triumfálním francouzským vítězstvím nad rusko-rakouskou armádou v Bitvě tří císařů 2. prosince 1805 u Slavkova, kterou zná svět pod německým jménem Austerlitz.

Dvoudenní střetnutí v severovýchodním prostoru Severního moře, kterému Britové říkají bitva u Jutska a Němci bitva u Skagerraku, se odehrálo v posledních květnových dnech roku 1916 a stalo se až do bojů v Tichomoří v letech 2. světové války největším střetem hladinových válečných lodí všech dob.

Cinkot postrojů, pára od nozder, vrzání sedel, přehlušené svistem tasených šavlí či palašů, rozjezd a sílící dunění kopyt, jak koně přecházejí z klusu do cvalu. Signály trubek, vlající hřívy i zástavy, čepele vytrčené přes koňské krky kupředu, rozmac h paže k seku, třesk oceli o ocel při srážce první vlny, ržání a řev, tak asi vypadá naše představa o jezdecké bitvě vytvořená filmem a romány. Je pravdivá? Na to chce tato kniha odpovědět. Najdete v ní osudy legendárních jezdeckých velitelů Napoleon ovy armády a střety, jimiž prošli. Budete se setkávat i s tím, co objasňuje roli kavalerie, složitost této zbraně, její strukturu, organizaci, způsoby nasazení, manévrování, taktiku i charakter boje. Pestrá paleta témat je okořeněna úryvky vzpomínek či dopisy těch, kteří vše zažili, a oživena i spoustou obrazového materiálu.

Caesarovy legie jsou třetím svazkem projektu o vojenské historii antického Říma, tentokrát věnovaným poměrně krátkému, leč bitvami a klíčovými událostmi nabitému úseku římských vojenských dějin, tomu nejproslulejšímu, a přece neznámému. Krom porážky římských legií u Carrhae, kde přišel o život Crassus, vítěz nad Spartakem, sledují výhradně čtyři velké války Gaia Iulia Caesara, tu s Galy, téměř ukončenou vítězstvím nad Vercingetorigem, občanskou válku s Gnaeem Pompeiem, válku v Egyptě, která Caesara přivedla do blízkosti Kleopatry, válku v Africe se stále nezlomenými stoupenci už mrtvého Pompeia a poslední válku Gaia Iulia proti Pompeiovým synům v Hispánii

Paměti Karla Johanna von Grueber důstojníka rakouských kyrysníků a bavorských švališerů v letech napoleonských válek Jezdecký důstojník Karl Johann von Grueber strávil čtrnáct let ve válkách s napoleonskou Francií a jako rakouský kyrysník se účastnil bitev u Hohenlinden, Ulmu, Štoků, Aspern i Wagramu. Po boku Francouzů bojoval roku 1812 v Rusku a v další válce proti nim došel jako bavorský švališer roku 1814 do Paříže. Zanechal téměř dobrodružné vzpomínky na život v armádách Napoleonových protivníků, na boje i duely ve věcech cti, jichž zažil celou řadu. Kritické vydání jeho pamětí je doplněno řadou komentářů přibližujících dobu, druhy zbraní i armády, v nichž Grueber sloužil.

Tentokrát věnovaný událostem od Caesarovy smrti do poslední čtvrtiny 1. století našeho letopočtu. Jde zde o válku Octaviána a Marca Antonia s Brutem a Cassiem, Caesarovými vrahy, která skončila bitvou u Pharsalu, o války druhého triumvirátu a jeho rozpad, po němž následoval boj, který skončil námořní bitvou u Actia.

Pád říše římské je posledním svazkem pětidílného projektu o vojenské historii antického Říma, zahrnujícím dlouhé období od válek dynastie Flaviovců po roce 69 až po vyplenění Říma Alarichem roku 410. Jedná se o nesmírné množství bitev a tažení římských císařů i jejich vojevůdců, o krvavé boje se sousedními Peršany, s tzv. barbary i o vnitřní války, v nichž se jeden císař snažil svrhnout druhého. Období expanze na východ, zejména do Mezopotámie a Dácie, představovalo poslední dobyvatelské úsilí římských legií, po němž následovala jen snaha o udržení dobytého území a ve stále větší míře obrana zejména dunajské hranice před stále většími vpády, zejména Gótů. Syntéza válečných dějin Římské říše od konce 1. století až po zhroucení vojenské síly Západořímské říše nemá obdoby ani v západní literatuře.

Vzpomínky vojáka císařské gardy na Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812.

První svazek dvoudílné práce sleduje dobu mládí a vzestupu Korsičana, který se stal Francouzem, vyhnaným z rodného ostrova těmi, kteří chtěli jeho samostatnost. Generálské epolety si Napoleon Bonaparte vysloužil dobytím Toulonu, velení armádě v Itálii potlačením pokusu o roajalistický převrat v Paříži a roku 1796 zahájil své první vítězné tažení. V roce 1798 si podmanil Egypt a po návratu do Francie svrhl vládu Direktoria. Jako První konzul vítězně dokončil 2. italské tažení a dal Francii po dlouhé době mír. Přetvořil zákonodárství, stabilizoval porevoluční Francii a roku 1804 dostal z vůle národa císařskou korunu…